Trénink .

17.7. Prázdniny v Květné

5.6. - 16.7. Další měsíc za námi, léto v plném proudu, a užívali jsme si pěkně. Když pominu plynovou koliku obdobného průběhu jako tenkrát, opět bez zjevné příčiny, kterou se nám ovšem podařilo rychle rozchodit, nebo spíš rozběhat, jsme si červne pěkně užili. Zvládli jsme tropické čtyřicítky, kdy jsme putovali od potoku ku potoku, jelikož jsi byl zpěněn jen při cestě krokem, a putování jsme zakončili zaslouženou sprchou pod hadicí. Když počasí přálo, podnikali jsme naše túro- vyjížďky, kdys světe div se chytil druhý dech a začal jsi oopět s chutí cválat, z čehož jsem nesmírně potěšena. Inspirováni Luckou a Luckym jsme se vrhli na práci ve volnosti a kupodivu mému, ono to šlo! Na jídzárně kruh ve volnosti kolem mě,a dokonce i s cvalem. Dokonalé to ještě není, ale tak máme spoustu času na pilování. Taky jsme vyzkoušeli jízdu bez ničeho pouze s dvěma tušírkami, kdy jsem předpokládala, že to nepůjde vůbec, a opak byl pravdou! Zastavení, zacouvání, klus, kavalety, malá překážka, na všechno jsme se trefili! Jen cválat se ti tak moc nechce, ale to taky vylepšíme! I v kruhovce jsme pracovali více ve volnosti, a zvládáš tak už i technické cviky typu procouvat Elko nebo překroky nad kavaletou. Takže alelujá! A teď už hurá na prázdniny! Snad nastoupíš

 

    

 

1.1. - 4.6. 2013 Čas běží, máme za sebou zdárně další zimu, blátivé jaro, období dešťů  a na začátku června jsme stále v očekávání na slunce, jehož jsme si letos opravdu moc neužili. Ač to nevypadalo, nakonec jsi zdárně vylínal, přestože zimní chlupy lze nalézt ještě nyní. Ale jinak si užíváme, túrujeme naše čtyřhodinové vyjížďky, o směru cesty už většinou nediskutuje,e vůbec, jediný problém, který spíš nastal je ten, že vůbec nechceš cválat, takže po dlouhém uklidňovacím období jsme přešli do období rozběhávacího, kdy musím vynakládám nemalé úsilí, abych tě přesvědčila, že je fajn cválat déle než 4 cvalové skoky. Ale tak celkem se daří, a doufám, že tě namotivuju dost a budeš opět cválat s chutí. No jo, lenivíš. Mám za sebou po několika letech pád, kdy jsi prostě jen uskočil, ale já jsem se moc vyosila do strany a dozadu a už to bylo. Ale počkal jsi na mě, takže ok. Jinak tě ovšem máloco rozhází, a z čeho mám speciální radost, že není -li zbytí a dám-li ti dost času, vstoupíš dokonce i do louže a do rozvodněného blátivého potoka. Konečně jsi pochopil, že ani tak ti nohy potok neukradne, takže z toho mám velkou radost. Pokrok je i přiježďování na louce bez uzdění, a ani ses nepokusil o úprk! A taky při práci v kruhovce začínáme i cválat a i si cvl udržíš, a dokonce to zvládáš prokládat kavaletami a skůčky. Jen ta tráva, ta nás trápí! Přestože tě vždy nechám dostatečně napást před cestou, stejně tě nic jiného než zelená masa nezajímá, a nejradši bys šel opravdu jen od trsu k trsu. Poslední dobou začínáš být opět "příliš sebevědomý" jak já říkám, což znamená, že máš tendence naklusat tak na 10. pokyn, když se ti nechce, přecházíš si kdy chceš, což se mi vůbec, ale vůbec nelíbí, takže úkol dne pracovat na rytmu, reagovat hned a pokud možno mě neignorovat. Deny s námi od nového roku bohužel nejel, takže opět válčíme stále sami, ale já myslím, že si vystačíme. Vzhledem k tomu, že jsme nestihli natrénovat, tak ani parkuriáda se nekonala, a na jízdárně jsme byli zatím pouze jednou bez sedla, kdy jsi ale zase nebyl ještě znechucen a chodil jsi krásně. No a bezsedlovky v terénu si taky užíváme, ty jak tušíš, že bez sedla to bude určitě kratší, chodíš s o to větší chutí, ale zase si mě hlídáš a nevyvádíš žádné přehnaně akční srandičky. Takže u mě dobrý, doufám, že jsi se mnou spokojený aspoň tak jako já s tebou, a uvidíme co přinese léto!

 

  

    

18.5. Výlet s Luckou a s Martinou - viz.akce

 

  

2.5. Narozeninová procházka - viz. akce

  

24.2. Skijöring s Vojtou - viz akce

  

29.10. - 31.12. Jojo Chario, škola mi bohužel nedovolila po dobu minulých pár měsíců udržovat ti deníček, ale tebe jsem nezanedbávala, a to je víc! Řekla bych, že spolu konečně začínáme kamarádit, čehož si nesmírně vážím. Žádné podrazy, útěky a podobně. Užívali jsme si vyjížďky hezčí i méně hezké, které ovšem kazilo ponejvíce počasí, protože místní terén nás stále neomrzel. Uzdění již opravdu neznáš, a to ani v případě přiježďování na louce, kde tě můžu motat jak chci, pracovat v klusu i ve cvalu a ani tě nenapadlo utíkat domů. Nevím, jestli proto, že víš, že by ses stejně vrátil, a že ti tvá lenost velí raději zůstat na místě, nebo jestli už máš vážně rozum a říkáš si, že se to se mnou dá vydržet. Absolvovali jsme i pár vyjížděk s Denym, který tě vytrhl z šedi samostatných vyjížděk, ale nijak zásadně tě nerozdivočel. A co víc, zvládáš jít v zástupu v klusu i cvalu, to už je samozřejmost, dalo by se říct, ale zvládáš jít i první bez toho abys vymýšlel cestu a dokonce zvládáš i nechat se ve cvalu stáhnout, když tě Deny předběhne! Za to máš obří pochvalu a já mám obří radost. Jediné, co by se dalo vytknout, je tvá stále se zvětšující lenost, nebo nevím co to je, ale že už nechceš cválat ani domů, to už je vážně moc! Takže kámo, trochu života do těch výletů, jo? Při občasných bezsedlovkách, které jsme podnikli, máš elánu o něco víc, takže tě začínám podezírat, že tušíš, že to nebude dlouhé, a proto jdeš s chutí, zatímo při sedlovkách víš, že tě zas potáhnu na kraj světa a proto už od začátku simuluješ únavu. Pracujem samozřejmě i ze země, což je nutné pro udržení morálky, a pokořili jsme i zádrhele, které na tebe čekali v trailu v Pomezí. Takže prostě, jen tak dál i v novém roce 2013!

 

    

 

28.10. A máme tu Vánoce! Sněhová nadílka v plném proudu, co víc si přát! Doufám, že tě náhlé bílo a teploty kolem i pod nulou neohromily tak jako mě, ale vypadals celkem v pohodě, tak snad ne. Terén nám také příliš nepřál, rozbředlý sníh na blátivém podkladu byl místy dost klouzavý, ale my se nevzdáme! Vyrazili jsme přes Roblín na Mořinku, hodně skrz lesy. Cestou tam jsi celkem fungoval, i jsme kousek zacválali, jen teda když  nepočítám jak jsi do mě ze země v klouzavém kopci zákeřně strčil a normálně jsi mě poslal k zemi. V lese nad Mořinkou jsi trochu protestoval a zdržoval, ale pořád to šlo, a cestou zpět jsme pěkně zacválali. Ovšem jak jsme se blížili k domovu, začal jsi zase pro mě nepochopitelně žrát a hrůzně se tahat, celou dobu jsi táhl na opačnou stranu než domů (nechápu), a tak napůl nechtěné nacválání jsi doprovodil i vyhozením (naštěstí jen přijatelným). Takže teda na závěr sis trochu zkazil reputaci kámo, tohle tvoje seběvědomé vystupování se mi vážně nelíbí. Asi budeme muset tu kruhovku zařadit častěji.

26.10. Počasí vypadalo, že bude stále přát, vyrazili jsme tedy na Mořinu a pak k Americe. Jenže nevyjeli jsme ani na kopec, a začalo pršet (přece jen to těm meteorologům někdy vyjde, no). Nebylo to nic dramatického, ale přece jen, čekala nás dlouhá cesta. Ty ses ještě k tomu pořád tahal a jediné co tě zajímalo, bylo žrát, žrát a žrát. Přitom tvou počáteční hodinku jsem ti dopřála. Když už jsem tě přesvědčila ke klusu, bylo to velmi unavené, a proto už jsem zvažovala zkrácení trasy. Ovšem na loukách ses probudil a krásně jsi je procválal (kopec teda jen do půlky, ale i to jde). I v lese dolů k potoku jsi šel nad očekávání v tempu a louky dole opět procválal (světe div, ale poslední dobou cváláš neustále sám od sebe na pravou nohu - nechápu!), takže časově jsi to vylepšil, nicméně zmrzlá už jsem byla nehezky. Domů jsi šel už pěkně v klidu, ale když jsi se zase začal v poklidu pást, musela jsem tě bohužel už trochu popohnat, protože moje nožičky v letních botkách už vyhrožovaly snad omrzlinami. Dobře to dopadlo, ale když jsem šla po svých, cítila jsem jen jakýsi překlápějící se kladkostroj. Tak jen doufám, že nezmrzneš ty, a že se počasí ještě na chvíli umoudří.

24.10. Výlet na Roblín až k Vonoklasům. Počasí nám celkem přálo, času bylo dost i na tvé vydatné napasení, takže spokojenost snad na obou stranách. Hodně jsme zaklusali, a kolem Vonoklas i zacválali, a ani jsi tam neprotestoval co se směru cesty týče, takže já byla velmi příjemně převapená. A dokonce jsi zvládl projít i kolem koní a lešení s pracujícimi dělníky! Máš bod! Asi ta kruhovka vážně zafungovala.

22.10. Vzhledem k tomu, že seš poslední dobou takovej sebevědomej a tahavej, naordinovala jsem kruhovku pro ujasnění pozic. A zdá se, že to pomohlo. Po cestě tam jsi se zase tahal a podivně jsi popocházel nesmyslnými směry, ale v kruhovce ses pěkně uklidnila kupodivu i vnímal. Po prvotní důvěře a klasických obratech jsme si dali jako protiúkol překážky, které se ti nelíbily v Pomezí. Ale evidentně to bylo jen stresem, protože dnes to bylo ukázkové - překroky stranou přes bariérou byly krásně provedné, a to i tam a zpět, couvání do vysoké uličky taky bez problémů, totéž překroky do vysoce vymezeného prostoru a obraty ve čtverci byly pro tebe úplně těžkou pohodou. Dokonce i slalom jsi zvládl jinudy než já. Pak jsme tedy přešli ke kruhové práci. Kamaráde, to tempo rytmus... Základní kámen jak v divadelní práci, tak v tvojí. A poslední dobou na to trochu zapomínáš. Nejdřív se ti nechtělo na kraj, ale to jsme si rychle vysvětlili, a pak už to celkem šlo, udržoval sis tempo i když jsem stála ve středu, a dokonce jsi na povel i nacválal ( a i jsi v něm vydržel), a pak jsi z něj na fleku zastavil a přišels. To bylo fajn. Při změnách směru ses trpchu rozdivočel, ale brzo tě to zase přešlo, a pak už  jsi měnil směr i pěkně v kroku a v klusu, a udržoval sis celkem pravidelný klus i přes náhodně rozmístěné bariéry. Já byla velmi spokojená, tak doufám, že ti to ujasnění pozic chvíli vydržení.

21.10. Ač předpovědi hlásily slunečno a 18 stupňů, v Trňáku i v Praze hlásim 8 stupňů a mlha s mrholením a viditelností na 50m. Ale to bychom nebyli my, abychom se dali odradit, a vyrazili jsme vsříc k letišti (přece jen, má to pozitivum, že v mlze snad nelítají moc letadla). Cesta tam probíhala ve stejném duchu jako minule, hodně klusu (pěkného, přiměřeně energického), místy cval, hodně žraní. Akortá zas to zírání. Značka a barel u letiště tě pěkně rozhodily, ale to ještě nebylo nic oproti lidem shovávajícím se v mlze a v houští. Ti v tobě způsobily okamžité stronzo společně s tachykardií, které jsem ti po dlouhé době opravdu věřila. Ale zvládli jsme projít, a pak jsme opět lehkým klusem, cvalem či krokem pokračovali až na modrou do lesíku. Tam ses na louce vydatně krmil, což mi nevadilo, ale najednou jsi uslyšel nějakou ránu na baráku a možá nějaký lid a ejhle! Přešel jsi do excitovaného stavu, nabral rychlost (opět jsi nikam neutekl, ale mě vadí i když nepřemejšlíš hlavou a zbytečně se stresuješ a spěcháš domu. To mě Chario fakt neba. Pak se teda uklidnil, a na halali se mi dokonce podařilo jít až do půlky krokem (bez nějakých zásadnějších problémů), a pak už jsi ani ve cvalu pořádně nezabral. Zato domů pak spěchat, na to tě užije. Jako ty jdeš krokem, občas si kousneš, ale cítím tam ten neklid a spěch a to mi prostě nelíbí. Tak snad se časem zase vrátíš do normálu, nebo tě budu muset přestat krmit! Protože zvykat si na to nechci :)

19.10. Cesta do Mezouně, vypadáš poslední dobou nějak příliš energicky, a vzhledem k tomu, že jsem tě tenhle týden trošku zanedbávala, naplánovala jsem trochu delší výlet. Cesta tam byla neobvykle svižná, hodně jsme klusali, a pouze za občasného pasení (dopřála jsem ti vydatně ještě před odjezdem) jsme dorazili do cíle. Při trase ke golfovému hřišti jsi začal zpomalovat, protože se to lehce vychyluje z osy k domovu, ale stačilo lehce tě probudit, a zase jsi fungoval pěkně, i kolem hřiště jsi prošel krásně (nato, že hráli). Pak nám to trochu zkomplikoval nově se tvořící bazének za plotem hřiště, který se ti sice nelíbil, což bych i chápala, ale to proč jsi ho neobešel krokem, ale klusal jsi vstříc lesu na druhou stranu, nereaguje na mé zpomalovací pokyny, už jsem chápala o poznání hůře. Na louce jsi pak dobře zabral a vycválal vzhůru, ovšem při cestě do Lužců sis zase začal vymýšlet směry a tak nehezky ses v tom klusu tahal, jako neutekl jsi nikam, ale stejně se mi to nelíbilo. Ale tak asi už jsem zhýčkaná. A vůbec, na všechny cedule, balíky, pytlíky, lidi a podobná individua koukáš, jako bys to nikdy neviděl, a vše je pro tebe důvodem to v lepším případě obejít náležitým obloukem, v horším případě u toho trénovat na sliding stop zastavováním ze cvalu. Nic moc kámo, to nicnedělání ti prostě nesvědčí, já vim.

15.10. Doufám, že nechuť ke skokům i k jízdárně z Pomezí již pominula, i tak jsem byla se skoky opatrná, nicméně trocha práce na jízdárně ti uškodit nemohla, takže jsme se do toho pustili. Vzhledem k žádnému velkému skákání opět bez sedla. Výskok z barelů se zdařil až po roše snažení, a když pominu jak ses mě opět snažil shodit dolů, už stojíš krásně. I na jízdárně jsi byl nebývale akční, většinou ti jde nejlépe zastavování, které i dnes bylo fajn, ale kupodivu se ti chtělo i chodit. Prošli jsme i procouvali elko, zvládnul jsi krásně zastavit nad kavaletou, zacouvat ji zpět, a i překroky a la Pomezí jsme zkoušeli, ale to žádná sláva. V klusu přechody, kroužky, i změny ruchů super, a dokonce i klusové kavalety na kruhu ti nádherně vycházely. Jak jsme začali cválat, trošku ses rozdivočel, což se teda čekalo, ale i tak jsi mi dopřál překrásný pravidelný lehký cval na kruhu, i s nacváláním z kroku. To ze zastavení bylo trochu kostrbaté, ale klus ze zacouvání byl celkem ok. Jen tak cválat tě ale zjevně nebavilo, tak ses urval a zabral jsi na cvalovou kavaletovou řadu. Zase jsi mě rozesmál, i když neumim to pořádně postavit, takže ti to pro změnu nevycházelo, což způsobilo to, že později se ti do ní už tolik nechtělo. I křížek postavený na druhé stěně byl ze začátku doslova hrůzný, odskoky z místa, z dálky, já málem na zemi... Pak jsem ovšem kavalety trochu snížila a přiblížila a na křížek najížděla hezky z klusu s cvalem těsně před, a oboje to začlo být velmi příjemným zážitkem. Pak se k nám přidala Lovely, sice jsme už krokovali, ale i tak máš pochvalu, že ses na ní hned nenalepil, a zvládl jsi chodit samostatně. Takže dobrý, i když musíme zredukovat tu mrkvičku!

14.10. Konečně čas, takže pořádnější tůra ku hradu. Ze začátku jsi moc akčně nevypadal, ale naštěstí jsem zapomněla na heslo čím víc se taháš a žereš cestou od domova, tím rychlejší to bude domů. A taky jo. Na Mořinu jsme se nějak doplazili. na Mořinku to krásně proklusali, na loukách ku hradu jsi krásně zacválal, i kolem nesmírně nebezpečných kočárků. No a v lesích u hradu jsi už byl k nezastavení, do kopců jsi šel sice krokem, ale vytrvale, a vzhledem k počasí ses i nebývale opotil, no a pak dom kolem hřbitova už to byl fofr. Ale i tak jsi neutíkal nikam kam nemáš a ani svévolně nezrychloval, takže nemohu být nespokojen.

12.10. Se sedlem je to nuda, a vzhledem k tomu, že nebylo zas tolik času, vzali jsme to po vinettouovsku. Výskok ze skruže se nezdrařil, ale z kamene naštěstí ano ( zaplaťpánbůh, že už to zvládáš s tak bohorovným klidem), a pak už to byla jen nádhera. Opět cval i od domova, a když pominu lehkou vzpouru v Lužcích kvůli plastovým pytlím s odpadem, choval ses vzorně a dokonce jsi i poměrně dlouho vydržel krásně pracovní tempo cvalu, a to i směrem domů, klus z kopce, a dokonce jsme zvládli projít kolem koní, ovcí, koz, a hus. Neskutečné.

10.10. Opět velice příjemná vyjížďka, asi proto, že včera jsem tě zas tak moc neprohnala, dnes jsi byl ještě víc fresh než včera, samoststatně jsi cválal dokonce i od domova a do konce, což jsou činy opravdu nevídané a potěšující. Potok jsi překročil jako nic, a procházející koně tě sice trochu znervóznili, ale ve zvládnutelné formě, a na halali, přestože jsi počkal na pokyn a nikam jsi neutíkal, jsi pak zabral krásně.

9.10. První místní vyjíž´dka, a zároveň vyjížďka po 10 dnech. Ale žádná divočina, naopak, velmi příjmený temperament. Jestli něco miluju, tak ten tvůj dlouhý uvolněný klus, když seš odpočatej. To prostě nemá chybu. nevýhody tvé odpočatosti jsou takové, že trochu táhneš kam nemám, ale jelikož jen naznačuješ, a na přímé vykonání jsi buď již moc moudrý nebo líný (myslím, že spíš b je správně), tak to ani zas tak moc nevadí.

7.10. Seznamovací procházka s místním terénem, i když nevypadals, že by sis to tam již nepamatoval. S chutí ses napásl, ale k mému podivu s ještě větší chutí ses proběhl, kdykoliv jsme se rozběhla, tys nejdřív vyskočil všema čtyřma do vzduchu a až pak jsi klusal, popřípadě cválal za mnou. V případě, že ses zdržel příliš, nečekal jsi ani na mé rozběhnutí a běžel jsi k mému podivu svévolně za mnou, což byla akce v Květné nevídaná. Nevadí, jsem ráda, že se ti chuť k pohybu zase vrátila!

 

 

6.10. Návrat z Květné

 

23.7. - 5.10. Prázdniny v Květné

Léto nezklamalo a užili jsme si ho náramně jako každý rok. Jak známo, příroda prostě léčí. Do 15ti hlavého stáda ses začlenil bez problémů, a hned na začátku pobytu jsme byli na roztrhání - sotva ses stihl zabydlet, už nastala změna a pár dní jsme hostovali u Šimků ve Stašově. Než ses nadál byli jsme zase zpět, abychom mohli zase zmizet, a to na návštěvu za Káťou a koníky do Pusté Rybné. Prožili jsme krásné vyjížďky s tvojí milovanou Soňou i s ostatními koníky, a i sami jsme objevovali nekonečné lesy, nové cesty a skrytá zákoutí. Pokořili jsme i halu, kde jsi zvládnul pobývat celkem bez problémů, a něco jsme i zaskákali, kdy na začátku léta to ještě šlo, ke konci už ti moc do skoku nebylo. Hráli jsme si i ze země, kdy jsi za mnou dokonce i cválal a skoky jsi absolvoval o poznání ochotněji než se mnou na hřbetě. Zkusili jsme i dámské sedlo, které jsi ty přijal s menšími problémy než já a využívali jsme i krásné lesní cesty pro ideální bezsedlové jízdy. Půlku léta ti bylo asi dost horko, protože jako bys to ani nebyl ty - cválal jsi jen s největším sebezapřením a to i na pěkných cestách směrem domů, a na procházkách tě přesvědčit ke klusu byl nadlidský výkon. Ovšem jakmile se ochladilo, jako bys dostal novou krev do žil a zase jsi nevěděl, kdy zastavit, ale aspoň jsi to byl zase ty. Každopádně v obou situacích jsi při vyjížďkách ve skupině chodil vzorně, žádné předbíhání, a to jak ve 2, tak v 10 koních, ať byli tobě známí, nebo úplně cizí. Sezónu jsme tradičně zakončili na Malé ceně Pomezí, kde jsi sice neexceloval tak jako loni, ale i tak jsme si vysloužili 2 diplomy. Takže nezbývá než dodat - už se těšíme na příští rok!

 

  

 

22.7. Odjezd Květná - viz akce

 

19.6. Standartní cesta do Bubovic, kolem letiště a přes halali zpátky. A standartně cestou tam na usnutí, cestou zpět o poznání živější. Ale tak co, aspoň, že cestou domů ses probral. I když to neustálé zastavování cestou od domova mě trochu přestává bavit. Kdybys aspoň žral! Ne, ty stojíš a zíráš. Styď se. Ba ne, na halali sis napravil reputaci, nikam jsi bez povelu neutíkal, ale když jsi dostal možnost i ses celkem rozběhl. Hip hip hurá!

15.7. Návštěva v Roblíně - viz.akce

 

13.6. Kruhovka - spíše než práce ze země by se to dalo nazvat zběsilý koník Ryn běhal dokola kolem ohrady. Na druhou stranu zase pokrok, že jsi na povel i nacválal a chvíli jsi to vydržel. Jinak jsi fungoval pěkně, ovšem o nějakém pravidelném udržování tempa, cožv mám v plánu teď trénovat, asi nemohla být úplně řeč.

 

 

12.7. Výlet na Karlštejn a obě Ameriky - viz.akce

  

27.5. - 11.7. Bohužel kamaráde, práce, povinnosti i příliš mnoho okolních aktivit mi nedovolilo psát svědomitě tvůj deníček. Ale prakticky jsme zas tak nezaháleli, minimálně třikrát týdně jsme se viděli, a jako obvykle jsme podnikali delší i kratší výlety, nutno říct, že povětšinou bez větších konfliktů, a to jsme občas proložili procházkou, bezsedlovkou (kdy jsi taky sekal latinu) či jízdárnou, kde jsi opět při přehnání nároků lehce stávkoval, ale jinak jsi spolupracoval i skákal perfektně, kombinace, 7mi člennou kavaletovou řadu.. No paráda. Chováš se snad až abnormálně v pohodě, ba skoro bych řekla, že začínáš lenivět. Jako by přestávalo být problémem tě zastavit, ale spíše pořádně rozcválat.. (Ale ať to nezakřiknu).

26.5. Rodinná procházka - viz.akce

  

 

25.5. Cesta do loděnických kopců. Jako moc se mi nechtělo, poněvadž jsem tušila, že budeš zase protestovat a budeme se pořád dohadovat. Ale nakonec jsi mě příjemně překvapil. I po cestě tam jsi žral jen přiměřeně, jakž takž jsi i klusal, a nakonec po prvotní nechuti jsi prošel i celé Lužce. Paráda. Kolem koní jsem to vzala po svých, tuše, že by ses chtěl hodně kamarádit, ale nakonec to ani nebylo tak hrozné, a možná bysme to i zvládli projet. Nahoru jsme to vzali pak klusem a cvalem jen místy, protože už je hodně tvrdo a i příležitostné kameny ti bránily v pořádném rozletu. Cesta lesem byla taky samej kámen, takže nic moc, ale zvládls to pěkně, když teda pominu, jak jsi se šprajcnul kvůli asi tak 15m vzdálenému bazénku a začal jsi zase zkoušet takové ty tríčky "půjdu zpět" nebo "otočím se k domovu". Tak na ně zase rychle zapomeň, buď tak hodný. Do kopců jsi pak zabral ze všech sil, ale stejně vždycky vyrazíš a po pár metrech si to zase rozmyslíš. Jediná trochu rovinka ti dovolila se trochu rozběhnout, ale jakmile se začal terén zase zvedat, pro jistotu jsi opět zpomalil. Ale fajn, a pak domů už to bylo taky v pohodě. K letišti jsme ještě zaklusali i zacválali a i další cestu domů jsme zvládli bez větších újem na zdraví.  

 

23.5. Teda kámo, jako dneska bych to nazvala sebevědomý Chario zasahuje. To bylo neuvěřitelný, jak jsi se po hodně dlouhé době snažil vzít veškerou zodpovědnost na svá bedra. Vyrazili jsme jen na krátkou bezsedlovku, výskok z balíku proběhl nad očekávání dobře, a za začátku ses tak pěkně lehce popásal, ale zároveň šel, že jsem se těšila na pěknou klidnou jízdu, i u silnice jsi hezky počkal, než všechno přejede, a pak teprve jsme přešli. Ale sotva jsi vlezl na vojtěšku, začal jsi neskutečně táhnout k domovu. Nevím, jestli máš bezsedlovky spojeny s krátkou trasou, ale v těchto místech jsme to nikdy domů netočili, chodíme tamtudy dost často,a nikdy ses ani o nic nepokoušel. Jako šel jsi kam jsi měl, ale táhnul jsi pořád hrozně do strany. No ale tak nakonec jsme to zdárně proklusali a procválali, takže ok. Na konci jsme to pak vzali nahoru a víceméně už směrem zpět, takže jsi byl spokojen, ale kdybych chtěla jet ještě dál, tak jako jezdíme normálně a vždycky bze problémů, mám pocit, že bych tě prostě neotočila. Nahoru na louku jsme si pěkně zacválali, ale opět jsi neustále táhl směrem pod koleje, až jsem se bála, aby tě nenapadlo vzít to rovnou přes koleje k výběhu. U domku jsem tě radši vzala ze země, protože už jsem viděla jak se z kopečku rozběhneš a vezmeš to rovnou k výběhu. Aspoň jsme pak znovu pěkně pocvičili výskok ze skruže. Pak jsme zacválali ještě vzhůru kolem remízku, což bylo ok, pak jsi táhl pro změnu nepochopitelně na druhou stranu, ovšem po cestě dolů z louky jsem chtěla sejít ještě pár metrů rovně a jít spodem louky, zatímco ty ses rozhodl, že musíš jít rovnou diagonálně domů, takže tam nastal docela silný spor o těch pár metrů, nakonec vyřešen v můj prospěch, ale už jsi mě docela solidně rozčílil. Domů jsme pak ještě zaklusali, ale už sis vůbec nekousl, strašně jsi spěchal (i když teda nechápu kam), a po příjezdu k výběhu, kdy jsem ještě cvičila, jsi neustále popocházel, až sis našel kyblíček a zaparkoval u něj (ještě že věci v něm tě nepustily ke žrádlu). Takže jsem slezla, a ještě jsme popracovali ze země, aby ses příště domů tak netěšil. Nevím, co to zase mělo bejt, ale trasu cesty tady určuju já, to si pamatuj, a na to tvoje spěchání taky neni nikdo zvědavej.

16.4. - 21.5. Další měsíc uplynul, deníček zanedbán. To víš, diplomka nečeká. Nicméně i přes pilné studium jsem tě nezanedbávala. Okolí už máme pečlivě prozkoumáno, vyjížďky se zlepšujícím počasím neustále prodlužujeme, i když ani ne tak vzdáleností, jako dobou pasení. Jinak chodíš ale vzorně, side - pull přes rameno už mě vozit nebaví, a ty ani nedáváš jediný důvod pro to, aby to bylo nutné, takže jiné uzdění než ohlávku už ani neznáš. Nikam neutíkáš, a ani co se týče změn směru se moc nehádáme. Když máš na cestu jiný názor, třeba zastavíš, ale pak se necháš přesvědčit a jdeš tudy kudy máš, stejně tak u silnic i všude jinde, kde tě požádám vzorně zastavuješ. Skoro bych řekla, že spíš než s utíkáním máme poslední dobou spíše problém, aby ses vůbec trochu rozpohyboval. Zastavování ti jde dobře, ale když jde o rychlejší pohyb vpřed, pořádnou energii z tebe dostnu většinou jen na vybraných místech cestou domů, a to ještě s vypětím všech sil, a jen na chvíli. Jako klušeš i cváláš na požádání kdekoliv, ale trošku tomu chybí ta tvá vnitřní forsage. Nejdřív jsem to přikládala špatné kondici, potom horkému počasí, ale nakonec to asi pravděpodobně bude spíše tvou vrozenou leností a pohodlností, která se tvým zklidněním začíná stále víc a víc projevovat. Ale tak co, stárnem oba, tak mi to lítání křovím ani zas tak moc nechybí. V rámci tréninku na parkuriádu jsme nezanedbávali ani práci na jízdárně, jednou bez sedla, kde opět bylo téměř nad moje schopnosti uvést tě do rychlejšího pohybu, ovšem když jsem pak začali skákat, bylo to spíše výhodou, protože na skoky jsi trochu zabral, ale pořád v té pomalosti, takže z toho vzniklo ideální tempo a nakonec jsme přejeli i 70cm parkurek z jednoho dvojskoku na 3 meziskoky, na diagonále dvojskoku na 1 meziskok a kolmáku na stěně, a to v exluzivním akurátozním tempu, kdy ses i na poměrně malém prostoru nechal krásně (i na ohlávce točit). Druhá jízdárna proběhla se sedlem, a opět nad očekávání. Vzhledem ke třicetistupňovému horku v ne ještě zcela vylínaném kožichu jsem předpokládala, že bude problém i tě rozklusat. Ho ho, omyl. Přišlo ti publikum, a to tě asi rozhicovalo. Už od začátku jsem měla spíš problém tě zastavit, bezdůvodně jsi neustále cválal několik kol kolem jízdárny a netvářil ses, ani že bys chtěl zastavit, ani že by ti bylo horko. V tomhle stavu nesoustředění to na nějakou jízdárenskou práci moc nebylo, proto jsme se vrhli hned na skoky. Kavalety na diagonále, nejdřív v klusu, které jsi chtěl stejně přecválávat, pak ve cvalu, kdy jsi přes ně lítal jak Pegas, pak kolmák se zdí, kdy tě zeď absolutně nevzrušovala, a 3 kavalety bez meziskoku následované meziskokem a oxerem. Nejdřív 70, posléze zvýšeno na 85cm. Tys pořád vypadal, jako bys vypil tak hektolitr hopsinkové šťávy, takže stačilo otočit tě na skok, tys zabral a letěl dál a dál, opět jsme to zvládli i jako parkur, a když už jsem náhodou nechtěla dál skákat, dal sis aspoň opět pár tréninkových koleček. No, moc jsem to nechápala, ale bylo to perfektní. Parkuriáda letos nakonec hrou osudu neproběhla, ale tak aspoň máme natrénováno na příště. Co se týče práce ze země, tam jsi mě úplně nepotěšil, jelikož po přestěhování k potoku jsi při odcházení od koní nedělal nic jiného než řehtal a řehtal, a při práci v kruhovce, kdy jsi část stáda měl u potoka a část ve výběhu u kruhovky, jsi měl evidentně tolik starostí s uhlídáním stáda, že mně jsi věnoval asi tak 5% pozornosti. Což mě teda úplně nepotěšilo. Klusal jsi když jsi neměl, když jsi měl tak jsi nechtěl.... Proto jsem si následující týden vylepšili reputaci na jízdárně, kde jsi opět nejdřív hystericky řehtaje obcválal několik koleček, ale pak se mi podařilo získat tvou pozornost, a  nemělo to chybu. Kavalety se zastavením nad každou, kdy jsem měla opravdu každý tvůj krok pod kontrolou, elko se zacouváním i do boku i přes kavaletu, překroky přes zvýšenou kavaletu, kruh s průjezdem mezi barely a skokem přes proutěnku, slalom, kdy si mi konečně i podařilo vést tě laterálně, aby jsi šel z druhé strany, než já, a nakonec pár skoků společně, kdy jsem se trochu bála, že mi skočíš na záda, jelikož při mém rozběhnutí, ty jsi hned nacválal, každopádně dobře to dopadlo, i křížek , i tři kavalety za sebou. Akorát teda, jakmile nejdu já, ty uděláš cokoliv, abys nešel taky. Ale pěkné. Proběhlo i pár procházek a pohodových bezsedlovek, no a vzhledem ke zlepšujícímu se počasí doufám, že nás čekají opravdu už jen samé slunné zítřky!

  

  

   

 

15.4. Vracíme se k tradicím, aneb opět déšť a vítr, naši nejlepší přátelé. Ale my se odradit nenecháme! Přestože jsem zvolila jen kratší cestu. Po úvodní pastevní hodince jsme to pěkně proklusali až do Kuchaře, kde ses opět cukal při každém silnějším zvuku, a jenom jsem čekala, kam zase kdy odletíš. Ale dobře to dopadlo naštěstí. I kůň v dáli nezvítězil nad trávou, a proto jsi zůstal v poklidu stát a za kamarádem ses nevydal. Podél kolejí jsme pěkně zaklusali, a stejně tak i na vojtěšce podél lesa, kdy jsi ovšem vyžadoval občerstvovací přestávky - vždycky jsi nabral, běžel, postupně začal zvolňovat, zastavil, kousnul si a znova dokola. No, moc výchovné to asi nebylo, ale na ex bys to stejně neucválal, a změny byly postupné, tak proč ne. Pak jsme to prošli ještě lesem, kde ses nejprve lekl pána se psem, pak po zelené, kde vždycky jdeš co noha nohu mine jsi to sám od sebe proklusal, a nahoře ses lekl pro změnu nějakého vysypaného auto-haraburdí, což jediné ti toleruju, protože ho bylo moc, a obvykle tam nebývá. Dole u satelitu jsme byli nějak nečekaně brzo, a tak jsme si to trochu prodloužili ještě spodem přes Lužce. Ovšem co jsi předvedl tam, to už bylo vážně na hranici. Začal jsi civět na dva pány, kteří stáli na zahrádce svojí chaty, a odmítal jsi se pohnout směrem k nim, ač jsi byl dobrých 80m  daleko. Jelikož jsi byl na pokraji otočení a úprku zpět, radši jsem slezla, a provedla jsem tě kolem té hrůzy ze země, ale kamaráde jako tohle už je fakt trochu přehnaný, na to nehrajem. Ale pak už naštěstí v pohodě. Podél cesty ještě trochu klusu, pak jsme to ještě objeli vrchem, kde jsi zacválal a pak už kolem ohrad domů. Nejdřív ses tam zase do něčeho zakousl a odmítal ses pohnout, a pak jsi zase pro změnu nabral, a velmi svižným krokem bez jediného zastavení jsi došel až domů. Někdy ti fakt nerozumim, kámo.  

13.4. Alelujá, jedu k tobě, a neprší! Neskutečné! Dali jsme proto delší běhací i procházkovou trasu. Na začátek klasická pastva pro zlepšení nálady, a pak už hurá na cestu. Soudě podle toho, že ses už dole na louce lekl nějakého patníku, kolem kterého jsi šel už nejmíň stokrát, správně jsem vytušila na dnešek lekavou. Srny v lese tě nechaly naštěstí chladným, na loukách jsi tomu klusu teda moc nedal, zato plot tě moc chladným nenechal, a zase jsi zkoušel co vydržím. Vydrželi jsme oba, a zdárně jsme prošli až ke kravám. Dokud byly v bezpečné vzdálenosti, v pohodě ses popásal, ale jakmile tě vyrazily pozdravit a začaly se blížit, tebe zachvátila panika, jako bys krávy ještě v životě neviděl. A to kolem těch v Trňáku chodíš v naprosté pohodě, a to jsou k tobě ještě blíž, a místo dřevěné ohrady je tam jen ohradník. Každopádně raději jsem nečekala, jak bude vaše seznamování probíhat, a vyrazili jsme dolů na Dolní Roblín. Tam už ses tvářil v pohodě, ale to by se tam nesměl objevit pes. Vyskočil ze zápraží, a ty jsi vyskočil do hromady kamenů, jako bys nikdy neviděl psa. Já fakt nevim s tebou. Když jsme pak mířili k lesu a za keřem se objevil člověk, nastal málem podobný scénář jako se psem, a podobně to dopadlo, i když jsme potkali prostého bažanta. Ale tak do lesa jsi prošel v pohodě, tak aspoň, že tak. Další stádo srn tě naštěstí opět nevzrušilo, zato dva lidé ve stráni tě vyděsili dost - až když jsi sebral dostatek odvahy, zvldánul jsi kolem nich projít. Já to fakt nechápu. V lese jsme si to ještě prodloužili a vzali to až dozadu, a pak po louce krásným cvalem zase zpět. V prvním úseku se ti moc nechtělo, ale v tom druhém už to bylo lepší, a i jsi zabral. A pak už domů, a už naštěstí bez úhony, i když kůň, kterého jsi stoje na kopci spatřil v dáli, mě trochu vyděsil.  

12.4. Zavedu nový axiom - jakmile jedu za tebou, leje. A dnes se to obzvlášť povedlo. Lilo celou noc a to tak vydatně, že když jsem přišla za tebou, zjistila jsem, že se celý klepeš a při dotyku na mokrá záda se nepěkně prohýbáš. Musela ti být pěkná zima, asi tě nechtěli ostatní pustit do domečku, abys mohl trochu oschnout. Takže mise procházky byla jasná - nažrat se,proběhnout se - zahřát se. Běhal jsi s chutí, žral s ještě větší. Klepal ses nadále, ale tak v půlce v procházky se aspoň trochu oteplilo, klepat ses přestal, mně přestaly mrznout ruce, a pak už jsme si to pěkně užili. Ze začátku jsi mě jen lehce doklusával, ale brzo jsi klus vyřadil a docválával mě v plné rychlosti. Vždycky jsem se trošku bála, že mě zajedeš, ale předběhl jsi maximálně o 2, 3 cvalové a vždycky jsi vzorně zastavil. Krásně se ti dařilo udělat si velkou mezeru, aby ses mohl vydatněji proběhnout, ale i když jsme běželi rovnou spolu, cvalem jsi nešetřil. A co pak dole v remízkách, tam jsi při naklusání začal vytvářet takové kreace, až jsem si říkala, že jestli tohle zavedeš pod sedlem, moc už toho asi nenajezdim. Tak podivně jsi vyhazoval předky dopředu a zadky nahoru, že z toho byla normální leváda. Každopádně pobavil jsi mě dost. Ke konci ses trochu rozparádil a neustále jsi mě zkoušel předbíhat, ale když jsem ti to připomněla, vzpomněl sis, kde je tvoje místo, a držel ses na něm.

10.4. Čtyři dny volna se na tobě podle očekávání podepsaly. Už při čištění sis to v uličce šněroval pořád od rohu k rohu, po cestě dolů po loukách jsi neustále žral a tahal se , jak kdybys trávu neviděl tak měsíc a pořád ses nenápadně otáčel k domovu. Nahoru ke kukuřici jsi sice naklusal, ale hned zase přešel do kroku, a když jsem tě začala natáčet víc doprava, začala jsi z pro mě nevysvětlitelných důvodů táhnout na druhou stranu - nevím, jestli jsi chtěl na trávu, nebo jestli sis myslel, že na druhou stranu je to domů..Každopádně jsme si to rychle vysvětlili, a nahoru to pak už vycválali a vyklusali celkem v klidu. Po kukuřici jsi zase soustavně zastavoval, ale podařilo se nám dojít i k silnici, kde jsme se zrovna potkali s vlakem, naštěstí už z bezpečné vzdálenosti. Na louce jsem sestoupila až u hřbitova, což byl velký pokrok,  a i tam jsi došel už celkem svižně. Na Karlštejnských loukách jsem očekávala sprint, ale po velmi volném klusu následoval opět krok. Podařilo se mi tě tedy trochu vyhecovat, a vzali jsme to spodem, kdy ve cvalu jsi ještě trochu zrychlil a zabral do úplně nejspodnější uličky, což jsem teda úplně nepochopila, ale tak určité iniciativě se meze nekladou. Docválal jsi pěkně až k lesu, nahoru už se ti pak moc nechtělo, ale snažil ses, zpocený kožich byl toho důkazem. V lese jsme to vzali ještě až dolů k potoku, kde jsi mě velmi překvapil, jak svižně jsi ošklivou cestu dolů prošel. Do potoka jsi nejdřív strčil hlavu, a žízniv pil a pil, odtrhnout ti hlavu bylo skoro až nemožné. Čímž se ale možná vysvětluje, že se ti na těch loukách moc nechtělo, jestli jsi byl takhle žízniv. Každopádně pak jsi do potoka strčil i nohu, překročil ho a na další louce už zacválal pěkně. Stejně tak i nahoře na louce u krav, které tam naštěstí nebyly, ale stačili ptáčci v křoví, aby ses lekl, a uskočil tak nehezky, až málem jedna polovina mého těla opustila sedlo. Ale opět to dobře dopadlo a my zdárně pokračovali až k silnici, kde jsem dokonce sebrala odvahu a vzali jsme to dolů podél objektu, nutno říct, žes nic nevyvedl, takže pohoda. Času bylo ještě dost, takže ses ještě dostatečně popásl, a kromě modrých pytlů s odpadky, které u silnici obvykle nebývají, a neodehnatelných hejn mušek nám cestu už nic nekazilo.

5.4. Čeká tě několik dní volna, proto jsme vyrazili kolem letiště do Bubovic a přes halali zpátky, aby sis pořádně zacválal. Nakonec ses asi víc nažral, než proběhl, ale i tak to bylo príma. Ze začátku jsi působil trochu unaveně, ale já věděla, že čím unavenější začátek, tím svižnější konec. Na cestě k Bubovicím jsem tě musela nejprv do cvalu nutit, ale pak jsem tě najednou sotva zastavila, a na halali to probíhalo podobně, celou spodní část jsi v klidu proklusal, ale jak jsi nacválal, začal jsi tak mocně vyhazovat, až jsem se o sebe trochu bála. Ale dobře to dopadlo, takže pohoda, cval jsme prostřídali s klusem, a nahoře zase se cvalem, do kterého jsi vzorně (na povel) naskočil téměř z fleku. A pak už žádná divočina, takže ses ještě připásl, a v poklidu za doprovodu sílícího deště jsme došli domů.

4.4. Středa, na jízdárnu vlezem. Měla jsem v plánu jít bez sedla přiježďovat, a trochu i skákat, ale začali jsme ze země, a tak nás to zabavilo, že už na ježdění nezbyl čas ani chuť. Začali jsme důvěrou a tlaky ze země ve volnosti, to bylo v pohodě, a pak hurá na kruh. Přichystala jsem ti jen takový menší se 4 kavaletami na jedné straně a jednou na straně druhé. Ze začátku ses tvářil, jak když vidíš kavalety prvně v životě, zvedal jsi nohy, hrabal jsi na ně a zkoušel na ně šlápnout, ale když jsem tě trochu probrala překrásně jsi to přešel v kroku i klusu. Takže jsme se přemístili na větší kruh s jednou zvýšenou kavaletou. Opět ses tvářil, že je to nad tvoje síly, ale silou vůle se mi podařilo tě přesvědčit, a opět v klusu i kroku jsi to zvládal v pohodě. Zkusila jsem tedy i kruh ve volnosti, velmi mě potěšilo, že kruh jsi celkem udržel, a když ses pokusil odejít, má řeč těla tě zadržela a vrátila zpět, což bylo super, ale navést tě tak, abys překročil tu kavaletu, které ses stůj co stůj vyhýbal, bylo opravdu nad moje síly. No a pak jsme vyrazili na překážky, ve volnosti, a jak ti to najednou šlo. Držel ses mi v patách a beze mě ani krok. Byls krásně prostupný, couvání a následné naklusání bylo bez problémů, totéž pak ze zastavení. Překonali jsme i skok s proutěnkou, kavalety a následně skok, kavalety na vlnovce a dokonce i barely. Bez zábran se ti na ně nechtělo, ale když jsem k nim udělala uličku, nezaváhals ani ve volnosti. Vzhledem k tomu, že to byl trénink spíše můj než tvůj, a že jsem byla ke konci již opravdu bez síly, za jednou kavaletou jsem se poroučela  k zemi. Bála jsem se, že mě zašlápneš, ale ani ses nehnul a zůstal jsi stát před skokem. A asi abys mě rozveselil, předvedl jsi cirkusové číslo, kdy jsi kopyto vložil na kavaletu a tu jsi rázem snížil z nejvyššího postavení na nejnižší. Vopičáku. No a na závěr jsme si dali ještě trojskok, já se na něj moc necítila, ale poté, co jsem zjistila, že zastavím -li před skokem já, ty též, hecla jsem se , a z obou stran jsme si kombinaci skočili. Super. Myslím, že sis to po dlouhé době pořádně užil.

 

 

2.4. Duben, ještě tam budem sice (za kamny), ale dnes se počasí kupodivu celkem umoudřilo, zimní oděv to jistil, ale už nás to ze stráně neodfoukávalo, a tak jsme se konečně mohli vydat někam dál, aby ses pořádně proběhl. Bylo to hned od začátku znát, že už to potřebuješ, tahal ses o trávu, ale zároveň jsi šel docela dopředu, čehož jsem využila, a až na Mořinu jsme to víceméně pěkně proklusali. Pak i na Mořinku jsi podél silnice celkem spolupracoval, očekával jsem, že to zase bude očistec, než tě tam dotlačim, ale šel jsi pěkně, dokonce jsi i sám navrhnul klus, když nebylo kamení, takže pochvala. Nahoru po červené jsi to pak pěkně vycválal, lesní cestu nad hradem jsme našli v pohodě, a dojeli tak zdárně až zpět nad Mořinu. Tam tě na loukách nevyvedly z míry ani utíkající ovce, které jsi evidentně vyvedl z míry ty, a nahoru ke hřbitovu jsi opět nasadil první kosmickou. Prostě parádní vyjížďka.

31.3. V plánu jízdní procházka a statečná sestra, ovšem na současné počasí se má rodina necítí dostatečně outdoor, takže tě jen propustili z výběhu (prý jsi přišel k východu jen na zavolání, to zírám), sestra tě vyčistila, nevýchovně ti u toho podstrojovali, ovšem na procházce nás doprovodili jen na první louku. Po celou dobu, co ses tam popásal jsem přemýšlela, má-li smysl chodit původní delší trasu, jelikož počasí bylo opět velmi nepříznivé. Nakonec jsem se rozhodla pro kratší, čehož jsem málem litovala, protože jak jsme se dostali za potok a začala jsem běhat, ty jsi mě po prvním zahřívacím klusu už celou dobu jen zvesela nejen doklusával, ale i docválával,i když vždycky jsi u mě vzorně zastavil. A jelikož počasí se celkem umodřilo, litovala jsem, že se nemůžeš proběhnout víc. Ale ne na dlouho. Sotva jsme se nadáli, začal opět vichr, protentokrát doprovázený kroupami, abychom se nenudili. Jelikož ses neustále otáčel různými směry po větru a pokoušel se mě předbíhat, vzala tě pro nepřízeň počasí raději na špagát a ještě že tak. Najednou koukám, a ze zahrady si to k nám míří nafukovací balón. V tvých očích to musel být minimálně tygr, protože já už si představovala, jak mi samou hrůzou utečeš, podle toho jak jsi na něj zíral. Ale obavy se naštěstí nepotvrdily. Kaskadérským kouskem se mi podařilo jak chytit míč, tak udržet tebe, ačkoliv jsi mi za zády předváděl až neskutečné kreace, a i s míčem v podpaží jsme došli ve zdraví domů.  

  

 

30.3. Dneska v plánu tůra na Loděnici,  nicméně počasí to opět vyřešilo za nás, byl takový lijavec, vichr a zima, že už po půl hodině i v čepici a rukavicích jsem si říkala, že nevim nevim, jak to ty 4 hodiny zvládnu. Nakonec jsem cestu zkrátila, ale výsledný čas strávený na tvých bedrech vyšel nastejno, jelikož jsi byl nějak extrémně hladov a dobrou polovinu času ses sytil. Jako v kroku jsi šel celkem nestandartně ochotně, ale zase jak jsem ti řekla o klus, vůbec se ti nechtělo, a honem žrát žrát a žrát. Tak na klus samozřejmě došlo, ale pak jsem tě nechala se docpat. Vyjeli jsme tedy nahoru k lomu, ale tam to zahli po cestě zpět a vzali to k letišti. Zacválali jsme tam pěkně, ale žádná velká divočina, takže dobrý. Stejně tak i po cestě dolů domů, kdy na tu strašlivou věc v igelitech, co na nás číhá u pole, jsi sice zíral, ale dolů celou vojtěšku jsi prošel výjimečně v klidu.

29.3. Času opět nebylo nijak moc nazbyt, tak jsem neplánovala žádnou tůru, a vyrazili jsme na Roblín, vyjížďka přiměřeně dlouhá, ale pěkně cvalová i kopcovitá. Nažrat jsem tě na začátku samozřejmě nechala, a ani moc ses netahal, tak to bylo fajn. Nahoře na loukách jsme pak zaklusali, i když teda moc se ti nechtělo, a pak u plotu a u hromady ses šprajcnul a ani krok vpřed, spíše vzad. Jelikož jsem ale nespatřila nic, čeho by ses bál, a ani jsi mně moc vyděšeně nepřišel, neslezla jsem, a systematickým přesvědčováním se mi nakonec podařilo dostat tě dál mezi plotem a hromadou, bez toho abys vzal roha na druhou stranu k domovu. Úspěch. Podobný scénář se opakoval za rohem u krav, ale už to šlo trochu rychleji. A pak už pohoda, na Kuchařík jsme to vycválali až nahoru ke střelnici, kde jsi pěkně zabral, pak jsi sebral všechnu odvahu a prošel jsi rozkopanou vesnicí (samá pruhovaná lítající páska a podobně nebezpečné předměty), a nahoru z Kuchaříku jsi se teda už vůbec nešetřil, i navzdory silnému větru, který tě téměř zastavil, jsi běžel seč ti síly stačily a i sis tak zvesela poskakoval. Ale nahoře jsi začal zase žrát, žádné spěchání domů a tak se mi to líbí. Takže pochvala.

27.3. Dneska bylo super extra málo času, ale ty jsi super extra pěkně spolupracoval. Vyrazili jsme na bezsedlovku na Lužce, nahoru k nástupním balíkům jsi došel celkem svižně, nástup se podařil hned napoprvé a ani žádné ustupování se nekonalo. Pak teda ihned po výjezdu, asi abych nepřechválila, ses lekl nějakých ptáčků v křoví, uskočil jsi  (já málem na druhou stranu), a vyrazil cvalem směrem do strany k prudkému kopci dolů. Už už se mi v hlavě začalo honit, co se asi bude dít se mnou až ty poběžíš trapem dolů, divoce cyhazovaje, ale nic z toho se naštěstí nekonalo, ty sis to díkybohu po pár cvalových skocích rozmyslel a nechal ses zastavit i otočit zpět do směru jízdy. Trochu mě to vyděsilo, a už už jsem si představovala jak bude vyjížďka asi probíhat dál, bude - li pokračovat v tomto duchu, ale žádná z obav se nepotvrdila, žral jsi jen přiměřeně, po vojtěšce jsme pěkně zaklusali, k lesu zacválali, podél rybníka obojí, stejně tak i dál na jetelu a na louce, na které jsem tě nechala ještě chvíli napást, což sis vysloužil tím, jak jsi vzroně šel a nezdržovals, a pak ještě cval naohru ke kravám a v poklidu domů. Paráda, dnes na jedničku.

25.3. Měla jsem v plánu tůru na Loděnici, ale když jsem si vzpomněla, jak jsi se v pátek táhnul, a že já mám taky do školy práce dost, zvolila jsem jen kratší lehkou cestu na Mořinu s tím, že alespoň stihnu dřívější autobus k domovu. To jsem se ale přepočítala! V autobuse jsem potkala Káňu a spol., kteří šli na výlet k Amerikám, což nám celkem hrálo do karet, abychom se potkali, protože plán trasy vedl právě tam, ovšem nějak mě to ukolébalo, že jsem na tebe ani moc nespěchala, a proto jsme trhli rekord - na Mořinu a zpět s malým okruhem - 4 hodiny. Nevěřitelné - hodina pasení pomalu ještě než vyrazíme, další hodina cestou - no, tak se pak nemám čemu divit, že jo. Okolí opět připomínalo Václavák, milion lidí, motorkářů (kterých se už zaplaťpánbůh nebojíš), cyklistů, aut a dokonce i letadel, takže žádná rekreace tichem v přírodě. Ničeho z tohoto ses cestou sice nebál, to ti ovšem nebránilo, abys cestou tam a co dva kroky zastavoval a zíral do dáli, klusal táhnoucí neustále kamkoliv, jen ne rovně, a cválal opravdu jen s vypětím všech sil. Ovšem od hřbitova zpět už to bylo jen lepší, nahoru ke kolejím jsme parádně zacválali (najednou to šlo), když jsme si tam dávali ještě pauzičku, abychom se u lomu akorát potkali s Káňou a spol., tak i ten apetit tě kupodivu přešel a žral jsi tedy opravdu jen proto, že jsem jinak nedala, ale i pak po žluté jsme pěkně zacválali, a u lomu ses choval vzorně. Přestože tam byly neskutečné davy lidí, dětí, psů aut a všeho dalšího, a povídání se skupinou probíhalo právě na té nejužší cestičce u vyhlídky, stál jsi vzorně a ani ses nehnul. Těžká pochvala. A pak už loukou (kde jsi opět už cválal s chutí) k domovu, a až na drobné neshody o tom, po které straně silnice půjdem, to už bylo bez potíží. Ale jako s tvou tvojí leností směrem od domova budem muset něco udělat, takhle to nejde, za chvíli půjdu i jen do vedlejší vesnice půl dne.

 

23.3. Nevím jak ty, ale já byla z jízdárny hotová, proto jsem k tobě byla shovívavá, a dali jsme jen přiměřeně dlouhou a přiměřeně náročnou vyjížďku. A asi ještě že tak. Jako byls hodnej, to ne že ne, k objektu jsi to jakž takž vyklusal, vzadu jsi ani neprotestoval při vstupu do lesa ani v něm při objevování nových krásných cestiček, ale na louce a ani posléze na halali ses nějakými extra rychlými výkony neblýsknul, na halali jsi na pobídku do klusu sice vyrazil trapem, ale velmi brzy tě to přešlo, a pak už tě celou cestu až domů zajímala jen a jen tráva, a to tak, že ses pomalu odmítal pohnout i na místech, kde ses obvykle trávy ani nedotkl. No bude to krušné, ty zelenající se louky.

21.3. Dnes v zajetí jízdárny, viděla bych to, že naposledy to bylo tak v půlce prosince. Vzala jsem sedlo, nechala 1 špagát, a šup nahoru. Jako ze začátku jsi byl opět na zhynutí, každý krok byl vytvořen snad opravdu jen silou vůle, a to jak ses šklebil při naklusání- snad lepší si toho nevšímat. Ovšem pokračovalo to přesně jak jsem předpokládala - sotva ses trochu uvolnil, začals lítat, kde to šlo, nejlépe na skoky. V klusu jsme začali kroužky zvenšit, zmenšit, klus prodloužit a zkrátit na malých kruzích a diagonálách, vše celkem v pohodě. Pak na kavalety, které ti krásně vycházely a proto tě i hodně bavily, a tak jsi začal z kruhu již v pouhém klusu utíkat ven a hurá na kavalety. Totéž se opakovalo i ve cvalu, kdy udržet tě na kruhu bylo opravdu téměř nad mé síly, nicméně promluvila jsem ti do duše a pod pouhou pohrůžkou side pullu ses polepšil. Dalo to tedy dost práce, jak mně, tak tobě, protože dost koleček sis obcválal zbytečně, každopádně když ses náležitě uvolnil a vyběhal, bylo dosaženo cíle a obcválal jsi kruh na obě strany s překonáním obou kavalet. Takže jednička a mohli jsme jít dál. Kavaletovou distanci jsi zvládal bez potíží, dokonce ses na ní rozbíhal i dobrovolně, a i kolmáček jsi na obě strany zvládnul v pohodě, leč už jsi vypadal trochu unaveně. Po krátkém vykrokování nastala krátká pauza, kdy jsem přestavěla trasu na lehkou kombinaci kavaleta křížek kavaleta (bez meziskoků), zvedla jsem kolmáček tak na 75 a z klusových kavalet udělala něco jako kolmáček. Moc nadšeně ses netvářil, když jsem znovu obsadila tvá bedra, a tak jsem očekávala další lítání a boje, ale opak byl pravdou. Začli jsme kavaletovým paskvilem, na kterém sis vytvořil krásné tempo, pokračovali kombinací, která byla kupodivu dost blízko, ale rozhodně ses jí nebál, plynule pokračovali na kolmák, a když jsi ani potom nechtěl zastavit (podotýkám ale, že tempo nebylo zběsilé, ale krásně akuratózní),  vzali jsme to všechno ještě z druhé strany, a ty abys dostál své pověsti sis pak dal ještě kombinaci z extra pomalého klusu úplně z boku, kdy by mě ani nenapadlo tě na to navádět. Ty jsi však rozhodl jinak. Po tomto famózním závěru již nebylo co dál řešit, teda krom tvého totálně promočeného zimního kožichu, takže jsem provedla ještě pár prostocviků včetně stoje a zánožek po sto letech, a šup na krokování a uschnutí. A že to trvalo. Ale na první pozimní skákání perfekt.

  

20.3. Tak dnes v opačném pořadí než minule, začátek cesty prímový, konec zajímavější. Vyjeli jsme opět nahoru nad Trňák, kde jsem ti dopřála tvou obvyklou svačinku, a hurá na cestu. Světe div se, až do Kuchaře jsi klusal, a dokonce i pravidelně, a stejně tak i potom dále podél kolejí. Na vojtěšce jsme pak prostřídali klus s žraním i se cvalem, a pak jsi dokonce překonal zdánlivě nepřekonatelný Taxisův příkop s potokem, skokem tak trojnásobným než by bylo potřeba, ale snaha se cení. I na další cestě na Mezouň ti to celkem šlapalo, ale jak jsme přešli silnici a já začala cítit časový pres, ty jsi jak naschvál ještě zpomalil. Nejdřív sis vymyslel, že kolem papušků opravdu projít nemůžeš, pak dostat z tebe kousek klusu bylo téměř nad moje síly, jelikož ty jsi považoval za mnohem důležitější spást ty první kousky nazelenalé trávy, které se tam vyskytly, asi aby tě náhodou někdo nepředběhl. V tomto duchu jsme pokračovali i kolem golfového hřiště, když najednou sis asi uvědomil, že jdeme přece domů, zařadils o něco rychlejší chůzi a byl jsi připraven ji okamžitě změnit v rychlejší chod. Tato možnost se ti zanedlouho naskytla,a bez váhání i s lehkým poskokem jsi ji využil, v čemž jsi pokračoval i na posledním dlouhém cvalu směrem domů, kdy už při vjezdu na louku jsi naklusal, což jsem ti ovšem zatrhla, a celkem ochotně jsi přešel do kroku. Jakmile jsme se ale octli na rovince a já dala pokyn ke klusu, v mžiku jsi byl ve cvalu a valil vzhůru, kdy cvalové kroky jsi nejprve doporovázel jemnými poskoky, které se brzy změnily v celkem divoké vyhazování, které jsem byla ráda, že jsem useděla. Nicméně do vyklusání už se ti pak moc nechtělo, a cesta louku dolů do Lužců byla pekelná, zase jako bys zapomněl, že spěcháš domů, a jenom jsi žral, žral a žral. Já vím, že jsem si to přála, ale všeho s mírou. No a v Lužcích jsi byl zase jako poprvé, prvně jsi viděl plachtu, kopec štěrku, při uslyšení cirkulárky a vyskočení psa jsi málem skončil v rybníku a projít mezi dětmi na hřišti a kozami v zahradě se ti taky zdálo krajně nebezpečné. Na naší oblíbené louce bys pak zase nejradši jenom žral, ale čas už nás opravdu tlačil, tak sis ještě naposledy zacválal a kolem krav i cizích koní už jsi nahoře prošel díky bohu v pohodě.

18.3. Hoho, pořád jaro, srst tě soudě podle minulé vyjížďky moc neomezuje, vyrážíme tedy přes Kuchařík do stínu Vonoklaského lesa a přes Roblín zpět. Ze začátku jsi teda kamaráde byl na přímo na tečku, při klusu ses motal jak když jsi pod vlivem, na pána s trekingovýma hůlkama jsi nejenže zíral, jako bys ho nikdy neviděl, ale pak jsi v touze se za ním vrátit málem skočil pod auto, pak jsi zastavoval na fleku z klusu, protože jsi chtěl žrát, v Kuchaříku jsi zase odmítal vstoupit do vesnice, protože se za jistou bránou ozýval y podivné zvuky..No navymýšlel sis teda víc než dost, ale pak už to bylo jen a jen lepší. Polňačky jsi procválal pěkně, dole jsme udělali dokonce změnu a došli jsme až k rybníku a hájovně, kde jsme objevili jak nového koně, tak pěkné cesty v lese, kde jsi teda ze začátku zase a co 2 kroky zastavoval, ale pak jsme sešli na méně kamenitou cestu a tu jsi i nádherně vycválal. A pak už po známé trase zase dolů, v Roblíně se opět projevila tvá dnešní báječná nálada, kdy jsi v představě, že paleta v zahradě tě asi brzo sežere opět málem skočil pod auto, a dalším nepřekonatelným problémem byly krávy, které se po zimě opět objevily v ohradě. Nakonec jsi sebral všechnu odvahu a kolem krav jsi prošel, ale když se k nim ještě z druhé strany přidali cyklisti vyměňující duši a paní s pytlem sbírající odpadky, bylo to už i na tebe moc  a vzal jsi nohy na ramena. Chvíli jsem přemýšlela, kudy to vezmeš domů, a jestli, pakliže se mi podaří tě otočit k lesu, jak jsem chtěla, vydržíš cválat až do lesa, což by asi ani pro jednoho z nás nebylo příliš bezpečné. Naštěstí ses brzo uklidnil, nechal ses jak otočit tak i převést do kroku, a pak už jsme to vzali ukázněným cvalem k lesu, a velmi zvolna, kdy ses ještě vydatně připásl, pak domů.

16.3. Venku dvacet stupňů, sluníčko hřálo, ty pořád v plném zimním kožichu. Předpokládala jsem tedy, že se ti moc běhat chtít nebude. Ale zase jsem se spletla. Ze začátku jsem tedy nikam nespěchala, a nechala tě nažrat, a tahal ses teda o každé stéblo, ale jak jsme začli klusat nahoru ke kukuřici, tak ses najednou probudil a ani jsem tě nemusela moc přemlouvat, a co víc, dokonce sis sám nacválával. Nahoře jsi pocítil teda trošku zklamání, když jsi zjistil, že nejdeme jen krátký okruh, ale čeká tě cesta přes starou kukuřici, ale své protesty už dáváš najevo mnohem umírněněji. Místo obvyklého zatáhnutí a zmizení v dáli jen zastavíš, chvíli mě tak jako přesvědčuješ, jestli by to opravdu jinudy nebylo lepší, ale pak si dáš říct a krásně jsi šel, kudys měl. Takže za odměnu jsme si na louce u hřbitova dali těžkou siestu a la léto - ty ses popásal, já se válela na trávě a zírala do nebe. Nádhera. Po odpočinku tě však čekal výšlap po Mořinských loukách. Tak naklusal jsi s chutí, ale cval byl vždycky jen na pár skoků, a zase zpět hezky zpomalit. Tak jsem tě zkusila trochu vyhecovat, a světe div se, fungovalo to. Nacválal jsi, jak už dlouho nepamatuju, a přefrčel skoro celé louky,když už jsi nemohl, tak nastoupil klus, ale pro změnu to bylo jen pár kroků zpomalení, a hezky zpátky do cvalu. Poslední kopec nahoru jsi taky zabral co to šlo, a pak jsi funěl ještě celým lesem, kde jsme opět pro změnu zabloudili, a pak našli pěknou novou cestičku. No a pak už v klidu k objektu, a pomalu domů. Ani motorkářů ses nelekl, v jednom úseku jsi trochu spěchal, ale pak tě to přešlo, a v klidu ses popásal i cestou domů, hurá.

15.3. Po dlouhé době procházka, tak jsem si myslela, jak si to užiješ, a ty nic! Nažral ses teda s chutí, to jo. Ale když jsem se rozběhla, taks to sice zkusil taky, ale hned sis to rozmyslel, a i když jsi měl už dost velkou mezeru, tak žádné dobíhání, ale velmi zvolna jsi mě došel. Pak ale pro změnu když jsem zastavila já tak ty jsi chtěl jít pořád dál, prostě jako bych tam nebyla. Tak jsme aspoň procvičili snížení hlavy a couvání, čímž jsem si myslela tě trochu uvedu do reality a začneš mě trochu vnímat, ale nijak zvlášť to nepomohlo. Naklusat ses pak už neobtěžoval vůbec, takže jsem tě musela rozběhnout párkrát na špagátu, aby sis uvědomil, že se po tobě něco žádá. Cestou domů jsem to chtěla dojít až na louku k potoku, kde byla nejhezčí tráva, ale ty ne, a každou možnou chvilku jsi to otáčel k domovu. Jako nikam jsi neutíkal, ale teda protivnej až hrůza. Asi budem muset procházkovat častěji.

13.3. Vymyslela jsem trochu alternativní trasu, ale dopadlo to nad očekávání. Na to jak jsi byl u balíku při čištění protivnej. Po cestě jsi ani zas tak moc nežral, kopec na Roblín jsi vyfuněl v mnohem větší pohodě než minule, na loukách jsme hezky zaklusali a zacválali, když pominu jak jsi neustále táhnul na druhou stranu, kterou je to blíže domů. Dolů po modré to taky šlo, bála jsem se, že bude hodně kamenitá, ale nakonec ok. Za vesnicí jsme to pak vzali k lesu, kde jsem čekala, že budeš protestovat, ale prošel jsi úplně v pohodě i kolem bílých a dokonce i modrých igelitů, a zabočil na správnou cestu do lesa. Tam už to teda bylo trochu pomalejší, přestože žrát nebylo moc co, ale ty si vždycky najdeš něco proč nejít. Zíráš do dáli, což v případě srázu a skály pod námi nebylo úplně příjemné, a a co 3 kroky zastavuješ, asi mě zkoušíš, zda je opravdu nutné jít vpřed. Ale silou vůle jsme lesem prošli, a zpátky po loukách k Mořině už to byla úplná paráda, najednou jsi ožil, a do kopce i zabral a nádherně to vycválal.  A pak dokonce za Mořinou, když jsme šli podél silnice už směr domov, se najednou za tebou na silnici objevily dvě motorky, kdy teda nejsem úplně přesvědčená, že by ses jich bál, ovšem na nic jsi nečekal, a hurá cvalem v dál. Nevím, jestli sis s nima chtěl zazávodit, naštěstí ses však brzo nechal stáhnout, a přes silnici, jak jsem se bála ses nevydal. Pak jsme ještě kousek zacválali, a z obávaného kopce už jsi sešel krásně pomalu. Po delší době pěkná, energická vyjížďka.

11.3. Dnes pod mrakem, ale o to lépe, aspoň se nemůžeš vymlouvat, že na běhání v zimním kožichu je moc teplo. Vyrazili jsme směrem k letišti a pak dále po modré, žral jsi přiměřeně, klusal z počátku celkem pravidelně a s chutí, později jsi neustále zastavoval a zíral v dál, a pro naklusání jsi potřeboval několik minut, než ti to došlo. Zíral jsi i na pár lidí, jako bys je v životě neviděl, a já už zas vymýšlela, co je za problém. Ovšem jak jsme se začali dostávat lesem dolů, hezky jsi zrychlil, k halali jsi i zacválal, u rybníka sice byli další lidi, kteří tam dle tvého evidetně neměli co dělat, ale sebral jsi odvahu a prošel kolem, a halali ze začátku proklusal, a pak jsi i nacválal, a celkem solidně jsi zabral, středem ses vykrokoval, a nohoře jsme dali další cval. Další cesta domů proběhla v pohodě, ale pořád jsi spěchal, a vůbec nežral. S čímž opravdu budeme muset něco udělat, buď žrát a flákat se v obou směrech, anebo v žádném.

9.3. Asi ses potřeboval zregenerovat ze včerejšího deště, jelikož jsi ihned využil vysvitnuvšího sluníčka, vyvalil ses do bahýnka a spokojeně pochrupoval. Moje přítomnost tě nikterak nerušila, ba naopak, nechal ses ukolébat ještě víc. Pak jste se chvíli provokovali s klukama, a pak už hurá na cestu. Vzali jsme to nahoru směrem na Chýnici, a užili si pěknou poklidnou vyjížďku. Na začátku standartní dávka pasení, a pak už práce. Ze začátku se ti teda moc klusat nechtělo, ale když ses nechal přesvědčit, tak už to bylo príma, na vojtěšce jsme pak zacválali, cestou zpět objevili novou cestu, která ač povrchem nejspíše jen na krok, tak pěkná, a pak i nové pěšinky v lese. U satelitu jsme dokonce potkali i cizí koně, a ani jsi za nimi nevyrazil. Na vojtěšce k domovu jsi tedy kousek svévolně nacválal, ale tak nemám telefonovat a mám se soustředit na tebe, viď.

 

  

8.3. Déšť, takže změna a kruhovka. Na procházku by bylo stejně málo času. Začali jsme odohlávkováním, které se povedlo ze země při dokonale snížené hlavě, a pokračovali důvěrou, kdy jsi stál a i nohy sis na mě odkládal pěkně. Ale když jsme začali s couváním, bylo vidět, že u toho spíš. Dozadu se ti nechtělo, zpátky dopředu za mnou už vůbec ne, musela jsem vždycky přejít půl kruhovky, aby ti došlo, že se máš pohnout. Mnohem zajímavější pro tebe byl bič, který si neustále bral do úst a přetahovali jsme se s ním, jak kdybys byl pes, posléze jsi zvedal a ožíral dokonce klacek tvořící překážku (opět sis asi chtěl hrát na aport), a nakonec místo aby ses vrátil za mnou, šel sis očuchávat a okousávat barel a lano. Čímž jsi mi dal najevo, že by ses opravdu potřeboval probrat, a tedy že rychlejší práce bude asi efektivnější. Vyslala jsem tě tedy na kruh, kdy ze začátku jsi vypadal, že usneš i tam, ale rychle ses probudil, a pak už jsi zase nevěděl co by. Převést tě do kroku a udržet tě v něm bylo nad moje síly, nestále jsi cválal, i když jsi k tomu nebyl nucen, ze cvalu jsi u mě zastavoval i když jsi měl jít dál krokem, a naopak když jsem tě zvala k sobě šel sis krokem po obvodu pořád dál. Nu, bylo to takové rozházené, chvílema jsem nevěděla, jestli těm povelům fakt rozumíš tak, jak máš, ale pak to zas vypadalo, že jo, a opravdu si jenom vymýšlíš. Nakonec, klusal jsi nádherně (aspoň jsem se konečně přesvědčila, že nekulháš), nacválal jsi párkrát na obě ruce i na pobídku a i se mi tě ve cvalu podařilo chvíli udržet, což je hodně výjimečné, změny směru se také briskně dařily (jednou jakž takž i přes střed), a v mezičasech jsi parádně snižoval hlavu. Problém nastal, když jsem ti na jednu stranu dala čtyři lehounce zvýšené (spíš tak aby je viděl) klusové kavalety. Nejdřív jsi na kruh nechtěl vůbec, a když už se to povedlo, tak to bylo najednou spěchu. Jak  sis dával záležet nacválat těsně před nimi a krásně je oběhnout, kolik koleček jsi zbytečně obcválal.. Mnoho povyku pro nic. Musela jsem tě na ně navést hezky pomalu z kroku, a když sis naklusal těsně před nimi, krásně to vyšlo a neměl jsi s tím problém. To víš, to je nesmíš přecválávat, když o ně nechceš zakopnout. Po delším úsilí nás obou se ti je podařilo překonat i z pravé ruky,a na závěr jsem ještě místo kavalet postavila křížek, který jsi zvládal s přehledem, a potom i tak 80cm kolmáček, kdy z levé ruky opět bez problémů, dokonce jsi šel i dobrovolně přes mini kolmáček na protější straně. Z pravé ruky jsme se opět trochu dohadovali, ale nakonec se povedlo, takže konečně pravý čas skončit, dostal jsi celkem zaslouženě mrkvičku a nechal ses dokonce i naohlávkovat krásně ze země se sníženou hlavou.

6.3. No kámo teda, dneska žádná velká radost. Když jsem přišla, vyhříval ses na sluníčku a asi jsi i spal, ale myslím, že jsem ti na příjemné probuzení dala času až až. Vyjeli jsme zadem na Lužce, ale teda hned na začátku ses pořád cpal do křoví, kde jsi žral, a evidentně ses snažil znemožnit mi výstup, u krav jsi dostal zase totální stronzo, takže ses hodnou chvíli odmítal pohnout, a dole na louce se ti klusat chtělo jen opravdu pramálo. Pozitivním shledávám, že Lužce jsi prošel celé bez nějakého velkého zdržování, a ani jsem nemusela dolů. Ovšem na následné louce do kopce byl klus stejně unavený jako předtím, takže jsem slezla, zkontrolovat ti kamínky v separované čáře a a v díře po abscesu. I při čištění kopyt jsi neustále chtěl odcházet, s nohou jsi i cukal, a když jsem ti jí nechtěla pustit, dokonce ses pokusil si lehnout, nebo co to bylo. Vzhledem k tomu, že něco takového jsem u tebe viděla poprvé, jsi mě celkem dost vyděsil. Po silnici dolů k Loděnici jsme to zvládli celkem v poklidu, ovšem pak do kopce k lesu jsi najednou zase hrozně spěchal, a ani jsi nechtěl počkat, než se zase nalodím. Vzali jsme to krokem, i tak jsi dost funěl, a nahoře to tak klouzalo, že při traverzu na druhou stranu jsi málem upadl. Les jsi taky vyfuněl, ale jakmile jsme se octli na louce, najednou už to šlo i cvalem. Stejně tak jsme to pak vzali cvalem k letišti a podél letiště, a domů pak už krokem, kdy už ses samozřejmě pást nechtěl. Tak nevím. Pořád tě člověk šetří, aby zjistil, že si vymýšlíš, a když tě jednou nešetří, tak tebe noha opravdu bolí a uženu tě k vyčerpání. Čert aby se v tobě vyznal.

4.3. Sluníčko stále hřeje, a nejkratší použitelný okruh, který jsem vymyslela vedl lesem dolů k bažině a přes halali domů. Cesta ke kolejím byla opět pekelná, žral jsi co ti síly stačily,a na každé mé zvednutí hlavy jsi udělal tak maximálně dva kroky vpřed a pokračoval ve žraní. Nicméně, ke kolejím jsme došli, a pak už to bylo parádní. Až k objektu jsme neustále střídali krásné klusové pasáže s krátkými cvalovými i krokovými, a byli jsme nahoře natošup. Když jsem tě vedla dále po silnici k lomům, moc ses netvářil, lépe řečeno tvářil ses dost překvapeně, jako že proč už zase chodíme ty delší vyjížďky, ale dal sis říct, a myslím, že to ani zas tak moc nebolelo. Krávy navolno jsme díky bohu nepotkali, a tak jsem v poklidu došli až na louku k bažině, na které jsme překrásně zaklusali a zacválali. Nesmírně si užívám ten poklidný, ale zároveň energický cval, který po naší vynucené pauze předvádíš. Jsem ráda, že aspoň k něčemu nám přestávka pomohla. I potok jsi překročil v klidu, dokonce jsi do něj s velkou rozvahou jednou nohou šlápl, a na halali jsi pak zčerstva vyrazil a cválal až téměř do půlky, až jsem se bála, abys to takhle pro začátek nepřehnal. Ale vypadals v pohodě, vydýchal ses, a v závěrečné části jsme ještě trochu popoběhli. A pak už v poklidu domů, až teda na to, že času bylo ještě dost, a ty sis odmítnul kousnout, a to i na místech, ze kterých jsem tě v opačném směru nemohla odtrhnout. Na výzvy jsi nejen že nežral, ale nechtěl jsi ani zpomalit, což mě přinutilo seskočit, ujasnit si s tebou, kdo určuje tempo, nechat tě chvíli kousnout aspoň takto, a pak tedy zamířit domů, jelikož jsi opravdu neměl stání. Ale to tvoje spěchání domů mě fakt nebaví.

2.3. Opět slunce a teplo, krátké vyjížďkové okruhy jen v bezprostředním okolí jsme již vyčerpali, noha stabilně v pořádku vypadající - nic tedy snad nebránilo vyzkoušet první delší postrekonvalescenční cestu na Roblín a přes Kuchařík zpět. Do kopce na Roblín jsi tedy funěl značně, až jsem se bála, jestli opět není nějaký problém, ale vzhledem k tomu, že na loukách jsi následně krásně a s chutí klusal i cválal, připisujme to kamenité cestě, vysoké teplotě a tvé mizerné kondici. Statečně jsi prošel i kolem krav (které tam sice nebyly, ale i tak - prázdná ohrada je přece taky strašidelná, že jo), a jak jsme se octli na cestě na Kuchařík, kameny nekameny, vyrazil jsi cvalem. Kameny tě však brzy zbrzdili, takže jsi vzorně prošel až dolů k potoku, a tam jsme si již užili ničím nerušený klus a cval, ve kterých jsme pak pokračovali i na vojtěšce. Vstup do vesnice ti však zkomplikovalo hned několik faktorů. Na obzoru byly slepice, které tam obvykle nejsou, červeno bílá páska, která tě tam taky překvapila, a v dálce hlučící stroje opravující silnici. Nevím, který z těchto faktorů tě děsil nejvíc, každopádně i z velké dálky ses odmítal přiblížit, vesnicí jsem proto prošla pěšky po tvém boku, a jak to rázem hezky šlo. Na poslední cestě vstříc Trňáku jsme ještě opět hezky zaklusali a zacválali, ovšem žádné úprky, krásně v klidu, a cestou domů už ses ani moc nepopásal, takže jsem stihla i plánovaný autobus. Co víc si přát!

1.3. Cha, konečně slunce! Zas teda pro změnu málo času, ale i tak jsme si užili nádhernou bezsedlovku! Vyjeli jsme ke kolejím a pak kolem výběhů na Vysokáč a kolem zvířátek domů. Vydatně ses napásl, ale  i jsme dost zaklusali a i v tempu jsi vycválal kopeček, takže spokojenost na obou stranách. Na koně, krávy i ovce jsi sice koukal, jak když je vidíš prvně v životě, ale byl jsi statečný, zatnul jsi zuby a prošel.

28.2. Obalen blátem stejně jako v neděli, ale s bonusem deště a větru. Naštěstí pršet začalo víc až když jsem vyjeli, takže bláto se mi aspoň pod sedlem podařilo jakž takž odstranit, ale i tak jsme zvolili jen cestu kratší. Vzali jsme to dolů, kdy ses vydatně popásal jako vždy, ale zároveň jsi docela šel a tahal ses, ovšem nahoru mezi remízky se ti proti větru moc klusat nechtělo. Zastavoval jsi tak každé 4 kroky, ale vždy se mi podařilo naklusat zpět, takže sice přerušovaně, ale přece. Z kopce jsi zase nepěkně zrychloval a pokoušel se táhnout zpět, u domečku za tratí ses bál cirkulárky nebo čeho, a odmítal jsi projít, a na louce se ti klusat zase nechtělo. Ale přesvědčila jsem tě a na konci jsme i kus zacválali. Pak už nás čekal jen nudný úsek podél silnice a dolů k vojtěšce, na které jsme (ač to obvykle nedělám, protože je příliš blízko domova) překrásně v tempu zaklusali a ještě krásněji v akorátozním tempu zacválali, a i jsi krásně včas zastavil. Pěkné, pěkné, pěkné.

26.2. Tak dneska jsi mě přivítal opravdu v plné kráse. Obalen blátem od hlavy až k patě a to doslova, a bláto (přestože pršet a sněžit i přestalo a nesměle vykukovalo i sluníčko) samozřejmě mokré. Ovšem při vzpomínce na minulou vyjížďku a i tím, jak fortelně a vytrvale jsi do mě strkal jsem usoudila, že vyjížďka bude nutná, takže mokré bláto pod sedlem jsem se pokusila vyčistit, na zbytku jsi zůstal bahňákem, a vyjeli jsme na Kuchař. Na louce nad vesnicí ses zase popásl, a pak jsme to krásným klusem vzali na Kuchař. U trati ses trochu divil, že nejdem vlevo jak seš zvyklej ale vpravo, takže jsi chvíli i táhnul od domova, ale pak jsi přestal protestovat, na vojtěšce ses chvíli popásal, a pak jsme tam krásně zaklusali i zacválali (poprvé po abscesu trochu delší úsek, ale šel jsi krásně, tak snad to bude ok). Jediný problém byl v tom, že nás cesta vyhodila moc blízko, a tak jsme se ještě kus na rozcestí museli táhnout podél silnice. Najednou se ovšem zatáhlo, skoro se setmělo, začalo fučet a proti nám začaly padat snad krupky, nebo co to bylo, vůbec se proti tomu nedalo ani pohlédnout. Takže jít dál proti vánici bylo nemyslitelné, naštěstí se nám do trasy připletla nějaká jiná cesta vedoucí snad dobrým směrem, tak proč to nezkusit. Nakonec byla pěkná, a krásně jsi ji celou proklusal, zpočátku jsem měla pocit, že poběžíš až domů, ale po chvíli se tempo ustálilo a ještě jsme si poslední klus krásně užili. Noha vypadá už naprosto ok, tak začneme vyjížďky zvolna prodlužovat.

24.2. Trochu větrno, ale ve vzduchu jaro, tak nám nic nebránilo v krásné projížďce, i když jsem zvolila pouze krátkou rekonvalescenční cestu na Roblín. Ze začátku jsem tě na louce nechala popást, ale i když jsem chtěla jít, tak ty bys pořád jen žral, a to i v klusu, což jsem ti ale brzo zatrhla. Nicméně na druhé louce už jsi šel svižněji a korunu jsi tomu nasadil, když jsme slézali kopeček do poslední ohrady, a tys načekaně naklusal, nacválal a začal vyhazovat a poskakovat vzhůru, samozřejmě směr jsi změnil vpravo domů, to že byla na konci drátěná ohrada, tě zjevně moc nezajímalo. Takže vyhazování jsem si ani moc nevšímala, víc mě zajímaly ty dráty. Ale ty ses naštěstí jen kousek vyřádil, a pak ses nechal krásně otočit, zpomalit, a zanedlouho už ses zase v klidu popásal. Kolem odpadků jsme následně prošli s očima navrch hlavy, ale zdárně v klidu, a pak na louce k lesu jsi to zase řádně rozbalil, ale po chvíli opět vzorně zpomalil. Trochu horší to bylo v kopci dolů v lese, kde jsi šel oprvadu svižně a cesta dost klouzala, a při představě řícení se dolů tím uzoučkým prudkým kamenitým průsmykem dolů mi moc dobře nebylo.. I proto jsem šla pak ke konci raději pěšky a v pohodě jsme to zvládli. No, vypadals, jako že ti to bylo málo, ale tak aspoň trošku ses snad proběhl.

22.2. Zase úplně jarní počasí, ale času pomálu, tak jsme zavítali po dlouhé době na jízdárnu, která už byla celkem vyschlá. Nejprve ze země, a hned na úvod mě potěšilo jak jsi nádherně snižoval hlavu, úplně na lehký tlak a  dole jsi jí krásně držel po uvolnění tlaku. Protáhli jsme nohy, hlavu na obě strany a šup mezi překážky, co jsem ti vymyslela. Elko nebyl problém, popředu i pozadu jsi to zvládnul parádně, dokonce jsi zacouval i přes bariéru. Ustupování do strany do čtverce ti zpočátku moc nešlo (neechápals-nebo spíš jsi dělal, že nechápeš), ale pak jsi porozuměl a nějak jsem tě dovnitř napasovala. Průchod uličkou byl bez problému, slalom za mnou taky, samostatně na laně horší, ale ve volnosti lepší. Kavaleta se zastavováním nad, rozejitím a couváním taky bez problémů. A zlatý hřeb tvořila zďová deska, které ses vůbec nebál, ba naopak. Měl jsi zase zvědavou, takže jsi ji nejprv krásně překročil, a potom jsi na ní dokonce i šlápl a v této pozici jsi krásně setrval. Pak jsem tě pustila a vyzkoušeli jsme následování ve volnosti, deska v pohodě, a pak do slalomu. Nevím jestli ses nudil, nebo jestli ti ty kužely přišly opravdu tak zajímavé, ale u každého ses zastavil a důkladně jsi ho okousal, jestli v té oranžové opravdu nebude trochu mrkve, nebo nevim. Za mnou slalom v pohodě, horší bylo když já rovně a ty slalomem, ale zatímco na laně to nejde vůbec, protože se šprajcneš a nehneš se, ve volnosti když jsem ti důkladně ukázala to celkem šlo. Dobré to bylo i ve čtverci, kde jsem ti kontrolovala každý tvůj krok, a chodil jsi přes klacky různě tam zpátky stát a tak, super. Legrace začala, když jsem si na tebe chtěla sednout, nastupovací sud byl dost vratký, čehož jsi využil, a zase mě začal důsledně ze sudu hlavou schazovat, jakmile jsem se na něj vydrápala. Ale povedlo se, a tak jsme ještě všechny překážky projeli ze sedla (bez sedla). Byla jsem příjemně překvapená z couvání elkem na laně, které bylo exluzivní, překroky do čtverce jakž takž, kavaleta i se zastavením nad super, slalom v klusu 4krát tam a zpět s malými obraty taky paráda, a i obrat kolem předku celkem šel, kolem zadku již hůř (neumím ho já). Pak jsem ještě chvíli klusala na malé osmičce s kavaletama, ale ty vysoké byly zatím opravdu moc, tak jsme je dali jen jednou a dost. Vůbec mi přišlo, že v klusu sice nekulháš, ale jdeš tím zadkem tak jako divně. Na konci jsi už nechtěl naklusat vůbec a dokonce sis při pobídce i pohazoval zadkem, tak doufám, že tě noha zase nebolí. Ale po práci jsem s tebou ještě zaklusala ze země, a bez problémů, tak snad to bude ok. Na konci jsem tě zaparkovala do elka a dala ještě krásnou sérii cviků včetně mrtvého indiána a stoje, při kterém ses ani nehnul. Takže pochvala.

  

21.2. Hurá, konečně bez deště! Foukal tedy aspoň vítr, abych neřekla, ale konečně to vypadalo, že zdárně vyrazíme na vyjížďku. Mokro a klouzavo sice bylo, ale neplánovali jsme nic náročného, tak se to dalo zvládnout. Vzali jsme to doprava směrem k objektu, na louce u potoka jsem tě nechala vydatně popást, ať tak nahonem neměníme režim, ale na vojtěšce jsme pak parádně pravidelně zaklusali. Chtěla jsem to vzít klusem i po louce nahoru k objektu, ale světe div se, i když na povrchu to vypadá blátivě, vespod byla půda stále zmrzlá,a tedy tvrdá, a tedy se ti moc nechtělo. A ani jsem tě moc nenutila, ať tu nohu ještě trochu pošetříme. Objekt jsme obešli, a pak jsme ještě nádherně kousek zacválali ke kolejím, tempo akorát, kulhání mi nepřišlo, a zastavil jsi taky krásně. V remízkách jsme to ještě obešli a vrchem a pak hurá domů. Jako první po nemocní vyjížďka myslím ideální.

19.2. Má to někdo kliku. Již potřetí v tomto týdnu mě přivítal déšť, vítr a ty zmoklý jak slepice. Původně plánovanou vyjížďku jsem tedy opět odsunula na příště, a vydali jsme se jen na procházku. Asi mi tak dává osud najevo, že na ježdění je ještě brzy. Nebo nevím. Zpočátku procházky se déšť proměnil dokonce na krupky, ale postupně potom slábnul, a když jsem odjížděla domů, jak jinak, svítilo slunce. Dali jsme jen krátký okruh za potok, na louce jsem tě nechala vydatně popást, a po zdárném překročení rozbouřeného potoka jsme začali pro zahřátí aspoň trochu sportovat a s jednou pauzičku jsme to, už každý zvlášť, až k poli proklusali. Bylo to krásné protažení pro mě, a tedy snad i pro tebe. Na cestě za polem jsme v klusu pokračovali, a tam už ses i zdržel na zeleném a s fortelem mě posléze docválával. Vypadalas, že poběžíš až domů, ale vždycky jsi u mě vzorně zastavil. Akorát na louce už vzhůru k domovu jsi byl už nějak příliš akční, pořád ses tlačil nahoru, a když jsem se rozběhla, vyrazils cvalem se všema nohama v oblacích, totéž krásné okamžité nacválání jsi převedl i na poslední louce u výběhů. Ale tak, mám radost, že máš zase trochu energie. A noha snad už dobrá, ještě jsem tu zadní střelku trochu zadehtovala, ale už vypadá ok, stejně tak jako pozůstatky po abscesu.

17.2. Aby ses nenudil, měla jsem v plánu dnes konečně vyjížďku, dokud ještě leží trocha sněhu, a noha by byla jakž takž chráněná. Ale světe div se, vystoupím z autobusu a přivítá mě liják s fujavicí. Ty durch, takže nějaké sedlání jsem zavrhla a vyrazili jsme na procházku, radši s helmou, kdyby se mi na tebe náhodou chtělo a podařilo vyskočit jen tak. Samozřejmě, sotva jsem byli dost daleko od domova, aby se mi už nechtělo vracet, počasí se umoudřilo a i ty jsi postupně usychal. Ale my se nedáme! Sotva jsme došli nad ohrady, využila jsem prvního volného balíku, ze kterého jsem na tebe vyskočila (ani ses nehnul - první pochvala) a vydali se směr lesík Lužce. Trošku ses na začátku tahal a chtěls otočit rovnou domů, na vojtěšce jsi pak pro změnu nevěděl táhnout -li do leva či doprava, asi sis nebyl jist jestli je to domů kratší vrchem nebo spodem. Ale nakonec se mi tě podařilo přesvědčit, že cesta rovně bude právě ta nejlepší, a došli jsme zdárně až za lesík, s trochou klusu, do kterého se ti moc nechtělo, a s trochou popásání, do kterého se ti chtělo podstatně víc a ve kterém jsi pokračoval i na louce pod lesem. Sotva jsme se ale dostali na lesní cestu, tak už to byl fofr. Bylo tam ještě trochu sněhu, čehož jsi asi využil, a lesík proklusal a procválal, totéž následovalo u rybníka i na jetelu. V klusu jsem kulhání nepozorovala vůbec, a chuť k pohybu byla též značná, ve cvalu mi přišlo že občas trochu klopýtneš, ale opět, nevím, jestli je to terénem nebo nohou. Už jsem si myslela, že budeme doma zbytečně brzo, ale na louce jsi to napravil a na 20minut ses ještě zabavil. Pak jsme to vyběhli kolem krav  nahoru, za křovím tě sice překvapili, ale prošel jsi statečně, ovšem následná převrácená vana ve výběhu byla nad tvoje síly a i když to bylo po směrem domů, kolem tohoto strašáka jsi neprošel. Bylo to ale už v podstatě u silnice, tak jsem slezla, provedla tě - bez problémů, a šli domů už každý po svých. Upřímně řečeno, na to, že to byla první vyjížďka po 3 týdnech jsi byl perfektní. Mám asi celkem kuráž, ale asi tě znám, a vím, že se není čeho bát. Noha byla i po vyjížďce ok, kameny v díře žádné, otok ani kulhání taky ne, korunka dobrá, tak jsem jen nacpala trochu dehtu do rozšklebené střelky a uvidíme, co to udělá do příště.

15.2. Ou jéé, po čtyř denním volnu ti evidetně otrnulo. Noha byla po prvním ohledání zcela v pořádku, otok žádný, kulhání žádné, korunka pořád trochu rozšklebená, ale ok, rána na druhé noze zacelená, a otvor po abscesu bez vaty, ale v pořádku. Sněhu trochu leželo, tak jsem přemýšlela, že bychom šli konečně jezdit, ale vzhledem k vichřici a vánici, která začala sotva jsem vystpupila, zvolila jsem radši procházku. A ještě že tak. Správně jsem vytušila, že bezsedlovka, která se zdála být nejlepším kompromisním řešením, by nebyla právě ten nejlepší nápad. Cestou dolů jsi na loukách zase jen žral a žral a moc se ti jít nechtělo, ale na třetí louce, kdy začalo fučet tak, že se zvedal sníh z polí, jsi se najednou probral a až do konce jsi nezpomalil. Sotva jsem ti stačila prošli jsme louku i úsek na silnici, na další louce jsme trochu zaklusali, a ani následná oranice tě nezpomalila. Ani  jsem si nějakb netroufla tě pustit, za prvé ses pořád otáčel proti větru a za další ses pořád pokoušel mě předbíhat. Myslela jsem, že na louce nad Trňákem se alespoň s chutí popaseš, jelikož jsme tam dorazili nejméně o 45min dřív, ale ty nee, takže jsem se rozhodla tě zaměstnat. Proběhl ses hezky na kruhu na obě ruce, krok, klus, a když se zadařilo, i sis mě všimnul a přišels. Měls neustále hlavu v oblacích a pozornost bůhví kde. Ale zase jsi byl celkem reaktivní, to se cení. Následováním jsme se vrátili na konec louky, tam procvičili obraty, stranovku a couvání, což celkem šlo, ale jakmile jsme tě poprosila o snížení hlavy, zase nastal problém. Pořád jsi někam zíral, a hlavu ne a ne povolit, a to na tlak shora i zdola. A když už se to povedlo, začal ses o mě pokoušet drbat. A to ne. Času bylo dost, což nebylo zrovna v tvůj prospěch, takže jsem si počkala a vyplatilo se. I hlavičky dole jsem se dočkala. Pak ses znovu trochu proběhl na kruhu, a znovu následování krok klus za mnou, Nutno říct, že ses úžasně prostupnej, když máš tolik energie. Chtěla jsem vyzkoušet naklusání ze zacouvání, a tys místo toho ze zacouvání okamžitě rovnou nacválal. No proč ne, pěkné. Cestou dom jsi pořád spěchal a snažil ses mě předbíhat, mám pocit, jako bys nikdy neslyšel o tom, že chodíš druhej. Ale nakonec se mi podařilo tě přesvědčit, aby ses ještě napásl, takže ok. Ošetření nohou jsme zvládli u krmení, akorát, abych se nenudila, při strouhání všech kopyt jsem zjistila, že na tvé naší abscesové tě ta rozšklebená rýha ve střelce asi opravdu bolí, alébrž to vypadá na hnilobu. Takže začneme dehtovat, hurá.

10.2. Konečně sníh! Takže konečně i trochu běhavá prohcázka. Vzali jsme to vpravo, kde jsi teda hledal každý zapomenutý trochu vyčuhující trs, a neustále jsi žral, ale když jsme došli ke kolejím, zabočili na cestu, a pustila jsem tě, nastala už samá rádost. Následoval jsi mě krásně, kopec nahoru jsi za mnou vycválal, pak jsme spolu krásně klusali, popásl ses, domů jsi tedy pěkně zrychloval, a trochu ses tlačil dopředu, ale v klidu jsme si to vysvětlili, takže ses ještě pěkně napásl a zvolna jsme došli do zahrady, kde jsi pěkně stál i na výměnu vaty, vydezinfikování korunky, a další rány nad patkou. Moc moc pěkné.

 

 

 

9.2. Dneska fofr, a tak jen rychle do kruhovky. Chtěla jsem si hlavně pohrát s těma tvýma nohama a zjistit, jestli si vymýšlíš, nebo jestli tě to opravdu bolí. Zopákli jsme důvěru a nohy jsme všechny protáhli, bez porblémů. Pak rychle obraty, couvání, pak následování se změnami chodů a pak kroužek na každou ruku. Velmi rychlá, ale velmi příjemná práce. Zvlášť potěšená jsem byla z toho, jak krásně jsi dával hlavičku, a jak jsi jí podržel dole, a i po uvolnění tlaku. Paráda. Ošetření nohy jsme dneska provedli v kruhovce a stál jsi vzorně.

8.2. Otok opět nebyl, takže hurá na pořádnější procházku. Vzali jsme to nahoru, a kolem krav, koní a čističky zpět k silnici a podél ní domů. Kolem krav jsme to teda vzali velmi velmi zvolna, a tak nám nepříliš dlouhá procházka zabrala plné 2.5 hodiny. Dneska jsi nedoklusával, ale kulhání nebylo, noha asi nebolela, a následoval jsi mě pěkně. Dneska bez zastávky v zahradě, a nohy jsem ti ošetřila při krmení. Došlo mi, že rozčilování nebude ten správný způsob, požádala jsem tě o nohu v klidu, a držel jsi již o poznání lépe.

 

7.2. Noha oteklá nebyla, a tak vzhůru na procházku. Vzali jsme to dolů, a pak rovnou za potokem zpět. Když jsem tě pustila, neustále jsi měl tendence mě předbíhat a i jsi doklusával, takže podle všeho asi noha opravdu moc nebolí. Kulhání žádné, ale když jsem v zahradě zase ošetřovala, zase jsi s nohou hrozně cukal. Po chvíli ses teda uklidnil, takže se mi tam vatu vtlačit dokonce i podařilo, ale při krmení a následné kontrole se opakovalo totéž co včera - cukal jsi a cukal, a čím jsem byla rozčílenější, tím jsi cukal víc. Nechápu. Kdyby tě to bolelo, tak neřeknu ani slovo, ale nekulháš, a včera tě to na žádný dotek nebolelo. Joo, kéž bys promluvil.

6.2. Po příchodu mě čekalo nepříliš milé překvapení - možná už jsem paranoidní, ale přijde mi, že noha byla zase trochu oteklá. Takže změna plánu, procházku jsme pro dnešek zrušili, vyrazili jen do zahrady, kde sis vzorně nechal ošetřit nohu - starou vatu vyšťourat, díru vydezinfikovat, novou vatu vecpat, celé kopyto jsem promačkala jestli někde nebolí - nebolelo, ještě jsem ho trochu přistrouhala, protože bylo děsně křivý, vydezinfikovala jsem korunku, a pak už hop hej do výběhu. Při krmení jsem na kopyto ještě jednou koukala, a najednou ses začal hrozně cukat, vůbec jsi mi ho nechtěl podržet, a aby jsme se nenudili, na druhé noze jsem ještě našla ranku nad patkou. No já se z tebe zbláznim. Uvidíme, co zítra.

5.2. Co nového dnes - bačkora prodřená ještě více, obvaz na jedné straně taky, ale díra byla pořád krytá, takže jsme vyrazili na procházku s touhle výbavou. Vzali jsme to doprava, tam ses na louce dosyta popásl (teda jen tak dosyta, dokud jsem já vydržela stát, což tobě určitě nestačilo), a pak dolů a po nově objevené cestičce doleva (byla pěkná, když pominu jednoho mrtvého holuba a jednu mrtvou kočku). Šel jsi krásně i ve volnosti, pak jsme to vzali krajem jetele a šup na naší louku, kde ses zase popásl a volně jsme pokračovali vzhůru. A pak opět do zahrady. Jelikož obvaz už se nám na procházce konečně podařilo dotrhat tak, že už mi nebylo líto ho sundat, pokusila jsem se ho v zahradě strhnout celý. Nebylo to však tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Strhnout nešel, a uříznout ho řezačkou nebo kopytním nožem taky nebyla úplně legrace, pomineme-li strach, že s obvazem ti uříznu i nohu. Nicméně povedlo se, a konečně se mi naskytl i pohled do díry. Vypadala už úplně suchá, bez hnisu i čehokoliv jiného, dotek tě nebolel ani uvnitř, ani v okolí. Nacpala jsem ti tam tedy vatu namočenou v betadině, neúspěšně jsem se ještě jednou pokusila obout ti botu, a hurá k jízdárně na krmení. Až tam při bližším ohledání nohy jsem si všimla, že abces neteče otvorem dost možná proto, že si našel svou cestu a vyvalí se asi co nevidět korunkou. Ta byla bolavá, plná hnisu již na pohled, a na nejlepší cestě se otevřít. Vydezinfikovala jsem ti teda i to, a teď nezbývá čekat, co to udělá do zítra.

  

 

 

4.2. Tak bačkora už prodřená, i když na noze stále držela, a obvaz taky, tak jsem se rozhodla to ještě ponechat osudu a nechat ho do zítra. Nešli jsme tedy na procházku, ale jen dolu na louku, tak se popást, a projít se aspoň nahoru a dolů, ať to trochu rozchodíš. Přišlo mi, že dneska najednou ten otok skoro úplně splasknul, tak jsem to na tom tvrdém nechtěla pokoušet a šli jsme jen kousek. Dole jsem si s tebou zkusila jen tak od základu pohrát, aby sis zopakoval svou pozici, a evidentně už bylo načase - couvání a obraty jakž takž, ale snížit hlavu ne a ne. Vždycky jsi jí dal kousíček dolů, a pak šup, strk do mě, nebo trh vzhůru. Ale takhle ne, kamaráde. Máš kliku, že jsem taková trpělivá, ještě jsem tam nezmrzla, a zkoušela to s tebou tak dlouho, dokud jsi to konečně nepochopil. Ale jako už jsem to od tebe viděla provedené i líp. A pak už klasika - do zahrady, obvaz namočit, srovnat bačkoru, k jízdárně, nažrat a zase trochu orašplovat kopyta (když stojíš, vypadá to v pohodě, ale když jdeš, stáčí se ti to hrozně dovnitř - tj.nevím, jestli je to vada kopyta, nebo tvého postoje). Pak už ses ani nechtěl pást, tak hurá do výběhu, napít a na zmrzlou senáž.

29.1. Doktorky i diagnózy jsme se dočkali a bylo to naštěstí ještě to nejmenší - kopytní absces. Více viz. akce.

 

28.1. Už jsi díky bohu neležel, ale na místě po senu jsi kotvil evidentně celou noc i den. Pokus vytáhnout tě z výběhu se nezdařil, a tak probíhala sobota ve znamení čekání na doktora. I když se mi pak za pomoci ostatních podařilo dostat tě z výběhu do zahrady, doktorky jsme se bohužel už nedočkali. Vzhledem k tomu, že jsi pak z boxu sice vylezl, ale po pár krocích jsi zastavil a odmítal ses pohnout dál směrem k výběhu, nocoval jsi tedy v boxu.

27.1. Dnes opět celkem slunce, takže jsem byla šťastná, že jsem si přivstala a vyrazila podél Amerik na louky k potoku. Jenže tvoje chování mi tu radost dost brzy zkazilo, a nebyla jsem z něho vůbec moudrá. Na začátku při obvyklých pasoucích pasážích jsem celkem nepozorovala změnu, ovšem jakmile jsem po tobě vyžadovala trochu svižnější krok, nastal problém. V kroku jsi odmítal zrychlit, a i klus, i když byl na pěkné louce a i dobrým směrem, kde obvykle běháš s chutí, se podobal chůzi těsně před zhynutím. Myslela jsem si, že simuluješ, jelikož bylo trochu tvrdo a zamrzlo, a tak jsem na tebe už začínala být rozčílená, poněvadž jsi byl opravdu úplně zaseklý a rychlejší pohyb se z tebe prostě vykřesat nedal, což se opakovalo i na louce za kolejemi. Horko těžko jsem tě dotlačila ke žluté, kde jsem pak šla pěšky, jelikož jsme se tam ještě motali, neustále se vraceli a tak, než jsem konečně našla tu správnou cestu, která sice vedla dobrým směrem, ale kamení tam bylo úplně nepočítaně. A s tebou byla opravdu extra těžká domluva, pořád jsi chodil do lesa, zasekával ses o stromy, a když cesta vedla z kopce, vypadals, že to už nedojdeš.. Pak jsme vylezli kouskem pole vzhůru a vydali se na louku k Americe, kde už jsem na tebe opět nastoupila, ovšem po chvíli jsem zase sestoupila, jelikož se mi vůbec nelíbil tvůj zrychlený dech. Byl jsi zpocený  funěl jsi jak po dostihu,  a přitom jsi vylezl jeden kopec.. Docela jsi mě vyděsil,a  tak jsem tě nechala chvíli na louce žrát, jestli se uklidníš. Chvíli to teda trvalo, ale pak se dech uklidnil, a ty taky. Já proto, falešně ukolébaná do klidu, jsem cestu nezkrátila, ale ba naopak na tebe nasedla a vedla tě ještě lesem dolů na louky. Kousek ses celkem pěkně rozešel, ale pak už to zase pokračovalo bídně. Dolů jsem šla po svých, a ty jsi pořád odcházel z cesty do lesa, jen abys náhodou nešlápl na kamínek. Bláhově jsem si myslela, že dole na loukách to bude lepší, ale vůbec. Ty jsi stále zakopával a šel volným krokem vpřed, a já stále v domnění, že je to tou tvrdou půdou. Nahoru lesem to ještě celkem šlo, ale na louce už jsi zase začal zpomalovat,a já začala pojímat podezření, jestli vůbec dojdeš domů. Šla jsem tedy pěšky až na vojtěšku ke kolejím, kde jsem čekala, že náležitě zrychlíš, jelikož i terén už celkem změkl,ale opak byl pravdou. Stál jsi na místě a jen jsi hledal zelené trsy, kde by sis mohl kousnout. Vzala jsem tě tedy opět ze země, a i tak už to šlo ztuha, každé tři kroky jsi zastavil, a zadní nohou jsi kopal kamsi pod břicho. Dole u potoka jsem na tebe ještě naposledy vylezla, abych se přesvědčila, zda opravdu kulháš, což jsi mi potvrdil. Dobelhali jsme se tedy domů, což ještě celkem šlo, ale poté, co jsi stál 10 minut u krmení, ses již nechtěl pohnout. Horko těžko jsme došli do výběhu, kde ses doplazil na nejměkčí zbytky sena a okamžitě ulehl. Poté, co jsem na tebe vyděšeně zavolala jsi tedy opět vstal, ale po chvíli jsi zase ulehl a vypadals opravdu vyčerpaně. Takže uvidíme co zítra.

 

25.1. Hurá, tak dnes se konečně povedlo sluníčko i trochu víc tvého elánu. Vzali jsme to přes Kuchařík, do něhož ses cestou jak vydatně popásl, tak zaklusal. Jakmile jsme se dostali na vojtěšku vedoucí směrem k silinici na Roblín, požádala jsem tě o klus, nečekala jsem však, že to bude mít takovou odezvu. Vyrazil jsi, a já tě normálně nemohla ani převést do kroku. Snad poprvé za celou dobu co jsme v Trňáku! Teda, ne že bych si přála, abys to dělal stále, ale taková příjemná změna to byla. Naštěstí mi v tom zpomalování pomohl kus oranice, který byl před námi, ale ani tam ses moc nešetřil, a jakmile jsme se dostali na cestu, na nic jsi nečekal, a vyrazil. Dost to klouzalo, ale to ti nevadilo. Alelujá! Cesta dolů byla taky klouzavá, ale zvládli jsme, a pak už honem za silnici podél lesa vzhůru. Nevím, co jsi kde spatřil, ale najednou jsi vykouzlil takovou otočku doprovázenou takovým úprkem směrem kamkoliv pryč, že jsem byla teda upřímně překvapená, a dost štěstí při mně stálo, že jsem tě neopustila. Už jsem přemítala, kudy tak asi domů poběžíš, jak to vezmeš přes příkopy a přes silnici, ale tys naštěstí moudře kousek opodál zastavil, a pak ochotně pokračoval po plánované cestě. Jen v dáli v lese jsem viděla zadek čehosi zavalitého cválajícího stále dál do lesa, což byl asi původce tvého poděšení. Co to bylo, těžko říct, ale na srnku to teda nevypadalo. Pak už jsme se v pohodě prošli lesem, a na Roblínským loukách dali finální klus a cval. Ta forsage už tam teda nebyla, ale cestou domů - možná dobře.

24.1. Dnes nám počasí opět moc nepřálo, takže jsme zařadili kruhovku místo zítřku dnes, a zítra budeme doufat ve sluníčko a nevětrno. Nicméně v kruhovce jsi mě velmi potěšil. Pracovali jsme bez ohlávky i čehokoliv jiného, pěkně v klidu, a ty ses úplně neuvěřitelně soustředil, krásně uvolněně jsi snižoval hlavu, přežvykoval jsi, a tak. No samá radost. Začali jsme klasicky důvěrou, protáhla jsem ti všechny nohy, pak jsi předvedl ukázkové obraty ve čtverci, překroky nad kavaletou, průchod i couvání uličkou. A pak hurá na kruh. Nachystala jsem ti tam 4 kavalety, a měla jsem v plánu trénovat udržení jednotného tempa, protože na vyjížďkách se trochu tváříš, žes to zapomněl, a já tě prostě pobízet nebudu. Ale tady to bylo v pohodě. Nejdřív krásně v kroku, ani ses je nepokoušel vyhnout, a to jsem jen stála ve středu, a i zády k tobě. Taktéž v klusu bez problému, pak jsme zkoušeli i změny směru, které ti šly jako vždy, akorát jsi jich pak začal trochu zneužívat a před kavaletou ses pokoušel otáčet. Ale nedala jsem se,  a zvítězila jsem. Dokonce se i podařilo posílání mezi barely, kdy jsem využila novou techniku ustupování od tebe, a světe div se, ono to fungovalo! Vůbec jsi byl dnes celkem pěkně pozorný. No a na závěr jsme si dali dva křížky, oba z každé strany dvakrát s pěknou rychlou změnou směru, jen tak pro radost, která se na obou stranách dostavila. A tak to má být!

 

 

22.1. Deyna se stále trapně učí, takže nezbývalo, než abychom vyrazili opět sami. Vypadals hladově, a taky ses podle toho náležitě tahal. Celkem jsem ti dopřávala, ale když ses pokoušel pást i v klusu, nastal čas ti připomenout, že opravdu nejsme na pastvě, ale na vyjížďce. Na chvíli ses tedy lehce probudil, ale i tak byla cesta až na Mořinku podél polí pekelnou túrou s permanentní nejistotou, komu dojde trpělivost dřív. Cha, neprohrála jsem, a proto jsme zdárně došli až k nádherné předlouhé cvalovce, kde se mi konečně podařilo trochu tě vyhecovat, a cválal jsi tak déle než tvých pár obvyklých metrů. V lese nad Karlštejnem jsme dokonce našli tu správnou cestu, takže nebylo nutné brodit se srázem a houštinami, což nás jistě oba potěšilo, takže pak už se jen proklestit lesem a vesnicí dolů pod Mořinu, a cvalem zase nahoru ku trati. Opravdu jsi překvapil, jelikož i tento poměrně prudký kopec jsi s vypětím všech sil vycválal. Alelujá, pochvala. A ani jsi nespěchal domů tak jak jindy a konečně ses ještě v klidu napásl.

20.1. Po týdenním volnu bych očekávala trochu větší temperamento. Cestou k letišti jsi klasicky žral a žral a žral, a když nebylo co žrát, tak jsi aspoň stál a zíral, a kdy už se na vojtěšce konečně dalo cválat, obligátní proti vichr nám to tak úplně nedovolil, a museli jsme se spokojit pouze s vyklusáním. Když už ses konečně doplazil nahoru, spatřil jsi dole Johnyho vracejícího se domů, a pouze má včasná prozíravá reakce zabránila tvému rychlému úprku směr zpět a Johny. Podél letiště zase trochu klusu, ale zase vichr. Už mě to trochu přestává bavit, skoro není den, aby takhle šíleně nefoukalo, můžu si pomalu jen vybírat, jestli bude vichr samotný, nebo vichr s deštěm, případně se sněhem. No nic, louky nad letištěm jsme jakžtakž proklusali, jakožto i pak louku za silnicí. Z modré jsme sešli naší starou známou cestou podél speleologické stanice a šup na halali. Zpočátku jsi celkem zabral, ale vždycky jen na pár (možná desítek) metrů, a do toho ses pořád tvářil strašně žíznivě, vrhal se ke každé louži, a lízal sníh, přestože už ses cestou tam napil. Nechápu. No a sotva jsem se dostali za silnici , začal jsi zase spěchat, a chuť na trávu tě evidentně přešla. Jako kámo, s tady tim mě trochu štveš. Buď žer furt, anebo vůbec. Takhle to neberu.

19.1. Konečně! Ovšem po návratu z hor mě nepřivítalo příliš vlídné počasí, ale standartní vichr, déšť, zima, a na zemi břečkoidní zbytky mokrého sněhu. I času bylo málo, a tak jsme dali jen procházku. Ty ses asi obstojně nažral, já zmrzla, jak od nohou, tak od rukou, a i všechny waterproof hadry byly  skoro na ždímání. Ale myslím, že tobě se to líbilo, když jsme se konečně otočili tak, že ses nemusel pořád otáčet po větru, krásně jsi mě doklusával i docválával, a na nově objevené vojtěšce jsme se pěkně proběhli spolu. Zase jsi trochu zdržoval, když jsme procházeli kolem koní, a tvářil ses tak, žes tak nejmíň sto let žádného jiného neviděl, ale podařilo se,a dokonce i včas jsme se octli zpět u výběhu.

13.1. Přestože jsem dnes plánovala obyčejnou pořádně běhací předvolnovou vyjížďku, osud nám dopřál jinačí zážitek. Cesta na Mořinu byla klasicky prudérní, klusat nahoru proti větru se ti nechtělo, jít v polo zoraném mokrém strništi po kukuřici už se ti vůbec nechtělo, a po louce dolů už jsem to z časových i bezpečnostních důvodů vzala raděj po svých. Na Karlštejnských loukách jsi ovšem překvapil, a celkem s chutí to vycválal s klusovými pauzami až nahoru, a i do toho nejprudčího kopce ses hezky opřel. Chystali jsme se vejít do lesa, když tu najednou v dálce vidím na cestě cosi strakatého. Nejdříve mě napadl bernardýn, potom telata, ale při bližším ohledání byla skutečnost ještě kurioznější - naproti nám běželo stádo poníků! Moc jsem nevěděla, co se bude dít, opustila jsem proto loď a snažila se poníky odehnat, samozřejmě bezvýsledně. Ze začátku jsi byl z toho stáda za zadkem trochu nervozní, ale pak jsem zvolila variantu, že se zkusíme vzdálit, která se celkem osvědčila, a z postupně 7 poníků už nám zbyl v patách pouze jeden. O to byl ale vytrvalejší. Pořád jsem doufala, že až zabočím do lesa, dostanu se na další louku, nebo za silnici, nezvaného hosta setřeseme. Ale nestalo se nic. Zapíchl se ti za ocas, a nevypadal, že by se chtěl kamkoliv jinam hnout. No co se dalo dělat, krásnou louku za bažinou jsem si aspoň vyklusat chtěla, nalodila jsem se tedy a vzali to klusem směr potok. Když byl poník za tebou, bylo to oukej, ale někdy tě drze předběhl a chtěl se očuchávat, což byl trochu problém, ale tys ho vždycky zahnal za sebe, a on se způsobně zařadil. Potok jsi prošel bez problémů, i jsi do něj dokonce šlápnul, a poníček bohužel také (tajně jsem doufala, že se mu nebude líbit, a vrátí se). Za potokem už ses v poklidu popásal, on kupodivu také. V kopci dolů měl tendence tě předbíhat o trochu větší, ale naštěstí jste si to vždy bez problémů a útěků vyřešili. Na halali mu tak chutnalo, že jsem myslela, že už nás ztratí, ale on místo toho pak nasadil první kosmickou a dohnal nás. No, aspoň tě to trochu vyhecovalo. Když poníčka neodradila ani poslední silnice k domovu, ztratila jsem již veškerou naději na to, že se ho zbavíme, a volala jsem Zuzce, ať si připraví maštal pro novýho koníčka. Vedli jsme ho do zahrady, pročež bylo nutné tam vzít i tebe, což tě teda dost zneklidnilo, a na uvazišti jsi čekal jen s největší nelibostí. Byla to trochu honička, než se nám podařilo mrňouse chytit, ale povedlo se, a tys mohl konečně v poklidu domů.

 

12.1. No, slibovaný nejteplejší den týdne si teda představuju trochu jinak. Slunce sice občas vykukovalo, ale vichr byl tak strašlivý, že všechno to nesmělé sluníčko směle zahnal. Měla jsem v plánu jen Roblín a přes Kuchařík zpět, zaplaťpánbůh. Nálada byla jakž takž, ovšem to bychom nesměli potkávat na každém Roblínském rohu koně. Těšila jsem se, jak si Roblínské louky procváláme, místo toho jsi vytrvale civěl na koně na druhé straně, neustále ses za ním otáčel, a odmítal se hnout z místa. Počkali jsme tedy, než zmizí z dohledu, a louky procválali až poté. Ve vesnici jsme potkali další koně, ale naštěstí šli jinudy, takže v lese už byl konečně klid. Ale zase hodně bláta, no. Tak si vyber. Na Kuchařík jsme to vzali vrchem, sice to dost klouzalo, ale v rámci možností jsi to vycválal pěkně, a stejně tak i cvalovku z Kuchaříku, kde jsi ani moc nespěchal, a běžel s rozumem, a ohledem na nepříznivý terén. A nahoře ses ještě popásl a domů ani moc nespěchal, takže fajn.

11.1. Po dlouhé době trochu drezury na louce, dokonce i se side-pullem., ale zato bez sedla. Ani ti snad moc nepřekážel, a po prvotním protestu jsi mě nechal i nastoupit z přilehlého kamene. Ovšem dostat tě od výběhu a dále přes vesnici až na louku, to bylo opravdu jen pro silné nátury. Na jeden krok vpřed tak 5min stání a zírání. No, bylo to vyčerpávající, ale nějak se mi tě přesvědčit podařilo, takže na louce jsem tě chvíli nechala v rámci pozitivní motivace popást, pak jsme hledali vhodné místo, a hurá na to. Jako nebylo to nejhorší, ale prostupného a uvolněného oře si představuju trochu jinak. Klus ještě jakž takž, zvlášť prodloužení bylo fajn, i když teda nejlépe ti šly jakékoliv přechody do zastavení, ty ti nedělaly problém. I couvání bylo ok. Horší to bylo se cvalem. Obcválat celý jeden kruh bylo evidetně nad tvoje síly, a proto to stálo hodně sil mě, aby se nám to nakonec podařilo. Ale stálo to za to, pak se povedlo i nacválání z kroku i zastavení, ale musela jsem ti to připomenout o moc důrazněji než jindy, že sice stojíme, ale neznamá to spánek, nýbrž přípravu k něčemu jinému. Ale třeba naklusání ze zacouvání bylo pěkné, a i ohýbání docela šlo. Hlavně pak cestou domů, když jsme si to ještě prodloužili spodem, a tys měl pocit, že tě asi táhnu ještě na kraj světa, a vytrvale jsi se ohýbal směrem domů. Ale zase zezdola jsme to ještě domů (už bez side pullu) pěkně vycválali, to bolo pekne.  

10.1. Vstříc novým zážitkům a novým cestám směr Chýnice a Tachlovice. Na začátku jsme si trochu zbytečně prodloužili cestu skrz oranici, ale tak chybami se člověk učí. Pak nastal krásný dlouhý cval a klus (i pěkně energický) až k Chýnici, kde jsme se jali objevovat ty nové cestičky. Cesta nově vytvořená EU vedoucí téměř nikam mě však moc nepotěšila. Za ní nás totiž čekal přechod bažiny plné rákosí a jiného porostu s nejistým dnem. Šla jsem tedy první prozkoumávat terén. Zdálo se to celkem suché, a až za pár metrů jsme narazili na potok. Ač celkem pěkně ohraničený, i tak se ti nelíbil, a po delším přesvědčování jsi ho překonal skokem tak mohutným, že jsi málem přeskočil i mě. Ale pak už to bylo príma. Po cestičkách podél polí jsme si užili další klus a cval až k Mezouňskému lesíku, kde už to známe, a po zelené to vzali domů.

8.1. Hurá, slibovaný déšť se zatím nevyskytoval, a místo něj spíš i tak nesměle vykukovalo sluníčko, vyjeli jsme tedy dle plánu až na Mořinku. Na začátku ses klasicky tahal a žral a žral a žral, a klusat a cválat se ti nejdřív nechtělo, protože to bylo do kopce, a potom, protože se to příliš bořilo. Na cestě nad Mořinkou jsi zase úplně zamrznul, protože tam bylo spoustu pneumatik a plachet, a světe div se, ty plachty se větrem hýbaly! No neskutečné a nepřekonatelné. Musela jsem tedy opět sesednout a ukázat ti tak, že tě plachta i přes ten strašidelný zvuk neukousne. V lese jsme se trošku motali, ale nakonec našli správnou cestu, která se vinula celkem hezky, ale bohužel zase kamení, takže pouze na krok, a dojeli jsme krásně až na modrou. Dolní Roblín okupovali filmaři, takže kdybys byl jen o pár centimetrů širší, již by ses tou uličkou mezi auty, kterou tam milostivě nechali, zcela jistě neprotáhl. Ale osud nám přál, prošli jsme, ani žádné ztráty na zrcátkách neproběhly, a pak konečně první pořádný cval po louce k lesu. Nějak se ti to zalíbilo, jelikož jsi chtěl cválat i dále lesem po modré, která je úzká tak, že tam sotva projdeš, a ještě samej kámen, skála a větev. Myslela jsem si že po minulé vyjížďce bys již mohl mít trochu rozum a po skálách necválat, a taky nezrychlovat v moment, kdy mám hlavu pod větví. Nahoře nad Roblínem jsme ještě kousíček zacválali, pak ses v ohradě hezky popásal, ovšem pak jsme se přece dočkali a přišel liják s velmi vydatným protivětrem, který se asi ani tobě nelíbil, a tak jsme volným klusem zamířili k domovu. Takové pomalejší, ale aspoň jsme zase něco nového prozkoumali.

6.1. Tradiční objevná s Deynou a Johnym, a pro dnešek jsem teda vymyslela extra perličku. Na programu Svatý Jan pod Skalou a okolní lesy. Dle mapy to vypadalo pěkně, nicméně již ten název nás měl upozornit na možná úskalí. No nic, vzali jsme to nahoru do Bubovic kolem letiště, vypadals odpočatě, tak jsi konečně celkem ochotně cválal, a nenechal sis Johnyho úplně zmizet. Na letišti  naštěstí žádná letadla a i dál na modrou jsme hezky zaklusali a zacválali. Zajímavé to začalo být po odbočení z modré, kde nám nejprve vstoupili do cesty Solvayovy lomy s rozcestím úplně jiným než bylo v mapě i v GPS (jdeme s dobou). Chvíli jsme se teda motali, ale aspoň sis stihl prohlídnout vláčky, a vypadals i že tě dost láká samotná prohlídka lomů. I když jsme cestu nakonec nějakou nesmírnou náhodou našli, možná by bylo lepší kdyby ne. Opět cesta samej kámen, schody jsme naštěstí obešli, ale ke kamenům se ještě přidal sráz, po jehož kraji ses neustále pohyboval, jelikož na cestě, která byla už tak hodně úzká, byly kameny, že jo. Projeli jsme kolem kostela a za chvíli na nás již vykukoval samotný klášter. Uf. Sešli jsme až k němu a pokračovali po červené, těšíc se, že již to nebude trasa po náročné, ale obvyklá červená. Ovšem kraj jako v diamantových skalách nás měl upozornit na možné problémy. Jelikož diamantové podkůvky jsi neměl, pěkně se nám to vymstilo. Zpočátku byla cesta jeden obrovský špičatý kámen, které se nedali obejít, protože z obou stran skála, ale posléze pokračovala skála až na cestu a místo cesty jste museli  zdolat obrovské hladké kameny. Šel jsi první a nebál ses toho, ale kameny zatraceně klouzaly a tak jsi to neustál a upadl. Trochu jsi mě vyděsil, jelikož na klouzavém povrchu se ti špatně vstávalo, ale zvládls to a s odvahou pokračoval dál. Co se týče kamenů se cesta trochu zlepšila, pro změnu to byl ovšem parádní svah vzhůru, po jehož zdolání nás čekalo totéž, ale dolů, pokud jsme se chtěli dostat zpět do Bubovic. Jaká úleva nastala, když jsme se octli kousek od halali. Uf. Konečně jste se trochu projeli, vzali jsme to ještě spodem přes bažinu, kterou jsi už vůbec neřešil, na dlouhé rovné louce jste se pořádně odvázali a proběhli se, stejně tak i na louce u silnice  a u krav, které tam naštěstí také nebyly. Pak už v poklidu domů, když teda nepočítám tvé zákeřné nacválání pod větví a bleskové dobíhání Johnyho. Vysloužil sis tím lehké prodloužení trasy, při kterém jsme objevili ještě moc pěknou cvalovku k poli. A pak už opravdu v klidu. Ale jako klucí, všechna čest, dneska jsem to fakt moc dobře nevymyslela. Asi už dost těch vlastivědných.

  

 

5.1. Máš víc štěstí než rozumu, chlapče. To by v tom byl čert, aby nezačalo pršet, když já přijedu. Vzhledem k tomu, že déšť byl vydatný a tradiční silný vítr k tomu, musela jsem opět přehodnotit program a místo přiježďování na louce tě čekala pouho pouhá procházka. Ale měl jsi z ní evidentně radost, takže jsme si ji užili. Pršet záhy přestalo, a tys mě zvesela dobíhal, kde jsi mohl. U kolejí jsem tě pustila, a krásně jsi za mnou klusal i na volno, na louce jsi mě dokonce začal docválávat, takže jsme začali trénovat naší oddalovací hru, kdy se tě pokouším zdržet a couvám dál, tak aby jsi měl více prostoru pro pořádné doběhnutí. Vždycky když čekáš, tak otáčíš hlavu na druhou stranu, jako že nic, ale jakmile se rozběhnu, na nic nečekáš a uháníš za mnou. Velmi rád běháš přímo za mnou, nebo stále měníš pozice tak, abych o tobě vůbec neměla přehled, a mohla tak jen doufat, že na mě nešlápneš, ale pochvala, vždycky jsi vzorně zastavil, skoro na fleku. Trošku ses naštval, když jsme to v terasách vzali ještě vrchem, než přímo spodem, a i když jsi za mnou klusal pěkně, když jsme šli krokem, vytrvale a poměrně velkou silou jsi do mě neustále strkal, asi ve stylu - stojíš mi v cestě, uhni. Kámo jako, ty víš, že já to tvoje strkání ráda, ale jestli ho budeš takhle zesilovat a zneužívat, bude mu učiněna přítrž. Ale pak už dobrý, když ses teda nechal přesvědčit a šel stále rovně, došli jsme aspoň na pěkně zelenou louku, kde ses mohl ještě krásně napást.

2.1.2012. Tak dnes konečně plánovaná vyjížďka do Loděnic již z minulého týdne. Dnes mě místo vánice přivítalo počasí téměř jarní s příznačným blátem a tebou taktéž v jarní úpravě - blátem obalen snad na všech dostupných částech těla. Doufám, že to nebylo již ze včera, protože jestli jak na Novž rok, tak po celý rok, tak se mám teda na co těšit. No nicméně odbahnění se zdárně podařilo, a tak hurá na cestu. Už cestou nahoru nad vesnici jsi neustále žral a tahal ses se mnou. Ze sedla to pak nebylo o moc lepší, kolem koní i krav jsi tedy s četnými zastávkami a zíráním prošel, ale pak jsi zase jen chodil od trsu k trsu, až mi došla trpělivost, a dolů jsem tě svedla bez milosti po svých. Do Lužců jsme to pěkně proklusali, musela jsem tě tedy dost důrazně probudit a upozornit tě, že opravdu nejsme na pastvě, ale na vyjížďce. Ale po probuzení jsi již klusal a šel celkem pěkně. Nahoru od Lužců jsi to s velkým sebezapřením vyklusal, a místy i vycválal, ale zpocenější jsem byla já než ty a to mě teda neba. Dolů ke golfu jsi to prošel celkem v pohodě, a pak otrava až k Loděnickému lesu, a vlastně i v něm, protože cesta samej kámen. Nicméně nad rančem jsem se rozhodla zkusit to pro změnu po modré, což se ukázalo jako dobrá volba, Před námi nádherné lehce zvlněné louky, jako stvořené pro klus a cval. Celkem s chutí jsi tedy nacválal, ale pod prvním prudkým kopcem vzhůru jsi to vzdal a ztěžka oddychoval. Ale bylo i hodně mokro, tak to berme jako polehčující okolnost. K letišti jsme to víceméně proklusali, a nahoru to vzali lehkým cvalem, bála jsem se, že zase vyletíš, ale tys jen kousek cválal, a pak zase honem do klusu. Asi vážně těžký terén. Jak jsme se octli u letiště, zrovna na nás mířilo přistávající letadlo. Bála jsem se asi víc než ty, tys to zvládl se ctí, a žádné vyplašené úprky se nekonaly. Pak nám ještě dvě letadla proletěly nad hlavou proklatě  nízko, ale ty to vážně neřešíš. Zaplaťpánbůh. Pak už jsi jen zase spěchal domů, a když ses nelekl psa nahoře na vojtěšce, bál ses pro změnu dětí na čtyřkolce a zase nebezpečně zrychloval. Pak sis teda ještě milostivě dole u potoka chvíli kousnul, ale kdybych chtěla abys šel, tak to ne, viď. Ale když byl čas, tak to musíš domů spěchat, viď. Ach jo.

30.12. Změna plánu. Původně vymyšlena vyjížďka do Loděnic, nicméně při příjezdu mi to trochu zkomplikovala mokře sněhová vánice se silným větrem. Vzhledem k tomu, že užs byl úplně mokrý, a v tom větru a zimě by mi přišlo nelidské tě ještě sedlat nebo jen na tebe sedat, a ani pro procházku nebyly příliš dobré podmínky,jelikož proti větru a dešti se dalo jít jen s velkým sebezapřením, zvolili jsme tedy jízdárnu a práci ze země. Za prvé se to zdálo jako nejmenší zlo, a za druhé teď stejně trochu prudíš, tak nějaká práce byla v plánu. Chtěla jsem dělat ve volnosti, ale vzhledem k tomu, že ses kvůli větru pořád otáčel, na laně to bylo lepší. Kupodivu ses docela soustředil, hlavičku jsi dával krásně, důvěra i nohy v pohodě, na ustupování jsem musela být zpočátku trochu důraznější, ale pak už se dařilo, a tak šup šup mezi kavalety. Následovaly překroky do strany nad kavaletou, které neměly chybu, a z kterých mám zvláštní radost, jelikož ještě před půl rokem jsi stále dělal, že nechápeš, o co jde. Pak jsme se vydali do labyrintu, který jsme prošli ze všech stran popředu i pozadu, couval jsi do strany i přes kavaletu, což se ti moc nelíbilo, ale tady se to povedlo. Pak do Elka, které jsi prošel i procouval s lehkým upozorněním na srovnání zádě vzorně, a pak už na kruh, nejprve v kroku a v klusu úzkou uličkou z barelů, bez problémů. Pak jsem ti postavila na kruh vějíř, který nám dělával problémy ( aspoň jsem si to myslela), ale poté, co jsi ho bez zaváhání přešel v kroku i v klusu za mnou i na kruhu měním názor. Pak jsem postavila 4 kavalety na kruhu jako na hodinách v různé výšce a opět jsi je překonával v různých chodech. opět nad očekávání, zvlášť poté co ses o jednu málem přizabil sis pak hezky dával pozor a i vyšší skákal. Pak jsme si dali sudy na skákání, kde jsi ze začátku trochu protestoval, pak o ně zakopl, ale pak se ti je podařilo celkem slušně překonat. A hurá následování, vzhledem k tomu, že na procházkách se ti za mnou moc klusat nechce, očekávala jsem to podobně i zde, ale opak byl pravdou. Rozvičili jsme se na laně, ale pak šli i ve volnosti, a bylo to snad ještě lepší. Obraty, kroužky, klus, stát, krok, klus, krok, stát, couvat, klus... No prostě všemožné přechody a super. I pár kavalet mezi tím,a  vůbec jsi nezaváhal. Postavila jsem tedy dvě kavalety na sebe a i ty jsi překonal bez problémů i s chutí. Jak za mnou, tak pak i sám na ukázání. Postavená tam taky již byla řada na volnost, tak jsem ji trochu upravila, abych ji zvládla i já, jelikož jsem tě volností nechtěla takhle na závěr mást,a kavaletový oxer s kolmákem jsme si skočili spolu. Taktéž perfektně. Takže dnes pochvala, téměř bez chybičky.

 

 

28.12. Opět radost, aneb s Johnym a Deynou do Třebotova. Vyjeli jsme dolů na Roblín, a celkem mě fascinuje, s jak bohorovným klidem si vždy necháš Johnyho odejít, jen aby ses mohl futrovat. Mám pocit, že kdybych tě stále nepřesvědčovala, ať si ho hlídáš, bylo by ti to úplně jedno a raději bys zůstal na louce a žral, než by ses hnal za kámošem. Jako jsem ráda, že ses zklidnil, ale kdyby sis udržel alespoň kapku tvého bývalého temperamentu, úplně bych se nezlobila. Ale pak už to bylo jen lepší. Kopec na Roblín jste zvládli, na loukách jsme krásně zacválali, u krav Johny trochu bojoval s nově přistaveným autem, ovšem tebe se to jako vždy netýkalo, a raději jsi to u trsu trávy z povzdálí sledoval. Les na Vonoklasy nebyl nic moc, všude kamení, ale na loukách už to bylo lepší, a zatímco v lese jsem měla dojem, že každou chvíli upadneš, zastavíš, nebo se otočíš a poběžíš ( nebo spíš půjdeš) domů, na loukách jako by vám někdo vlil krev do žil. Ačkoliv jsme určitě nejeli směrem domů, a vy jste to museli vědět, nasadili jste a s fortelem hurá cvalem kamkoliv. Bylo to príma, i když trochu jsme se obávali záverečné cvalovky z Kuchaříku domů. Následovala klasická chvilka bloudění, a potom už hurá na Třebotov, opět po nepříliš pěkné svažující se cestě. Ta nás dovedla až k rybníku, kde jste bez problémů prošli po zastřešené lávce, pak jsme opět trochu bloudili vesnicí, a pak už hezky cvalem po strništi (v prosinci, hurá!) k domovu. Nakonec i obávaná cesta z Kuchaříka byla v pohodě, jako byste se snad cestou unavili, nebo co, a proti klusu místo cvalu jste ani neprotestovali, a co víc, když pak Johny nahoře nacválal, tobě už se ani nechtělo, a radši sis ho v poklidu doklusal.

27.12. První povánoční vyjížďka, proto jsem zvolila nepříliš náročnou vyjížďku, aby ses po Vánočním odpočinku příliš nepředřel. Vyjeli jsme ku Kozolupům a pak na klasický Kozolupský okruh ještě z dob dávných. Odvážně jsme se vydali po halali dolů, ale jelikož jsem byla smířená, že ho půjdeme velmi pomalu, a že budeš víc žrát než chodit, přizpůsobila jsem tomu časový plán, nikam jsme nespěchali, a možná i proto to proběhlo úplně v pohodě. vršek jsi dokonce krásně proklusal, a ani ses nebál letadel vytrvale nám kroužících nad hlavami. Dokonce jsi i překročil potok, sice v lese, ale asi jsi natolik zavětřil směr domov, že jsi nějaký potok vůbec neřešil, s grácií jsi do něj dokonce dupnul a pak poděšeně vyskočil ven. A na louce jsi dokonce i s chutí cválal (asi jsi měl radost, že to konečně jednou nebylo do kopce), a dokonce jsi v klusu pokračoval i do lesa. Krávy na volno naštěstí puštěny nebyly, a tak jsme na louce ještě zacválali, a pak jsi vzorně po asfaltce a poté podél objektu došel až domů. Nutno pochválit, že na poměrně prudkém kopci dolů sis i přes rozbahněný terén udržel krok. Neskutečné!

24.12. Štědrý den -viz.akce

 

22.12. Hláásnáá Třebáň je kráásnáá .... bezesporu je, ale přístupná už tolik ne. Dnes jsme si s Deynou přivstali, a vytáhly vás už kolem půl 10. Bylo krásně zasněženo a slunečno, tak jsme se těšili na krásnou vánoční vyjížďku, ovšem sníh bohužel roztál a slunce zašlo. Ale i tak to bylo pěkné. Vyrazili jsme klasicky podél silnice až k Mořince, kam to bylo v pohodě, až teda na to, že jsi byla dneska extrémně nenažrán, na poli jsi byl k neurvání, ovšem doklusávání sis taky výjimečně užíval. Problém trochu nastal ve velmi prudkém kopci pod Mořinku, kde zpočátku jsi byl trpělivý, ale když to začalo i klouzal, trpělivost ti došla, a nebezpečně ses začal točit na druhou stranu. Prozíravě jsem proto raději sestoupila a sešla po svých. A už před námi byla cesta na Třebáň, na kterou jsem se celkem těšila. Světe div se, byla kamenitá. Nahoře už ale byla o poznání lepší, na krásných loukách jsme si vydatně zacválali (i sis s rozběhem z kopečka trochu vyhodil a konečně pořádně zabral). Na konci na nás ovšem čekal psí cvičák a cesta žádná. Nezbývalo než to celé znovu objet, což se ti moc nelíbilo, ale alespoň jsme našli pěšinku vedoucí snad do vesnice. Tam nás hodná paní se psem správně nasměrovala na naší lesní, která sice nebyla nic moc, ale aspoň jste si trochu odpočinuli, jelikož po ní na vás čekal nejprv sešup dolů, a pak zase nahoru vstříc ke Karlštejnské červené. Johny srdnatě cválal, a ty ses opět po prvním metrech tvářil, jako že už oprvadu nemůžeš, takžes místo cvalu víceméně klusal. Za silnicí jsme mířili na neprobádanou cestu do lesa, kde před ní na kopci dolů jsi na louce opět nezklamal a vyrazil cvalem dolů a vpřed. Naštěstí ti to vydrželo jen chvíli a celkem brzo ses celkem ochotně otočil zpět. Jaké zklamání, že lesní cesta byla opět jen v mapě. Nedali jsme se ale a statečně jsme se klestili křovím tak dlouho, dokud se před námi neobjevil hrad. To sice nebylo úplně v plánu, ale aspoň jsme se našli, a zdárně se dostali na krásnou lesní cestu, kterou jsme pěkně proklusali až k Mořině. Tam jsme chtěli sjet dolů a vzít to přes louky přímo domů, ale tys měl zjevně jiný názor, na nic nečekal a vzal to přímo rovně ku vsi. Trošku jsem se lekla, protože to bylo dost z kopce a k silnici. Naštěstí se Johny ani nehnul, takže sis to opět celkem zavčas rozmyslel a vrátil se zpět. Vypadá to, že jsem to zakřikla, jak seš hodnej, že sem ani nemám co psát. Protože dneska to vypadalo, jako by sis chtěl napravit reputaci. Pěšky jsme to proto prošli vesnicí a pak si to vycválali nahoru k přejezdu, kdy ses do kopce opět tvářil nesmírně unaveně, ale na rovině už to běhání zase najednou šlo. Zajímavý. Pak už jsme to jen prošli kukuřicí a pomalu domů. Krokovali jsme přes půl hodiny a ani tak jsi pořádně neuschnul. To byl zase výlet, co.

 

 

20.12. A máme tu zimu! Sněhem jen poprášeno, ale zamrzlo, tvrdo a klouzavo. Zvolila jsem cestu na Mezouň, která se neukázala jako nejšťastnější volba. Tys byl teda celkem v pohodě, žral jsi jen přiměřeně, a celkem ochotně jsi i klusal, nepočítám-li leknutí psa a zírání na pověšené prádlo. V lese jsme si i na nepříznivém terénu skočili kládu a pokračovali na Mezouň, kde byla cesta tak zmrzlá, že jsem šla raděj pěšky. Pak jsme to vzali rovnou ku golfu, v domnění, že jsou tam louky a zacváláme si. Nebyly. Tak aspoň od hřiště k Lužcům jsme si pěkně zacválali, ale dobře se ti určitě nešlo. Trochu nás tlačil čas, tak jsem změnila kurs přímo na Lužce a světe div se, vůbec jsi neprotestoval a krásně jsme to sklusali až dolů. Ve vesnici to zase nepěkně klouzalo, ale nahoře na vojtěšce sis konečně naplno zacválal. I cizí koně jsme pak potkali a ani jsi na ně nic neříkal. Začínáš být tak hodnej, že už začíná být nudný náš deníček. Ovšem ne, že by mi to zas tak vadilo! Jen tak dál!

18.12. Cesta na Srbsko, nesněžilo, nepršelo, zima nebyla, obligátní vítr sice foukal, ale od Ameriky už to bylo celkem v pohodě. Kolem Srbska jsme si sice trošku pobloudili, a díky všudypřítomným skalám jsme museli zavítat i do vesnice, kde jsme žlutou sice našli, ale plánovaná trasa na louku se nepodařila, jelikož tam byla opět skála a sráz, a tak jsme pokračovali po červené. Po několikerém překročení stále stejného potoka se před námi místo cesty vynořily schody, čímž pro nás cesta po červené skončila. Vydrápali jsme se tedy nahoru nejméně prudkým srázem, prošli nejprojitelné křoví (tys už totiž cítil směr domov, a to ti pak v chůzi nezabrání nic, ty tankisto), a zjistili, že sráz i potok jsme si mohli ušetřit, jelikož jsme se ocitli na téže louce, ze které jsme nedlouho předtím vjeli na nepovedenou červenou. No nevadí, hlavně, že jsme se našli, zdárně dojeli až k halali, které jsi teda celé nevycválal, ale aspoň zpočátku jste zabrali pěkně, a cestou domů se mi dokonce podařilo tě přesvědčit, že žrát si můžeš jak chceš, ale Johnyho doklusávat nebudem. Takže vlastně úspěch, když tedy pomineme, že jsme se vrátili už za tmy, a koně byli přestěhováni do vedlejšího výběhu. Zachvátila tě totiž hrozná panika, utekl jsi dokonce od žrádla a řehtal jsi tak, jako kdybys ostatní koně už neměl nikdy v životě vidět. No chlapče, stále mě překvapuješ!

16.12. Ať žije počasí jak na sjezdovce! Ačkoliv po příjezdu se zdálo býti přijatelně, hned jak jsem vyrazila do výběhu začalo pršet a fučet jak na Svatém Petru. Tato kombinace spolu s jen pár stupni nad nulou se postaralo o velmi příjemný zážitek. Vyrazili jsme jen na bezsedlovku, ovšem už po pár desítkách minut strávených pod holčičím výběhem, kde ses přímo proti větru futroval posledními zbytky trávy, mi napovídalo, že dnes to na příliš příjemnou vyjížďku nevypadá. Když jsme se konečně dobelhali až pod kukuřici, kde jsem chtěla kousek zacválat, vyrazil jsi sice s chutí, ovšem vítr způsobil to, že zdánlivě bezpečné křoví stalo se nebezpečným, a tvůj pro mě nebezpečný úskok mě odsunul kamsi k zádi. Další cvalové skoky mě sice vrátili zpět, ale další úskok mě posunul zase nebezpečně do strany. Už už se mi podařilo vydrápat se zpět, ovšem tys dal hlavu dolů a byl konec. Takže cvalovku jsme prošli pěšky (alespoň jsem trošku rozmrzla), a po krátkém přemlouvání se mi podařilo tě přesvědčit aby ses přiblížil k posedu a mně se kupodivu podařilo zdárně vyskočit. A pak už to byla nádhera (až na to počasí) Všechny kopce dolů jsi sešel vzorně krokem, pěkně jsme zaklusali a zacválali, a dokonce sis dal říct a otočila jsem tě na delší cestu ještě zadem kolem čištičky! Neuvěřitelné!

14.12. Málo času, tak jen procházka, ale žádná velká radost. Tvým jediným zájmem bylo žraní, a přesvědčit tě ke klusu bylo těžkým úkolem. Aneb na laně ano, ale ve volnosti jsi mě buď zvolna docházel, nebo někdy ani to ne. Hanba lidu, chario. Nahoře jsme to teda trochu napravili, ale i tak. Ale tak asi jsi unaven.

13.12. Chtěla jsem něco přiměřeně dlouhého přiměřeně náročného, a tak jsme vyjeli přes Kozolupy na Bubovice. Žral jsi také přiměřeně, směr cesty jsi znal, takže žádné větší konflikty nenastaly, a klusal jsi celkem s chutí. Na cval došlo víceméně až na halali,a  i tam to bylo dost unavené, ale u mě dobrý.

11.12. Opět neděle s Johnym, tentokrát přes Roblín na Vonoklasy a přes Karlík zpět. Cesta tam celkem v poklidu, nechci to zakřiknout, ale skoro bych řekla, že side pull přes rameno vozím opravdu zbytečně. Nehoníš se, nepředbíháš, spíš už tě ani nevzrušuje, že kůň před tebou kluše, a raději žereš. Kolem Vonoklas jsme opět trochu pobloudili, a pak si užili extra hnusnou lesní kamenitou klouzavou pěšinku z kopce pod Karlíkem. Ale zvládli jste to. Pak jsme opět trochu bloudili, ale brzy se našli, a přes Mořinské kopce, kde jsme konečně trochu zacválali, jeli k domovu.

9.12. Zase jsem chtěla jen nějakou kratší pohodičku, a zase jsme zabloudili. Chtěla jsem po žluté hezky rovnou k Americe. Jenže žlutá se najednou ztratila, a my došli až nahoru na kopec nad trať a anad štěrkovnu. Skoro se mi z té výšky zamotala hlava, změnili jsme tedy rychle směr a vydali se k Mořině hledat přejezd. Povedlo se, ale nezbývala jiná možnost než sejít až do vesnice a k Americe se dostat přes Karlštejnské louky. Nu což, alespoň jsme si zacválali. Nebo spíš chtěli si zacválat, jelikož k remízkům to byl spíš kluso cval, nahoru jsi pak trochu zabral, ale po pár cvalových jsi zastavil, funěl, zpotil se doběla a vypadals, že už to ani nevylezeš. Zželelo se mi tě, tak jsem opět zkrátila trasu a místo přes halali jsme to vzali přes les rovnou k objektu. A zase jsi zklamal, místo únavy a žraní jsi zase spěchal domů. Ale nakonec jsme to i tak stihli je tak tak, takže vlastně dobrý.

7.12. Mučeníčko na jízdárně, byla celkem mokrá, tak bych i pochopila tvé prvotní nadšení, kdy ses odmítal pohnout z místa. Ovšem v tomto duchu to pokračovalo více méně po celou dobu. Nutno ale říct, že zastavování, couvání , a obraty v zastavení ti šly náramně. Klusové kavalety na kruhu na polovinu zvýšené pro tebe byly velkým oříškem. Nejprve jsi u nich vždy zastavil a překráčel jsi je krokem. Nakonec se mi tě podařilo přesvědčit, že když je překlušeš, bude to lepší pro všechny strany, ale bohužel i v klusu  jsi je šel tak, že jsi o první zakopl, málem jí zlomil, zamotal ses do těch ostatních a za nimi málem lehl. No ale aspoň tě to trošku probudilo. A pak se už dařily bezchybně. Joo, chybami se člověk (i kůň) učí, viď. Cvalové kavalety byly lepší, i když ty vysoké na stěně bez meziskoku se ti taky moc nepozdávaly a tu druhou v pořadí jsi soustavně vyhýbal. Pak jsi ovšem usoudil, že kavalet už bylo dost, otočil ses, nacválal a přeskákal obě překážky které tam byly. Párkrát jsem je tedy ještě skočila, ale zanedlouho ti přišlo, že křížkový oxer je asi příliš a začal jsi vyhýbat. To jsem ti rychle vysvětlila, že ne, najížděli jsme hezky pomalu a najednou to šlo. Dlouho jsem neotálela (než by tě přešla chuť skákat nadobro), zvedla jsem oxer na 70( přišel mi nesmírně obří), kolmák na 80 a dvojskok kavaleta meziskok kolmák a šli jsme na to. Každé zvlášť bez problémů a pak i v parkuru super. A nutno říct, že kolmák nejprve s barely, poté se zdí. A ani jsi nemrknul. Takže pochvala. Ovšem to tahání překážek mě jednou zabije.  

6.12. Vymyslela jsem krásnou trasu přes Mezouň až k Loděnicím, která by byla krásná, kdyby ovšem mapa trochu nelhala. Cesta do Kuchaře byla v pohodě, dokonce jsi i v lese zvládnul jít první, skočit kládu, zastavit, počkat na Johnyho, pustit ho zase před sebe a zařadit se, za což máš pochvalu. Polní cesta ovšem nakonec byla zpevněná, v Mezouni nám místo lesů postavili nové obří satelitní městečko, v Loděnickém lese na cestu rozházeli asi půl lomu, pak se nám do cesty připletlo golfové hřiště, které jsme museli celé objet, a aby toho nebylo málo, u Lužců nám cestu zatarasil rybník a bažina a jistil to nakonec super kraj fotbalového hřiště. Ale i tak jsme si to užili, byli jste hodní, ty ses pokusil předběhnout jen jednou, tak ok.

4.12. Víkendovka s Johnym, tentokráte na Hostim. V plánu byl i Svatý Jan pod Skalou., ale z neskutečně silného větru se stával chvílemi i déšť, a tak jsme cestu lehce zkrátili. Naštěstí pro nás, jelikož i tak jsme se vraceli za tmy. Nad Bubovice kolem letiště probíhala cesta v pohodě, ovšem po odbočení na zelenou na Hostim nás nic pěkného nečekalo. Opět cesta samej kámen, rygol a kopec dolů. V tomto duchu až do Hostimi k JK Vanilka, kde jsem si vzpomněla na Drahu a na Marušku, a kolem nějž jsme opět chvíli bloudili, protože jsme nepočítali s místními srázy, ale pak jsme se přece zdárně dostali do místních lesů. Samej kámen, samej kopec. Tys vypadal v každém kopci na zhynutí, a já už díky věčnému zírání do mapy také. Naštěstí nás cesta, která se sice v půlce trochu ztratila, ale po chvíli se naštěstí zase našla, opravdu dovedla až k červené, a odtamtud už nám nic nebránilo dojít k halali, kde nám dojem trochu zhatil déšť a skoro tma, takže ani tam  ten cval příliš nedopadl. Ale celkově pěkné.

2.12. Svítilo sluníčko, ale vzhledem k tomu, že tě pořád honím s Johnym, zvolila jsem jen cestu na Roblín a přes Kuchařík zpět, s tím, že tě nechám pořádně popást.  Cestou tam jsi žral klasicky vydatně, ovšem jak jsme to pod Roblínem otočili směr Kuchařík, nabral jsi kosmickou  a až nahoru nad Trňák sis v podstatě nekousnul. Jako žádnou levárnu jsi neprovedl, klusal jsi a cválal jen tam kdes dostal povolení, ale i tak jsem byla úplně běsná. Nad Kuchaříkem sis tedy zlehka na vojtěšce a na louce pak kousnul, ale jít domů byl tvůj primární cíl. Měli jsme ještě spoustu času, jelikož kvůli tvému žraní jsem zkrátila trasu, nevydržela jsem tedy, slezla jsem, a násilím tě držela u trávy a nepustila tě domů. To jsou způsoby, co.

30.11. Po dlouhé době na chvíli do kruhovky. Myslela jsem si, že tam nebudeme mít co na práci, ale opak byl pravdou. Důvěra, ustupování a podobné statické hry proběhly v pohodě, i bez ohlávky, stejně tak ustupování do strany a couvání. Problém nastal, když jsem tě žádala o projití slalomu tak, že já půjdu vedle. Neřešitelný problém . Nevím, jestli jsi opravdu nechápal, nebo jsi to tak brilantně předstíral, ale teda rozčílil jsi mě dost. Po tedy asi 20. projití jsi konečně pochopil oč se jedná a slalom prošel. Alelujá! Pak jsme šli na kruh, kde jsem ti postavila uličky a chtěla jsem, abys dokázal chodit před nimi i za nimi, případně mezi nimi. Zpočátku jsi vletěl na kruh, a jak blázen jen klusal a cválal dokola, ale pak ses docela uklidnil a více méně zvládl, co bylo v plánu. Nicméně myslím, že i na příště bude práce dost!

28.11. Cesta na Karlštejn. Počátek byl príma, zvlášť krásná louka od Mořinky k lesu, v lese ovšem nastal standartní místní problém. Hnusné klouzavé kamenité lesní cesty. Nicméně nenechali jsme se odradit a světe div se, najednou jsme se octli přímo pod hradem. Ještě štěstí, že bylo po sezoně. Nikde ani noha, proto jsme došli přímo až k hradní bráně, kde, jelikož nebylo zbytí, jste bravurně slezli několik schodů (všechna čest, když jsem sledovala jak profesionálně postupně sis tam kladl nožičky) a došli jsme až k dubu tří bratří (pokud si správně pamatuju), a pak po žluté kolem Malé a Velké Ameriky domů. Spíše vlastivědná, než jezdecká, ale stejně pěkná vyjížďka. Stejně seš borec.

 

25.11. Tak teda kamaráde, ta tvoje dnešní nálada byla fakt super extra divná. Že ses lekal ještě jsme ani nevyjeli a že cesta až pod halali byla spíše ve znamení žraní než nějaké práce, a že ohlávku, od které máš už na nose vydřenou rejhu, protože v případě tahání od trávy ji absolutně nerespektuješ ať tahám jak tahám, bych ještě pochopila, ale cesta pokračovala v podobném duchu i dál. V kopci na modré jsi mně tahal nohou o každý druhý strom, každý druhý krok jsi zastavoval (dobře, bylo to trochu kamenité, ale situace se nezlepšila ani po přechodu na louku, kde místo radostného naklusání následovalo další žraní. Stejně to pokračovalo i na krásných loukách směrem domů, kde už jsi to znal, takže jsem očekávala trochu energičtější náladu, ovšem ani to tě nevyvedlo z tvé letargie a vrcholným úspěchem bylo velmi lehké naklusání. Změna však nastala na řepce směrem k letišti, kde už minule jsi solidně zabral. Tady jsi na začátku opět zrychlil, ale pak jsi začal nevysvětlitelně vyhazovat stylem a la hubert, takže jsem zase málem byla i se sedlem na krku, a i když jsem tě pobízela kupředu, raději sis dal další vyhazovací sérii a pak už jsi jen klusal. Trošku cvalu jsme ještě dali podél letiště a nahoru k silnici,kde už to bylo klidnější, ovšem na strništi podél vesnice, kde jsme naklusali, jsi pro změnu nacválával i když jsi neměl, na všechno jsi zíral , kdy vrcholem byl člověk se psem dole na vojtěšce, na kterého jsi zíral, jak kdyby tě měl sežrat a odmítal ses skoro pohnout. U silnici jsi zase nemohl chvíli počkat, než přejedou auta, a pak ses lekal koní, kteří se k tobě z dálky blížili. No hodně divná jízda, doufám, že to byla pouze výjimka a příště už se zase vrátíš do normálu.

23.11. Málo času, takže jen bezsedlovka do Lužců a kolem rybníku zpět. Už jsem se bála, že půjdu pěšky, jelikož až nahoru nad ohrady jsem nenašla vhodný předmět, ze kterého by se dalo naskočit, ovšem shnilé balíky sena mě zachránily a my mohli vyrazit na cestu. No, klusat ani cválat se ti moc nechtělo, zavadlá vojtěška, kterou nemusíš ani ukusovat, jelikož žací stroj ti usnadnil práci, tě tedy lákala o poznání víc než nějaké běhání, ale celkem ses nechal přesvědčit a rozumnou formou jsme běhání i žraní prostřídali. Trošku jsem se bála, abys ve vesnici nechtěl jít už vrchem, ale krásně jsi prošel až dolů ke hřišti, na louce u rybníka ses napásl a pak opět takovým kluso cvalem jsme to vzali až k čističce. Za ní ti cestu komplikovala další ohrada s koňmi podél naší cvalovky, takže nejdříve ses k nim nechtěl ani přiblížit, ale pak sis dal říct, a dokonce ani neběželi za námi, takže jsme si to krásně v klidu mohli vyběhnout spolu. Kolem obalů od senáže a krav jsi to taky zvládnul, a ještě jsme stihli dokonce udělat i kopyta, kdy jedno zadní se ti na jedné straně ne uplně pěkně zužuje, a už už hurá na senáž.

22.11. Tak dnes jsi se v době mého příjezdu oddával sladkému spánku, takže odjezd se nám o trochu opozdil. Měla jsem proto v plánu trošku zkrátit zamýšlený okruh, ovšem můj orientační smysl nám to opět nedopřál. Na Mořinu ses táhl, až to pěkné nebylo, nejradši bys jenom žral a zíral, a o trochu pohybu člověk aby tě na kolenou prosil. Ani na Karlštejnských loukách to nebylo bůhvíco, sice jsi cválal, ale po pár metrech ti vždycky došel dech nebo energie nebo já nevím co, a tak až na konec jsi neustále takhle střídal krok, klus a cval. Vzali jsme to pěkně odspodu, takže po vyběhnutí až nahoru jsi byl opět durch a dech jsi popadal až k Malé Americe, kde jsme se krásně pokochali, a za ní odbočili dle plánu ze žluté. Jenže cestička se postupně ztrácela, cestu nám křižovaly další lomy a skály, a tak, když jsme se konečně ocitli na trošku širší cestě, dali jsme se dle mého úsudku dolů, což měla být nejkratší cesta k domovu. Cesta vedla povážlivě dlouho, což už mě lehce začalo znervózňovat, ovšem když jsme se objevili u potoka, klid se do mé duše vrátil. Šli jsme sice úplně na druhou stranu, než bylo původně v plánu, ale tak aspoň jsme si ještě zacválali přes další dvě louky. Přes loužo potok se ti opět nechtělo, ale pro dnešek se nám podařilo ho překonat suchou nohou. Nahoře jsme to vzali ještě přes louku, kde jsme naposledy jeli mlhou, tak abychom se podívali, jak to tam vypadá za světla, což možná nebylo nejlepší řešení. Na louce se pásly na volno ovce, což by se ještě dalo pochopit, a které utekly, jakmile jsme se jen trošku přiblížili. Trošku víc mě ovšem znervozňovaly krávy, které vypadaly, že jsou také navolno, ale nehodlaly utíkat od nás, ale naopak se zvědavě blížily směrem k nám. Už jsem si představovala katastrofické scénáře, jak běžíme přes všechny kopce a silnice až domů se stádem krav v zádech, ale ty nakonec dostaly rozum, zůstaly na svých místech, a my mohli v poklidu dojít až domů. Uf.

 

 

20.11. Opět s Deynou a Johnym, tentokrát přes Kuchař na Chýnici a Choteč. Když nepočítám nutný přechod přes hlubokou oranici a lehký konflikt se spoluobčany při hledání zelené, i tato vyjžďka se povedla. Krásně jste se vyklusali i vycválali po cestě tam, do Chotče jsme se projeli lesíkem, kde jste museli překonat i potok, což se podařilo, a pak krásná cvalovka z Kuchaříku, kde jste to rozbalili tedy více nž bylo v plánu, ale žádná katastrofa se nestala, takže vlastně pěkné.   

19.11. Konečně s Kubou, a proto konečně jízdárna. Trošku jsme se rozpohybovali ze země, což ti celkem šlo, ať už klasické ustupování, couvání a dávání hlavičky, nebo couvání do sbíhající se uličky nebo perfektní překroky přes zvýšenou kavaletu tam i zpět, průchod mezi sudy, skok přes uzoučké barely bez blend, nebo na kruh přes kavalety a mezi sudy. Ještě jsem si s tebou proběhla osmičku a pak už hurá na tebe, na naho. Chvíli jsme se motali v klusu na kavaletové osmičce, kdy se ti tedy zpočátku příliš nechtělo, ale pak jsi zmoudřel a začalo tě to i celkem bavit. Očekávala jsem problém a zdivočení, když se k nám na jízdárnu přidal Sedrik, ale choval jsi se nad očekávání, spíš než za Sedrikem jsi parkoval u Kuby a žádné bezhlavé lítání se nekonalo. Pak jsme pracovali chvíli na kavaletách na kruhu,  2 cvalové za sebou, jedna v X a jedna na druhém kruhu, na jednom kruhu ses držel krásně, při přejezdu na druhý jsi trochu divočel, ale pořád to celkem šlo. Pak jsme si postavili nádhernou řadu 5 klusových kavalet přes roh s následným křížkem, která ti nádherně vycházela a nedělala ti nejmenší problém, a pak řadu na stěně 4 klusové kavalety, křížek, meziskok, kolmák a pak postupně další kolmák ze dvou kavalet na sobě. Vše bez jedniné neposlušnosti nebo shození, takže ke spokojenosti mé i tvé. Perfektní. Videa na rajčeti. Pak jsme šli ještě na procházku, která byla trochu uspěchaná, jelikož jsi pořád jen žral, nechtěl jsi ani naklusat, a času bylo pomálu, takže jsem tě domu musela doslova dotáhnout. Ale bylo pěkně.

 

17.11 Konečně volno, a proto výlet s Deynou a Johnym. Vzali jsme to na Mořinku, a skoro jsme snad ani nemohli udělat lépe. Překrásné terény, louky a kopečky, které nás čekaly, stály za to. Červená v lese již takový zážitek nebyla, jelikož byla pro změnu kamenitá, stejně tak sráz serpentínami slezlý dolů ( samozřejmě zbytečně, jelikož cest v mapě bylo opět namalováno víc než ve skutečnosti a my se octli na silnici o pár set metrů nížeji, než bylo v plánu) nebyl nikterak příjemný. Ale zvládli jsme to a pak už jsme jen nalezli nádhernou lesní cestu na Roblín, kde jsme pak také trošku bloudili, ale když se cesta začala povážlivě svažovat, sebrali jsme rozum do hrsti, vrátili se a dobře jsme udělali. Vodojem byl za humny a domov tím pádem také.

15.11. Mlha jak blázen, a jelikož my jsme též blázni, vyrazili jsme ven. Z původní průzkumné vyjížďky jsem tedy slevila na téměř známou, akorát lehce prodlouženou a z druhé strany, a udělala jsem asi dobře. Asi jsi z mlhy taky nebyl moc nadšen, jelikož jsi na všechno zíral, jak kdybys tam šel poprvé, a balík sena se proměnil ve smrtelně nebezpečnou příšeru. Ovšem i tak jsme si to nahoru k objektu pěkně vyklusali a vycválali, našli jsme les, kterým jsme potřebovali sejít dolů, a pak jsme si krásně zaklusali na louce pod lomem, pokud tedy nepočítám to, že jsi odmítal přejít ten neviditelný potok, a já, jdouc ti dobrým příkladem, že tam voda není, vyrazila vpřed. Voda tam byla, a ne zrovna málo. Zase jsi měl pravdu. Ovšem proč nemít v mínus 2 stupních ponožky durch a čvachtavo v termobotě, že. Udělala jsem pokus, jednu ponožku jsem sundala, druhou nechala a čekala, na kterou končetinu mi bude větší zima. Ta ponožková vyhrála. Ale dalo se to nakonec vydržet. Překonala jsem čvachtání při opření se do třmenu, parádně jsme si vycválali halali a kolem Kozolupské jízdárny to vzali domů. Nohy přežily a zápal plic se zatím nekoná.  

 

13.11. Vzhledem k tomu, že já byla po včerejšku naprosto invalidní, jsem usoudila, že ty na tom musíš být přinejmenším podobně, ne-li hůř, jsme na ježdění neměli opravdu ani pomyšlení, a proto následovala další procházka. Já tedy jen viděla kopec a naskakovaly mi pupínky při představě, že ho budu muset překonat, a ty tedy, přestože sis na louce pasením vytvořil ode mě celkem slušnou distanci na dobíhání, jsi mě místo toho v naprostém poklidu došel. Pak jsme se tedy i trošku proběhli, ale opravdu zvolna. Regenerace musí být.

 

12.11. Hubert - viz.akce

 

11.11. Den před Hubertem, proto jsem se rozhodla tě pošetřit a vyrazili jsme jen na procházku. Zpočátku jsi hodně žral, ale jinak ti bylo celkem do zpěvu. Ze začátku jsme procvičili klus na laně, zastavování, couvání, snižování hlavičky (což kupodivu celkem šlo),a pak za viaduktem jsem tě konečně pustila a proběhl ses na volno. Energie jsi měl dost, jelikož jsi konečně klusal za mnou i na volno, když jsem se rozběhla, a když ses zdržel na trávě, zvesela jsi mě doklusával i docválával. Paráda.

 

 

8.11. Dnes vyjížďka na Loděnici, kromě toho, že mimo satelitu nás čekaly další nejméně 2 km chůze podél golfového hřiště a přes další satelit a pak ošklivou kamenitou blátivou lesní cestou, kde se ti vůbec nelíbilo a neustále ses těšil domů, to bylo nakonec docela fajn. NNa cestě domů nás překvapila louka do dost prudkého kopce, kdes funěl jak v posledním tažení, a pak se krásně protáhl na cestě k letišti. Takže celkově snad dobré.

6.11. Aleluja, po měsíci konečně sluníčko, vyjeli jsme tedy na Bubovice kolme letiště a dál kam nás vítr zavane. Ještě, že jsme měli hodně času, jelikož začátek jsi vzal velmi vlažně a la od trsu k trsu, a i když k tobě přiklusávali cizí koně a pak kolem tebe procházeli směrem domů, ty, stále přikován k trsu, jsi byl označen za salámistu :). Pak ses trochu probudil, hodně jsme se motali, ale našli sjme krásné cestičky, jak kopce v lese, tak úžasné louky. Za silnicí jsme dokonce našli kýženou modrou, ze které jsme se bohužel předčasně odpojili, a pak to museli docházet po silnici, ale už se těšim, až si jí příště projdeme celou, z druhé strany. Završili jsme to Kozolupskou cvalovkou, kde jsi nad očekávání zabral,a tak jsme si i hezky zacválali. Domů jsi pak teda zase zbytečně spěchal, jelikož času bylo dost, ale na jetelu, když už jsi měl koně na dohled jsi to zase dohonil, a tak nám to časově vyšlo opět tak akorát.

4.11. Opět málo času, a proto tě jízdárna neminula. Chtěla jsem dát nějakou bezsedlovou gymnastiku, ale nebyl vyhazovací a stavěcí pomocník, čímž se nám sice trochu zkomplikovala situace,ale stejně jsem šla nakonec bez sedla, když jsi mě konečně nechal ze sudů nastoupit (poté co jsi mě z nich asi třikrát pro legraci shodil). Každopádně, začli jsme úspěšně, chodil jsi nádherně, exluzivní westernovej klus pomalej pohodlnej s krásně nesenou hlavičkou, nacválání na kruhu se taky podařilo, stejěn tak couvání, obrat apod. Postavila jsem ti kavalety na klus na malém kruhu, které ses nejprv pokoušel přecválávat, ale pak ti došlo, že v klusu to bude lepší a povedlo se. Vysoké kavalety 2 a 2 na vlnovce byly původně taky myšlené na klus, ale vzhledem k tomu, že ti to ve cvalu celkem pěkně vycházelo, nechali jsme to tak. Pak jsme ti postavila krásné kavaleto řady, a sice jedna diagonála 2 a 2 střední na klus s mezerou, a další diagonála měla 2a2 vysoké na cval, taktéž s meziskokem. Jezdili jsme vždy obě za sebou, a nemělo to chybu. Stejěn tak jkao kolmáček dole s proutěnkou, který jsi bez problémů a s velkou chutí překonával jen tak pro zpestření. Problém ovšem nastal, když jsem poslední cvalovou zvýšila a z klusové postavila jeden kolmáček. A navíc jsem tě nasedlala, z čehož jsi asi vytušil práci a odmítal spolupracovat.V řadě jsi skákal zásadně jen první dvojici, ať to byla ta menší nebo ta větší, a kolmáček jsi obíhal v dostatečné vzdálenosti. Dalo mi dost práce ti vysvětlit, že jedno překonání z každé strany mi bude bohatě stačit a dočkáš se konce, ale pochopils a dočkal ses tedy zaslouženého odpočinku. Ale paráda, nestihli jsme sice vše co bylo v plánu, ale tak aspoň máme program na příště.

2.11. Dnes parádní bezsedlovka. Naskočit se mi kupodivu podařilo celkem bez problémů z nedalekého kamene, takže až an tvé hojné popásání nám nic nebránilo vyrazit. Ovšem času bylo málo a plán cesty zas tak krátký nebyl, takže po chvíli přemlouvání jsem tě přesvědčila a začal ses alespoň mezi každým druhým soustem trochu hýbat. Jakmile jsme však dojeli na louky podél kukuřice, chytils dech a hurá do cvalu. Vypadalo to nadějně, vyrazil jsi celkem svižně, ale nevim čeho se bál nebo co, ale každou chvíli se klus měnil v krok, zírání a opět cval. Takže trochu rozhrkané, ale fajn. I kopečky se ti podařilo slézt v klidu a až na vojtěšce jsi zrychloval, když jsi nabyl dojmu, že už jdeme určitě domů. Ovšem side-pull, který jsem prozřetelně na první bezsedlovku vzala, ti to hned zcela jeměn vysvětlil, a tak jsi přestal protestovat a prošli to ještě kolem Kozolup, kde už jsme zvolnili tempo, aby ses trochu uklidnil, kromě etdy závěrečného kopečku,kde jsi i přes bláto pořádně zabral. A stihli jsme to nakonec krásně. Jen v tom opovrhování jádrem by ses mohl vrátit do normálu, jako bys to takhle ani nebyl ty :).

1.11. Opět pohoda po našem, na začátku ses musel dlouho popást na louce nad Trňákem, a pak už jsme mohli vyjet směr Kuchařík. Krásně jsme zaklusali, a tam pak trasu prodloužili až za lom, kde jsme našli překrásné louky na kopečkách, a do lesa až k Vonoklasům, kde byla cesta i modrá, po které jsme se vraceli, hodně kamenitá, takže to už taková nádhera nebyla, ale zase to byl pěknej kopeček, takže sis aspoň trochu zasportoval. Ovšem na Roblínských loukách jsme cvalový deficit doplnili, a nepočítaje krávy, které ti dnes úplně vzali dech, jsme v klídku došli domů. Paráda.

30.10. Ha, konečně výlet s Deynou a Johnym. Neohroženi, že nejdeme sami, vyrazili jsme na Mořinské kopce, kde to vypadalo na samé louky. Nejprv jsme ovšem kýžené louky nemohli vůbec najít, pak se ukázalo, že louky sice jsou, ale k nim přístup pouze po polích nebo po silnici. Pokračovali jsme krásnou lesní cestou, která se ovšem po Květenském vzoru postupně zužovala až se ztratila. Vzhledem k tomu, že dolů na obě strany vedla jen skála, po které kousek od nás běželo stádo muflonů (nebo co to bylo), museli jsme se kousek vrátit a zanedlouho jsme se octli kdesi na silnici mezi lesem, do kterého však nevedla cesta. Vstříc nám se ovšem blížili nějací místní, neváhala jsem proto, a zeptali jsme se na cestu. Paní nás poslala zcela na opačnou stranu, než mě táhl můj orientační smysl. Chvíli jsem byla celkem zmatená, ovšem poté co jsme se vydrápali nejméně 2km po silnici nahoru, zjistili jsme, že jsme opět na loukách, na kterých jsme byli před projetím lesa. Nu což, nezbývalo, než se po nich dostat dolů do vesnice a odtamtud na Kozolupy. Přímá cesta dolů však nevedla, všude sráz, skála,či potok, a proto až po výživném motání jsme se octli na loukách pod Mořinou u lomu, kde se mi opět vybavili Kozolupské vyjížďky s Klárou a tušila jsem, že směr bude snad správný. Na loukách ( Karlštejnských, jak jsem si poté vzpomněla), jsme si konečně pořádně zacválali ( ani jsi nepředbíhal), a pak jsme lesíkem chtěli projít kolem Ameriky, což se po prvním výhledu do hluboké díry podařilo. Motali už jsme se opravdu hodně, a proto, kdy jsme se octli na polích, kde ti orientační smysl zavelel, zkusil jsi převzít velení, zadržela jsem tě ale naštěstí včas, takže jsme pokračovali naším směrem,a nebýt jednoho zběsilého mikro úprku po spatření pravděpodobně nějakého živého tvora jsme v poklidu za lehkého soumraku dojeli až k objektu, kdy už jsme v pohodě sešli až dolů. I když, pohodu si představuju trochu jinak. Ty, chtíc se pást, ale zároveň sis nechtěl nechat odejít Johnyho, jsi nevěděl co dřív, a proto jsme se trochu tahali,a završil jsi to až doma u potoka, kdy jsi z ničeho nic naklusal a vyběhl na kopec, kde jsi zastavil, a hezky ses za Johynho vrátil. No, tady ty streso akce typu  žrádlo-kůň by sis mohl odpustit, ale jinak to bylo až na to bloudění celkem fajn.

28.10. Dnes jsme si užili nádhernou vyjížďku po vzorku Kozolupské klasiky. Konečně jsem nezabloudila a správěn došla k Bubovické louce, která byla tedy delší, než jsem si pamatovala, ale stále nádherná. Šli jsme ji tedy dolu, ale až si jí dáme pěkně dokopečka, to bude nádhera. V lese už jsme narazili na CHKO Karlštejn, kde barvy stromů neznaly žádné meze. Nádhera. Potok mezi loukami, která jsi kdysi odmítal překročit, se ti stále nelíbil, nicméně poté co jsem si vydatně namočila obě boty ses smiloval a potok přeskočil. Pak jsme louku parádně procválali, v lese i přes cedule nepřibližovat se k okrajím lomu jsme nikam nezahučeli a krásně si zacválali ještě po cestě směrem domů, kdy se nám ovšem opět do cesty postavil lom, a po zjištění, že zprava se obejít nedá, jsme se museli notný kus vrátit a obejít ho ze strany druhé. Každopádně, dojem z vyjížďky to nestačilo. Terény nádhera a tvá ochota k pohybu (zatím), taky jedna báseň.

 

25.10. Tak dnes se na tvé bydlení jela podívat Dana od Johnyho, tak jsme vyrazili jen do kruhovky, konečně jsme se jí někde dočkali! Začali jsme klasickým omotáváním, podlézáním, snižováním hlavy, kdy teda pokoušel se do mě žďuchat dost, ale pak sis dal říct a nechal ses i odohlávkovat z kleku. Couvání i obraty s i bez špagátu neměly chybu, , dokonce i překroky přes kavaletu se ti velice povedly. A pak už hurá na kruh. Postavila jsem ti uličku vymezující menší a větší kruh, a očekávala jsem, že budeš dělat, že tomu nerozumíš, ale opak byl pravdou, i ve volnosti ses nechal řečí těla nasměrovat krásně na menší i na větší kruh, procvičili jsme změny směru jak skokem ti do cesty, tak přivoláním a posláním na druhou ruku. Jelikož je kruhovka konečně dost prostorná, dokonce sis i zacválal, vlevo s radostí, vpravo již s o poznání menší radostí, ale nakonec taky. Na přivolání jsi přišel okamžitě i ze cvalu. Když jsem ti ovšem do cesty postavila i skoky, již jsi takovou radost nevykazoval. Skok přes barely jsi za mnou šel v pohodě, ve volnosti jsi to obíhal, po posunutí ke stěně jsi se z jedné strany smiloval a přeskočil jsi to, ovšem z druhé se ti to nelíbilo. Ale jako bonus jsi to z té lepší strany z místa překročil, i když to po tobě nikdo nechtěl. Proč ne, že. Křížek jsi pak ve volnosti taky překonával se samozřejmostí, ovšem kolmáček na sudech se ti tak nelíbil, že než bys ho skočil (dal by se i překročit), radši jsi zase nabíral první kosmickou a běhal všude, jen ne přes něj. Ani na laně se ti nechtělo, ale nakonec sis dal říct a kolmáček překonán. Když jsem si dovolila ještě na tebe vylézt, což se ti teda vůbec nelíbilo, zaparkoval ses u Dany a odmítal ses pohnout, ale pak sis dal říct, na nákrčáku jsme si ještě křížek i kolmáček (již bez problémů) skočili. zacválali přes kavalety a perfektně jsi na nákrčáku zacouval. Pro příšt ěby to chtělo trochu ucelnější plán, ale u mě dobrý! Doufám, že se ti nemotá hlava ještě teď.

24.10. Vyjížďka přes Kuchař a Vysoký Újezd, trošku jsme se motali, jelikož rozsáhlé oplocené objekty, silnice a koleje, které jsme nakonec přecházeli asi 5krát tam a zpět byla trasa celkem povedená. Po cestách jsme pěkně zacválali, v lese po zelené zaklusali a dokonce skokem překonali padlý strom, a až na to, že kvůli velkému zvětšení mapy byla cesta podstatně kratší, než jsem předpokládala, převládá spokojenost.

15.10 - 22.10. Poznáváme nové okolí, konečně jsem zakoupila mapu, tak si užíváme. Terény jsou překrásné, kopečky, louky, i les, prostě paráda. Ty vypadáš taky spokojeně, chodíš nádherně, ochotně vpřed, trochu teda kašleš, ale pevně doufám, ež to bylo jen nějaké podráždění, A jinak prostě paráda, krásný energický klus i cval, ale zatim bez jediného útěku. nevím, ejstli je to tím, že ještě neznáš okolí, ale doufám, že to tak zůstane. Prostě zatim, u mě dobrý! Doufám, že i u tebe.

 

 

14.10. Příjezd na nové pastviny - viz.akce

 

16.7. - 13.10. Nuže, vzhledem k pokročilé,u datu bohužel podrobného tréninkového popisu nebudu schopna, ale když to shrneme, léto jsme si parádně užili. V Janově jsme si ještě užili místní terény, procházky v lese, a rybník na Mendryce,ve kterém jsme se vykoupali my dva i s Věrou. Taky jsme využili ještě poslední šanci jízdárny, a to jak pro skokový trénink na naše první oficiální 90cm závody, které se nakonec pro velmi mokrý podklad pro nás nekonaly, tak pro práci ze země, a skoky bez sedla jen na nákrčáku, kdy na kruh ve cvalu bych tě na něm neotočila, ale skoky, to jo. Jedině skoky. Cesta do Květné v hojném počtu se vydařila (viz.akce) a tam už nás čekalo jen spoustu nových zážitků. Užíval sis na velikých zarostlých pastvinách, kde jsi byl tak přesycen, že jsi ani na vyjížďkách nežral, objevovali jsme terény v lese u nás, i na krásných cestách a loukách směrem na Chmelík, navštívili jsme Šimkovi ve Stašově (viz.akce), a i na improvizované jízdárně jsme skákali parkur i gymnastiku bez sedla i se sedlem. Zkoušeli jsme drezurní úlohu i barely a tyče na Malou cenu Pomezí, která se velmi vydařila (viz.akce), a v travnatcýh podmínkách jsme pracovali ze země. Když tě skoliky podlomy a byl jsi na antibiotikách a posléze po očkování, užili jsme si dosyta i procházek po lese i do Vendolí na Jízdu králů, kdy jsi sice nedovoleně v lese drze odešel domů, ale došla jsem si pro tebe a cesta tě neminula. Když se počasí konečně umodřilo a teploty se podobaly letním, vyzkoušeli jsme i rybník Stašovský a Baldský, a dokonce jsi i opravdu plaval. Taky jsi povozil pár kamárádů i psů,a velmi sis také oblíbil bezsedlovky, kdy jsi uháněl za Kubou, který jel na kole. Vždycky, když jsme takovouhle výpravu podnikli, měla  jsem z tebe pocit, že z toho máš větší radost, než když bys šel s koněm. Hlídal sis, abys do kola nevrazil, ale jakmile Kuba zrychlil, nenechal sis ho odjet a bedlivě jsi ho dobíhal. Prostě perfektní léto jak má být.

 

       

15.7.Cha, poslední jízdárna, kdybysme náhodou jeli v janově na závody, tak ať jsme ready! Z výběhu jsme šli s Johnym, o to jsi pak byl naštvanější, když johny šel ven a ty na jízdárnu. Při naklusání ses tvářil jako že zhyneš, nicméně o o to lépe ti šlo zastavení. Na fleku z jakéhokoliv chodu a pozice. Pak ses ale trochu probudil, tak jsme zvládli i nacválání z kroku i ze zastavení, klusové i cvalové kavalety, cval na kruhu a pak změna. No celkem fajn. A pak už hurá na skoky. Trochu jsi na ně zatáhl, ale žádnej zázrak. Dvojskok bez meziskoku jsi dělal z meziskokem, dvojskok na 2 byl v pohodě, ale triplebar byl jednoznačně nad tvoje síly. A to i po té co jsem první bariéru sundala a nechala tam jen podstavné pneu. Zato skákat tento double z opačné strany, to ti problém nedělá. No tak aspoň něco. Tak jsme to zvedli na 80-90, načež než jsem se nadála, běžel jsi k pásce, a vzhledem k tomu, jak je vysoký plevel, a ž páska není moc vidět, dost jsem se bála, že to přeskočíš. Chvíli jsem nechápala proč, ale pak jsem spatřila přijíždějícího Johnyho a bylo mi vše jasné. Takže jsi začal řádit a vyhybal jsi por jistotu vše, ale zatímco se johny procházel po výběhu, ty ses celkem uklidnil, skočil jsi vše, dokonce i za sebou v parkurovém sledu, takže jsme mohli po úspěchu skončit a hurá lesem do rybníka. Zpočátku jsi zkoušel jít první, ale vzhledem k tomu, že výmýšlíš fakt neskutečně hloupé trasy, sám ses zařadil a na tvojí druhé pozici jsi už byl spokojen. I se zastávkou na maliny. A pak už hurá do vody, je tam dost ošklivý vstup s takovým podivným schodem. Johny nechtěl, takže jaké bylo překvapení, když ty ses tam sám nastavil a pokoušel ses tam skočit. Málem sis ale lehl, což mě vyděsilo, takže jsem tě pobídla a všechny zdárné pokusy byly ta tam. takže ven z bot, rajtky ohrnout a honem do vody. A povedlo se - za mnou jsi ještě chvíli sbíral odvahu, ale zanedlouho jsi bil uvnitř a dlouze ses napil. Už chápu, proč jsi tam vlezl i tím ošklivým vchodem. A pak klasika, začal jsi cákat že bylo mokré vše v dosahu několik metrů včetně mě. Pak se k nám přidal i johny, tak jsem vylezla na tebe a cachtali jsme se spolu. škoda, že jsem nesundala sedlo, neměl jsi stání a býval by sis asi šel i zaplavat. Ale bylo to parádní osvěžení.

 

  

 

14.7. Bezsedlovka, dlouhá, ale super. Já se nebála, ty jsi šel celkem pěkně dopředu a tak jsme si to užili. A světe div se, v lese jsi dokonce zastavil, abych si stihla natrhat pár malin, a na ledvině jsi na tamní přírodní skok dokonce sám zabral, a za skokem nezrychlil k domovu, ale ukázkově zastavil. No perfektní.

11.7. Nastala antibiotická kůra, a tak jen na procházku. Šel jsi pěkně, až teda na to, že si začínáš trochu vymejšlet, naklušeš jen když se ti chce, když si nejseš jist správností mojí cesty raděj se zastavíš uporstřed silnice..Na to nehrajem! Ale jinak fajn.

8.7. Túra do Olovnice, měli jsme v plánu navštívit Štefkovi, bohužel jsme ale vyjeli příliš brzo, tak z toho byla jen obyčejná nudná a zbytečně dlouhá vyjížďka, viď. Ale pěkná, teda kromě toho, že pak ses bál už i rybářů a pytlů na smetí visících na stromech. Ale cvalovka dobrá. Ani jsi nekrosil roh, krásně sis to vyjel, a až pak jsi vyrazil, o to rychleji,

5.7. Cesta na Okoř - viz.akce

 

24.6. - 4.7. Učení skončilo, začal jsi zase víc dělat, takže si pro změnu nepamatuji co jsme všechno dělali, ale vyzdvihla bych jednu jízdárenskou práci ze země, kdy se ti konečně podařilo krásně skákat na kruhu, i ze cvalu, skok na obou stranách, i navedení na skok jinam. A pak i 80 za mnou. I když s vypětím všech sil. Mých tedy především. Taky se ti bohužel vrací vyrážka, z čehož nemám vůbec radost, tak mažeme dál, proběhl kůra antibiotik, tak uvidíme, jestli už se toho konečně zbavíme. Pevně doufám, že už brzo.

20.6. Změna, zase učení učení a učení, takže jsme to vzali jen rychle na cvalovku na proběhnutí. A príma, konečně celkem normální teplota, takže vyklusání po loukách paráda,pak jsme zkusili i kousek pracovního, a taky jsi vydržel celkem v pohodě, a pak už cvalovkou nahoru, a nutno říct, že konečně jsi rozumně do zatáčky doklusal,a těsně za ní vyrazil a pořádně zabral. Perfektní.

18.6. Cha, závody nám zrušili, takže co zbývá mi ještě..Vyrazili jsme tedy do Kovár aspoň na vyjížďku. Razantně se ochladilo, což ti přišlo celkem k chuti, a hned na začátku jsi zvesela zaklusal, problém byl v tom, že to pro změnu tak klouzalo, že se zase moc běhat nedalo. Ale nevadí, stejně jsme si to užili. V Kolči jsi hodil stronzo, tak jsem mohla v klidu pohovořit s panem Poděbradským, od budče jsi doprovázel školku dětí, a v cestičkách ku Trněnému újezdu jsme nakonec i celkem pěkně zacválali, kde to nešlo, zvítezil stabilnější klus, ale tak snad ses celkem proběhl. Lesem jsem to pak vzala dolu raději pěšky, ale nakonec to ani zas tak moc neklouzalo, a nahoru jsi zase byl kupodivu rozumný ty a vzal jsi to pomalu. Potřebovala jsem ještě do stáje, mile jsi mě proto překvapil. když na poli jsem to otočila na druhou starnu než je výběh, a ty jsi neprotestoval, a ještě sis konečně pořádně zacválal, protože v kolejích to konečně ani zas tak moc neklouzalo.

17.6. Předzávodní pohodička, takže bezsedlovka. A príma, i koně jsme minuli, a dokonce jsi za nimi ani neutekl, ale držel ses trasy. Když pominu ty rozhrkané pokusy o cval, kdy jsi sice nacválal, a v momentě kdy jsem vzala na vědomí že asi cváláš, už si najednou zase klusal. A věz, že bez toho sedla-nic moc. Ale jinak, choval ses dobře.

16.6. Ať žije stávka! Jela jsem za tebou až z Prahy na kole, cesta byla perfektní, ale přece jen mě čekala ještě zpátky, a tak jsme zvolili kondiční kratší, ale cvalovou vyjížďku na Slatinu a Olovnicí zpět. Bylo dost teplo, to se musí nechat, ale tvá chuť, nebo spíš nechuť k pohybu, to bylo peklo. Začínáš lenivět chlapče, a to se mi ani trochu nelíbí. Na vojtěšce boj, pak teda pod Slatinou trochu klusu i cvalu, pak podél silnice i lesem v pohodě, ale dojeli jsme na naší krásnou cvalovou dálnici, a co ty- půlku proklušeš, pak etda na obvyklém místě nacváláš, ale vydrží ti to pár metrů, a nebýt mé mohutné podpory, hned by si raději zase klusal. Vršek jsme pak teda ještě docválali, ale teda - vzchop se!

15.6. Předzávodní skokový trénink na jízdárně, podle toho jak ses coural v klusu jsem se bála, že nebudeš skákat nic. Ale opak byl pravdou, to nemělo chybu!A to doslova, ani jedno odmítnutí, shození, skočil jsi co jsem ti ukázala, a i proto jsme měli za půl hodinky prostě hotovo. A ze všeho nejvíc se ti líbila řada - kavaleta bezmeziskok kolmák jeden meziskok double bar. Jakmiel jsme se ocitli v místě možného najetí, neodolal jsi, já nic nezmohla, a hop hop hop. Taky jsme trénovali malé kolmáky na kruhu na obou stranách z klusu i ze cvalu, a prostě super. No dneska opravdu bez chybičky!

12.6. V plánu skoky, ale déšť nám to pořádně zhatil. Sotva jsem totiž přijela do Blevic, začlo pršet více než málo, ty jsi byl více než trochu mokrý, a tak sešlo nejen ze skoků, ale i z delší bezsedlovky, což byla varianta brod. Takže opět jen procházka. Ale pěkná. Jak bylo vlaho, měl jsi celkem dost energie, takže jsme si společně krásně zaběhali, slezli kopec, vylezli kopec, a tak. Po celou dobu s deštěm, ale tak aspoň něco.

10.6. Asi sis dlouho pořádně nezacválal, jelikož soudě podle toho jak jsi už při čištění odešel málem až k silnici, předpokládala jsem, že budeš mít roupy. A jo i ne. Vyrazili jsme přes louky na Kralupy a cvalovkou zpátky. Připásala ses přiměřeně, ale když jsem navrhla klus, celkem nezvykle ochotně jsi na všech místech souhlasil. Dole jsem se těšila na třešně, které nejsou, nebyly a zjevně ani nebudou, a pak už hurá na cvalovku, kde podél rokle jsi torhcu klamal tělem, jelikož jsi upřednostňoval klus před cvalem a nechal ses dovést skoro až do zatáčky, ale pak hup na pole a už ses neznal. Kopec jsi teda nevycválal až nahoru, ale po krátké klus pauze jsi to zase rozpálil téměř až nahoru. Ještě že traktor jsme potkali na viditelném místě. Takže pak vyklusat a v poklidu domů. Fajne.

7.6. Učení je mučení, ale krátkou procházku jsme si dovolit mohli. Poklusali jsme, docválal jsi mě, a jelikžo jsi se pásl méně než jsem předpokládala, ještě jsme si trochu stihli pohrát i s kládo-kavaletou, kterou jsi krásně z kruhu překračoval i překlusával. Velmi příjemné.

 

5.6. Tak dnes jen za Koleč k potůčku, stále vedro, takže stále lenora, i když z výběhu jsi šel kupodivu sám. I když to bych přičítala asi spíš chuti na trávu. V Kolči nás trochu překvapila nějaká pouť na zámku, takže jsme museli projít skrz perníková srdce a spoustu balónků, do čehož se ti teda moc nechtělo, ale nakonec jsme to zvládli, a zbytkem vesnice jsi prošel celkem vzorně. I když teda baví mě jak za sebou taháš ty zadní nohy, což na těch panelových cestách vydává celkem vtipné zvuky. No proč ne, když tě to baví. po vojtěšce jsme dali hodně dlouhý vytrvalý klus, ke kterému jsem tě musela vytrvale přesvědčovat, protože tys viděl jako mnohem lepší volbu stát na místě a futrovat se vojtěškou. Jenže nevím jak ty, ale já o další koliku nestojím, takže smůla, tento návrh neprošel. Dole jsem pak našla celkem pěkný vstup do potůčku, a jelikož jis byl už značně zpocen, chtěla jsem tam zajít společně se ochladit. Jenže jak to samozřejmě dopadlo-já se zchladila, tys čekal na břehu. Dno bylo totiž hodně hodně měkké, a propadalo se i pode mnou, nechtěla jsem pročež zkoušet co by se stalo pod tvou desetinásobnouo váhou. Ale tak alespoň jsem tě řádně postříkala. A pak už hurá na oblíbemé cvalovky, kde jsi teda ze začátku zabral, ale opět ti to dlouho nevydrželo. No, budu doufat, že to je opravdu tím počasím, takovou lemru na furt z tebe nechci!

3.6. Vedro ne a ne polevit, ale tak snad už ses mohl trochu zaklimatizovat,a proto žádné šetření, ale pořádná vyjížďka směr Otvovice a dál. Vzali jsme to spodem rovnou od rybníka a ani moc unaveně jsi nepůsobil, žral jsi přiměřeně, tedy víceméně za chůze, naklusával jsi ochotně, i když podle tebe by to bylo vždy tak na 5 klusových kroků a pak zase tráva. To ti samozřejmě spíše neprošlo než prošlo, a tak jsme byli co nevidět u Lucky v Otvovicích. Myslela jsem, že to vezmem klasicky lesem dolů a pak přes břízky, ale cestou jsem si vzpomněla na třešně obvykle rostoucí v kopci na Holubice a rozhodla jsem se zkontrolovat stav. Ovšem ani ty jsi s tímto lehkým prodloužením trasy moc neprotestoval, takže hurá ku třešním. Jaké zklamání, samozřejmě ještě nebyly, ale tak alespoň jsem se ujistila že jsou, a že za 14 dní tam musíme vyrazit znovu. Do kopce se ti klusat moc nechtělo, tak jsem tě nehonila, ale nechtělo se ti pak ani na rovince a z kopce, což už jsem si nenechala líbit a přemluvila tě dokonce ke cvalu. Jo! Následovala cesta lesní prudká z kopce dolů s pravoůhlými zatáčkami a naše velmi neoblíbená. Ale co, věřím ti, tak nač bych chodila pěšky. A povedlo se. Chodil jsi zase nejvíc na kraji co to šlo, ale zvládl jsi krásně sejít pomalu dolů, nekrosnout to zkratkami, přejít spadlý strom, neprocválat zatáčky..No perfekt. I s následným přechodem hnusné bahnité vody. Už už jsme se chystali přejít železniční přechod, když tu začne blikat červená. Stihnem nestihnem, stihnem. No, rozhodla jsem se neriskovat, v mžiku jsem opustila tvá bedra a rychle jsme se od přejezdu vzdálili kousek zpět. To jsi evidentně moc nechápal a moc se ti to nelíbilo, pročež jsem měla velké štěstí, že jsi  mi nepošlapal všechny nohy. Vlak naštěstí rychle přejel, a my mohli rychle přejít silnici a honem do břízek. Jedem  v klidu krokem tou nejšiřší cestou, a najednou vidim asi v 5metrech od nás šílenou rychlostí přes překážky se řítícího bike crossaře, jedoucího přímo na nás. Volám "pozoor", ale ty seš rychlejší, v mžiku ses otočil na pětníku a hurá dolů. Už už jsem přemýšlela, kudy to vezmem, abychom se do lesního porostu vešli oba dva, ale ani to nebylo nutné, ty jsi po pár cvalovýh skocíh zastavil, cyklista taky, a my se mohli krásně pozvolna vrátit a vzít to až nahoru na pole. Tam se porost od minula také výrazně zvýšil, vzali jsme to proto přímo v kolejích krásným volným cvalem až k cestě, kde jsme cvalem pokračovali až do zatáčky. Tam kousek krok, pak zase cval do kopce, zas krok, klus u domečků a pak už zvolna krokem domů. Zase jsi začal žrát, a přestože na loukách jsi měl tendenci opět trochu zrychlovat, bezprostřední nebezpečí už nehrozilo. Dokonce i spadlo překážku se ti podařilo překonat. No myslím, že po tom šíleném cyklistovi už nás hned tak něco z míry nevyvede.

30.5. Měla jsem v plánu nějakou středně dlouhou kondiční vyjížďku, ale africké teploty a stěhování národů mi trochu změnily plány. Zrovna když jsem přijela, byla 3.fáze přemisťování z látek do dřeváku, a ty jsi jako jeden z mála zbyl ještě na látkách. Mohla jsem tě proto vzít sama, a ty, celý nešťastný, že mám v plánu nechat tě tam samotého, jsi radostně šel. Ovšem na dvoře jsi měl stále pocit, že už asi ostatní koně nikdy neuvidíš, a pořád ses točil, motal a řehtal. Ale po chvíli ses celkem uklidnil, a byla pohoda. Vzali jsme to přes louky n aOlovnici, kdy klusat se ti někde chtělo, někde ne, když nás předjeli koně, chtěl ses připojit k nim, ale když jsem rozhodla jinak, ani jsi nijak ve vzdoru nepokračoval, takže celkem dobrý. Nad Slatinou jsme celkem dobře zacválali( i když zase jsi vyrazil, a tim to tam taky skončilo) a pak už hurá domů. Až na to, že jsem po hodně hodně dlouhé době zase opouštěla tvůj hřbet aspoň pětkrát za vyjížďku, tak celkem pohoda. No, ono párkrát nalézt a vylézt, to ještě nikdy nikomu neublížilo.

28.5. Závody Kováry - viz.akce

 

27.5. Předzávodní procházka. Parádní. Já jsem si pěkně z alergie zakýchala, a ty ses zase nemohl zastavit, aby tě mouchy nesežraly zaživa, takže jsi vyvenčil spíš ty mě, než já tebe. Po třetím běhu jsem už opravdu myslela, že na místě zhynu, ale ty ne, a hecoval jsi mě k dalším klusům. Jelikož času bylo dost, prodloužili jsme si cestu k Zákolanům, kde se mi ztratila cesta, takže jsme vlezli nějakému pánovi na zahradu. Ten byl ale naší návštěvou spíš potěšen, a proto nám ochotně ukázal kudy se vrátit a pustil nás přes pozemek. Před námi se rozkládal dlouhý lán vojtěšky a louky, jako stvořený pro cval až k domovu. Bohužel, moje kondice hodně nestíhá, a proto jsme popobíhali jen po velmi skromných úsecích. Jinak to ale bylo super, myslím, že oba jsme si celkem užili.

26.5. Vzhledem k tomu, že závody se blíží,a  ty už jsi zase měsíc neskákal, nastal čas jízdárny. Nechtěla jsem to přehánět, abych tě neznechutila, ale něco skočit bylo nutné. Přiježďovat jsem už nechtěla, když jsem tě honila v neděli a v sobotu už budou závody. Postavila jsem ti tedy slalomy, labyrinty, uličky a chtěla si hrát a zkusit to na nákrčáku. Tys ale prudil jak nejlíp to dovedeš. Chvilku jsi šel, ale postavila jsem to všechno moc blízko u sebe, a obtížně ses tam vešel, takže sis řekl, že žrádlo bude přednější. Takže ses neustále pásl, tahal ses, a poté, co jsi začal vyhybat i 20cm kavaletu, došla trpělivost i mě a dostal jsi ohlávku s obouma otěžema, abych si to pořádně pohlídala! Výstaržná holeň tě upozornila, že už vážně není radno si zahrávat, a tak jsi začal spolupracovat. Pracovali jsme na kruhu ve cvalui s kavaletou a zírala jsem, jak ti to krásně najednou jde, jak umíš na ohlávce cválat několik kruhů za sebou i se skokem. Paráda. A pak jsme začli skákat.Kolmák 70 a křížkovej oxer byla legrace, proto jsem zvedla oxer na 80, kolmák na 90 a postavila 70cm řadu dvojskok bez meziskoku a distance na 2 cvalový. Začala jsem chápat, proč tě nějaké chození s nákrčákem nebavilo, tys měl totiž vysloveně skokovou. Na skoky jsi zabíral, skákal jsi všechno jak nic, i s řadou bez meziskoku, kde ses musel pořádně roztáhnout sis poradil, a dokonce jsi najížděl na skok na diagonále  a skákal jsi z místa, i dkyž tě o to nikdo neprosil. No prosim, proč ne. Pak sis to začal užívat a začal jsi lítat k východu, kde stál v§z s koňma. Takže super, skok jeden dva tři a hurá k východu a příprava ke slide stopu na fleku případně ještě s otočkou. Byl by z tebe fakt talentovanej westerňák. Super. Celkem jsem se pobavila, skákal jsi perfektně, a jsem velice ráda, že se ti i přes stáletrvající teplé počasí energie vrátila.

25.5. Terén Kralupy, po delším nicnedělání honem na pořádnou vyjížďku s pořádnou cvalovkou, aby ses pořádně vyřádil. Ale zase nic moc. Jako teplo bylo, ale ne zas tak hrozný, abys byl takhle línej. Jako v klusu jakž takž, ale ve cvalu se ti nechtělo ani na cvalovce, jako ze začátku jsi vždycky zabral, ale moc dlouho ti to nevydrželo a hend jsi přecházel do klusu. Do naší oblíbemé zatáčky jsi taky vyrazil, ale nechal ses dovést až do ní, kupodivu sis to nezkrátil, pak jsi teda chvíli cválal, ale zbytek jsi zase v poklidu doklusal. No nevim nevim chlapče, co s tebou.

22.5. Bylo hodně učení, a tedy proklatě málo času, vyrazili jsem tedy na bezsedlovku, ale aby ses aspoň trochu pohnul, vzala jsem side pull a na vojtěšce jsme šli ještě na chvíli přiježďovat. Bezsedlovka byla perfektní, cval v širokých polních kolejích byl exkluzivní, ovšem na nějakou drezuru jsi měl tedy jiný názor. Nedjřív jsem přemýšlela, jestli z té vojtěšky utečeš nebo ne, což sis nakonec rozmyslel, ale tedy byla to bída s nouzí. I když v klusu jsi chodil celkem pěkně, kroužky, kruhy zmenšovat zvětšovat, změny ruchů, směru a přechody byly super, z klusu do zastavení a naopak už je to perfektní, a dokonce i couvání s následným naklusáním se celkem povedlo. Ovšem se cvalem už to bylo horší, nacválal jsi jakž takž, ale byl jsi tuhej a po půl kruhu jsem musela normálně používat holeň, abys to vydržel. I proto jsme to s cvalem nepřeháněli a po splnění drobným cílů jsme vyrazili k domovu. Nevím, jestli je to opravdu tím počasím že se ti teď tak málo chce běhat.. Snad jo.

20.5. Konečně něco delšího, i když zrovna bylo vedro k zalknutí. Vyjeli jsme do Kovár, ale neboj, zatím ne na závody, nýbrž jen na vyjížďky přes krásné cvalové stráně a Trněný újezd. Přes posekanou vojtěšku jsi šel naprosto bez připomínek, ani jednou ses jí nedotkl! Nádhera. Stejně tak Kolčí jsi prošel krásně bez potíží, i kolem nové zahrádky, a když jelo auto, vzorně jsi počkal. Nahoru se ti teda klusat moc nechtělo, zato dolu jsi podezřele zrychlil. Ale stále krokem, takže ok. K Budči jsem tě musela dosr přemlouvat, přeci jenom, kopec je kopec, a vedro je vedro. Ale zadařilo se, a pak jsme dokonce rovnou zahučeli do lesa, ani jsem nemusela pěšky. Tam byl stín, takže tam se ti zjevěn velmi líbilo, protože ses trochu šprajcoval a moc ses nechtěl posouvat dále. Ale ok, i to se povedlo, a pak už hurá ke kopečkům. Zpočátku jsi zabral a vyrazil, ale už v půlce kopce tě to přestalo bavit, a raději jsi začal žrát. Na následující louce se mi podařilo tě tak hezky namotivovat v klusu, že  ti to celkem zůstalo a vydržel jsi v podstatě až k cestě, kde jsi sám začal navrhovat cval a s mírnými klusovými pauzičkami jsme docválali až k Trněnému újezdu. A to by se ti chtělo i víc, musela jsem tě trochu krotit, vzhledem k tomu vedru a tvé ne ještě dokonale srovnané kondici. I tam jsme silnici zvládli dobře, a  lese ve stínu sis pak krásně zaklusal. I dolu jsme to zvládli v pohodě a pak přes Otvovice jsi sice vůebc nežral, ale šel jsi pěkně. Po silnici opět vzorně, a pak už jen závěrečný sprintík, les, pole,, cesta...Zase sis teda dělal klusové pauzičky, ale parádní. Pak už jsme šli jen krokem, když teda pominu přibíhajíc í Raritu a Tašu, kde jsi mě předběhl a naklusl jsi dřív než já tomu mohla zabránit, a ještě jsi to vzal hluboko do pole, aby se neřeklo. Ale dobrý, nepřidal ses k nim, a pak už nám zdárnou cestu domů zmařil jeden jediný zákeřný lopuch, kolem kterého jsi za žádnou cenu nemohl projít. Chápu.  

17.5. Káťa na návštěvě - viz.akce

 

15.5. Sobotní závody v černuci jsme s ohledem na tvůj nedávný nepříliš příznivý zdravotní stav raději odpískali, ale v neděli jsme se ranním deštěm odradit nenechali a vyrazili alespoň na vyjížďku do Otvovic. Pásl ses už víc, ale naplno jsem tě pořád ještě nenechala, takže trochu jsme se dohadovali, ale aspoń nám to lépe odsýpalo. Na začátku jsi vypadal celkem bujně tahavě a koukavě, ale nakonec se ani jedno z toho moc nekonalo, i mokrým lesem dolu jsme to zvládli krásně pomalu krokem, i pod viaduktem jsme podlezli já stále na tvém hřbetě, a ani jsi neutekl směr kratší domov. Akorát k silnici někdo nastražil 2 pytle plné odpadků, uff. Je mi jasné, že obsah pytlů byl určitě nebezpečnější než auta na silnici, přesto jsem raději slezla a provedla tě blíže pytlům, dále silnici. Lesem jsme pak šli pomalu, jelikož kamneů je tam čím dál tím víc, ale po poli jsi nacválal a zabral jsi pěkně, cesta pak byla bohužel tak mokrá, že jsme to raději vzali jen klusem, ale fajn.  Domů pak spodem, 2 krát jsme potkali koně a ani jednou ses za ně nezapojil. Super!

13.5. Terén do Kolče, opět vojtěška, takže opět neustálé tahání jestli jít nebo žrát, ale byla jsem úspěšnější, a tak jsme se opravdu zanedlouho octli v Kolči, kterou jsi, až na krátké zastavení s panem Poděbradským, bez váhání prošel. Pak už nám čekalo jen vyklusat kopec nahorum, sejít dolu, klus a cval podél potůčku, cval zase nahoru a po cestě zpět do Kolče, jelikož okliku přes vojtěšku jsem při představě soubouje, který by se tam odehrával, vyloučila. I po silnici v Kolči jsi to zvládl v pohodě, žádný ustupování a uhýbání do silnici, a naší vojtěšce jsi ani nežral, ale pořádně jsi zabral, i když v tom vysokém porostu ti to dalo zabrat a nevydržel jsi až do konce, stejěn to bylo perfektní.

11.5. Terén na Slatinu, museli jsme překonat dost dlouhý úsek vojtěšky, a jelikož se pořád bojim, aby ti z níněco nebylo, vzali to celé velmi dlouhým pravidelným klusem. Nejdřív ses pořád pokoušel žrát, ale pak jsi to pochopil, a už to byl jen krásný uvolněný klus i cval, paráda. a řepce to blo horší, jelikož byla už vyšší než jsem předpokládala a koleje od traktoru užší, než jsem předpokládala, ale povedlo se, a klusem jsme to zvládli bez problémů překonat. Až teda na srnky vyběhnuvší z řepky, kterých ses mohutně vylekal a odskočil do půlky dalšího pole, přičemž já málem jela stále rovně, ale naštěstí se mi to podařilo dorovnat, takže ok. Cestu nahoru jsme pak krásně vycválali, nevydržel jsi až nahoru, ale jelikžo bylo vedro a původní kondičku jsi ještě asi taky nestihl nabrat, a pomalu přes spáleniště jsme došli až domů. I když teda ve vesnici sis vymyslel neexistující překážku, přes kterou ses odmítal hnout, takže jsem musela slézt, a u stáje jsi zase viděl v dáli vůz se senem a chtěl si honem za ním, ale podařilo se mi tě zadržet, takže ok.

9.5. Tradiční pondělní bezsedlovka, k rybníku po silnici pěšky, výskok z posedu, při kterém už ani nemrkneš a pak už jen krásné zážitky. Připásala jsem tě jen přiměřeně, aby to zas nedopadlo jako posledně, ale jinak to bylo super, pomalý klus, krásný akurátní cval, snad už konečně ne rozhrkaný jako posledně. Tak pevně doufám, že už budeš zdravý. Otok je pryč, vyrážka zdárně ustupuje, kolika snad zažehnána, jsi odčerven, takže škrkavky odstraněny, krk víceméně povolil a už můžeš i poklony. Tak doufám, že ti to vydrží!!

8.5. Po mém příjezdu jsem tě zase našla ležícího a spícího, a po pátečních zkušenostech jsem se trochu bála jít jezdit někam daleko, kde je hodně trávy. Vyrazili jsme proto zkratkou do Otvovic a pak lesem zpět. Ovšem tahal ses vydatně, klusat se ti v lese moc nechtělo, ale dolů jsi šel krásně pomalu a zacválali jsme si pěkně lesem a po poli domů. Tolik co jindy se ti nechtělo ani jsi nevydržel, ale tak šetříme krk a šelesty na srdcích (jak nám bylo řečeno), a vzali jseme to poklidem pak až domů. Vše ok, naštěstí.

7.5. Kontrola a mikroprocházka. Vzhledem k tomu, že dnes nesmíš jádro ani trávu, vzali jsme tě opravdu na mini procházku, abych zjistila, jestli jsi opravdu ok, namazala tě Imaverolem, a vzdáváme hold odpočinku.

6.5. Konečně terén do dlouze plánované Olovnice. Vyjížďka super, nejdřív jsem tě zase namazala tim hnusnym imaverolem, což se ti teda zvlášť na hlavě dost nelíbí, ale dá se to vydržet, bych teda řekla. Vzali jsme to přes louky, kde ses vydatně připásl, pak v klusu dolů, v klusu nahoru - moc se ti teda ornicí nechtělo, ale lesem pak v pohodě, louka klus cajk, cval zase divně křivej, pak zase lesem nahoru a dolu, tam pak kousek cval a v kopci nahoru se mi utrhlo lano od karabiny- velký štěstí, že se mi to nestalo ne cvalovce! Takže dolu a spravení, a na tebe. Z kopce jsi to zvládl překvapivě pomalu a pak jsi standartně vyrazil a zatáčky prokrosil, až to pěkné nebylo, akorát nahoře už jsi ztrácel, a zase jsi cválal jak když kulháš nebo máš jednu nohu kratší. No nic, dojeli jsme na cestu a ty jsi vyrazil k domovu, ale jak když máš před očima temno. Žádný žraní, tak podivně ses motal, furt jsi zastavoval a zíral do dáli, tak divně se ti podlamovaly nohy..Ale já jsem si řikala, že už jsem fakt asi z toho všeho paranoidní, a vzali jsme to domů pod loukami spodem, kde sis se mnou najednou lehl, že jsem musela seskočit a mohutným kopem do hrudi tě zdvihnout. Takže domu jsem šla už pěšky, a svižně tě táhla za sebou. Zvládla jsem ti ještě zchladit záď, ale pak už jsi byl divnější a divnější. Přirazil jsi mě ke zdi, tahal jsi hlavu po zemi, flémoval jsi a neustále jsi si zkoušel lehat. Povolali jsme tedy Dr.Pernicovou a šli se na hodinu a půl než dorazí courat po vesnici - křížem krážem, tam a zpět, nahoru a dolů - hodina a půl je nekonečně dlouhá doba, zvlášť, když jsi musel jen po tvrdém, jelikož v lese jsi šel okamžitě k zemi. Dr. byla naštěstí přesná, dostal jsi injekci na uvolnění střev a na chvíli se ti ulevilo. Ne ovšem na moc dlouhou chvíli - proto jsme pokračovali na jízdárnu tě vyklusat, aby ses vyfoukl. Kruhy v klusu, a předvedl ses i jakej seš parelista. Po návratu na statek to ovšem pořád nebylo lepší, tak jsi dostal další injekci a pak i sedativa. To ti vydrželo na 15ti minutové stání se svěšenou hlavou, ale pak ses probral a vyrazil k výběhu. Vzala jsem tě tedy opět klusat na jízdárnu, cestou sis i kousnul trávy, tak už to vypadalo lépe. Ne ovšem na moc dlouho, za chvíli sis začal zase lehat i na jízdárně a ani klus ani cesty na ranč nepomáhaly. Pak už jsi nemohl ani klusat, a proto jsem tě po konzultaci pustila do výběhu. Tam ses vyválel, pořádně sis promasíroval břicho, což ti udělalo evidetně dobře, a na cos asi celou dobu čekal, a pak ses svalil na bok jak po boji a usnul jsi. Po pár etudách se vstáváním a znovu leháním ses vztyčil a šel k senu, po pár soustech sis šel ovšem zase lehnout. Potřebovala jsem pro tebe hladovku, a proto jsi i s Darkou byl umístěn do provizorního výběhu s boudou na statku. Už jsi vypadal dobře,i chuť k jídlu se ti vrátila, takže v 10 večer jsem po 12 hodinové šichtě mohla konečně domů. Uf. O hladu jste prý vydrželi do 3 a pak jste to vyřešili po svém - neváhali jste vylézt téměř kolmou stráň, abyste se dostali k vytouženému výběhu a senu. Takže ses chvíli pásl, což bylo nakonec horší i než to seno, ale po půl hodině jste byli polapeni, tak snad vše dobře dopadlo.  

5.5.Kontrolní terén jen lehce směr Koleč kolem silnice. Žral jsi už normálně, nesklátil ses pode mnou, tak snad to bude ok. Klus super, ale clval stále takovej rozhrkanej - nevim, jestli křivou cestou nebo tvýma špatnejma nohama. No uvidíme.

3.5. Tvůj bolavý krk ze včera mě vyschízoval natolik, že i v tomto odporném deštivém počasí, které nám tento den nadělil, jsem vyrazila z Kolče pěšky abych zjistila, jestli jsi ok. Vypadalo to, že jo, takže na ranč se převléknout a znovu za tebou. Déšť však nepřestával, ba místy se měnil dokonce ve sníh, a ty ses pro změnu klepal jak ratlík, krk stále použitelný jen tak napůl. Vzala jsem tě tedy na ranč, pod přístřeškem jsem udělala kopytas perfektní novou rašplí, pak tě vysušila, dospod zabalila do odpocky, navrch nepromokavou bederku a hurá na procházku. Ze začátku jsi ani nežral, jak tě ten krk asi ještě bolel (to jsem si tě teda zřídila), ale když byla vysoká tráva, už sis dal celkem s chutí, a v průběhu cesty za občasného klusu ses i zahřál a přestal se klepat. Ovšem, když jsem ti pak sundala zábal a vrátila tě do výběhu, tak, přestože jsi byl už dokonale vysušen, začal ses klepat znovu. Ach jo. Takže znova odpocka-pršelo už jen málo, a když jsem odcházela i s dekami, vypadal jsi už konečně v pohodě. Akorát já jsem to nakonec trochu podcenila, takže zmrzlé nepohyblivé prsty jsem rozmrazovala v sedlovně ještě dlouho.

2.5. Chario narozeniny - viz.akce

30.4. Závody Kováry - viz.akce

29.4. Nazítří nás čekaly Kovárské závody, a tak, pro zjištění jestli jet nebo ne, jsme vyrazili na krátkou vyjížďku, klasický okruh. Šel jsi krásně, nekulhal,netahal se, energie plno, takže zítra snad pojedeme, když bůh dá.

28.4. Opět změna plánů, divadlo nebylo a na programu opět ty a finální injekce Vetalginu, zchlazení, konečně taky Imaverol na tu plíseň na hlavě a mikro procházka k tomu. Na injekce sis teda už ale zvykl a stojíš překrásně.

27.4. Ať škola je nebo není, Chario má přednost. Večer jsem tedy jela opět za tebou zjistit tak seš na tom, a píchnout ti další injekci Vetalginu a zchladit záď. Už to vypadadlo líp, tak jsme to spojili s krátkou procházkou a jela jsem domů.

26.4. Dnes nás měla čekat vyjížďka do Olovnice, která se ovšem nakonec vůbec neuskutečnila - zatímco tě totiž u výběhu čistím a říkám si, že ty záda se ti pořád ještě dost divně prohýbají, najednou koukám, a vidím, žes byl totálně úplně oteklý mezi zadníma nohama. Běželi jsme teda hned na ranč, ať Hanka volá doktora, ale měl přijet až za tři hodiny, tak jsme šli na procházku. Vypadals v pohodě, klusal jsi, futroval ses ostošest, ale na louce jsem si pak všimla, že máš nateklé i svaly na zadku vedle ocasu. Na ranči jsme se pak dozvěděli, že doktor přijede až za další tři hodiny, dala jsem tě tedy do výběhu a počkali jsme na něj. Zkouknul tě, poslechl, teplota trochu byla, ale na zánět to nevypadalo, ale pro jistotu ti vzal krev a píchl ti dexatrol proti zánětu. Na vyrážku nám slíbil vodičku, tak snad už to bude lepší.

 

  

25.4. Chtěli jsme se jet proběhnout do Kolče, ale už když jsem přišla, viděla jsem tvou neuvěřitelně olezlou a odrbanou hlavu neznámého původu - no, řekla jsem si, asi od much. Ven jsme vyrazili, byls hodný, celou Koleč jsi prošel vzorně, v klusu jsi šel pravidelně, ale cválat se ti nechtělo, ani zatáčky jsi pořádně nevyběhl, ani závěrečnou vojtěšku, Vyrazil jsi sice, ale tím to skončilo, a po pár krocích jsi už nemohl. Divné. navíc mi přišlo, že cvláláš tak podivně křivě, jak když kulháš a nekulháš. Při čištění mi pak připadalo, že se dost podivně prohýbáš, ale nepřikládala jsem tomu větší důraz.

23.4. Poslední předkovárský trénink, nové překážky již v plné polní a proto jsme si trochu pozměnili parkur  - obrácená diagonála kolmák a oxer, na jedné stěně double bar, na druhé kolmák s pneumatikami ve spodu. Plus na jednom kruhu klusové kavalety u X, na druhém cvalové u A. A super. Po úvodní standartní uvolňovačce, kde jsi byl ovšem velmi zpomalený, jsme se zvolna vrhli na skoky. Bylo teplo, ale i tak jsi až divně na skoky vůbec nezatahoval, a přesto jsi skočil vše, na co jsem tě navedla - pneumatiky, double, i diagonálu. I kavalety byly perfektní, zvlášť ty cvalové, na které jsi nádherně najížděl. Pak jsem skoky zvedla na 90 cm cca a očekávala jsem velké protesty - a nic. Pořád jsi na ně netáhl, ale skočil jsi všechno - i velký double. Nevěřila jsem vlastním očím, byla jsem ráda, a i když ke konci jsi začal trochu lítat a nasadila jsem side pull, bylo to parádní. Pak přijela ještě sestra, tak jsem tě ještě chca nechca vytáhla na procházku a povozil jsi jí. Ale jako dost ses připásl, tak myslím, že moc stěžovat sis nemusel.

 

 

17. - 22.4. Pozávodní regenerace v podobně kratších i delších ohlávových terénů s tvým přimeřeným chováním.

16.4. Parkuriáda - viz.akce

15.4. Předzávodní procházka, vzali jsme to od rybníka po cestě, po ledvině zpět, krásně jsi mě docválával, přiměřeně ses připásal, a pak jsme pokračovali lesem prudkým dolů, kde jsem tě chtěla vzít radši vzít za ohlávku, a co nevidím, pod tvojí hlavou je tráva pocákaná krví. Honem jsem tě chtěla vzít pryč, abys to nežral, a najednou koukám, to cáká z tebe! Měl jsi celou krvavou pusu, ale odkud to teklo, na to jsem nepřišla. Vypadalo to jak z dolního pysku, ale nikde nic vidět nebylo. Ale pysk krvavej, stejně tak jazyk, zuby a dásně. Nechápu, běželi jsme teda dolů ve snaze dozvonit se na Dr. Bernardyho, který ovšem nebyl doma, a tak jsme pokračovali na statek. Než jsem se však stačila rozhodnout, jestli volat doktora či ne, téct ti to přestalo a s vervou ses opět vrhal na žrádlo. Nechápu. No tohle už bylo ok, ale odstartovalo to bohužel sérii dalších dost nepříjemných záležitostí. Ale nepředbíhejme.

5.3. - 14.4. Příznivé počasí nám konečně umožnilo využít i jízdárnu, a tak jsme neváhali, a dali jsme si klasické čtyři předzávodní tréninky. U prvního nám asistoval Kubík, začla jsem tedy bez sedla na ohlávce a postupně s tvým přibývajícím elánem jsem přidávala výstroj  - nejprv side-pull, pak i sedlo. Byl jsi jak bájný pegas, trojskok jsi málem překonal jedním jediným skokem, u dvojskoku bez meziskoku jsi ani nezaváhal, problém pak tedy nastal trochu z druhé ruky, ale spíš špatnou vzdáleností, než tvou nechutí. I cvalové kavalety na začátku nám i bez sedla vycházely nádherně, takže jen doufat, že ti chuť k práci vydrží. Pak jsme dali perfektní bezsedlovou přiježďovačku na side pullu na vojtěšce, ale to byla jízda. Byla jsem z toho unešená ještě celé odpoledne. Absolutní uvolnění, šel jsi ani rychle, ani pomalu, v klusu kruhy zmenšit, kroužky, vlnovky, zastavení, přechody, obraty, nacválání v X a na kruzích, ale hlavně to tempo a uvolnění. Skvělý. Změny cvalu nám pak moc nešly, tak jsem to nelámala přes koleno, abych si tě zbytečně nerozházela. Ale skvělý. Další lekci na jízdárně jsme začali prací ze země ve volnosti, kde jsi byl řekněme, více než unaven, nicméně se mi konečně podařilo tě přesvědčit, že kavalety můžeš přejít i na kruhu, a dokonce i v klusu. Hurá. Pak jsme dali kavaletovou řadu asi z 10 kavalet zvýšených - nejdřív v klusu, pak ve cvalu, pak zvýšené krajní, pak jen krajní a dvojskok bez meziskoku a tak, různé variace. A taky skok na kruhu. A předesílám, že už bez side pullu, i když se sedlem. Super. V dalších lekcích jsem již potřebovala pořádně zaskákat i parkur, a proto jsme na začátek dali rychlou přiježďovačku na ohlávce, což bylo super, vlnovky, kruhy ve cvalu, nacválání z kroku, zacouvat(na laně) a pak klus. Super. Pak jsme trénovali hlavně oxery na diagonále na 2 meziskoky, což se ti někdy nelíbilo, někdy jo, ke konci už jsi to dával s kopytem v nose, a i dvě překážky na stěnách, co jsme si k tomu přidali a zkusili jako parkur, byly v pohodě. A i když s klusovými pasážemi, tak perfektní. Poslední předzávodní trénink jsme dali čistě parkurový, uvolňovačka stejná jako minule a pak parkur (konečně jsou nové překážky!), takže - na stěně kolmák a oxer, na druhé stěně dva kolmáky, a ještě kolmák na diagonále. Překážky jsou bílo růžové a trochu monstroznější než klacíky, na které jsi byl zvyklý, proto hlavně ten oxer se ti moc nelíbil, ale po zmenšení a opětovném postupném zvětšení se povedlo a celý parkur jsi zajel bez chybičky. Když jsme pak vyměnili černé pneumatiky za bílé, dost se ti to nelíbilo, ale na malých překážkách jsi to zvládnul, a pak i s velkou jsem ti trochu pomohla a zmákli jsme to. Ale aby to nevypadalo, že to byly jen samé tréninky - vůbec ne, kromě klasických procházek a vyjížděk jsem objevila kouzlo side pullu a začali jsme tak objevovat nové dlouhé trasy - například za Koleč až do Dřetovic, nebo perfektní trasu přes kovárské stráně a Trněný Újezd. Super, super.

 

  

 27.2. Sestra v akci - viz.akce

10.1. - 5.3. Jsem brzda, a proto už si moc nevzpomínám, co jsme dělali. Ale vzhledem k tomu, že jsem se celé dva měsíce učila, bych to viděla na náročné i nenáročné terénky, občas proložené procházkou či hrátkami ze země. Sníh už nás po vánocích bohužel opustil,což sice napomohlo tomu, že tě vyjížďky začly zase bavit, neutíkal jsi domů a začal ses popásat, ovšem skijoring už jsme tak bohužel letos nevyzkoušeli. Nevadí, snad za rok.

9.1.Po delší době na Otvovicko-Holubickou túru. Obleva je v plném proudu, a proto ses konečně částečně vrátil do své pastevní letargie. Tam, kde tráva(dá-li se tak to suché roští nazvat) jen zlehka vykukovala zpod sněhu, neváhal jsi a měl jsi na dlouhé minuty o zábavu postaráno. Dokonce jsme i potkali Janu se společníkem, kdy jsem po poslední zkušenosti se setkáním raději slezla, ale obavy byli opět liché, protože jediné, co tě zajímalo byla tráva,a nějací koně.... Jsem moc ráda, že ses konečně vrátil ke svému původnímu temperamentu! Takže Otvovice jsem prošla pěšky, ale pak už jsi byl v pohodě absolutně, kolem hřbitova cvalem nahoru, lesem z kopce jsme zvládli sejít v kroku, pak klus a cval k mostku, lesem cval nahoru, v oranici sis dal říct a prošli jsme jít krokem. A pak už jen cvalem k domečkům a krokem domu. Vzali jsme to přes louky a potom dolní cestou, s čímž jsi tedy úplně nesouhlasil, ale nechal ses zastavit, já jsem slezla, a mohli jsme se vydat původně zamýšlenou trasou. Ale joo, dobrý.

5.1. Nebylo moc času, a tak jsme vyrazili jenom na procházku. Celkem krátkou, nicméně krásnou. Klusat se ti teda moc nechtělo, ale krásně jsme si ve volnosti na cestě pohráli.

4.1. Na ohlávce směr Olovnice, očekávala jsem protesty, poněvadž jsme to vzali nezvykle po polích podél silnice, ale v klidu. Našel sis pod sněhem pár trsů trávy, což tě načas uspokojilo, a vycválat dlouhý táhlý kopec hlubokým sněhem tě zase asi unavilo tak, že až domů jsi nestihl vymyslet žádnou další zradu. Začínáme dobře, jen tak dál.

2.1. 2011 Novoroční bezsedlovka, věřila jsem ti, vyrazili jsme na ohlávce a vyplatilo. Krásně jsme si zacválali po zasněžených pláních, oba v naprosté pohodě. Teda alespoň doufám.

15.9. - 1.1. 2011 Jo jo, tak opět v Blevicích. Znáš to tam jak své boty, a jestli jsem si zkoušela myslet, že jsi osvědčené cestičky za ten půl roku zapomněl, byla jsem na velkém omylu, Každopádně i tak jsi byl prvné měsíc absolutně vzorný. Ohlávka neohlávka, prostě jsi šel kam se ti řeklo, a bylo. I na ne příliš kvalitní jízdárně jsi velmi kvalitně skákal, a bez sedla jsi mě velmi opatrně dovezl kam jsi měl. S přechodem na krmení ovsem a občasným přidáním granulí jsi trochu zneklidněl, nedalo si ti vůbec věřit, ať už to byl igelit, auto, pes nebo člověk, bál ses všeho. A korunu jsi tomu nasadil, když jsi, spatřivše cizího koně cválajícího za tebou také nacválal a přes tři louky a lesem ses zastavil až u výběhu. To mě tedy chvíli trvalo, než jsem rozdýchala, nicméně pokračovali jsme v našich poklidných vyjížďkách, cítil jsi příchod zimy, a proto jsi se trávou( i suchou futroval jak o život). Ale vyjížďky jsme si užívali, jezdili jsme do všech směrů a našli i pár nových cest. I s příchodem nového sněhu bylo vše celkem v pohodě, až do chvíle, kdy jsem tě vzala s ostatními końmi do Holubic, a tys pak zjistil, že tě to samotného neba. Po tvém zbabělém útěku z polem vzdáleného od domova přes tři další, a proto se velmi divím, že jsem neskončila se zápalem plic, nám pak chvíli trvalo, než ses vrátil zase do normálu. A proto, kdyžs to zkusil ještě jednou, a pouze má briskní reakce zabránila tomu, že bych musela domů zase pěšky, jsem byla nucena po půl roce nasadit udidlo. Ježíšek nám pak ale nadělil side pull, který při oddělování od koní sice nefungoval, ale pak jsme zdárně dojeli až do Kovár, a druhý den i na pole, kde to nemáš rád, a předpokládalo se, že budeš chtít utéct. Neutekl, jen do závěje jsme společně zahučeli. Ale už se zase vracíme pouze k ohlávce a doufám, že i ty se budeš chovat tak, abychom u ní mohli zůstat.

  

4.8. - 15.9. Prázdniny pokračovali v plném proudu ke spokojenosti mé i tvojí. Výlety do údolí i do lesů pokračovali, na jízdárně jsi skočil co jsem před tebe postavil, stejně tak jsi procházel uličkou z barelů, z kuželů, z kavalet, i v provizorní minikruhovce jsme si pohráli, já získávala zpět ztracenou jistotu při jízdě bez sedla, a tys až na výjimky nezklamal. Jediným problémem byl nástup do vozíku, ale i to jsem překlenuli(viz akce). Ale chápu tě, i mě se zpátky moc moc nechtělo.

  

22.7. - 3.8. Takže prázdniny v plném proudu, nastoupil jsi krásně napodruhé, a i cesta proběhla absolutně v pořádku, což jsi mě potěšil, nicméně v Janově jsi jak vyměněný. Asi ti víc sednou kamarádi. Nicméně si užíváme i tak, na to že jsi se dva měsíce flákal, dostáváš na vyjížďkách s Juráškem a Jaruškou hodně zabrat, tolik klusu a cvalu naráz už ani nepamatuješ, ale netváříš se, že by ti to nějak zásadně vadilo. Vyjížďky zvládáš, byli jsme už i v rybníce, U Chlebouna i u Dvořáků, konečně ti Jaromír upravil kopýtka, a poskrovnu jsme si pohráli i na jízdárně, bylo fajn, jak moc ti bylo do skoku. Zkoušíme Jaromírův side-pull, na kterém funguješ líp, ale zas nevim, aby ses mi neotupil. No uvidíme, co nám ještě prázdniny přinesou za nové zážitky. Foto na rejčeti.

21.7. Odjezd do Janova!!

19.7. Chtěla jsem aby sis před cestou trochu zacválal, vyrazili jsme tedy na jistotu do Oplan. Ze začátku jsi byl hodně při energii, která tě ovšem brzy přešla a byl jsi opět spíš při chuti. Když jsme na cestě potkali Ester a Ladu, energii jsi našel zpět a ihned ses ujal vedení. Ale hned jsem ti vysvětlila, že my ještě domu nejdeme, a musel ses teda zase k evší smůle odpojit. Ovšem cval z Oplan byl exkluzivní. Čekala bych, že po takové dlouhé odmlce budeš lítat a vyhazovat jak smyslů zbavený, ale opak je pravdou -cválal jsi v klidu, příjemně,a když pominu počátek cvalu na ovesném poli, kdy jsem si nebyla jistá jestli sedím na tobě nebo na houpacím koni, kdy jsi měnil takticky pozici źe cvalového odrazu zadních nohou do přímého sklonění hlavy a žraní. Ale na tebe - paráda!

18.7. Tak, 2 měsíce klidu jsme zvládli bez větších problémů, psí procházky se ti víc než zalíbily, vožení mých kamarádů jsi bral jako samozřejmost, a práce na jízdárně a ze země byla jen vítanou změnou. Hodně jsem proto pokročili, při práci mezi kavaletami jsi měl svou flegmatičností doháněl opět k smíchu, stejně tak tvou přehnanou a zcela samostatnou iniciativou o španělský krok, nicméně při následování a začátku práce na překážkách jsi o poznání ožil. Využili jsme situaci a trénovali gymnastiku a bubáky, kavalety nízko, na střídačku zvýšené, celé zvýšené, trojskok stejěn vysoký, střídavě, 2 malé ku jednomu většímu, taky už se nebojíš skoku z pneumatik, vyplněného pneumatikami, i s bzndou, tyrkysovým tričkem(které nemáš rád), dokonce jsi skočil i přes láhev a bednu s čištěním. Pokořili jsme i modrý koberec ve výběhu, a tak budeš mít zase chvíli od práce pauzu. Ani pěšky jsem se nebránila větším výletům, a tak jsem spolu s Luckou dorazili až k Sázavskému klášteru, kde jsi mě svou společenskostí velmi potěšil, s Péťou jsme dorazili až na Propost, a s Verčou a Jindrou jsme posvačili v lese a v Oplanské hospůdce. Nutno říct, že vzhledem k mnoství borůvek, jahůdek a malin, je v místních lesích skoro výhodnější chodit pěšky.

Nicméně ruka už se zacelila, takže práci zdar! Byli jsem už na bezsedlovce v lese, kde jsi se choval zcela vzorně, na jízdárně krok klus n a ohlávce paráda(včetně brilantního zastavení a zacouvání), cval s uzděním o poznání horší ( byl jsi tvrdost a neochota sama, fuj). Každopáděn první vyjížďka nás zavedla až k Dolním Krutům, a nevím teda, jestli to přičítat spíše vysoké teplotě, nebo tvému vychování, ale zase to bylo parádní a bez problémů. Ještě zítra, a pak už hurá nach Janov, údolí, les, louky, pole a měsíce volna!

     

   

23.5. Byla sice neděle, ale my měli času pomálu. A tak jsme šli na jízdárnu. Pořád se flákáš po lesích, tak ať taky trochu něco děláš. Šli jsme z výběhu s Gaiou, takže ses trochu urazil, když jsem tě zavřela na jízdárnu, nedej bože když Gaia odjela ven. Ale dobrý. Vyčistit ses nechal krásně, pěkně jsi stál, nožičky jsme protáhli, a pracovali jsme s hlavou, protože mě štveš, nemůžu ti pak ani namazat nos. No nelíbilo se ti to vůbec, ale pomocí ttouch doteků ses pak celkem rozvolnil, a zvládla jsem i naohlávkovat a odohlávkovat ze země. Pak jsme procvičili pár obratů, couvání, zastavování celkem pěkné,a co se extar povedlo bylo ustupování do strany podél hrazení, no úplně exluzivní. Na kruh jsi šel velmi rád, protože jak jsi byl celý pryč, že ti odešli koně, klusal jsi kolem mě velice energicky. A pak už šup se trochu proběhnout. Měli jsme tam už připraveno 6 klusových kavalet a pak mini dvojskok bez meziskoku. No kavalety se ti ze začátku nelíbily, takže jsme skákala já a tys běžel okolo, ale pak jsem tě přesvědčila, konečně jsi pěkně natáhl nohy a přešels to nádherně. U skoků jsi neměl problém,a proto jsem tě předala kubíkovi, který nás přijel navštívit a proběhli jste se pořádně spolu. z dvojskoku jsme pak udělali trojskok, a poté kavaleta, vyšší skok, kavaleta. Bez problémů. Ale je to přesně to co potřebuješ dělat, ta gymnastika. Ne jen zběsile lítat dokola. Možná nám přece to moje neježdění bude ku prospěchu. Nakonec jsem ti připravila perličku, a sice skok z pneumatik. No vůbec se ti nelíbil, nejdřív ses k němu ani nepřiblížil, pak jsi ho pro jistotu oběhl. Tak jsem si tě vzala já, pohlídala jsem tě na krátko, a možná i to, že zrovna koulem procházel kůň ve stejném směru přispělo k tomu, žes to krásně překonal. Ve druhém směru jis šel opět okolo, ale k domovu jsi to zase skočil. Už nebylo moc času, ale potrénujem to příště, neboj. Ale pěkně jsi pracoval, pěkně.

 

 

21.5. Tak aby ses zas jo tak neflákal, vzala jsem muže, a jeli jsme se (nebo spíš jste se) za mého pěšího doprovodu projet. Za závorou jsme to vzali zarostlou cestou nahoru, do klusu se ti moc nechtělo, ale klouzalo to, a bylo tam moc a moc komárů. na široké cestě jsme popobíhala, a tys krásně nejen doklusával, ale i docválával. Jen cválej, než to zapomeneš úplně. Nahoře jsem ovšem usoudila, že domu to ještě nevezmem, a šli jsme dále dozadu. čekala jsem, až se někde objeví cesta vlevo, která by nás vrátila zpět, a o to víc mě překvapilo, když jsi vyrazil vpravo, a vypadals, že jdeš úplně jasně domu. no bylo to z kopce, což směru domu neodporovalo, tak jsem šli. Každopádně cesta to pěkná nebyla, samý příkop, louže, mokro, stromy, větve...Aspoňs trochu zvedal nohy, pravda. Ale došli jsme k louce, a ani jeden jsme netušili kde jsme. Tys to najednou vzal cvalem do kopce, a tak jsem zatla zuby, a stoupala za tebou. Pak už jsme se napojili na moc pěknou cestičku lemovanou stromy a loukami, která by byla príma spíš směrem opačným, protože z kopce se to mně ani Kubovi sbíhat nechtělo, i když tobě samozřejmě ano. Jakým překvapením bylo, když jsme vylezli u hospody uprostřed Vlkančic. Našli jsme se, to jo, ale zbývala nám poslední půlhodina abychom stihli poslední autobus domů, a před námi ještě pár kilometrů, bohužel už jen po silnici. Nasadila jsem tedy z posledních sil ostřejší tempo, a ty ses nenechal zahanbit, popásal ses, a krásně jsi dobíhal, dokonce i po silnici jsi docválal. Což bys teda nemusel. ale dobrý, i nakrmit jsme tě stihli, Kuba tě odvedl do výběhu, a nakonec jsme stejně jeli domu vozem. Ale fajn, aspoň jsi konečně trošku něco dělal. A já taky.

 

20.5. Pobyt v nemocnici mi znemožnil dostavit se dříve, proto tedy až teď. Trochu jsi simuloval hned ze začátku, kdy se ti vůbec nechtělo přes rozbahněný mostek z výběhu, a zneužíváš toho, že nemohu použít sílu obouruč, ale vysvětlili jsme si to a zmáknuls to. Nakonec se k nám přidala ještě Ester a Richie, a tak jsi šel na procházku po dlouhé době se společníkem. V pohodě, šels první, na volno a za mnou, a ani volně dobíhající Richie tě nijak neznervóznil, spíš ses po něm jen ohlížel a hlídal si ho, kdy už tě doběhne. Pak se už potřebovali vrátit, a proto jsme se rozdělili. Trochu jste si zařehtali oba, ale jinak to proběhlo v pohodě, hned jsem tě zase pustila, a šels ukázkově, žral jsi přiměřeně, a hned jsi mě došel, ani jsem se pro tebe nemusela vracet. Na asfaltce jsme to vzali dále dozadu a objevovali jsme nové kraje. Byla tam moc pěkná cestička, tak sis i doklusal, pak jsme šli po apokalyptisticko hrůzostrašný mýtine a došli znovu na asfaltku, do Růžových roklí. Mapu jsem ovšem neměla, a proto jsem netušila, jestli je to asfaltka stále stejná. Ale byla taky zelená, tak jsem usoudila, že jo, a šli jsme tedy po cestě dolů. Ovšem cesta bohužel skončila, a už už jsem myslela, že skončíme ztraceni v lese bez signálu, ale dobře to dopadlo, chvíli ses ujal vedení ty, nějakou cestu jsme našli, a vylezli jsme dole u potůčku, přesně tam, kde jsem chtěla. Parádní.

13.5. Změna je život, vyrazili jsme tedy na procházku opět kolem řepky, kde ses nažral, ovšem pro změnu na stranu druhou. Našli jsme krásnou louku, na které jsi ale opět neběhal, jen tak decentně mě doklusal, prošli jsme drletín a vzali to po modrý lesem zpět. Myslela jsem si, jaká to nebude zacházka, ale pohoda, zanedlouho jsme našli krmítko, kolem kterého jsme jeli v pondělí, a v poklidu jsme tak došli domů. Já jen doufám, že tu ztracenou energii nenajdeš až si na tebe po dvou měsících sednu. Protože jestli mi zlomíš něco dalšího, tak s tebou nemluvim!!

 

9.5. Dnes se nad nemohoucí slitovala rodina a vzali mě za tebou vozem. Ovšem tebe čekala šichta, má drahá sestra se chtěla povozit, a tys tedy musel vozit na zádech po 2 hodiny plných 50kilogramů živé hmoty. Ale jo, nevypadals nijak zmoženě. Ze začátku jsi opět jenom řral a zneužívals toho, že sílu na tvůj ohromný krk má máokdo, když jsme tě vzali na lano a chtěli se trochu proběhnout, dost jsi protestoval. Ale je mi tě celkem líto, při představě, jak se na tobě 2 měsíce bude pořád jen někdo drncat, a pořádně se neproběhneš. Nic moc. Každopádně na cestě zpět jsi trochu posbíral síly, když jste se kousek ztratili, doběhls nás náklad nenáklad, a pak už si za mnou běžel i sám. Na tu bídu co teď máme celkem fajn.

  

7.5. Jít se proběhnout nemůžem, tak jsme se šli alespoň projít. Vzali jsme to podél výběhů dozadu, a pak vyzkoušet cestu doleva. Nejdřív ses podél řepky vydatně napásl, protože trpíš hlady, že jo, al ejak jsme vešli na cestu, pustila jsem tě z lana, a už jsi spolupracoval pěkně. Našli jsme krásnou louku, kdes mě i doklusal, a pak už jsme začli opět bůoudit v lese. silnici, kterou jsme potřebovali přejít, jsem na levoboku neustále slyšela, ovše, když jsem ji chtěla přejít, potůček a další překážky, nám v tom zabránili. Pokračovali jsme tedy dál, a na správnou stranu lesa jsme se dostali až v Mošticích, kde jdme to vzali nejkratší cestou krpálem nahoru. Ovšem čekala bych, že na to, že už 14 dní nic neděláš bude energie víc. Nicméně jen se šetři, teď to nevadí. Domů jsi přišel krásně napasenej, a jedinej, kdo byl vyřízenej se zlomenym krkem, na kterym furt tahí tu tunovou sádru, jsem byla já.

 

3.5. Opožděná oslava narozenin, viz.akce

   

13.4.-30.4. Jsme na místě měsíc, a už jsme si stihli vysloužit pžezdívku Bludička. Teda spíš já, než ty. Vzhledem k tomu, že nikdo další se s námi ven zatím neodvážil, bloudíme po lesech sami. Stylem já vybírám cestu ram, ty zpátky. Asi mě nemáš moc rád, když já tě zavedu spousty kilometrů pryč, a pak šup, a hledej. Já jsem ztracena, a nechám to na tobě. Ale vyplácí se to, věřit ti, ještě ani jednou jsi nezklamal.Přestože já byla přesvědčená, že jdeme úplně na špatnou stranu. Trošku mi teda vadí, že jak seš sám zmaten, vracíš se zásadně stejnou cestou. A to i v případě, že já taky vím, kde jsme, a dokonce je to na cestě domů, a i blíž, než tvoje cesta původní. Ale dejme tomu čas, ty se zorientuješ.

 

Co jinak. Konečně jsem udělala kopýtka, která se ti na místním kamenitém terénu obrušují velmi rychle, a bílá čára se separuje, ale my to zvládnem. I když teď už asi moc ne. Nevadí! Jinak jsme i vyzkoušeli novou velkou jízdárnu, ze země paráda, bez sedla v kroku taktéž, v kl´klusu taktéž, a jak jsme začli skákat, konečná. Vzala jsem proto raději sedlo, a dobře jsem udělala.téměř jsi totiž naplnil Markétino očekávání zadního podbřišníku a rodea. Jeden 70kovej kolmák a to samé ve dvojskoku na spodní stěně, jednou jsi nacválal, a sám od sebe jsi jízdárnu obcválal a obskákal aspoň desetkrát. Ovšem to ještě nic nebylo, v momentě kdy jsem překážky zvedla na kolmák cca 90cm a dole oxer, skočils to jednou, zjistil, že to je vysoko, a pak uř to bylo to pravé rodeo. od stěny ke stěně, z rohu do rohu, tam slide stop, spin předkem či zadkem o 90, někdy 180 stupˇmů a hurá na další strany. Abychom skončili úspěchem, musela jsem překížky skoro vrátit na původní velikost. A ještě ses tvářil unaveně. Ale já tě nehonila. Já ne! Asi se dáme fakt na western. Teda po pravdě, po tomto vystoupení jsem se rozhodla, že začneme pracovat trochu systematicky, ale osud nechtěl..Tak nic no. Akorát závody letos asi nestihnem. což mě teda pěkně štve!

Jo a seš přestěhovanej v pastevim výběhu, kam pro tebe sice jdu snad hodinu, ale máš aspoň konečně dost prostoru, a snad i trávy. Tak koukej hledat, ať to bříško něčim naplníš.

   

12.4. Přijela Iva, na návštěvu a na výzvědy, a tak jsme neváhali a vyrazili do tamních lesů hlubokých. Iva si půjčila polo huculku Buenu, byli jsme upozorněni na špatnou kondici, ovšem Buena se držela skvěle. A tys měl teda taky formu. Vyjeli jsme od silnice nahoru, a ty hned do klusu, Buenu jsi nechal daleko za sebou, a krásně uvolněněn jsi klusal dopředu, do kopce. Dvě klády co nám překážely v cestě jsi s ladností z místa překročil, a jelikož cesta vzhůru nekončila nekončila, klusové pasáže jsme prokládali cvalovými a byla to paráda. U asfaltky jsme jeli nahoru a pak hodně vlevo, myslela jsem si bůhví jakou cestu neobjevíme, a hle, co nevidět jsme se octli opět u dětského hřiště v Oplanech. nechápu! Nešli jsme ale vesnicí, a hned za hřištěm jsme se dali po louce doprava, což sis užil parádním cvalem vzhůru, a pak už jsme se napojili opět na cestu dom. Chtěli jsme si ještě cestu prodloužit, ovšem cesta do lesa, kterou jsme vybrali, byla zrovna poměrně neprůjezdná, spoustu větví, a tak jsme se rozhodli vrátit se raděj zpět. Přičemž tys využil vyletivší henry za zády a vyběhl jsi cvalem před buenu skrz roští, že. Už jsi mě dlouho neprotáhl,co. Ale fajn. A pak už bezproblémová cesta k domovu.

  

9.4. Opět sami, každopádně už jsem se lesem nenechala zastaršit, cestu nastudovala předem na mapě, a vyrazili jsme na horní pole druhou stranou. V lese jsi byl v pohodě, na pole se ti moc nechtělo, ale povedlo, a pěkně pomalinku jsme si zacválali. Dorazili jsme až do Konojed, což jsem považovala za dostatečné a po polích na druhé straně jsme se chtěla vrátit k domovu. Nicméně ty ses evidentěn obával, abych tě netáhla někam dál, a tak jsi nasadil a běžel. Evidentěn sji ovšem také nevěděl kam, protože jsi doběhl nahoru, tam ses otočil a běžel zpátky. když ses  uklidnil, vrátili jsme se tedy dolů a došli až do Oplan, kde jsme vlezli na návsi i do rybníčku a pak prošli kolem nádherného dětského hřiště, které hodlám určitě vyzkoušet. A pak lesem domů, vzhledem k tomu, že já chtěla doleva, a ty doprava, volala jsem Markétě o pomoc, ale ta nsá ujistila, že jdeme dobře, po chvíli jsme se napojili na modrou, což se ti ovšem přestalo po chvíli pozdávat a zamířils přímo do lesa. Proč ne, řekla jsem si, stejěn jsem nevěděla, kde jsem. Řeknu ti, hůř shcůdnou cestu už sis ani nemohl vybrat, a vzhledem k tomu, žes i ty chodil po vrstevnicích, silně jsem pochybovala, jestli opravdu víš, kde jsi. Každopádně nezklamals, zanedlouho jsme byli an široké cestě vedoucí přímo až domů, a dokonce i na silnici jsi neutekl přímo na pastvinu, ael nechal ses krásně zavést k domečku na žrýádlo. Pěkné!

  

7.4. Tentokrát sami, a tak jsme šli hledat cestu směrem na Výžerky. nicméně zbohatlická rezidence nám zkazila plány a museli jsme do lesa. Točila jsem tě v mylném domnění stále od domova, o to víc jsem byla překvapená, když jsme se za ani ne půl hodinky octli na cestě, která už vedla přímo k domovu. Vzhledem k tomu, že jsme si ani nezacválali, nechtěla jsem tě ještě dávat domů, a šli jsme si proto ještě zaskákat. Se sedlem, na ohlávce na špagátku, a moc pěkně. Na štěrkové jízdárně se ti chodí k mému překvapení pěkně, a proto skoky tak 40cm n aobou stranách jsi překonával s chutí a bez problémů, až jsem ti po několika kolečkách musela namáhavě vysvětlovat, že už by to mohlo i stačit. Pak jsem kurs přeměnila pouze na cvlaové kavalety, což tě teda hodně nebavilo, nicméně pneumatikový slalom jsi i v klusu zvládal pěkně. A nastala tedy další změna,a sice dva skoky na stěnách tak 80cm. To už byla výška, viď. A proto jsme se neobešli bezpár úvpdních výhybek, ale jinak moc moc pěkné. Několikrát z každé strany, trochu divoce, ale pěkně. Nic tedy nebránilo tomu uvařit večeři a hurá za kamarády.

4.4. Prvních vyjížďka v nových hlubokých lesích, a proto jsme se raději drželi doprovodu v podobě Markéty a Píďi. Přestože ani ona si cestou na Stříbrnou Skalici nebyla zcela jistá, anšli jsme to, a v lese si přenádherně zacválali. Přestože jsme vyrazili jako první, Píďa se nenechal zahanbit, vyrazil před tebe, a ještě že  občané přítomní na cestě byli tak bystří a duchapřítomně nám vytvořili uličku. Ještě žes byl zrovna v náladě, nechal ses stáhnout a spokojil ses s druhou pozicí. Cval byl vydatný, nekolikakilometrový, ale spíš než unaveně jste se tvářili pěkně rozehřátě. Na cestě domů jsme si tedy totéž ještě zopakovali a pak už v poklidu dorazili domů.

3.4. Procházka s rodinou - viz.akce

2.4. Převoz do nového domova - viz.akce

11.2.-1.4. Ou jé, kámo, bída bída se mnou, což? Asi se ani nebudeš divit, že si opravdu nepamatuji, co všechno jsme dělali. Nicméně alespoň stručně. Ačkoliv lednový sníh jsme si nebývale užívali, únorové zamrzlé závěje už tak príma nebyly, myslím, že sis solidně zasportoval, oba jsme se propadali po pás, a na horních polích jsem se bála o nohy, hlavěn teda ty tvé. Máme za sebou i pád, kdy jsi na cvalovce trochu nedomyslel, že v příkopu mezi cestou a polem asi bude závěj, a šli jsme po hlavě oba, a poté jsi zapadl až po břicho a opravdu se nemohl vyhrabat. Procházky jsme tedy zkrátili a těšili se až sníh roztaje. Což se ke konci února vážně povedlo, takže vstříc jarnímu tréninku a cvalovkám. Začli jsme jezdit naše standartní terény, tedy nahoru na Budeč, kde jsi mě jednou pekelně vypekl, a celý kopec skrz keříky a zatáčky jsi secválal tak divoce( s nohama ve vzduchu střídavě předníma, střídavě zadníma a chvílema i všema čtyřma), že i já jsem nemohla 3 dny chodit. Potom do Kolče k potůčku, do Otvovic a do Holubic, naši dalekou trasu až do Kralup, do Zeměch, i do Olovnice až přes Slatinu. A nutno říct, že až na drobné výjimky( viz výše) ses choval vzorně, uzdění nebylo potřeba, a už ani občasné korigování směru cesty ze země. Prostě se z tebe stal totální pohodář. Až tedy ke konci března, kdy se začal krmit oves, ti najednou začali připadat všechny igelity, předměty na zemi ležící, ale i psi, lidi a domy neskutečně hrůzostrašné, což vyvrcholilo divokým závodem po poli s motorkáři. Samozřejměs vyhrál, že. Terénky jsme prokládali procházkami ve volnosti proloženýma prací ze země, což jsme si oba neskutečně užívali, já ti dala svobodu, a tys mě za odměnu polslouchal na 5 metrů na zdvižený prst. Super. Nechybělo také pár bezsedlovek, přičemž jedna skončila špatně hned při nasedání, kdy při pokusu nakonit se ze starého valníku jsi mi samozřejmě nic neusnadnil, v průběhu mého výskoku jsi ustoupil a já skončila na druhé straně na hraně valníku. Bezva, i přes enskutečnou bolest jsme tu bezsedlovku zvládli, a jak ses choval vzorně. Obrí modřina a díra ve svalu asi neznamenaly nic dobrého, ale zvládli jsme to. Pro osvěžení jsme si taky dali jedno přiježďování na louce, což tě teda nebavilo, přírodní skoky, což tě bavilo o poznání víc, a skoky na jízdárně na ruce, z čehož jsi byl evidentně nadšen, až jsem musela tvou energii trochu krotit, jelikož skákat s divokým koníkem Rynem v zádech není až tak příjemná záležitost. Nicméně měla jsem velkou radost, že z toho máš takovou radost. Takže zimu i jaro jsme si velmi užili! Teda nevím jak ty, já ano.

 

  

  

10.2. Hurá, opět po pěti dnech spolu. chtěla jsem jet do Kolče, ale vzhledem k tomu, že hend na vrchním poli jsi jen rezignovaně stál, a odmítal jsi se v závějích pohybovat, jsme cestu zkrátili na okruh k Agrobosu a zpět. Samozřejmě jsem posléze zjistila, že trochu simuluješ, poněvadž co jsme změnili směr lehce k domovu, najednou už jsi chodit mohl, ba dokonce i klusat a cválat. Takže nakonec ses proběhl slušně,, dokonce až k výběhu, čímž sis značně trasu prodloužil, poněvadž nevim, kolikrát ti mám vysvětlovta, že domu se chodí pomalu. však se budeme vracet, tak dlouho, dokud se to nenaučíš. Nezapomínej, já mám času dost.

5.2. Zoufale, zoufale málo času na tebe mám, kvůli všem těm hloupým zkouškám. Zkoušky už teda hotovy, i když o moc lepší to teď asi nebude. Navíc, počasí nám taky moc nepřeje. Z nádherné sněhové nadílky se staly životu nebezpečné zamrzlé závěje. Dokládá to naše dnešní vyjížďka do Kralup, kdy cestou tam ses bořil jen tak ke kolenům, ovšem na cvalovce podél rokle, když jsi zabočoval na pole, jsi jaksi neodhadl, že tam asi taky bude závěj, a spadli jsme po čumáku oba dva. Naštěstí v pořádku a v plné síle jsi docválal až nahoru. Ovšem nic to nebylo proti závějím na silničce do Zákolan, tam jsi zapadl opravdu až po břichu, skulila jsem se z tebe a tys bojoval bez zátěže, a i tak jsi měl podle mě, co dělat. šel jsi za mnou a doufals, že najdu nějakou schůdnější trasu. Problém je v tom, že na polích to vypadá velmi podobně. Ale cestu jsme našli, a tam už to pak celkem šlo, až tedy na záverečný úsek lesem k výběhu, kde byly oprvadu tak dvoumetrové závěje, a obdivuju tě, žes to zvládnul. No zážitek nic moc, ale nohy máš všechny, tak snad ok.

28.12.-.31.1. Nestíháme zapisovat, nicméně si velmi užíváme, počasí nám přeje, sníh stále leží, zima přijatlená, a tak jsou vyjížďky samá radost, ty nemáš co žrát, takže pěkně plynule jdeš, kopýtka tě nebolí, takež klušeš a cváláš kdekoliv.Paráda. Bezsedlovky ve sněhu, divoké vyjížďky ve sněhu, skijoring jsme s tebou poprvé vyzkoušeli, a byl jsi víc v pohodě, než by kdo čekal, a i procházky nešidíme, tu poslední, kdy tys chtěl běhat a já nemohla, a celou cestu jsi mi funěl na záda, případně mě docválával, ale nepředběhl, jsme si obzvlášť užili. Prostě jen ať to ještě chvilku vydrží!!

 

  

 

24.12. Štědrý den - viz.akce

 

 

22.12. Mráz lehce polevil, sníh také, ale bílo ještě zůstalo, a tak jsme šli spodem přes pole směrem na cvalovku. Přestože terén mi přišel příznivější než v neděli, vůbec se ti nechtělo běhat. Cvalovku sis tedy vycválal s chutí, to jo, ale jinak nic, ani klus po polích, ani při cestě domů přes louky a spáleniště jsi nevymyslel žádnou levárnu. Takže sice klidnější, ale stejně pěkné.

20.12. Sníh přibývá, mráz tuhne, ale já stále zůstávám neodrazena, a tobě tedy nezbývá, než i v tomto horším než psím počasí se mnou vyrazit na vyjížďku. Mrzlo, až praštilo, ale sluníčko svítilo, a tak byla vyjížďka snad krásnější než jindy. Navíc jsme konečně mohli vyrazit na pole za Koleč. Objevovali jsme tak nové cesty, a nádherně jsem si zacválali po zasněžených pláních. Při cestě zpět jsem sice málem utrpěla nezvratné omrzliny, ale za tu  krásu to stálo. I když ze začátku se to neobešlo bež lehkých protestů, a byla jsem tedy nucena tě nauzdit.

  

18.12. Mráz stále neodchází, ba naopak tuhne a tuhne, nezbývalo tedy než obléci 10 vrstev, patery ponožky a hurá na cestu. Narozdíl od pondělka byly pláně již nádherně zasněžené, a proto byla vyjížďla podstatně příjemnější, i když studenější. Vzali jsme to nahoru na Slatinu, a byl jsi velmi vesel, již při naklusání jsi poskakoval, ale vše bylo takové příjemné, jako by sněhem tlumené. I cval byl energický, ale tuhým terénem zbržděný, takže tempo neskonale příjemné. Nohy i ruce rozmrzly, dojmy tedy dobré!

 

14.12. Plánovali jsme pořádný výlet do Kralup, nicméně tuhý Mráz- i když nejlepší děda mi trochu zhatil plány. Po výjezdu nahoru na pláň, kdy tys pořád jen vyhrábal kořínky, a nehodlal ses někjak rychleji pohnout, jsem usoudila, že než bych dojela do kralup, stal  by se ze mě jistojistě rampouch, zkrátili jsme trasu jen přes Zeměchy. Ale i tak sis to myslím užil, cvalovku jsi procválal, dole i nahoře zaklusal.

11.12. Nebyl čas a bylo hnusěn, tak jen krátká bezsedlovka. Počáteční nervozitu kvůli Penelopině odchodu jsi překonal, po 10minutách se dokonce i mě podařilo se nakonit, takže pohoda. Až tedy na efektní závěrečný cval z vesnice až k výběhu. Ale tak alespoň si nemusím vyčítat, že sis nezacválal, že.

21.10.-9.12. Kámo strašně se stydim, ale je to tak, hrozně tvůj deníček zanedbávám. Ale nedá se nic dělat, bohužel. Vzhledem k tomu, že si vážně nepamatuju všechny neplechy,které jsi za tento víc než měsíc natropil, alespoň ve stručnosti. Pozitivní je, že jsme našli nové kamarády an vyjížďky, a tak už nechodíš jen sám, ale doporovází nás často Iva s Penelopou, občas i Klára s Jamkou. Byla nás navštívit i Jažlovická Anet, s níž a s Darkou jsme vyrazili na pěkný terén směr Kralupy a dál. Čas od času zajdeme na procházku, kde mě pěkěn následuješ, a v pekelné rychlosti poté dobíháš, párkát jsme byli i přiježďovat na louce bez sedla, což ti jde velmi pěkně, obraty i přechody jsou super, ovšem úplně jsi zapomněl cval na pravou nohu, maximálně začneš křižovat, ale nic víc. Tak to laskavě honem zlepši, ale jinak dobrý! Daleké terény se sedlem občas proložíme klidným a krátkým terénkem bez sedla a onehdá jsi mě potěšil i v kruhovce. Parelliovat zkoušíme jak venku, tak v kruhovce, a světe div se, ono to jde! O to víc nechápu, že v terénu se chováš jak kdyby ti přeskočilo. To, že téměř nechodíš po zemi, stále vyhazuješ, a nejradši bys jen cválal, by mě zas tak neznepokojovalo, jako spíš to, jak záludně se táčíš směrem k domovu, kudy jsi schopen mě protáhnout, a jak moc pak dokážeme být oba naštvaní. Tak doufejme, že to je počasím, a že tě to brzy přejde. Neschůdné bláto se ve výběhu rozjelo až teď, jinak byl veskrze krásný podzim.

   

 

20.10. Změna! Konečně jsme nejeli sami, ale doprovodila nás Iva s Penelopé. Nejdřív do stáje, tam jsem lehce poupravila kopýtka, která jsou ovšem po Petrově korektuře stále perfektní, a pak hurá na procházku. Iva pěšky, já na tobě bez sedla, a pěkně na kopečky do lesa. Ty sis je vycválal, Penelopa nás vzorně došla pomalu. Na vojtěšce jsme dali trochu drezurní práce, ať to všechno nezapomeneš, a teda velmi jsi mě potěšil! Chodil jsi krásně dopředu, v tempu, krásně ses ohýbal, nacválával z kroku i klusu, a v neposlední řadě i přeskok byl exluzivní. Velká pochvala. Proto jsem tě už nechala a domů jsi šel za námi v úplné volnosti, jako pejsek. Velmi příjemné odpoledne.

 

  

19.10. Tak dnes opět pochvala! Vyrazili jsme za Koleč, bez přesného určení další cesty, ale nakonec se to velmi vydařilo. Zpočátku jsi byl opět dost znuděn, ale pak už jsi se jenom lepšil, ve vsi ses zapovídal s maminkami s dětmi, že jsem tě nemohla 10minut dostat dál, ale pak už pohoda. Využili jsme ještě poslední zbytky strnišť a parádně jsme si zaklusali a zacválali, stejně tak na vojtěšce směrem k domovu. Cestou sis posbíral hrušky, jablka, řepu..Takže vyjížďka ke spokojenosti mé i tvé.

18.10. Počasí opět nic extra, ale nenechali jsme se odradit a báječně  jsme si to užili. Vyrazili jsme do Otvovic a posléze do Holubic a bylo to super, chodil jsi krásně dopředu, v uvolněném klusu, v kroku taky příjemně, nikam ses nehonil..Super. Po dlouhé době bez velkých výtek, prostě na jedničku!

16.10. 3P, neboli parellistická pěší parádní procházka. Šli jsme spodem směrem k jízdárně, a poměrně ses tahal, což nechápu, protože kromě těch pár suchých výhonků vážně netuším na co ses tak zaměřil. Nicméně hned na první cestě jsem tě pustila, a pak už jsme si jen užívali. Nevšímala jsem si tě, a to víc sis mě hlídal. Kdž ses zapomněl na jablkách, vzorně jsi mě doklusal, v kopci jsi nepředbíhal, v lese jsme si zaklusali spolu, pak jsi na pouhé ukázání prstu slezl zase na silnici. Na cestě jsme to vzali zase poklusem, ať už spolu, nebo jsi jen dobíhal, i docválával, a stejně ses u mě zastavil. A co potom na poslední cestičce k domovu. Zasekl ses na místní vojtěšce, tak jsem tě nechala chvíli popást a sama jsem se vydala směrem k domovu.Dokud jsem zůstávala na obzoru, nechávalo tě to v ledovém klidu, jakmile jsem zmizela za kopec, vyvolalo to v tobě bleskovou reakci - nacválals a šup šup. Nikdy jsem neviděla nic krásnějšího, než takhle volného koně v přírodě. Jak jsi mě spatřil, zpomalils do klusu a u mě ses zastavil. Já tě prostě miluju! Nejlepší je vidět jak tě to baví.

13.10. Už déle jsme se chystali na pořádnou túru do Kralup, a právě dnes nastal ten správný čas, nic nám nestálo v cestě, a počasí vypadalo, že se vydaří. Ovšem nakonec se místo jak v říjnu chovalo jak v dubnu - chvíli jasno, pak obří černý bouřkový mrak s provazci deště na obzoru, po chvíli nečekaně kroupy, opět slunce, opět déšť.. No počasí jak na houpačce, ale ty celkem na pochvalu. Když nepočítám jak ses nahoře točil, aby ses mohl postavit dobře proti větru, šel jsi pěkně. Celkem s chutí dopředu, klusovka celá proklusaná, cvalovky procválané, ale pěkně až na pobídku bez útěků..Akorát v kopci na jízdárnu už jsi to nějak nemohl ubrzdit a byl  dole rychleji než si myslím ti kdokoliv povolil. Nevadí, vrátili jsme se, a myslím, že příště si to dvakrát rozmyslíš. Pamatuj - já mám času dost! A svatou trpělivost s tebou k tomu.

11.10. Výlet na Okoř - viz.akce

 

9.10. Dnes jsme očekávali pana Soukupa, ovšem předtim jsem tě chtěla ještě pořádně provětrat, dokonce i za tu cenu, že jsem kvůli tobě vstávala již v 7hodin. Ovšem jak tys to ocenil? Za vyjížďku jsem musela minimálně 4krát slézat, jelikož tys byl krajně jiného názoru co se směru cesty týče. Jako jednou, dvakrát neřeknu, ale tolikrát. Mám pocit, že nějak vlčíš, jak se ti málo věnuju. Asi na tom budeme muset zapracovat. Ale strouhání pak v pohodě, v rámci možností jsi stál a dostali jsme pochvalu.

 

6.10. Konečně taky terének na procválání, i když zas tak moc ses taky neukázal. Jeli jsme dolů na Zeměchy, a tam pak kratší okruh a cvalovou dálnicí k domovu. Cválals, ale nějak tomu chyběla ta někdejší šťáva. Pořádně ses rozjel až v kopcích nedaleko výběhu, což už mi přišlo krapet pozdě. Ale tak nevadí.

4.10. Výlet s Kubou, fučelo, takže původní plán delší vyjížďky jsme vzdali a nastoupila varianta brod. To jest upravit pořádně kopyta, pak jsme Kubíka pěkně bez sedla protáhli po místních lesích a kopečkách z kopce a do kopce, a pak hurá na jízdárnu. Což tě ovšem ani trošku nepotěšilo, jakože vůbec, až jsem byla nucena ještě chvíli parelliovat, protože sis mě ani nechtěl pustit na hřbet. To celkem šlo, probudil ses, fungovals, pohoda. Pak i ze sedla(vlastně jen ze hřbetu) to celkem šlo, ovšem jen do té doby než jsme začali cválat. Ale i tak jsi zvádl obcválat dva poměrně povedené kruhy a opět jsi mě pobavil, když jsi zcela z vlastní iniciativy namířil na překážku, před ní jsi zpomalil, a pak jsi ji překročil a celou zboural. Asi sis začal libovat v ničení překážek, jinak si to nedovedu vysvětlit.

  

2.10. Trip to Otvovice, ovšem málem jsi se stal synem smrti. To, žes šel jak na popravu bych ještě pochopila, i když taky teda nevim, ale pak když jsi mě na úzké cestičce nejdřív naschvál protáhl skrz píchavé šípky, a pak jsi se a co 3 kroky bezdůvodně zastavoval, kdy jsi zkoušel, zda tě někdo nepřijde osvobodit, už bylo opravdu i na mě moc! Trochu sis vylepšil reputaci, žes v lese sešel kopce dolů pěkně pomalu a po cestě, ne cvalem lesem. Ale stejně.

29.9. Jen kratší bezsedlovka , nicméně opět skoro tříhodinová. I když nikoliv proto, že bychom toho tolik najeli, nicméně proto, že seš  na roztlačení horší jak parní válec, když nechceš. Ale pohoda. Nevyhazovals, já nikam nespadla, i když rajtky bez celokoženého sedu bez sedla fakt hodně kloužou.

28.9. Výlet na Budečské Václavské slavnosti - viz. Akce

 

27.9. Tak na takhle dlouho jsem tě ještě nikdy neopustila. Bála jsem se, co tam uvidím, až se po 14ti dnech opět shledáme, ale výsledek mě mile překvapil. čekala tam na mě velká plesnivá koule, s ještě větším pupkem než před mým odjezdem, které se vyjíž´ďka se mnou chtěla asi tolik, jako mně se chce k zubaři. Ale pohoda, ze začátku ses lekal každého stromu, auta i lidí, ale pak ses uklidnil, a pohoda. Udělali jsem si tour přes Olovnici, Zeměchy, až dozadu do Kralup a pak až vrchem zpět. Bez problémů! Ani sem za chvíli nebude co psát.

15.9. Klasická vyjížďka, jen tak na znovuseznámení s místním terénem. Ztraceně jsi nevypadal, nešťastně taky ne, i když jsem to vzali trochu oklikou lesem, takže ok. Jedu se válet k moři, takže 14 dní mi tu budeš vlčet. Doufám, že to oba přežijem ve zdraví.

13.9. Nastupování celkem bez potíží, více v Akcích, auto spraveno, takže cesta taky, a v Blevicích ses tvářil, jakožes byl pryč tak 2 dny. Koně, včetně nových tě nechávali zcela chladným, a jediný, kdo by tě možná zajímal, byl šamp. Takže nic, žádný šrám, takže jen doléčit podlomy, a seš zase úplně fit.

22.8. - 13.9. Léto pokračuje, a my s ním. Nastupování do přepravníku jsme si zopákli, a už bych řekla, že bez problémů, na první pokus a se ctí, výletujeme dál a dál, máme za sebou 40km túru do Sebranic a zpět, kdy jsem si nebyla zcela jistá, jetsli mi pod nohama nepadneš k nohám, ale dobře to dopadlo, dále výlet do lesů kolem Brlenky, za panem Kmoškem a jeho poníky, do Hostince u Chlebounů a tak dál, jedna cesta lepší nežli druhá, údolí absolvovaná v klidu(většinou), ty vzorně za šampíkem. Skákat se ti už moc nechce, nicméně kromě plůtků jsme pokořili i bazének, z čehož mám radost velikou, a z několika skoků poize na nákrčáků, kdys fungoval asi opravdu jen na myšlenku a na jedničku! Pohráli jsme si taky s děsně děsivým deštníčkem, kterého ses posléze už tolik nebál, užili si místní lesy bez sedla a cestičky a louky se sedlem, a na závěr jsme si pro radost vyhráli mašličku v židličkové, která mě ovšem ve finále bude stát láhev výěbru z hroznů či pozdního sběru. Ale tak prostě to v tobě je, my toho soutěživého ducha najdem!I když mně asi taky trochu chybí:-)Atmosféru krásných letních dní můžete okusit prostřednictvím pár fotografií, případně více fotografií na odkazu na rajčeti.

     

 

2.8 - 21.8. Léto v plném proudu,a  užíváme jak jen to lze. Jezdíme po oklním krásných rozlehlých lesích, ale také na běhací louky do údolíčka, nebo na návštěvu na chaloupku za babičkou. Sami, ale i s Šampíkem a Juráškem. Občas pro změnu vyraíme na procházku, na couračku bez sedla, ale ani práce nám není cizí, na louce zkouíšme přiježďovat, skáčeme jak parellisticky na jízdárně bez ničeho, tak s plnou poní na kolbišti, kde jsi překonal i starch z plůtku a s  radostí jis šel přes něj, přes malý, i přes velký. Také ze země si hrajeme, kde za největší úspěch by se dalo považova nakládání do přepravníku. Ba, po dvou hodinách marného přemlouvání se nakonec úspěch nedostavil zcela parellisticky, nicméně dovnitř jsme tě dostali, a ne jednou, po prvních dvou pokusech už to šlo i bez stavění, bez lonží a bez odporu. Ještě jednou to zopakujem a budeš nastupovat jako bůh. vstříc novým zážitkům!

 

 

 

30.7. Pro ujasnění pozic před cestou jsme pro dnešek zvolili po velmi dlouhé době práci ze země. Byls hodný, ale až podezřele zpomalený. Ve vše, jsi poslouchal, ale reagoval jsi tak pomalu, že pomaleji už to snad ani nešlo. Nejdřív jsme se šli podívat do rybníka, kam jsi vlezl až na druhou až třetí výzvu, ale vykoupal ses pěkně. A pak už hurá po silnici do kruhovky. Byls trošku vyděšen, protože přestože včera ještě ostatní ve výběhu  u kruhovky byli, dnes už nikde nikdo.Tak sis párkrát zařehtla, ale pak už byl klid. Důvěra v pohodě, obraty, tlaky, ustupování, čekání a couvání, všechno v pohodě, a pak i na kruh jsi šel na volno pěkně, krok, klus, i zěmna směru se povedla!Nicméně následování pak nic moc, sice ses pořád držel u mě, ale když došlo na klus, vůbec se ti nechtělo. To samé pak na jízdárně přes kavalety a do slalomu, šel jsi stále za mnou, ovšem tak s 10metrovým odstupem a co nejpomaleji to šlo. Nechápu. Ale tak k výběhu zpět jsme si udělali psí procházku přes lesy, pěkně na volno, a to už bylo lepší, popásal ses přiměřeně, hlídal sis mě, a dokonce jsi i doklusával a docválával. Tak snad jsi v pořádku.

 

 

28.7. Už jsme se dlouho nebyli podívat na Budči, a tak dnešní cíl cesty byl jasný. Bylo teplo, ale přesto jsi celkem spolupracoval. Lehký spor nastal na vojtěšce, kde poté co jsem se pokoušela odtrhnout ti od ní hlavu, rozčílil ses, a začal jsi utíkat doleva. Po chvíli ti ovšem došlo, že k domovu to nevede, a že v podstatě ani nevíš kam běžíš, prostě jsi jenom chtěl utéct. Takže ses za chvíli zastavil, vrátili jsme se, a v poklidu pokračovali až na Budeč. Na místních loukách jsem parádně zacválali, v podstatě prvně bez udidla, a nikam jsi neutekl, velká pochvala. Kopec dolů jsme slezli taky pomalinku, zatáčové kopečky sis s radostí vycválal, a pak už jsme si mohli s chutí obcválat opět naši vojtěšku, kde přestože jsme to n akonci stočili k domovu, nechal ses stáhnout, a domu jsme šli pěkně pomalu a pozvolna.

22.7. Poslední předfesťáková vyjíž´dka, bezsedlová, a absolutně bezproblémová. V rybníku jsme se vykoupali, zaklusali, zacválali, a popásli se. Jednička!

20.7. Tak dnes jsme konečně zase vyrazili na pořádnou tour, ze stáje až ke Kralupům. Zpočátku to byla cesta úděsná, nebyl jsi schopen udělat 3 kroky za sebou, bez toho, aby tě zlákala nějaká travina, ale pak ses docela rozešel a ok, na klusovce jsme klusali celou cestu, dolu jsi to zvládl pomalu, přes ves jsi to zase trochu brzdil, nicméně na cvalovém úseku přes rokli, na kopečky konče dálnicí jsi časový skluz s přehledem dohnal, jelikož celé jsi to vzal cvalem, a řekla bych poměrně úctyhodným tempem. Pak už jsme pohodou došli spodem až k rybníku(kde jsem si tedy po cestě neodpustila 10minutovku spánku v trávě, kde jsem se do ní zřítila tak, že jsi mě po chvíli přišel zkontrolovat, zda-li jsem ještě naživu), ve vodě ses napil a osvěžil a hurá domů. Snad ani není potřeba zmiňovat, že po cestě do výběhu nás opět stihla neskutečně monzunózní bouře, takže tys vykoupán a já hadry na ždímání, vlasy umyty.

17.5. - 17.7. Strašně se stydím,ale vzhledem k akutně - chronickému nedostatku času jsem totálně zazdila tvůj tréninkový deníček. Odpusť příteli, bude-li to možné,a já se pokusím svou chybu napravit. Bohužel,moje hlava zahlcená už si opravdu nepamatuje, co se dělo před několika měsíci, a tak snad jen krátký souhrn bude stačit jako krátká náhrada. Prostě, děláš mi radost, kamaráde. Absolvovali jsme několik dlouhých vyjížděk, přes Otvovice, Holubice, Trněný Újezd a Koleč z jedné strany, Kralupy, Olovnici a Slatinu ze strany druhé. Vždy ses choval vzorně, uzdění, slézání,ani jiné výchovné prostředky nebyly potřeba, bič jsem zahodila zcela, uzdečku nepoužila od posledních závodů. Snad jen poslední dobou nabíráš síly a po cestě domů cváláš občas rychleji než jsem původně měla v plánu, ale vždy ses zavčas zastavil, takže bez problému. V průběhu června, studium mi bohužel nedovolovalo navštěvovat tě častěji, a proto zapříčinilo lehký opad svalů a kondice, nicméně už mi připadá, že alespoń dechově se vracíš do formy. Procházky naše volné psí fungují stále, a stále v poměrné harmonii, koupat v rybníku jsme se byli, kde naštěstí cákala jsem víc já na tebe, nežli ty na mě. I na jízdárně jsme bez sedla a uzdění zapracovat a zaskákat byli, a chodil jsi úplně na myšlenku. Ven ses nepokoušel utíkat, obraty a  přechody na lehký stisk kolene, skoky s grácií a v tempu, ovšem přesto relativně pod kontrolou..No samá radost. Jen ty bouličky, co se ti udělaly mezi žuchvami a zapřičiňují zvýšené slintání mi dělají starost. Antibiotika nepomohly, snad odběr krve s následným zjištěním o co se vlastně jedná zabere..zanedlouho se chystáme opět na prázdninovou cestu do Janova, tak jen doufám, že ti tvé vzorné chování vydrží i v cizím prostředí..

 

  

16.5. Závody Kováry - viz.akce

 

 

 

15.5. Předzávodní procházka a ujasnění pozic v kruhovce. Moc času nebylo, ale nakonec jsme to všechno zvládli v absolutní pohodě. Nejprv jsme to vzali do kruhovky, kde ses teda úplně moc nepředvedl. Teda na místě jsi fungoval pěkně, ale jakmile jsem tě chtěla vyslat na kruh, zase ses ode mě nechtěl hnout. Pak jsi kolem mě obcházel tak metrový kroužek, a až po delší domluvě ses konečě dostal na obvod. Nevim, je posunutá kruhovka, a ty se azse tváříš, že vůbec netušíš, co se po tobě chce. Nebo spíš tušíš, ale nechce se ti. Ale pak už dobrý, zvládli jsme klus, i rychlé změny směru, ke mě jsi přišel, pak následování pohodička...Úkoly ji splnil a tak jsme mohli vyrazit směr procházka. Potřebovala jsem najít nějaký kratší okruh, což se nakonec zadařilo, vzali jsme to nahoru přes horní nepoužívaný výběh, pěkně na volno, do kopce jsme to vyběhli, nahoře ses chvíli popásl, pak honem klusem přes okraj pole, a pak už šup lesem dolů. Brali jsme to přes prudké kopce dolů, ale zmákls to pěkně v klidu, ale v dobrém čase, takže ses ještě mohl popásat na jízdárně,a  až posléze jsme vyrazili zase vrchem k výběhu. Pěkné.

12.5. Přestože teď bydlíš na opačném konci vesnice, udělali jsme si přesto výlet až do Kralup. Vzala jsem tě do stáje, snažila se o lehkou úpravu kopýtek a pak už šup na cestu. Vzali jsme to po silnici vesnicí až ke spodní zadní cestě, a pak už kalsiky až do Kralup.Bylo po dešti, vlhko, pěkně měkko a mně nezbývá než pět slova chvály. Celá cesta proběhla bez sebemenšího konfliktu, s chutí jsi klusal i cválal od domova, z kopcl jsme to zvládli pomalu, naši cvalovou pasáž přes rokli a zatáčky jsme vzali sice v tempum ale bez zbytečného divočeneí,a  nekonec i klouzavý kopec na jízdárnu jsi zvládl pomalu. No mega pochvala!

10.5. Učení nad hlavu, a tak jen fofrovka. Uvolňovačka bez sedla kdy jsem tě trochu vyděsila mga náskokem ze sudu, což jsi vůbec nečekal, a já tě málem přeskočila, ale dobře to dopadlo a my to vzali na klasický krátký okruh. Přes jízdárnu nahoru, lesíkem, a pak na cestu k domovu. Cetsu jsme celou proklusali, n avojtěše zacválali, a tys mě zase přinášel samou radost, na ohlávce, bez sedla, a perfektně v klidu až dolu ke koním. Tam jsem tě zanechala a šla připravavat jízdárnu na druhou část programu, který tě ovšem potěšil nesrovnatelně méně. Když jsi zjistil, že ostatní koně jsou nahoře, a tebe jsem zavřela dolů, úplně jsem viděla, jak tebou cloumá nelibost. A o to více, když jsem se pokusila na tebe yskočit ze špalku. A prej ne, prej mě nepustíš. Ustupovals, a dokonce ses po mě oháněl, což se muselo rychle vyřešit. Trochu jsme si pohráli ze země, a hned to bylo lepší. pochovala jsem ti hlavu, a pak na tebe jemně vylezla, a ty ses ani nehnul.Vidíš, že to jde. Nicméně ani při ježdění ses nehodlal jen tak vzdát. V každém možném rohu jsi urychleně vyrazil ke každému možnému východu, až jsem se trochu bála, že to přeskočíš. Ale pak ses trochu uklidnil a už to šlo. udělali jsme si pár korušků a vlnovek v klusu, přechody, couvání a šup na skoky. Měli jsme postaveny 3 kolmáčky, vždy jako by v X na kruhu a pak úplně v X, nicméně na původní plánu skákat to opravdu z kruhu ses nezdařil,na to bych tě musela nauzdit, cž se mi nechtělo, a tak jsme zůstali při divočině. Po každém skoku jsi sice zamířil k východu, nicméně skákal jsi, j si procvičila pevnost sedu, a nakonec jsi dal i dva skoky po sobě, takže konec dobýr, všechno dobré. Fajn.

8.5. Chtěla jsem vymyslet novou trasu, ale zase jsem to zvorala. Musíš bejt fakt naštvanej, žes mě poslechl a šel kam jsem ti řekla. Slezli jsme to do Otvovic, všechno v pohodě, pak vesnicí, kdes teda trochu koukal. ale ok. Pak lesem nahoru, kam se ti teda prachvůbec nechtělo, ale vylezl jsi, a tam jsme se vydali na široké cestě doprava, tedy na zcela novou cestičku. Bylo dost tvrdo, tak jsem to vzali krokem, ale byls moc hodný. Cesta ovšem zanedlouho skončila, pokračování, po kterém jsme se dali bohužel taky končilo u ohrádky s ovcema, a nám nezbývalo než slézt opravdu až do vesnice. Tam jsme zjistili nemilou informaci, a sice, že se nacházíme v Trněném újezdu, a že jediná cesta do Zákolan vede po silnici. Šla jsem tedy po svých, abych tě zbytečně nezatěžovala, a silou vůle jsme dolezli a do Zákolan, kde jsme to pak vzali přes bývalou cikánskou osadu a přes velkou vojtěšku cvalem, ty konečně s radostí, že jsme se vymotali a že u seš blízko domova.

5.5. Přestěhovali jste se na látka, a tak se nám výrazně zkrátila cesta na Budeč. Přestože jsi byl v trávě celou noc i několik dní, apetit jsi měl stále solidní, ale chuť k pohybu byla taky celkem slušná. Bála jsem se, abych tě nemusela nahoře zase nauzdit, ale mile jsi měl překavapil. Doklusal jsi v klidu po cestě až ke hřbitovu, tam jsme pohovořili s pani, a pokračovali dál přes Koleč. Pěšky, ale v tempu a v pohodě. Nakonec jsme to nevzali na Budeč, ale šli jsme k autobusu a pak dozadu přes koleje na vojtěšku.Zírám, jak seš hodnej, cizí cesty, a ty absolutně luxusně v klidu klus, cvalík a pohoda. Pak jsme to vzali dolu k potůčku, zase zaklusali a zacválali a pak klasiky alejí a kolčí zpátky, včetěn vydatného cvalu přes naši velkou vojtěšku, a pak lesem na jízdárnu, kupodivu krokem!!Máš velkou pochvalu, super.

2.5. Velký den, tvé osmé narozeniny!! Joo kamaráde, stárneš. Ale tak už trochu rozum dostáváš, tak budiž. Trošku jsem se bála, jak jsi zvládl včerejší závodní horečku, ale vypadals absolutně zdravě a v pohodě. Vyrazili jsme tedy na narozeninovou procházku,  a idyličtější to snad už být ani nemohlo. Už z výběhu jsi za mnou šel absolutěn na volno, tak jsem se ani neobtěžovala dávat ti ohlávku. K rybníku jsem tě dotáhla za lano na krku, napil ses, a pak po spodní cestě na klasikou procházku. Byls prostě úžasnej! Ani lano, ani ohlávku a držel sesza mnou perfektně. Prošli jsme se, proběhli, popásl ses, a abolutní spokojenost panovala na obou stranách. Skvělé.

1.5. Májová parkuriáda! - viz.akce

 

 

30.4. Předzávodní procházka a parelliování. Nejprv jsme to vzali do stáje, kde jsem se tě pokusila vyleštit, nutno říct, že poměrně úspěšně, i když chlupů z tebe tedy lítalo ještě opravdu požehnaně, a lehce upravit kopyta, což se vzhledem k nebývalému suchu už tak dobře nedařilo. Pak jsme to vzali na jízdárnu, kde jsme si chvíli pohráli ze země, kruh, kruh v klusu s kavaletou, "L" - pěkně tam a zpět a procouvat, pak zastavit se nad kavaletou, u kavalety, posílání na skok a do slalomu, následování ve slalomu.. Vše celkem no probem. Pak jsme si jen tak pro chuť dvakrát skočili a hurá přes les domů, zase úplně na volno, a jak jsi mě pěkně dobíhal.

28.4. Poslední motivační a vyběhávací vyjížďka do Olovnice. Já tomu normálně nevěřim. Jak pan Vydra říkla skoro přesně před rokem, jezděte na ohlávce, to prej přijde samo, no a snad na to už došlo. Nebo nevim, co se s tebou děje, ale vůbec už s tebou není ta sranda, co bejvala. Ba ne, vůbec mi to nevadí, chováš se dokonale:-)Neskonale jsem si to dneska užila, a moje pohoda se evidentně přenášela na tebe, takže sis to taky snad užil. Žral jsi pouze přiměřeně, kouskama jsme zaklusali i od domova, ale je stále hrozně tvrdo, takže moc dobře se ti nechodí. Ale bylo to super, dokonce i na odbočku nahoru do polí jsi šel bez protestů, dolu do lesíku jsem ani neslezla  a tys stejně šel přesně tam kam máš. Fakt si to užívám, jak stačí nepatrně přenést váhu a ty už zatáčíš. Joo, trpělivost růže přináší. V Olovnici už jsme to vzali klasicky přes louku cvalem, klus v lese, a trap přes naše zatáčkové kopečky. Pořád to nebyla ta chuť co jindy, ale cválal jsi pěkně, celé v kuse, a  tempo solidní. Pak domů přes louky, opět absolutně v klidu v kroku, pak jsem si zacvičila pár přednožek, kolotočů a mrtvejch indiánů, abych nevyšla ze cviku, seskok z klusu, pak jsem si zase pospala na sluníčku, ty ses popásl, a pak už šup leštit cajky. Tak jsem zvědavá jak se předvedeš v pátek!

26.4. Nakonec jsem dojela, ale po dvou hodinách spánku a cyklo cestě dnes pro změnu energie nezbývala mě. Vyrazili jsme tedy jen na krátkou procházku bez sedla. Vydrápat se mi nakonec podařilo u rybníka ze stolku za pomoci hodného pána, který tě přidržel, a já tedy mohla pěkně zprava vyskočit, nebo spíše se vysápat. A pak už šup na spodní cestu a hurá na klasiku. Hned za rohem jsme potkali tvé kolegy z výběhu s Haninkou a dvěma zákazníky, a já už tedy začla přemýšlet, kde se mi podaří opět vylézt. Ale tys opět překvapil. Ani sis jich skoro nevšiml a pokračovals po vlastní ose dál. Seš prostě borec! Dál už jsme pokračovali v klidu, vždy ,když už jsem málem usla a svezla se z tvého hřbetu, podařilo se mi tě přesvědčit ke krátkému klusu či mikropomalému cvalu. Původně jsme to chtěli vzít delší trasou až k látkám, ale v půlce vyjížďky jsem usoudila, že bych přecenila sly, a vzali jsme to lesem pěkně zpět do výběhu. Tam jsme konečně trochu zacválali, podíval ses na krávy, na ledvině jsem si já pospala, ty se popásl, a mohli jsme domů.

24.4. Narozeninová vyjížďka do Holubic. Myslela jsem, jak se zase pěkně vyběháš, a tobě mezitím nějak chybí síly. Cesta tam teda byla v pohodě, ale pořád bys chtěl žrát, pohyb žádnej. Dokonce ani v lesíku z Holubic jsi nesecválával dolů, ale došel jsi pěkně v kroku až ke spadlým stromům, které tam byly už na podzim, takže mě zase nezbývalo nic než seskočit a najít tu nejschůdnější cestu mezi stromy. Dalo to práci, ale zvládli jsme to, přes potůček to nebyl vůbec žádný problém,a pak už hurá do břízek a cvalem domů. Ovšem ani v břízkách jsi nechytil cvalovou, kládu jsi přešel v kroku, a nechal ses opět krokem navést na tu nejdelší cestu nahoru. Zírám. Nahoře jsme to pak teda po kraji pole podél lesa vzali konečně klusem a cvalem, ale velmi zvolna, v zatáčce jsi zase přešel do kroku, a na cestě jsi znovu nacválal jen z donucení. Nevím, co je za problém, přišlo mi, že bylo hodně tvrdo, tak nevím, jestli je vedro, bolej tě nohy, nebo seš na mě prostě hodnej..Nevim.Ale tak ok, chtěls mi udělat radost, viď.

21.4. Výlet s Michalem +skoky - viz.akce

  

19.4. Lítací terének do Kralup, a teda absolutně bezproblémová jízda. Skoro až moc. Ba ne, chválím tě moc, ale fakt jsi mě překvapil, ani jeden útěk, ani jednou jsem nemusela dolu, žral jsi přiměřeně...Prostě skvělé! Jednou jsem tě teda málem opustila, když jsem zase seděla hlavou nazad, a tebe vyděsil okolo porjíždějící cyklista. Ale zvládli jsme to, takže budiž pohoda. Jinak moc akční jsi nebyl, ale cestou tam jsme na klusovkách naklusali, cestou zpět na cvalovkách zacválali, a dokonce jsi ani neutekl furt pryč až nahoru, ale i jsme se v půlce zastavili, nekrouhnuls to přes pole...Holt seš tak vzornej, že ani nevim co psát:-)

17.4. V plánu bylo opět skákání, ovšem počasí nám nepřálo, a tak jsme se vydali na rychlou bezsedlovku a bezudidlovku,s  tim, že se na konci koukneme na jízdárnu, jak bude vypadat terén. Nakoňovala jsem se zase u rybníka, ale ty ses tvářil nějak přehnaně nerudně. Tahal se, couval jsi, no prostě ses mi vůbec nelíbil. A co teprv když se mi konečně podařilo na tebe vylézt, ty ses chvíli popásal, a poté co jsem ti zvedla hlavu ses vydal cvalem neznámo kam. Už už jsem se viděla na stromě u výběhu, s tím, že si to celé zopáknem, ale nestalo se, asi ses chtěl jen proběhnout, protože ještě u rybníka na druhé straně jsi zastavil, a my vyrazili normálně po spodní cestě do terénu. Po tomto úvodu jsem čekala, že bude hodně veselo, nicméně už se nic zvláštního nedělo, stále ses pásl, ani do klusu se ti moc nechtělo, a když nepočítám mega úskok, kdy na tebe z křoví vyběhly srnky, a při kterémjsem měla opravdu velice namále, ani bychom si skoro nezacválali. Takže terén v pohodě, pršet přestalo, a tak hurá na jízdárnu. Podařilo se mi dokonce z tvého hřbetu otevřít 2 vchody a zpátky tam docouvat, za což máš pochvalu, ovšem pak jsem tě stejně musela opustit abych ti postavila řadu - bariéra, a 3 kolmáčky, na jeden a dva cvalové. Ještě nás čekal dramatický nástup ze špalku, ale nechals mě vylézt absolutně bez problémů.A pak už jsi rozdával jen radost. Nebyl jsi tedy úplně akční jako jindy, ale o to to bylo lepší. Absolutně v klidu, kroužky, couvání, obraty, a pak skoky. Prostřední skok nám shodil vítr, ale i tak to bylo super. Šel jsi pěkně v klidu, na střed, odskoky nám vycházely, z obou stran dvakrát a stačilo. Pak lehká přestavba, bariéra pryč a poslední skok jako oxer, a opět bez problémů, oxerem jsi začínal dokonce z klusu, odskoky nám tedy už tak dobře nevyycházely, ale stejně jsi chodil úplně luxusně. Opět dakrát z obou stran a stačilo, není důvod dusit tě déle. Pochvala velká! 

15.4. Cvalový trénink, a proto cesta až na Budečské louky. Moc energicky ses netvářil, tak jsem byla zvědavá, jestli nahoře u hřbitova zase utečeš. Nekonec sice jen v klusu, ale i tak, takže jsem tě nauzdila a hurá do Kolče. Vesnicí jsi prošel až neskutečně rychle, pár zastavení nás samozřejmě neminulo, ale na tebe to nebylo špatný. Pak jsme ve velmi pozvolném tempu, ale zase bez nějakých kliček a otáček došli až na Budeč, kde jsme si párkrát obcválali louky, jakožto trénink na parkur, takže velké kruhy, diagonály, obraty, vše ve cvalu, pak jsme se tam ještě chvíli motali jako na jízdárně, pár přechodů krok-cval a zastavení cval, vlnovka ve cvalu a přeskoky, a stále kruhy, kdy poté, co ses uvolnil, a krásně ohnut jsi cválal jen tak na myšlenku, to byl zážitek absoultně exkluzivní. Byl jsi zmáčen až do pěny, a na další louce k domovu už jsi ani nechtěl cválat, což mě tedy překvapilo, a jestli jsem tě nějak vyřídila, hluboce se ti omlouvám. Ale tak aspoň cesta domů proběhla v klidu, pod kopcem jsem tě oduzdila a v pohodě. Na naší velké vojtěšce jsme si ještě pěkně po obvodu zacválali, a pak šli po silnici až dolů  do vesnice, jelikož ses napojil na jeden mladý procházející se pár, který šel až k hospodě, a od kterého ses nechtěl hnout. Fakt mě bavíš. Nevím co si o nás mysleli, když jsme jim byli stále v zádech, a když se u hřbitova zastavili, aby si přečetli historii, pěkně jsi na ně počkal, a pokračoval opět až s nimi. Borec seš, no.

14.4. Nechtěla jsem tě po výletu honit, a tak jsme se šli jen projít. Do lesa jsme to tedy zase vzali přes naše prudké kopečky, které tolik nemáš rád, ale zvládls to celkem bez připomínek, a dole v lese už jsem tě mohla pustit, aby sis zvolil cestu nejmenšího zla. Pořád jsi mě následoval v pohodě, a tak jsme došli až na horní cestu k poli a mně nedošlo, že pole tě možná trochu zbrzdí. Došla jsem až na další louku, kde jsem tě ztratila z dohledu a asi po 15 minutách čekání jsem se tě vydala hledat. Jaké to překvapení, když jsem se vrátila za zatáčku, a tam tě vidím, jak v bohorovném klidu vypásáš čerstvé osení. Kdyby tě někdo viděl. Musela jsem tě tedy vzít na šňůru a pokračovali jsme až na louku, kde jsme si pohráli chvíli ze země- klasika. Důvěra, pak jsme si pohráli trošku s mikinou - dávala jsem ti ji na záda, na hlavu, pak jsi ji musel překročit, stoupnout na ni... Samozřejmě no problem. Pak kruh, obraty, taky celkem v pohodě, ovšem bylo trochu těžší udržet si tvou pozornost, protože čerstvá zelená píce je silný konkurent. Ale povedlo se. Hlavně jsem si vyhráli s následováním, klus, kroužky, obraty, zastavování, couvání a následné naklusání, pak ses dokonce tak rozjel, že v kroužku sis za mnou i nacválal. Super. A pak domů, přes louky pěkně krokem, aby sis napravil ten včerejšek.

13.4. Výlet na Hostibejk, viz.akce

10.4. Konečně zase s kolegy, doprovázel nás Robii s Bubáčkem a Lenka s Blondýnou. Chtěli jsme tedy původně na jízdárnu, ale pak jsem se nechala přesvědčit, že nejprv uvolňovačka, pak jízdárna. Jeli jsme obrácenou klasiku od rybníka, a choval ses vzorně. Lenka byla z klusu i prvního cvalu zpočátku trochu vyděšená,ale zvládla všechno bravurně, a i ty ses choval vzorně, poněvadž i když se ti cválající Blondýna objevila po boku, zůstal jsi v klusu, a Lence se tak podařilo zastavit. Ještě na poslední cestičce k lesu jsme dali jeden cvalík na Blondýninu provokaci, ale v pohodě. A pak už hurá na jízdárnu. Zatímco Robii a Lenka čekali na Hanku a na trénink, my jsme na nic nečekali, a hned začli skákat. Bohužel, krokující koně tě ve výkonu moc nepodpořili, pořád ses snažil vrátit k nim, a tak z důvodu bezpečí všech zúčastněných jsem byla nucena tě nauzdit. Skočili jsme si tedy na každé stěně kolmáček, tak 80 - 90cm, ze začátku jsi šel v pohodě, ale pak už tě to asi přestalo bavit, nebo bylo moc teplo, nebo nevím, ale začal jsi vyhýbat. Dali jsme si tedy pauzu, kde ses mazlil s ležící Hankou, a hledal jsi útěchu, občas jsme se zapojili do tréninku, dali trochu pracovního klusu v zástupu, kavaletky, která jsi tedy nejprv klasicky přecválal, ale pak se povedlo i v klusu, no a na závěr jsme si skočili ještě oxer. Šel jsi do něj, ale odskoky moc nevycházely, buď pod, nebo z dálky...Tak ale dobrý, příště se snad bude dařit líp.

 

 

8.4. Dneska jen procházka, ale aby ses zas tak úplně moc neválel, a i já měla dostatek pohybu, šli jsme od rybníka kousek po silnici a pak přímo lesem vzhůru, ať se taky trochu nasvalíš. No nešťastných pohledů jsi na mě házel dostatek,ale zvládls to až nahoru(já taky, a celkem s předstihem), a o kousek dál jsme tedy mohli zase dolů, a pak už na ledvinu a domů. Trochu jsme se proběhli, tak pohoda.

7.4. Abys měl změnu, vydali jsme se zkoumat nové tratě do Otvovic. Dolu k domku Lucky Bílé se ti teda ani kapku nechtělo, ale tak jsou tam ty kameny, že jo. Pak jsme prošli celou vesnicí, kde jsem musela čelit několika připomínkám proč mě neneseš,a po odpovědi, že ti šetřím kopýtka jsem se dočkala pouze toho, že tě mám nakovat. Tak vidíš, co děláš. Nedošli jsme však až nahoru k lesu, nicméně hned za kolejemi jsme se dali doleva, a začli jsme hledat, kudy tu trať podlézeme zase zpět. První viadukt se nezadařil, nýbrž druhý už ano, a my objevili krásnou cestu u potůčku. Vůbec tam bylo moc pěkně, octli jsme se u rybníčku, pak jsme začli šplhat na nějqkou moc pěknou skálu, ale vzhledem k nepříznivému terénu jsme to vzdali a šli opravdu k potůčku. Bylo tam hezky, tys šel celkem poslušně vpřed, ovšem problém nastal, když se před námi octl plot a my se museli kousek vrátit. Jakmile jsem tě natočila zpět, na nic jsi nečekal, a klusem, později cvalem jsi vyrazil k domovu. Já jen trnula, zda-li se pod viadukt vejdeme oba, nebo jestli budu muset zvolit nouzový únik, ale naštětí jsme se vešli, tys za ním lehce zpomalil, a já mohla zasáhnout, seskočit a vrátit se. Cesta i dál byla velice hezká, ideální klusovka, a pak už jsme se napojili na silnici a skrz břízky k domovu. Tam jsme si skočili pěkně kládu do kopce, a i nahoru jsme našli cestu v klidu a v pohodě. Nahoře na poli jsme to pak vzali klusem a cvalem podél lesa, ty ses našel, a konečně ses pořádně vycválal. Moc pěkné!

4.4.Překrásný výlet s Terezičkou, téměř po roce, ale skvělózní. Opět krásné letní počasí, 20 stupňů, azuro, a před námi celý den. Vstříc tedy zážitkům. Šli jsme po velmi dlouhé době s Darkou, z čehož jsi měl evidentně velikou radost. Už po cestě z výběhu, kdy jsi svezl Terezičku, jsi byl velmi energický, v poklusu, civěje na všechno počínaje cyklistou a kanálem, konče plachtou s pískem. Darka na tom byla podobně, a tak jsem byla velice zvědavá, jak bude probíhat vyjížďka.Vyjeli jsme nahoru na Slatinu, vyzkoumat nějakou novou trasu. Cválali jsme tedy hned zpočátku i na místech, kde jsem to neměla úplně v plánu, ale no problem. I na kritické vojtěšce, kde jsem se obávala, abys to nestočil dolů, jsi poslušně vycválal nahoru, tam počkal, a jediný, kdo se pokušel se vrátit, byla Darka. A ani jsi jí chvíli nenásledoval. Super. Pak nás čekala tour po Slatině, jak nám poradili místní hodní občané, chtěli jsme se totiž dostat na druhou stranu k Olovnici, a jinudy než po asfaltu cesta bohužel nevedla. Ala tak zvládli jste to, i poměrně nepříjemnou kamenitou cestu nahoru. Na louce jsi opět ukázal svou nezlomnou odvahu a vymýšlející se Darce jsi předvedl, jak se překračuje ležící páska. Kluso cvalem jsme to vzali podél cesty stále dozadu, až jsme se přiblížili k domečkům vypadajícím jako Olovnice. Bylo to tak překrásné, slunce a nová trasa, že jsme si to ještě kousek prodloužili a vydali se ještě kousek doleva, kde jsme parádně zacválali a opět jsi nikam neutíkal, a po objetí lesíku jsme usoudili, že nejlepší bude asi cesta zpět. Zrovna jsme si říkaly, jak jste hodní, což jsem asi neměla dělat, jelikož v tu ránu už ani nevím který z vás vyprovokoval klus, následovaný cvalem a divokým trapem směrem k domovu, doprovázený takovým rodeem, že už jsem se pomalu loučila se světem. Nicméně nemáme netrénováno pro nic za nic, naštěstí jsem já i Terezička, kterou Darka taky příliš nešetřila, všechno zvládly, zavčas zastavily, a vydaly se již opravdu k Olovnickým domečkům. Tam jsme dali lehkou foto pauzu s krásným velikonočním stromkem, a pokračovali přes ves dále. Bohužel opět po silnici, ale co se dá dělat. Nedaleký Hostinec U Nás nás pak zlákal k další pauze, sice pouze s ledovým čajem, ale i tak neskonale příjemnou. Ať žije letní pohoda. Pak už jsme se vydali klasickou cestou domů, kousek po cyklostezce, po louce, kde jsi kupodivu vydržel klusat v zástupu za Darkou, a dále lesem nohoru na louku k Zeměchům. Darju jsi před sebe sice nepustil, ale vypadals už krajně přešle. Ani na louce jsi pak necválal až domů, ale jen kousek do kopce aby se neřeklo, a pak z kopce jsi šel způsobně pomalu. Ovšem na klasických zatáčkách a dálnici jsi nezklamal, a ještě ses vydatně proběhl. Už už to vypadalo, že bez potíží dojdeme až domů, ale to by nebyla Darka, aby na kritické louce do kopce nevyprovokovala cval. Nezbývalo tedy než vás stáhnou nahoru, protože představa lesa dole mi byla krajně nepříjemná. Nahoře jste sice zastavili, ale i tak jsem rozhodla se vrátit.Chvílis na to sice hrál, ale kroutil ses tak, že můj ortel mi byl dávno jasný již dlouho předtím než se stal. A samozřejmě- zanedlouho ses otočil,a  šup cvalem k domovu, esíčkem dolu a vzhůru na ledvinu. Jako byla ve mě malá dušička, ale vzali jsme to vrchem,a  podařilo se mi naštěstí zastavit, čemuž napomohla jistě i skutečnost, že Darka zůstala na louce do kopce. Nezbývalo tedy než jít po svých a opravdu se vrátit až na spodní cestu. Tam už jste šli v pohodě, a jediné extempore si nakonec připravila Darka, když ne a ne počkat, než nás Lenka vyfotí,a  zdárně s Terezičkou stále na hřbetzě odcházela k výběhu. Ty ses tvářil, jako že tě to absolutně nebere, a  o to víc jsem se divila, když jsme byla zanedlouho v plném cvalu a za ní. No nic, zase jsme se vrátili, vyfotili, a pak už konečně hurá domů. Konec tedy nic moc, ale jinak to byla vyjížďka opravdu exkluzivní!!

 

  

3.4. Vedro, únava a nechuť k jakékoliv aktivitě ti zajistily pohodu, řekla jsem si, že na chvíli zajdem do kruhovky, a hlavěn se jen tak pěšmo projdeme. Ve statku se mi konečně podařilo vydrbat přebytečné vylínalé chlupy, a mohli jsme vyrazit. Zatímco jsem přestavovala kruhovku, ty ses popásal, a já přemýšlela, co s tebou. Nic moc jsem si od dnešního dne neslibovala, a o to to dopadlo lépe. Začli jsme klasicky hrami - důvěrou, pák nějaké ohýbání, ustupování, víceméně jen na psychické tlaky. Pak jsem se rozhodla sundat i ohlávku(z kleku), aby mě nesvádělo si pomáhat, a prostě aby byla změna. A tys opět nezklamal a překvapil. Poslání na kruh bylo absolutně dokonalé, žádná nedozumění jako jindy, okamžitě ses napojil na obvod, stačilo vyvlit oči a už jsi klusal, stáhnout ruku a zpomalil jsi, otočit se a v mžiku jsi byl u mě, změny směru taky pohoda. Pak jsme zkoušeli i následování, zastavit, přechody, klus, prudká zastavení rozklusání a obraty, a tys fungoval úplně na myšlenku! To byla prostě absolutní harmonie, to se nedá jinak nazvat. Hej. Nemám slov. Pak jsem tě nechala popást a vyrazili jsme lesem směr výběh. A opět dokonalost. Sice ses připásal a coural ses, ale já na tebe nečekala, a tys zavčas poslušně přiběhl. Na jízdárně jsme si ještě v absolutní volnosti skočili dvojskok, v lese jsme si zaklusali a zacválali spolu, a čim více jsme se blížilili k výběhu, tím více jsi zdržoval, nicméně tvé doběhy byly exluzivní.Slyším dusot stáda koní,a vidim tebe řítícího se plnou rychlostí směrem ke mě, avšak nikdy jsi mě nepředběl, a vždy jsi věděl, kdy zastavit. Nevim co se ti stalo, že teď tak posloucháš, ale je to skvělý. Mám radost. Asi už vážně dostáváš rozum.

31.3. Konec března, a proto nejvyšší čas začít něco dělat. Bylo krásně, slunce, teplo, a relativěn sucho, rozhodla jsem se tedy začít cestou přes svahy a skončit u skákání. Šli jsme bez sedla, a jelikož lesem, tak po dlouhé době raději s uzděním. Prý ses chvíli před mým příchodem vyvaloval na sluníčku, na což jsi tedy vypadal, protože tvá energie po mém nástupu byla rovna absolutní nule, jediné, an co ses zmohl, bylo likvidovat mini trsy zelené píce mezi stromy, anebo stát a civět. A co teprve tvůj výraz poté, když jsem tě postavila před kopec, klterý jsi měl slézt,a  na druhé straně zase vylézt. Nejvyšší zhnusení se zračilo v tvých očích, a tak ses všelijak snažil z této práce se vyvlíknout, bohužel se ti to nepovedlo, a musel jsi přejít čtvero kopců, než se konečně octl na jízdárně. Tam zrovna procházeli ostatní koně, takže tam jsi nabral trochu druhý dech, a trochu seš naštval, když jsem tě za nimi nechtěla pustit. Každopdáně máš pochvalu, koně prošli nahoru, Sherry se pak ještě vracel, koně se pak také vraceli, a tys ani jednou neutekl, zůstal jsi se mnou v klidu na jízdárně, a dokonce jsi i spolupracoval. Zírám! trochu jsme opracovali, ale kloizalo to, na přiježďováí znám lepší místa. Tak jen trochu uvolnění a hurá na skákání. Jo nesmím poenout výborné naklusání ze zacouvání, která se ti opravdu povedlo. Nicméně zatímco já jsem stavěla překážkové dráhy, tys nelenil a spásal jsi co se dalo. Pak jsi mě kupodivu nechal v klidu nastoupit z lavičky a šup do práce. Jsi bůh. Dvojskok a kolmák( max. 80cm, ale zase prvé skákání od září, a tys chodil an myšlenku. Ani jedno vyhnutí, shození, nic. Bez problémů, v tempu, a s nevídanou chutí, která se v tobě při pohledu na skoky probudila. Všechno jsme si přeskákali ze všech stran, a celé do kola, a nastala další úprava, a sice na křížek a oxer na diagonále. A opět no problemo, všechno hned, zvlášť, v kuse a z obou stran. Uznala jsem tedy náš trénink za dokončený, a pozvolna jsme vyrazili do výběhu. velká poch¨vala chlapče, velká!!

27.3. Sice bez kámoše, ale i tak jsme se celkem vyběhali.Teda alespoň doufám. Ve výběhu zrovna došlo seno, a tak jsi to považoval za dostatečnou záminku k tomu neustále se cpát, místo toho se pohybovat. Chvíli jsem to tolerovala, ale pak už jsme opravdu vyrazili. Měl jsi svojí tahavě-žravo-energickou náladu, přesně tu, co nemám ráda, ale dnes se to kupodivu dalo vydržet. Šli jsme na Olovnici, a nahoře se mi podařilo jak udržet tě mimo osevní plochu pole, tak se nám povedlo bez problémů zatočit, na cestě velmio zlehka zaklusat, a nekladl jsi odpor ani při cestě nahoru na kopec, kde jsem doposud vždy musela slézat. Super.Kousek jsme vyklusali, ale terén se dost bořil, tak se mi tě zželelo, a nechala jsem tě to vyjít pozvolna, i tak jsi funěl celkem dostatečně. Pak už lesíkem hurá na silnici, kde jsme chytli zrovna ten největší provoz, čtyřkolky, auta, náklaďáky..Ael tak pohoda, ty ses nenechal vyrušit a v bohorovném klidu jsi likvidoval zbytky trávy u silnice. Sž na louce jsi se konečně trochu probral k životu, v klusu jsi teda umíral, ale po prvním nacválání už to byla jiná. Celou louku cvalem, z kopce klus, do kopce zase cval, v lese jsi se lehce vydýchal aasi 10 minut jsi nehnutě pozoroval rybáře, a po výjezdu z lesa už to byla jedna velká žíznivá čára- přes zarostlou louku cvalem, , pocestě z kope cvalem, do kopce taktéž, nahoře ses lehce vyklusal abys nabral druhý dech, a pak znova trapem, v zatáčce na můj povel nerad krok, a pak opět trap. Jako solidní cvalíček, zpěněn jsi byl až domů, aůe tak když se ti chce, nemám nic proti, nadejchat se potřebuješ. Další cesta domů už proběhla absolutně v klidu a krokem, s hlavou standardně u země.

 

26.3. Tak konečně s kámošem, odvážně se s námi vydal Robii s Bubákem. A nutno říct, že opravdu odvážěn, jelikož a protože jsme si vyrazili jen tak bez sedla s ohlávkou a jedním lanem. Nicméně všechyn obavy se ukázaly jako neopodstatněné, protože ty ses choval absolutěn vzorně a celá cesta se obešla bez jediného podrazu!nastoupit ze stolku jsi mě nechal bez problémů, na louce do kopce jsi neutekl, ani jednou jsi bez mého souhlasu neodbočil do lesa, neměnil jsi rychlost bez mého svolení..A to i přesto, že jsme šli obrácenou klasiku, a  o možnosti zrady tedy nebyla nouze. Jako vážně tě nepoznávám, prostě v klidu jsme si zaklusali i zacválali, z kopců i do kopců, pak i cestou necestou lesem, a v absolutní pohodě...Nepoznávám tě, ale jen tak dál!!!

 

 

25.3. Jelikož měsíc březen byl po všech stránkách velmi náročný, vynasnažím se však naše tréninkové snažení doplnit, kam až mi paměť dovolí. Jelikož včera tě opět bolela tvá abscesová noha, vydali jsme se jen na krátkou pěšíprocházku. Bylo pěkně, slunko svítilo jak o život, popásl ses tedy u rybníka, a pak jsme zvolna vyrazili na spodní cestu a krátký okruh. Jeliož moje nálada se blížila stupni mrazu, moc jsem tě ani nemučila, jen jsme zopákli couvání, ustupování, trochu klusu, a hlavně to pasení, že. Začíná nám jaro, tak ať tu čerstvou píci nepropásneš.

24.3. Bylo celkem pěkně, ze soboty bys měl být vyběhán, a tak jsme vyrazili na procházku do Otvovic. Jelikož krátce po výjezdu jsem zjistila, že noha s abscesem tě opět bolí a při naklusání zase nakulháváš, byla z toh ovážěn jen procházka, i když moc pěkná. Dolů k domečku Lucky Bílé se ti teda opravdu moc nechtělo, ale přesvědčila jsem tě, a pak už celkem nebyl problém. Prošli jsme vesnici, lesík, po cestě dolu nastala lehce krizová situace se stromem, který se mi naštěstí podařilo jen tak tak minout, a vše se obešlo bez úrazu, a pak už hurá lesem nahoru opět naši stranu. Přestože v Otvovicíh svítilo, na Blevické straně s epočasí už tak přátelsky netvářilo, sotva jsme vyjeli nahoru, postihl nás silný vítr, který posledních pár metrů cesty doprovodila sněhová bouře. Ale ty jsi statečně v klidu došel, a mě už nějakých pár sněhových vloček nemůže absolutěn rozházet.

21.3. Konečně zase shledání po týdnu. moc nadšeně ses tedy opradvu netvářil, ale vyjížďka byla o to příjemnější. Nechápu,ve výběhu se tváříš, jako že bys mě nejraději sežral, a sotva ti nasadím, ohlávku, je ze tebe milius..Vyrazili jsme až do Kralup, na ohlávce, a bez sebemenších problémů. Dokonce i po cestě od domova jsi poměrěn ochotěn klusal, cválal, a ani jednou ses nepokusil vrátit se domů. Skvělé. Zeměchy jsme prošli v klidu, pohovořili jsmes pár zahrádkaři, kterým jsi ušetřil práci se sekáním trávy před brankou, a pak už divokým,  alébrž v celku kontrolovaným cvalem vyrazili k domovu. Evidentně jsi měl přebytek, jelikož ani klasickou pauzičku sis neudělal, ale nahoře jsi v pohodě zastavil, a ani ses nebál projíždějícíh motorek a čtyřkolek. Jediný podraz jsi udělal na louce do kopce, kde jsi zcela nečekaně vyrazil přímo nahoru. Ale tak to bys ani nebyl ty, kdybys byl celou vyjížďku nic neprovedl. Takhle ses zastavil před lesem, takže jsme se bez problémů vrátili, a ty sis alespoň nepokazil reputaci.

13.3. Poslední předhorová vyjížďka, a dokonalost sama. Vydali jsme se po dlouhé době na Budeč, takže díky tvým předhřbitovním únikům jsi musel být nauzděn, ale tak jednou za čas to není na škodu. Už už bych zapomněla jak je na BUdči krásně, když s ekolem nepotulují milióny lidí a psů. V kolči jsi sice dělal standardní fóry, ale pak už to byla nádhera. Krásně v tempu jsme si obcválali všechyn 4 louky, možno to vzít jako trénink na parkur, a posléze jsme si na námi známém obdélníčku dali dvacetiminutovku přiježďování. Jak dlouho jsme tuto oblast zanedbávali, o to jsi byl ochotěnější. Jedna radost. Klus, změny ruchů, přechody - zastavení klus, couvání -. krok, obraty, kroužky, krok - nacválání, kruhy, vlnovky, změny cvalu..paráda. 20 minut bylo pro tebe až až, ale opravdu jsi spolupracoval luxusně. jelikož jsi byl zmořen až do pěny, vydali jsme se pomalu k domovu. Na zatáčkovém kopci jsi mi dal nečekaným vyhazováním najevo, že evidentně ještě nejsi na konci sil,a  tootéž jsi dokázal na naší vojtěšce. Ale tak jsem ráda, že ses pořádně proběhl, a já jsem alespoń pěkěn namotivovaná k předzávodnímu tréninku.

11.3. Opět nás zlobí abscesy, a tak jsme šli jen na krátkou bezsedlovou bezbolestnou procházku. Kupodivu jsi mě bez připomínek nechal nastoupit ze stolu z čehož jsem měla velkou radost, a i dále v průběhu vyjížďky jsi se ani nepásl, a šel velice energicky kupředu. Přesto jis mi však nikam neutekl, a tak na louce do kopce jsme si pomalu zacválali, přičemž nás chytla pro změnu vánice. Ael nevadí, nejsme z cukru.

10.3. Původně jsme se chtěli jít vylítat do Zeměch, ovšem abscesy nám zase zmařili plány, a tak, jelikož při každém velice neohcotném naklusání jsi poměrně značně nakulhával na levou přední nohu, prošli jsme si pouze klasiku, z druhé strany. Nicméně an to, žes měl být celý bolavý, halav tě evidentěn nebolela, a i tak jsi stihl vymýšlet spoustu blbostí, v podobě lehkých úniků do lesa. Ale v pohodě, nic extrémního.

 6.3. Náš parelliovací trénink s Robiim a s Bubákem nakonec příliš slavěn nedopadl, monokl a nakoplá ruka hovoří za vše. Nicméně začátek zdál se býti celkem slibným. Njeprve jsme si udělali výlet do rybníka, kam se tedy Bubáčkovi příliš nechtělo,ale tys tam byl jak ryba ve vodě. Neustále jsi hrabal, flémoval a potápěl se. Ve svém živlu. Na jízdárně, když jsem začala pracovat s BUbákem, ses tvářil snad i uraženě, že si tě nevšímám, ale poslušně jis čekal a okusovals bodláky, a v momentě kdy jsme s Bubem zkoušeli následování ses chopil příležitosti a vyrazil jsi za námi. Tak se mi tě zželelo a vzala jsem si do parády i tebe. Ze země jen chvíli, jeliokž jsme pracovali nedávno, ale pak jsi mě velmi mile překvapil, chtěl jsem jít stavět překážky, a ty za mnou, začali jsme tedy skákat spolu, v absolutní volnosti, a ty se vší ochotou a v tempu za mnou, křížek, kolmáček, kavaletky, kroužky, klus, cval, pořád za mnou a úplně na volno! Já tě prostě miluju! Jelikož byl poměrně příznivý terén, chtěla jsem trošku potrénovat skákání, ovšem v tvé velmi energické náladě, navíc bez helmy, nebylo radno přílši riskovat. Ael tak přece, příliš nadšen jsi nebyl, když jsem na tebe vylezla, ˇa na nějaké kroužky a jiné motání ses absolutně netvářil a zaparkoval jsi hned u soudruha Bubáka. NIcméně jakmile jsem tě navedla na skok, tvá nálada se změnila a probudily se v tobě tvé skákací choutky. Posléze už jsem tě nemusela na skok ani navádět,a ty šup skok, zaparkovat do křoví a k Bubáčkovi. No příliš jako trénink to nevypadalo, ale alespoň jsem se utvrdila, že tě to stále baví. A na to, že jsem byli bez jakékoliv výstroje to taky celkem šlo. Po cestě domů sis ještě lehce zaskotačil v lese, ale nic co by se nedalo usedět. Prostě mám radost.

 

 

3.3. Z důvodu velmi náročné, hlavně časově a spánkově, brigády, jsme bohužel nestihli nic jiného než krátkou pěší procházku po známém okruhu. Ovšem celkem jsem litovala, vypadals velmi akčně a vesele a ochotně jsi za mnou pobíhal, divoce přitom mávaje hlavou, kdykoliv jsem zařadila vyšší rychlost. Ale tak na záda jsi mi neskočil, já jsem neusnula, tys mi neutekl, tak aspoň ta procházka, no. Neboj, vyběháme se.

27.2. Po tom cos předváděl minule bez sedla, vyrazili jsme dneska na lítačku, sice kratší, ale přece. Vzali jsme to přes louku na kratší Zeměchský okruh, a v pohodě. Bez uzdění, a ani jeden rozpor. Do lesa jsi zahnul bez řečí a nahoru ses perfektně vyběhal, takže snad seš na víkend saturován.

24.2. Jelikož už mě nebaví, neustále tahat sedlo k výběhu, aby tys mi oznámil, že zrovna dens se ti běhat nechce, vyrazili jsme dneska bez sedla, původně na couračku. Jenže ty jakobys tušil, že půjdeme bez sedla, ses zrovna dneska na couračku netvářil. Sotva jsme vyjeli na horní cestu, naklusal jsi, a od té doby jsme v poklusu v podstatě zůstali až do konce. Nechápu. Cestu, kterou bys s normálním apetitem jel tak 2 hodiny, jsme měli za 45minut projetou, žraní žádný, a samý poklus. ZVláštní. Ale příjemné. I přes tu forsage ses totiž choval absolutně skvěle, bez pobídky jsi nenacválal a stále jsme se udržovali v příjemném klusíčku. Na louce u samoty jsme pak tedy i zacválali, stejěn tak v půlce louce do kopce, ovšem také až na můj povel. Skvělé. Jelikož jsem si nechtěla kazit dojem v následném kluzkém esíčku na ledvinu, raději jsem tě opustila, a hodlala jsem ti dopřát ať se konečně vybouříš. Nicméně jsi byl stále hodný, při naklusání ses držel za mnou, chvíli ses i popásal..Nicméně mé dojmy se potvrdili, zanedlouho, na konci louky jsme to vzali spodem, aby ses mohl nahoru vycválat, a bylo to. Stačilo se rozběhnout, ukázat ti,a pak se jen kochat, jak nesputaně běžíš vzhůru, halvu i nohy střídavě v oblacích.. Nahořes na mě chvíli počkal, a když jsi spatřil, že už se blížim, nasadils třtí kosmickou a ve stejném duchu pokračoval lesem až k výběhu. Tak jsem ráda, že jsem se nemýlila.

22.2. Vypadá to, že zima nám dává konečně sbohem, a tak se o slovo hlásí vydatná jarní břečka. Hurá. Těžko říct, co je horší. Vyjeli jsme směrem na Olovnici, nicméně terén byl tak nepříznivý, a ty tak nenaladěný, že nezbývalo než se zase táhnout krokem, chvílemi ses bořil tak, že jsem nabývala pocitu, jestli si neleháš. Nedojeli jsme tedy až do Olovnice, ale v lesíku jsme si to zkrátili a jeli rovnou k domovu. Jakmile jsi ucítil, že se směr cesty začíná ubírat správným směrem, jako bys nabral nové síly. Klouzavo neklouzavo, kopce dolů jsi hodlal běžet saozřejmě cvalem, v čemž se mi tedy naštěstí podařilo ti zabránit, jelikož nohy rozjeté na metr od sebe, a zadek vpravo a hlava vlevo nevěstili nic dobrého. Ale tak ještě že máš trénink z výběhu, dolů jsi to zvládl, a nahoru ses i přes četné zatáčky konečně vybouřil. Fajne.  

20.2. V Praze bylo sněhu jak na horách, těšila jsem se tedy, že se vyrazíme vyběhat někam na pole. Jaké to překvapení, když v Blevicích bylo sněhu velmi pomálu, a spíše než tvrdo bylo pěkně blátivo. No ale my se přece nenecháme odradit, že. Vzali jsme to nakonec spodem po polích kolem lesíku, kde tys teda spíše žral, než se hnal, i když měl jsi takovou tu svou tahavou - jako že žrát a hend klusat, a zase žrát.. Ale nakonec to šlo, pak jsme si i pěkně a celkem dlouho zaklusali. U saltinského rybníka sis dopřál vydatnou svačinku, a jelikož nikam dál se mně ani tobě příliš nechtělo, vzali jsme to lesem nahoru a hurá domů, po cestě ses i konečně trochu vyběhal tak ok. I když absces asi ještě trošku bolel.

17.2. Opět exkluzivní počasí, sníh, vítr a zima, jak jinak. Stejně jsme však odvážně vyrazili. Na loukách to ještě celkem šlo, ale jakmile jsme se objevili nahoře u samoty, vítr se do nás opíral stále víc. Vlastně to byla jakási záchrana, když mi přišla SMS od Jirky Podhajskýho, že za hodinku přijede, což znamenalo, že jsme si chca nechca museli zkrátit trasu. Nakonec však jednom dobře, jelikož i tak jsem ke konci musela jít pěšky, abych rozchodila všechny zmrzlé končetiny, a ty ses stejně netvářil na rychlost vyšší než krokovou. Při strouhání jsi pak alespoň stál jako bůh, více viz.akce - strouhání.

 

15.2. Mimoplánová, ale o to hezčí rodinná nedělní procházka. Ani ses netvářil moc naštvaně, když jsi mě už počtvrté v týdnu opět spatřil ve výběhu, a ochotně ses vydal ven. Vzali jsme delší okruh, k samotě, přes louky, a pak lesními svahy zpět na ledvinu. Pěkně ses popásl, s oběma rodiči ses proběhl, spolu jsme si opět lehce pohráli ze země, a v kopcích jsi trošku zapojil svalstvo. Na zmrzlé cestě dole se mi bohjžel nepodařilo zabránit tvému dost ošklivému pádu až na bok, ale ty seš borec, i na hnusném povrchu ses střelhbitě postavil, a naštěstí všechny nohy v pořádku. V lese sis to zase chtěl zkrátit, ale kdyžs viděl, že za tebou nikde nejde, vrátil ses k rodině. Jen si nás hlídej, přišel bys o mrkvičku a ještě by ses nevrátil do výběhu!

 

  

13.2. Pátek třináctého, kupodivu bez katastrofy. Pro změnu jsme si šli trochu pohrát na jízdárně ze země. Jako když jsi mě ve výběhu uviděl už třetí den po sobě, svou nelibost jsi dával patřičně najevo, ale jakmile vylezeš z výběhu, seš jako vyměněnej. Pravda, nechtělo se ti pořád, do kopců jsem tradičně táhla já tebe, místo aby vytáhl ty mě, a neustále ses nenápadně ohlížel směrem k výběhu, ale kdyžs pochopil, že všechny snahy o únik budou marné, došel jsi až na jízdárnu. I tam jsi to vyzkoušel, ale stačilo jednou za tebou mávnout, a okamžitě jsi byl zpět na značce. Začli jsme jako vždy důvěrou, když jsi stál jak o přibitý, pak ustupování, obraty, couvání atak. Byl teda lehce pomalejší, ale udělal jsi vždy přesně to, oč jsem tě žádala. Pak jsme zkusili kruh, za zády, později s kavaletkou na obvodu, a i té už ses nevyhýbal a v kroku i v klusu ji překonal. Dál jsme zkoušeli parkování u lavičky, u bariér, nad kavaletou, vše super. Přidali jsme také vodění na dvou lonžích zezadu jako přípravu na skijöring, a vedl sis neobyčejně dobře. Nejtěžší bylo udržet tvou hlavu nad uschlou pící, ale když to se poadřilo pak nebyl problém, a prošli jsme takto i slalom, i kavaletku. Pak jsme potrénovali trošku skoky, nebyl terén, atak jen malý dvojskok a mini kolmák, spolu, pak jsem tě vysílala, a kupodivu sis nevymýšlel a šels do toho. Pak ještě posílání do slalomu a do labyrintu, a i na dlouhém vodítku to začínáš chápat. Pak jsme tě zaparkovala do uličky, kterou jsme následně procouvali, a nastal čas na podání doporučené denní dávky oranžových vitaminů. Po cestě domů jsme potkali ostatní koníky, a tak už jsi ani nežral a uháněl za nimi. Nutno ještě zmínit pozdější připouštění Blondýny, nejprve malým Johnym, a poté úspěšnějším Kadetem. Byla to opravdu zábavná a poučná podívaná, aneb jak by se to mělo dělat.

 

12.2. Už skoro týden jsi zase nic pořádně nedělal, a tak jsme vyrazili za Koleč. Nutno říct, že při čištěnía letmé úpravě kopýtek jsi stál vzorně, a tak jsem nečekala žádné extra roupování.Taky že ne, nahoru jsme dojeli v pohodě, i když na cestě ke hřbitovu sis lehký únik vlevo neodpustil, což se ovšem dalo čekat. Řekl sis tedy o nauzdění, které sic potom nebylo příliš potřeba, ale jistoíta je jistota, známe tě, a jít celou Kolčí pěšky se mi vážně nechtělo. VZali jsme to dnes pro změnu doprava, kdes mi dával řádně najevo, že to neznáš, a a co krok ses zastavoval a "vyděšeně hleděl do dáli". No ale nechal ses přemluvit a podařilo se dojet až k vojtěšce, kterou jsme obklusali, a obhlídli přitom terén okolo. BOhužel,samé oranice, takže v současné době neschůdné. Škoda, mohli jsme trochu obměnit trasy. Takhle jsem se jen vrátili na klasický okruh, a spodem kolem potůčku vyjeli v Týnci, ze kterého jsme vycválali nahoru a vraceli se zpět do Kolče. Tam jsem usoudila, že další nebezpečí by už neměli hrozit, a oduzdila jsem tě. A celkem bez problémů, naší vojtěšku jsme procválali pěkně po kraji v přiměřeném tempu, a i lesem domů jsme prošli v pohodě. Pravda, už ne tak harmonicky, jako včera, ale tak hlava i oči jsou na svém místě, takže alles ok.  

11.2. Studium a ostatní aktivity mi bohužel nedovolily dostavit se dřív, každopádně ty ses netvářil, že bys nějak strádal. Každopádně počasí nám nepřálo, sníh, vítr a tvrdý poklad nevěstil žádný extra jezdecký zážitek. Stejně jsme ale vyrazili, že si zacváláme alespoń otvovickým lesíkem. Opět na jednom laně, opět v pohodě - přes louky, do lesa, nikde jsi nekladl odpor. Já tě nepoznávám! Pravda, dolů do Otvovic jsem šla raději po svých, jelikož kopec byl prudký a velmi špatně schůdný. Ale i to jsi zvládl, a pak sis ho mohl druhou stranou vyběhnout. nahoře na poli potom pořádně foukalo, a tak jsme došli pomalu na cestu, kde jsme zaklusali, a pak i s telefonem u ucha se mi podařilo tě zastavit. Super. Vítr byl opravdu studený, a tak jsme si cestu již dále zbytečně neprodlužovali a vydali se po silnici dolů k domovu. Trochu jsem váhala, jak si poradníme se zmrzlými lesními kopečky, ale opět na jedničku, z kopců jsi šel perfektně, pomalinku, přesně dle mých pokynů. Dole jsi se s bratrem grošákem jen letmo pozdravil, pak jsi slušně počkal než jsem já prohodila pár slov s Janou a pokračovali jsme spáleništěm domů. A jako zlatý hřeb jsme na ledvině skočili předem připravenou větev, opět s telefonem u ucha, navedení jedním prstem, z kopce, a před cestou ses ukázkově zastavil. No samá radost, kamaráde!

6.2. Terén stále schůdný, vyjeli jsme tedy až dozadu do Kralup.Bezpotíží, na jednom laně, a no stres. cestu tam jsme celou parádně proklusali(dokonce jsi ani moc nekladl odpor, a to je to směrem od domova), zpátky spodem, tayk raději klusem, protože bláto dost klouzalo, vesnicí, a pak naší klasickou cross roklí. Tam jsi nacválal sice na pobídku, nicméně tempo potom bylo poněkud zběsilé. Každopádně směrem správným, takže no problem. Energie ti vydržela až nahoru, až jsem měla trochu obavy abys neběžel až domu, protože na horní cestě již většinou neběháš. Ael dobře to dopadlo, podařilo se zastavit, a tak ses mohl až domu sušit.Lehčí problém ještě nastal po cestě z louky do kopce na ledvinu, kde ses vydal horem, a pak zděšen náhlou změnou trasy, zamířil jsi do křoví. Větve byly tlusté, a tak jsem již málem nevybalancovala, ale dobře to dopadlo, slezla jsem pěkně harmonicky a z větví jsme se vymotali. Bylo to fajné a pěkné, konečně ses trochu proběhal.

3.2. Dneska jsi mě tedy nad očekávání potěšil. Asi ti mé návštěvy pouze dvakrát do týdne plně vyhovují. Ba ne, terén konečně povolil, a proto bych řekla, že ti otrnulo. Každopádně dokázala jsi mi zvednout náladu z bodu mrazu po neúspěšné zkoušce do takové výše, že by se to málokomu povedlo. Času bylo zase málo, a tak jsme vyrazili zase jen na porcházku, oba po svých. Ze začátku se ti ted anikam nechtělo, ale pak ses probudil, a ok. Šli jsme spodní cestou v lese, ale jelikož byla stále zledovatělá a hnusná, vzali jsme to zkratkou přes les, kde jsme zkusili slalom mezi stromy, poíslání do stromových uliček, či překračování klád a brody roštím. Úspěšně jsme se dopracovali ven, kde nás ještě čekala cesta oranicí, a pak už hurá na naší louku. Tam jsme si pěkně zaklusali, a já měla radost, že konečně jdeš toršku s chutí dopředu, a co víc, i ty jsi vypadal, že tě ten pohyb těší. Takže to máme dvojnásoubnou radost. Pak že zkusíme něco ze země. Nechtěla jsem aby to bylo příliš stereotypní,a tak jsme vzali jen kruh - n alaně, v kroku, klusu, za zády, ke mě, a tak. To jis zvládal dobře, tak jsme přešli na kruh bez lana - po půlce jsi vždycky odbočil, ale hned jsi se zastavil, a přišel jsi ke mě, pak jsi za mnou klusal a cválal ve volnosti - dokonalost.. Pak při dalším kroužku jsi odkráčel kousek dál, a tak jsme se vrátili, a opravili to s lanem - pěkně i se cvalem, super. Radost byla,  a v nejlepším se má přestat, a taky mi zanedlouho jel autobus, a tak jsme se vydali k domovu. Nutno zmínit jak jsi mě pěkně povozil na zmrzlých loužích, takový improvizovaný skijöring. Na looukách jsme ještě zaklusali, docválals mě a zároveň jsi na mě čekal..No prostě super!!!Pak nás došla Rarita, a tak jsme vyrazili v doprovodu k výběhu.

30.1. Nic nového pod sluncem, teplota nám klesla opět pod bod mrazu, takže k ledovce se přidalo opět neschůdné tvrdo. Alespoň jsme pro obveselení opět po půl roce vyrazili s doprovodem, a sice se Zuzkou a s Táckem, a s Janou a Trigy. Tušila jsem, že i s kamarády se nikam nepoženeš, a tak jsme vyrazili jen tak bez sedla a bez uzdění. A konečně se jednou má volba ukázala jako správná, jelikož ses opravdu nikam nehonil. I pár doklusání tě stálo veškeré síly, takež prostě pohoda. A holkám můžu být vděčná, že ses aspoň prošel, neboť kdybychom šli sami, už vidim, jak by tvoje hlava byla zabořená ve schnoucí trávě, moje nervy a hlavně zmrzlé končetiyn by to po půlce nevydržely, a šly bychom domů zase každý po svých. Takže vlastně úspěch!

26.1. Už mě pomalu přestávají bavit stále stejné krokové procházky se sedlem, a tak jsme dnes vyrazili jen na pěší procházku. Trošku jsem ti nejprve upravila kopýtka, ty jsi mezitím trochu anrovanl uši, a vyšli jsme. Vrchem na louky, kde ses zase popásl, a pak hned první odbočkou zase dolů. Trochu jsme zaklusali, ale moc ti to nešlo, a tak jsme raději zůstali v kroku. Dole jsme trošku popracovali ze země na respektu - couvání, úkroky, kruh, zastavení, následování, atd.. A pak jsem tě pustila a oba jsem šli volným krokem domů. Až teda na tu odpornou ledovku, která nás čekala na spodní cestě to bylo fajn. Ael jako nebýt mé baletní balance, několikrát jsem málem jak široká tak dlouhá skončila na zemi. Ty ses naštěstí držel líp, ale stejně je to hnus. Vivat jaro!!!

 

 

23.1. Terén se nám mění stále k lepšímu, ze zmrzlých hrbolů se nám stává parádní souvislá ledovka. Zase jsem nedomyslela detaily, a tak jsme se vydali do Zeměch. Tempo klasicky pomalé, nicméně parádně jsi poslouchal, nemusela jsem vůebc slézat, a dojeli jsme celkem harmonicky až k cestě dolů do Zeměch. Tam jsi začal klást trošku odpor, ale později se ukázalo, žes měl zase pravdu, poněvadž cesta byla tak úzká a zledovatělá, že jsme nakonec mohli být oba rádi, že nám zůstalo všech 6 nohou. Příště tě poslechnu, vážně!Pak jsme náš cross zase klasicky překlusali a přecválali, ale zase nic moc. Pak přes louky v pohodě a domů..

20.1. Povrch sice už vypadal roztátě, ale bohužel zdání klame a pole byla stále stejně tvrdá. Dali jsme si zase změnu, za rybníkem jsme zkusili neprobádanou cestu do lesa, která sice za chvíli končila, ale i tak jsme jí prolezli, a naskytl se nám skvělý tréninkový svah, pro tebe tak prudký, že ses musel několikrát zastavit a nabrat dech. Nahoře už jsme šli standartdně podél lesa, kdes vypadal, že každou chvíli zhyneš, a tak jsem šla kus pěšky. Pokračovali jsme pak nahoru, kde pohyb jsi příliš nezrychlil, ale celkem jsme si vyjasnili kdy budeš žrát a kdy ne, a taky jsi krásně vlezl an lesní cestu, i když se ti vůbec nechtělo. Takže jsme v pohodě slezli ke Slatinskému rybníku, kde zase chvíli pasení, a pak podél polí k domovu. Vzali jsme to vrchem, což bylo v pohodě, do kopce jsme zacválali, nahoře jsi perfektně přešel do klusu, akorát, že do kroku se ti moc nechtělo, no a u dalšího pole už to bylo mimo mou režii, vycválal sis do svahu a pak bys byl schopen cválat i oranicí, jen už abys byl doma. Nechápu. 

16.1. Rozhodla jsem se pro lhekou změnu, a tak jsme se vydali nach Koleč. Dle očekávání jis nahoře hned u cesty nezaváhal, a rovnou jsi cvalem vyrazil rovně, abych se tě náhodou nepokusila dostat do Kolče. Ale smůla, nohy ti stále neslouží dle tvých představ, a tak mi bylo umožněno zanedlouho slézt, bohužel tě nauzdit, a vyjasnit si role. Tak vrátil ses v pohodě, u hřbitova jsi jako obvykle dělal fóry, ale když jsi pochopil, že jediná cesta vede vpřed, dal sis říct,a  zanedlouho už jsme byli v aleji. Ze začátku jsme jeli standardně, ale ukopce dolu na druhé straně jsme nezahli hned zpět, ale vyjeli jsme až na protější pole za viaduktem, museli jsme využít toho, že byl ještě stále trochu sníh. Tam jsme teddy kousek zacválali, ale spíše jsme měli práci s tím nalézt další viadukt pod kterým bychom se mohli vrátit. Povedlo se, zanedlouho jsme v lesíku našli cestu, vedoucí přímo přes "železniční přejezd". Paráda. Tak žádné extra prodloužení trasy to nebylo, ale tak alespoň lehká inovace. Pak už běžná cesta zpět, na vojtěšces prímovým zacváláním.

15.1. Konečně po zkoušce, a tak konečně vyběhání? Zbytečný stres, povrch stále špatný, nohy stále bolavé, a chuť k jídlu stále vysoká. Dali jsme teda kratší okruh na Olovnici, kde aspoň zatáčkový cross sis trochu zacválal. A pak opět pasoucím se tempem k domovu.

10.1. Půda stále tvrdá, a tak jsme vyrazili jen tak bez sedla, abys alespoň trošku hřál, když už je ti zatěžko zařadit vyšší než krokovou rychlost. Avšak tušila jsem nějakou zradu, že jakmile vyrazím bez sedla, tak tobě otrne.  A samozřejmě jsem se nemýlila. Z kola traktoru jsi mě tedy nechal bez problémů naskočit, a i vrata se ji podařilo s asistencí biče z tvého hřbetu otevřít. Ovšem hned jak jsme vyjeli nahoru nad lesík, ihned ses dal do klusu. Litovala jsem tedy, že jsem nevzala sedlo, a tudíž, že se nebudeme moci důkladně vyběhat a vyrazit někam dále, nicméně svižným klusem jsme pokračovali po cestě dál. Aby nebyla nuda, stačil mi ještě vypadnout bič, a během následného rozhodování, zda slézt a dojít celou vyjížďku pěšky, jelikož se v blízkosti nenacházel žádný vhodný vyvýšený bod na výskok, anebo tam již stejně dost použitou tušírku zanechat, zvolila jsem variantu druhou, doufaje, že za týden ji tam třeba ještě najdu. Pokračovali jsme dále, kde tě tvá energie pozvolna přecházela a dal jsi přednost jhsitě chutné přemrzlé a suché trávě. Jakmile jsem se však pokusila navést na pole, kde jsme se mohli trošku proběhnoout, neváhals, poskočils a cvalem vyrazil podél silnice dolů. Už už jsem plánovala, kdy bude nejvhdonější tě opustit, ovšem ty ses nechal celkem bez problémů stáhnout, takže nebezupečí zažehnáno. NIcméně zbytek vyjížďky byl víceméně v tvé režii, jelikož beý sedla i bez udidla jsem při tvé rozvewrné náladě malým pánem. Každopádně naštěstí už žádná další dramata se neodehrála, celkem v poklidu jsme dojeli až domů,kousky klusu, cválat se ti nakonbec opět moc nechtělo.

7.1. Jelikož mrazy stále nepolevily, vzdala jsem své neustálé pokusy o tro tě vyběhat, a šli jsme se jen projít, každý po svých. Jako protivnej seš teda jak činže, hezčí přivítání už bych si snad neuměla představit - uši připláclé k hlavě seč jen to jde a výraz "odejdi dokud to jde, bolí mě nohy a nikam nejdu"!Asi to sis myslel. Chápu, že povrhc je pro tebe asi vážěn nepříjemný, nicméně procházak tě nezabije. A tak jsme vyšli. Klasicky přes louky k samotě. Nahoře jsem tě pustila  s myslným dojmem, že mě budeš následovat. jenže ty ne, nechal jsi mě dojít až dolu, kde sis mezitím nahoře vyhrabával z pod sněhu kořínky,a jakmile jsem se pro tebe vrátila, otočil se k domovu s výrazem "No to je dost, že už ses zpátky, takvoou dobu tu an tebe čekám!"Nezbývalo tedy než tě vzít zase na vodítko a pokračovali jsme až an louku u šachty, kde jsme si alespoň pohráli trochu ze země. Celkem jsi spolupracoval, i když couval se ti tedy vůbec nechtělo,a  své šklebivé ksichtíky sis nenechal od cesty ani nyní. Ale tak když plníš rozkazy, tvař se u toho jak chceš. Pak jsme chvíli zaklusali, což tě taky stálo velké sebepřemáhání,a  až v lese jsem tě konečně mohla pustit a pěkně jsi mě následoval. Přenesli jsme se přes devatero kopců a hor, kde tedy především já jsem si pěkně zaposilovala, a honem domů.

6.1. Využili jsme zasněžených polí a zkusili to vzít spodem ke Slatinskému rybníku. Mylně jsem se domnívala, že když jsou tvrdá pole alespoň zasněžená, půjde se ti líp. Ale evidentně ne. Nikam jsi mi tedy neutíkal, a šel jsi kudy ti bylo přikázáno, ale volný krok bylo tak to nejrychlejší na co ses zmohl. Nechala jsem tě tedy tak, došli jsme až k rybníku, kde jsi pro zpestření alespoň svezl jedno malé děvče, a pokračovali jsme lesíkemn nahoru na pole k domovu. Tam jsi tedy na chvíli vyrazil cvalem, ale bohužel tě to rychle přešlo a sešli jsme dolů nakonec vzorně pomalu. Vzhledem k opravdu krutým ladovským mrazům, kdy teplota dosahovala - 10 stupňů, zvolili jsme cestu nejmenšího odporu a šli přes pole přímou čarou domů. Tvá chuť být doma co nejrychleji byla asi tak silná, že ses přemohl na chvíli ke cvalu, takže alespoň zrochu ses protáhl. Ovšem pak na tebe asi přišla žízeň, jelikož jsi zastavil a začal jsi usilovně lízat sníh.Nicméně se mi podařilo tě zase rozejít a vydali jsme se honem k domovu, k vodě.

 

4.1. Myslela jsem, že po týdnu nic nedělání budeš nabit, ale opak byl pravdou. Teplota klesala stále níž a stejně tak přímou úměrou i tvoje chuť k práci. Půl hodiny nám trvalo než jsme došli jen nahoru k samotě,a tam jsi vypadal, že už dál prostě nepůjdeš. I ta zmrzlá tráva pod sněhem ti byla milejší než udělat tři kroky vpřed. Zachránili nás pok naši přátelé z vedlejší stáje, ke kterým jsme se mile rádi připojili a došli alespoň pod trojúhelník. Nicméně ani další koně tě dostatečně nemotivovali k pohybu, jelikož stále ses táhl velmi pozvolným krokem, a to, že se ti koníci vzdalují, tě ani v nejmenším nevzrušovalo. Ovšem na půl cesty dolů jsme potkali zbytek vedlejší stáje, mířící už k domovu,a  to pto tebe evidentěn byla dostačující motivace. Briskně ses k nim totiž připojil(cvalem, což najednou byl o poznání menší problém), a běžel jsi s nimi k domovu. Vím, je to krajně nevýchovné, ale opravdu jsem neměla energii se s tebou další hodinu vracet zpět, neheldě na to, že začalo dost hustě sněžit, a vydali jsme se tedy s nimi k domovu.  Po polích jsme ještě kousky zacválali, kde ses tedy s velkým sebezapřením přemohl a zařadil vyšší rychlost. Ale tak aspoň ses trošičku protáhl.

29.12. Zato dnes už se zima ukázala v pravém světle: -7stupňů a chromý Chario. Asi jsem zakřikla, jak po strihání pěkně chodíš, jelikož dnes jsi byl totálně vyřízen. Zrušila jsem cestu do Kolče a šli jsme jen an klasiku pak podél lesa, ale prostě jsi nemohl. Ano po vojtěšce nahoru sis nenacválal, jen takové záchvěvy klusu se objevovaly, ale po pár krocích zase rychle zmizely. Všechny pokusy o tvé vyběhání jsem proto za chvíli vzdala  a došli jsme pozvolna domů, chvíli i já pěšky, za prvé abych rozhýbala zmrzlá kolena a za druhé protože mi tě bylo neskutečně líto.

27.12. Výlet s Tomášem, takže jsme konečně jednou nejeli sami. Tomáš si vypůjčil Blondýnu, a tak nic nebránilo tomu vyjet vstříc Olovnici. Zima byla, ale evidentně zatím ne taková, aby ti bránila pohybu. Jelikož sotva jsme dojeli na první louku, tvá radost, že jsi venku s kámoškou neznala mezí, avšak má po chvíli již ano, jelikož tvé neustálé poskoky na místě, svévolná nacválavání a probíhání na další louky se mi přestalo po chvíli pozdávat. Naštěstí ses brzy vybil a my mohli pokračovat příjemným normálním tempem, kde sis zacválal chvíli i v zástupu za Blondýnou, a cestou zpět ses na naší zatáčkové rallye zase pořádně vylítal. Prostě super!

 

24.12. Štědrý den - viz.akce

22.12. Strouhání -viz.akce

21.12. Myslela jsem, že po tom, cos předváděl v týdnu, budeš mít zase nadmíru energie, ovšem příjemně jsi mě překvapil. Elánu jsi měl totiž velmi příjemně akorát, vyrazili jsme do Kralup, a na naší exkluzivní dálnici jsme si parádně zaklusali, pěkně v tempu, ale pravidelně, bez zastavování, bez útěků. Dolu jsme slezli bez problémů, ve vesnici taky vše ok,. a pak už nás čekala naše roklo - zatáčková cvalovka, kterou sis užil. Na další cvalovce jsem tě trochu zaměstanala, a tak jsme cválali pracovně, pak rychle, pak klus, krok - a super, vždy si jen čekal na to mlasknutí,ale nikam jsi neutekl. Jak by řekl Jaromír- cítíš tu forsage??Nahoře si pak v dáli zahlédl naše kolegy z druhé stáje, a tak sis usmyslel je dohnat. Krok jsi zrychlil, ale neutekls, čehož si cení. Nakonec se nám je podařilo dohnat, a dokonce když na louce do kopce jeden odcválal, podařilo se mi tě udržet a zůstali jsme s ostatními v kroku. Překvapuješ mě čím dál tím víc! Pěkné.

17.12. Pro zlepšení reputace po včerejšku jsme vyrazili jen zlehka, bez sedla. Největší zábava byla ovšem opět nasedání z laviček a stolů. Když už se mi konečně podařilo dostat tě ke stolku, nejen že zádí jsi okamžitě ustoupil pryč, ale ještě ses naučil nový trik - tak usilovně do mě strkáš hlavou, až odletím ze stolu na zem. Parádní kousek. Ovšem nedala jsem se, důmyslně jsem tě nastavila mezi stůl a strom a po pouhých 15 minutách snažení se výskok podařil. Hip hip hurá! Pak už jsme se vydali spodem na náš krátký okruh, tam lesem, loukami zpátky. Kousky jsme pěkně zaklusali, a dokonce i v klidu, pomaloučku zacválali. V našem kritickém bodě, esíčkovém vchodu na ledvinu, jsi začal trochu zrychlovat,a především to nehezky klouzalo, a tak jsem pro jistotu opustila tvůj hřbet a došli jsme každý po svých. Mé rozhodnutí se opět ukázalo býti správným, jelikož když jsme pak klusali spolu v závěsu, ty skoky na místě a docválávání cos předváděl, mě pouze utvrdili v tom, že energie máš opravdu přes míru a že jsem prostě opět udělala dobře. Ale ani tak jsi neutekl, a tak sis porci mrkve ze Suchdolského stánku plně zasloužil.

16.12. Celkem jsem očekávala, že po nedělní klidovce asi budeš veselejší, ale po tvém počátečním velmi volném kroku jsem své obavy trochu ztratila. Vydali jsme se okrajem lesa podél polí vrchem na Slatinu. Již od začátku mi připadalo, že podezřele příliš neustále táhneš zpět do lesa, ale nepřikládala jsem tomu žádnou větší důležitost. Ovšem to, čeho jsem se dočkala v následujícím rohu, to byla opravdu hnusárna! Klidně si klušeme podél pole, a ty, najednou, neupozornivše, prudce zatočíš, několikrát opravdu odporně vyhodíš a hurá do lesa. Já ovšem briskně využila svého pečlivě natrénovaného seskoku z klusu, a jakmile tě ztráta lesní pěšinky a skoky přes kamení přiměly zpomalit, neváhala jsem ani vteřinu, okamžitě seskočila a náležitě tě potrestala. Jelikož co je moc, to je příliš! V polích si utíkej jak je libo,ale do lesa prostě ne! Vysvětlovala jsem ti to už milionkrát, a ty stále ne a ne to pochopit. Ale evidetně jsi cítil, že tentokrát to bylo zu viel, jelikož při následném nasedání jsi ani nedutal, a ani při další cestě jsem nasazené udidlo ani moc nemusela použít. Ovšem až do té doby, než jsme se dostali na louky nad Slatinou. Energie tvého cvalu mi napověděla, že louky pro nás budou příliš krátké, a začli jsme trochu přiježďovat. Kupodivu jsi chodil moc hezky, protože když nic, aspoň trocha energie tam byla. Takže kroužky, ruchy, přechody, cval se dvojitou změnou, kruhy, cval z kroku a ze zastavení..A pak cval domů, nejprve pracovní, a pak jsem tě pustila, ovšem tempo jakým jsi vyrazil mě trochu zarazilo, a tak jsme vzhledem k blížícímu se kopci dolů zase raději zpomalili. I tak ses ovšem choval jak nefalšovaný plnokrevník - srst do pěny a neustálé poklusávání o tom mohlo jen svědčit. Ještě jednou jsme si pak zacválali, a pak nezbývalo než hodinu krokovat, abys alepoň trošku oschnul. Ty šílenče jeden. Pak mělo přijít na pořad věci ještě strouhání, které se bohužel nestihlo, a tak jsme se jen popásli a šli domů.

14.12. Taká příjemná, klidná a pohodová procházka do Otvovic. Nejprve jsi chvíli svezl Lenku, při klusu tedy se zančnou nelibostí, ale zvládli jste to oba. A pak už huá lesíkem do Otvovic. Do lesa jsi vkročil bez potíží, svah dolů jsme museli překonat sólo, a vyžadovalo to notnou dávku zručnosti, jelikož ledová plocha hadr. Nic, povedlo se, a tak jsme v poklidu prošli vesnicí a došli až do Otv. lesa. Tam jsem se rozhodla prozkoumat vrchní část, a tak tě čekal dost nepříjemný koepc vzhůru. Ale ty ses nedal, choval se jako správný důchodce, každé dva kroky sis dopřál pěknou dýchací pauzičku, a po hodině jsme byli na vršku jak na koni. Tam nás ovšem nečekal ádný zázrak. Cesta bylůa blátivá, klouzavá, a po chvíli bloudění po jisté boční cestě jsme došli až na druhý konec vesnice, nedaleko Holubic. My jsme se ovšem z nedostatku času vydali dolů vesnicí zpět k nám, kdes na silnici potkal bandu důchodkyň, ke kterým ses velmi vděčně připojil. Nebýt první lasakvé dámy, která tě neustálým přivoláváním evidentně táhla vpřed, možná bychom nebyli doma dodnes. Ale zdárně jsme se dobrali domu lucie Bílé, našli novou boční méně kamenitou cestu vzhůru a šup domů. Na cestě i na loukách jsme velmi zlehka zacválali, jen tak aby se neřeklo, a konečně klid.

10.12. Na dlouhou sedlovou vyjížďku opět nebyl čas,  a tak jsme vyrazili an jízdárnu, v původním plánu trochu zaskákat. Terén byl celkem vhodný, tak proč ne. Během mých příprav trasy ses najedl,a  pak jsme si pohráli chvíli ze země, což bylo fajné a pekné. úvodní hry jsme jen tak odflákli, ale o to víc jsme se zaměřili na ty složitější. Takže kruh za zády na laně, v kroku a v klusu, kruh ve volnosti - moc se povedl, posílání přes kavalety, do uličky, do slalomu - taky kupodivu v pořádku, a se vším podivem se nakonec povedlo i poslání na skok, a jeden malý jsi samostatně překonal! Odpor tam byl, to teda jo, ale hlavně, že byl nakonec překonán. A pak jsme se vrhli na ty skoky, dva dvojskoky nás čekali - kolmáky a lavička, a křížek s kolmáčkem. Nejprve jsme vše zkusili ze země, a byla jsem velmi příjemně překvapená, že i lavičku jsi skočil an aprvní pokus a úspěšně, bez řečí! Takhel yb nám to šlo, pěkně si cválat bok po boku. Jenže když jsem se pokusila z anší oblíbené lavičky dosáhnout na tvá záda, smál ses mi do očí. Zádí jsi vždycky ustoupil a díval se na mě pohledem typu  - "já dělám něco špatně"? tak co že to po mně chceš?" Prostě klasika. jenže času již bylo málo, a jelikož ani indiana výskok se nepovedl, došla mi trpělivost, skočilli jsme to znovu oba po svých a hurá procházkou domů.

9.12. Studium je studium, a tak nás čekala jen krátká pěší procházka. Nicméně bylo hezky, ani ne moc zima, a tak ses aspoň popásl, já si vyvětrala hlavu a spokojenost na obou stranách. Viď, Alíku.

7.12. Bylo hnusně, ale přesto jsem vyjela, jelikož jsi celý týden víceméně nic nedělal. A jak se později ukázalo, udělala jsem dobře. Už to, jak ses motal při čištění, mi napovídalo, že klidovak to dneska nebude. Ale co, vzali jsme sedlo, lano do ruky, a vyrazili jsme do Kolče. Zpočátku parádní klusovka, potom klasické žraní na vojtěšce. Tušila jsem, že do vesnice se ti nebude chtít a budeš se pokoušet utéct, ale převezl jsi mě - otočils to dřív, než jsem stačila vykonat patřičná opatření, a sprintem okořeněným solidním vyhazováním jsi nabral směr výběh.Přestože jsem tě varovala, že to co uběhneš, se stejně budeš muset vrátit, vydržel jsi poměrně dlouho- proklusal jsi ještě celou cestu a zastavil ses až u silnice. Nastal tedy straý známý scénář - nauzdit, nalézt a vrátit se. Ty ses ve své rozparáděné náladě chystal cválat, ale já se rozhodla, že tě vychovám. Když jsi tedy na vojtěšce vystřelil opět plným cvalem, nezbývalo než ti málem urvat koutek a na kroužku o průměru asi tak 1 metr tě zastavit. Ale zdá se, žes to pochopil. Nicméně nezamezilo to tomu, žes ve vesnici standartně dělal potíže, šprajcoval se, couval a tak dále. Ale nedala jsem se a zdárně jsme se dostali až na druhou stranu do aleje. Tam už cesta probíhala celkem bez problémů, ale uzděčku jsem ti ještě nechala, jelikož an zpáteční cestě na vojtěšce jsme si udělali lehké drezurní cvičení. Usoudila jsem, že  pár přechodů nám neuškodí. Takže jsme to vzali pěkně po obvodu klusem, pak krok, stání, pracovní cvalík..A pěkný. O ot víc sis užil závěrečný trap nahoru. A pak už v pohodě domu.

3.12. Další pokus o strouhání, jelikož stav tvých kopyt je katastrofální. Ovšem mé znalosti taktéž, takže trošku nešťastná kombinace. Ale my to zvládnem. Alespoň jsi mi to neztěžoval a předpisově stál, takže nohu jsem měla v pohodě položeou na své a zkoušela mé první pokusy s nožem. Šlo to lépe než jsem čekala, ovšem jestli je to správně, to ví bůh. Pak jsme to zarašplovali pěkně na stoličce bez stoličky, kde opět posloužila má noha,  a hotovo. Tentýž postupo jsme zopakovali ještě čtyřikrát, kdy tedy u poslední nohy už ses trochu cukal, ale možná to bylo tím, že nás začli otravovat slepice, a já tedy začala vykonávat dost zběsilé pohyby, které by způsobily jejich odchod, ale bohužel jsem se vyčerpávala zbytečně, a holky na mou práci dohlíželi dál. No, i tak se to povedlo dokončit a my šli ještě na krátkou bezsedlovku. Haninka mě vyhodila již ve dvoře, a tak jsme si museli poradit ze zavřenými vraty. Otevřít se povedlo, zavřít již bohužel ne. Nevadí, to dopilujem. Vyšli jsme tedsy přes jízdárnu a lesík nahoru na cestu. Zpočátku jsi byl zase nezvykle nervózní a na všechno jsi civěl, jako by tě to mělo sežrat. Ale po chvíli ses uklidnil,a choval ses předpisově. Neutekl jsi ani tam, kde jsem to očekávala, a dokonce i po silnici jsi šel v pohodě, i celkem v tempu, takže nohy tě evidentně nebolí. Takže jsme na cestě a po loukách lehce zaklusali i zacválali, dokonce v ohybu na ledvinu jsi ani neutekl, a tak jsme ve zdraví došli až domů.

 

 

2.12. Po nedělní vydatné projížďce jsme dnes zvolili pouze pěší pohodu. Prošli náš klasický okruh, spodem jsme vyšli, přes louku se vrátili. Sluníčko celkem svítilo, a tak jsme si užili. Spásl jsi ještě zbytky šťavnaté trávy, spolu jsme zaklusali, hlídal sis mě, ani jsi moc nezdržoval, pohoda.

30.11. Bylo po dlouhé době pěkně, a tak jsme se vydali na delší průzkumnou vyjížďku původně do Slatinského lesíku. Vyjeli jsme na ohlávce, ale jelikož jsme cestu plánovali po kritických vojtěškách, tušila jsem, že nauzdění nás  nemine. A taky jsem se nepletla. První cvalový úsek jsi byl kupodivu hodný, ale jakmile jsme se přiblížili k tvému oblíbenémi svahu dolů, nezaváhal jsi, zareagival dřív než já a šup cvalem k domovu a k lesíku. Nechala jsem tě tedy běžet a hlasem se pokoušela tě zpomlait. Povedlo se, a v půli pole jsi zpomalil natolik, že se m podařilo tě opustit. Vrátili jsme se tedy do výchozího bodu, nauzdili jsme, a pokračovali. Mé rozhodnutí se ukázalo býti správným, jelikož nebýt toho kusu kovu, skončila bych v lese podruhé. Takto jsme dojeli až na slatinské návrší, odkud jsme ale marně hledali schůdnou cestu dolu. Nakonec jsme museli dropem a nehezkou kamenitou cestu, která vedla až nakonec vsi k rybníku, přesně tam, kam jsme nechtěli. Nevadí, zkusili jsme tedy druhou lesní pěšinku, která ovšem po pár metrech končila, a tak nezbývalo než absoultně změnit plány a vydat se po strništích do Olovnice a tam už známou cestou domů Abychom si jízdu ještě zpestřili, v Olovnickém lesíku jsme zkusili cestičku vlevo, která nás už dlouho lákala. Jaký div, že nás vyvedla u nám známé lávky, která vede k naší zatáčkové cvalovce. Nu což, alespoň jsme se ještě proběhli. Když už nehrozilo nebezpečí, oduzdila jsem tě, když ale najendou jsi spatřil v dáli nevím jakého oře, který tě úplně rozložil. Vyrazilo jsi krokem plnokrevníka v padoccku, což se u tebe vidí opravdu zřídkakdy, neustále jsi poklusával, dokonce sji ano nežral. No nechápu, který kůň tě mohl uvést do takovéhoto transu. Koně jsme nedostihli a domů došli v pohodě, akorát doufám, ž emi nenastydneš, jelikož samými nervy jsi ani nestihl uschnout. Ale to ti řikám, tohle se neuč!

27.11. Po dlouhé době byla odpoledne nutná účast ve škole, a tak jsme to vzali spíše rychleji, jen tak na vyběhání. Ovšem ty spíš než na běhání ses tvářil na "žraní", a tak jsme dali jen krátší Zeměšské kolečko a pak ses ještě popásli nahoře u samoty. Zatímco ty ses futroval, já jsem si po dlouhé době zkusila pár cviků na protaženíů- pohladit koníčka mezi ušima a na zádi, dotyk pravé ruky levé špičky u nohy, dámský sed, mrtvého indiána i kolotoč na obě strany, leh na zádi a jízda obráceně, sed za sedlem, přednožky i zánožky a nakonec i klek a stoj. Sic takový opatrný,ale přece. A ty ses nenechal ničím vyvést z míry, plně ses soustředil n apíci pod sebou a cvičího blázna na svých zádech sis ani nevšiml.

25.11. Vyrazili jsme do kruhovky, ať máš změnu. Nejprv ses po cestě netvářil úplně sdílně, ale práce pak byla jedna radost. Všechno v klid, až téměř na myšlenku. Zmákli jsme všechny hry, pěkně v klidu, i stranovou na ukázání, zacouvání na celou délku lana, podlejzání ze všech stran, kruhovou na laně i ve volnosti pěkně za zády, procházení uličkou, posílání přes kavaletu. No řikám jedna báseň. Následování jsme šli zkusit ven, a pěkně jsme spolu obešli celý výběh, včetně kroužků kolem stojanů na seno, kopečků, klusu, zastavení a slalomu. Pak jsem chtěla ještě na tebe, což bylo teda horší, ale i tak se mi potom ze špalku podařilo naskočit a šli jsme chvíli přiježďovat na nákrčáku, pár kroužků, vlnovek, přechody a tak. Což o to, rozumíš tomu perfektně, ale když nechceš, muselo nastoupit lano. Netrápila jsem tě dlouho, stejně to klouzalo, takže pak jsme znovu obešli výběh a martyrium zakončili famózním seskokem z klusu. A hurá na volno domů.

23.11. Přestože zima byla opět jak v Rusku, odvážně jsme se vydali na vyjížďku, dokonce až na Budeč. Předpokládala jsem, že se bude š potřebovat pořádně proběhnout, a nemýlila jsem se. Už při či¨štění jsi měl roupy a neustále ses točil dokola. Odvážně jsem ale vyjela bez uzdění a zpočátku v pohodě. Na vojtěšce jsi trošku zdržoval, když jsi mermomocí musel odfoukávat sníh a spásat ty zmrzlé zbytky trávy co tam zůstaly, ale v pohodě jsme došli až ke hřbitovu, kde jsem ovšem zavčas neslezla a dopadlo to podle očekávání-na místě ses otočil a cválal zpět. TO by nebylo celkem nic nového, ale čekala jsem, že  se za kopcem zastavíš a vrátíme se. Jenže ty jsi běžel až na kopec a dále po cestě, a když jsi konečně přešel do kroku, neváhala jsem, seskočila a nauzdila tě. Cvalem jsme se tedy vrátili zpátky a pak prošli vesnicí, kde sis tedy vymýšlel jak jsi mohl, couvals, bál ses plachty, lidí, psů a tak dále. Nicméně zvládli jsme to, a pak už pokračovali celkem v pohodě až na Budeč, kam jsme dojeli oklikou, a neminul nás prudký kopec nahoru, který jsi sice s přestávkami, ale zdatně vylezl.Pak už jsme si jen pěkně zacválali na Budečských loukách a kopcem dolů slezli opět do vesnice. Tam jsem tě oduzdila a už v pohodě jsme pokračovali až domů, na vojtěšce jsme ještě pořádně zacválali, a dokonce i kopec v našem lese jsme slezli způsobně a v kroku. Ale teda zima jak v psírně!!

22.11. Zima přijela, a tak jsme zvolili cestu nejmenší zla - krátkou, a zároveň bezsedlově výhřevnou procházku. Přivezli mě za tebou rodičové, a i když na procházku se necítili, podívat se na tebe přišli. Ty jsi trpělivě poslouchalo diamantových podkůvkách a další pohádky, a já tě zatím stihla v klidu vyčistit. Pak jsme rychle vyzkoušeli pár parelliovacích her, při kterých jsi poslouchal, nebojím se říct až oddaně. Problém trochu nastal, když jsem se pokoušela na tebe vyškrábat, první pokus se nezdařil,a při druhém  jsi se s batohem, visícím po jedné starně za jednu nohu, vydal do svahu zpět k výběhu. le batoh to ustál, a sešli jsme zpět na cestu. Ovšem nastal další problém, bez tvých lidských kamarádů ses odmítal pohnout z místa, a tak až když se tatínek obětoval a šel tě doporvodit aspoń na louku, vydal ses za ním. Na louce ses pustil do zbytků nezmrzlých travin, a všichni kolem už ti byli ukradení. takže rodiče mohli v klidu odejít. My jsme se chvíli popásli a pokračovali na klasickou procházku, kousky jsme zaklusali, kousky zacválali, i když cválací terén to moc nebyl. Každopádně velmi pěkěn jsi poslouchal, co se směru týče, a tak jsme dojeli i přes lesík, a přes hory a kopce až k výběhu, nebyl zapotřebí ani jeden seskok. Nutno říct, že u koňských sousedů ses trochu "zašprajcl", a když už, táhl jsi do lesa směrem od domova. Takže tuto akci jsem příliš nepochopila, ale tak nemusím vidět do všeho, že. I když času bylo ještě dost, vyjížďku jsme ukončili dřív,a ještě že tak- po cestě do statku mě chytla ppořádní vánice. Už aby bylo jaro!

 

 

18.11. Dnes nás čekalo strouhání, a kupodivu jsme i plán splnili. Nevím, jestli jsem to orašplovala dobře, ale ty jsi každopádně stál luxusně. I se slepicí pod břichem, po níž jsem nakonec musela hodit náš kopytní háček, jinak by mi totiž asi opět šlápla na nohu. Pak jsme chtěli jít ještě do kruhovky, což se tedy nestihlo. I když možná dobře, šli jsme tedy jen přes jízdárnu lesem do výběhu. Ovšem na jízdárně jsi mě výslověn potěšil. Zatímco ty ses cpal, já jsem roupama začala obíhat malé kroužky, a světe div se, ty ses přidal!Skvělé. Vydal ses za mnou i přes kavaletky a nechal ses poslat i do uličky. Pak jsem tě tedy nechala na jízdárně a vydala ses do kopce směrem domů. Tys vyčkával, a v pravou chvíli mě cvalem doběhl. Ovšem těší mě, že si pamatuješ, že první chodím zásadně já. Totéž se opakovalo na dalším svahu při cestě z kopce, nahoře sis udělal mezeru, jak je tvým dobrým zvykem, a když jsem byla dostatečně daleko, secválala jsi ke mě.Měl jsi teda trochu problém s brzděním, ale povedlo se. Do dalšího kopce jsme se proběhli spolu, pěkně laterálně, bok po boku. Pak ses ještě očuchal s kolegy, doběhli jsme na konec lesa a spáleništěm došli k domovu. Pořád to řikám, že není nad tyto naše pěší procházky!

 

17.11. Po téměř jarním dnu nastává téměř zimní, ale přesto jsme odvážně vyrazili až do Kralup.A dobře jsme udělali.Až na první úprk do zatáčky, který se dal čekat, jsi byl nad očekávání hodný. Cestou tam ses sice dost táhl a sledoval jsi všelijaké motorky, čtyřkolky, děti a psy jako poprvé, ale tak proč ne. Cestou domů jsme se na klasických cvalovkách parádně protáhli, ale pěkně v klidu, šel jsi v tempu, ale na lehounký pokyn jsi okamžitě přeházel do klusu. No jak na myšlenku. Skvělý.Nad posedem jsme opět potkali Sorbona,  a kupodivu ses na něj nenapojil a nechazel ses pěkně odvést až na druhou stranu, kde jsme jkeště zacválali. Pak jste se stejně potkali, takže mi nemáš co vyčítat, a prošli jsme i obě louky v kroku, dokonce i ledvinu, což mě tedy velmi(ale příjemně překvapilo.Zmrzlost až na kost, ale pěkné.

15.11. Téměř jarní den, a tak jsme vyrazili do Otvovic. Opět sami, ale připadá mi, že už si na to oba zvykáme. Vyjížďka to byla pěkná, i když pomalejší, jelikož cest ado vesnice a pak přes vesnici je velmi kamenitá a betonová, takže jsem ti šetřila kopýtka a šla sólo. Ale tak aspoň sis je na tvrdém trochu obrousil, jenom dobře. Pak jsme hledali cestu v lesíku, která byla dost trnitá, ale pak se povedlo. Nezklamal jsi, a závěřečný svah dolů jsi dle očekávání secválal, naštěstí však u viaduktu sis do toho nechal kecat a nechal ses navést ven. Pak jsme tedy trochu zaklusali a čekala nás další tvrdo cesta přes silnici a vesnicí. Pak jsme si vyběhli parádní zatáčkovou lesní cestu až k nám nahoru, kde ses tedy až zadýchal. Ael bylo to fajn. Domů jsme šli oklikou, aby ses ještě trochu proběhl, ale vypadals, že o to v zásadě ani moc nestojíš, raději sis plnil žaludek. Takže ne moc akční, ale tak alespoň pěkná procházka. Cválat půjdem jindy.

12.11. Pro dnešek jsme zvolili pouho pouho pěší procházku, ale ani přesto jsme si ji příliš neužili(i když vlastně ty asi ano, já zas tolik ne, jelikož jsme se procházeli víceméně každý zvlášť). Z výběhu a až na ledvinu jsi sice došel dokonce i bez ohlávky, takže fajn, ale tam ses zastavil a dál jsi nehodlal v žádném případě pokračovat. Tedy jsem tě vyčistila, nechala pást a sama se vydala dál, s tím, že jistě brzy dorazíš. Ovšem když ses ani po půl hodině neobjevoval ani v zatáčce, došla m,i trpělivost a musela jsem se pro tebe vrátit. Na mé rozpohybovávací akce typu s lanem za zadkem a ukazovat směr ses tvářil velmi nerudně, a tak nezbývalo než nasadit ohlávku a provést pár parellistických her, pro zlepšení morálky. No hry jsme provedli bez problémů, morálku však příliš nepozvedli. Došli jsme až na spodní louku, kde jsem se rozhodla dát ti druhou šanci. Nechala jsem tě tedy pást, sama došla až do lesa, kdes mě zajisté neviděl a čekala. Dala jsem ti limit 10 minut, a ty jako bys věděl. V momentě, kdy už jsem se začala pomalu zvedat, asi tak minutu před koncem limitu, najednou slyším šustot listí, a kdo se to neblíží. Sám mistr. Máš víc štěstí než rozumu. Pak už ses choval vzorně, když se zdržel, tak jsi pak i doklusal, a na volno jsme došli až do výběhu. Asi jsi nechtěl přijít o jablíčka, tak ses aspoň nakonec musel chovat slušně.

11.11. Tak tento týden se z tebe opět stal starý známý útěkář Chario.Probudil ses ze své "hodné" letargie a trošku jsi naše vyjížďky alespoň okořenil. Vydali jsme se nejprve nahoru směrem na Koleč, ale pak jsem si to rozmyslela, a změnili jsme směr na Slatinu. A všechno v pohodě, trošku jsi žral, ale jinak ses vcelku řídil mýmim pokyny. Trochu jsme zaklusali. nahoru k vojtěšce a pak po ní jsme pěkně v klidu zacválali..Pohádka. Jenže pakjsme stanuli před poměrně prudkým svahem dolů, ale stejně jsme se vydali dolů. No, nejprve tě víc než nějaké sbíhání zajímalo staré obilíčko pod tebou, ale pak jsi na moje neustálé tahání dost prudce zareagoval a vydal ses klusem dolů. Proč ne, dokud jsme zůstali v klusu, tak no problem. Ovšem čím víc se kopec začal svažovat, tím méně úspěšně jsem viděla své šance. Situace dopadla dle očekávání, samozřejmě jsi nacválal, trapem jsi seběhl z pole, hodil jsi pár exluzivních kozlů a pokračoval dál, když najednou sis uvědomil, že vpravo lesem to je domů bezpochyby blíž, hodils myšku vpravo a pokračoval k lesu. V tu chvíli už jsem si začala uvědomovat vážnost situace, jelikož v tomto lesíku nevede žádná cesta, a procválat by se tudíž dal pouze s notnými ztrátami. Naštěstí se mi v kopci podařilo tě převést alespoň do klusu,a tak jsem na nic nečekala, provedla akrobatický seskok, a vydali jsme se domů po původní trase, už v klidu. No ale teda předvedl ses pěkně, až mi tekly slzy(a ne strachy).

9.11. Počasí nám opět přálo, a tak jsme vyrazili už konečně do Olovnice. Zase sami, zase na ohlávce. Překvapuješ mě, seš čim dál hodnější. Dolu k posedu jsme se vydali nestandartní cestou, a přesto jsi nekladl žádný odpor. Akorát když jsem se tě pokoušela dostat nahoru na pole směr Olovnice, nesouhlasils a vydal se opačným směrem. Jedno sesednutí vše vyřešilo a došli jsme v pohodě až nahoru. Totéž se opakovaloještě nahoře, ale když jsme se pak dostali do lesíku, už nebyl problém. Vesnicí jsme prošli v pohodě, když teda pominu ty nebezpečné palety, které v tých očích musely vypadat jak bandy mafiánů, když si vzpomenu na ten oblouk, který jsi vykouzlil, aby ses jim vyhnul. Louku jsme pak vzali spíše v lehčím klusu, jelikož to dsot klouzalo, a s cvalem jsme začali v podstatě až nahoru do lesíku. Kde jsi teda začal cválat větve nevětve, ale podařilo se mi vyjet poslepu, tak pohoda. Nahoře v lese jsme zaklusali, a kopec dolu se nám podařilo sejít dokonce i pomalu!Přes louku nahoru jsme zacválali, trochu jsem se tedy na zarostlém a díratém podkladu bála o tvé nohy, ale tak ty sis to vyřešil a no problem. Pak už nás čekal náš oblíbený kopco zatáčkový cvalík, s lehkou pauzu až nahoru k našim domečkům na Zeměchském rozcestí.Cval to byl solidní, vzhledem k teplotě a zimní srsti jsi skončil úplně zpěněn, ale nebyla to žádná zdrhačka, nýbrž pěkněj, příjemnej, i když temperamnetní cval. Pak už jsme došli celkem poklidným schnoucím krokem až domů, neodpustil sis tedy lehký úprk na ledvině, podobný tomu minulému, ale mimo větve, tak nevadí. Ještě jsme se chvíli popásli a šup za ostatníma.

5.11. Luxusní počasí, luxusní procházka. Spojili jsme, dalo by se říct, 4 v 1, a to to bylo hezčí. Pro začátek jsme vyrazili na bezsedlovku, kde nejkritičtější byl klasicky náskok. Pokoušela jsm se o něj pro změnu  z laviček a stolů u rybníka, a dlouho bezúspěšně. Tys mezitím stihl ze stolu vyluxovat všechno spadané listí, a já jen přemýšlela, jetsli stojíš moc daleko, nebo ne. Nakonec se mi však podařilo alespoń kousek tě přitáhnout a povedlo se. Takto jsme dojeli až nahoru na louku k samotě, občas klusík, kousek cvalu, pohoda. Na louce jsem využila pěkného počasí, lehla si na zem, a koukala do nebe, a ty ses mezitím stihl popást. Pak jsme ještě na chvíli parelliovali, nejprv na laně, ovšem parádní potom byla práce v absolutní volnosti - kruhy i v klusu, za zády, bez lana, a neutekl jsi. Skvělé. Pak jsme celou louku proklusali(opět bez lana) a vydali se každý sólo domů. šla jsem napřed, ale jelikož jsi opravdu extréměn zdržoval, vzala jsem tě a kolem kritického pole tě provedla. V lese už není tráva, tak to šlo líp, a tak jsme zase lezli svahy až na ledvinu. Jako mně to dalo práci, ale na tvoje funění jsem neměla. Na ledvině opět krátké vyfunění a popasení a pak už hurá domů!

 

  

4.11. Tak dnes pohoda, počasí pro tebe ideální - vlhko, měkko, pro mě na 3 svetry taky akorát, takže co víc si přát. Před odjezdem jsem ještě lehce vystrouhala, pěkně i na stoličce bez stoličky, a vyrazili jsme. Kolem výběhů nahoru, kde jsme dali klasickou kluso cestičku a cvalo vojtěšku. Byls takový poměrně příjemně dopředný, takže paráda. U silnice jsem se rozhodla pro změnu trasy, a vydali jsme se kolem kamene dolů na Zákolany. Zde jsi dle očekávání kladl odpor, i když ne nějak přehnaně, nakonec jsem stejně musela dolů. Ale nevadí, pod kopcem jsem se zase nakonila a pokračovali jsme po cestě až k lesu. Do lesa jsi vkročil opatrně, ovšem evidentně ses lekl, že bych se tě mohla pokusit dostat na cestu vedoucí do Otvovic, a proto jsi pro jistotu nasadil cvalové, až tryskové tempo. No v lese nic extra, ale jelikož ses držel na cestě a ke konci jsi zbrzdil, obešlo se to bez následků. Ještě další kopeček sis pěkně vyběhl, doplněje to o mocné vyhazování v zatáčce. Ale pořád jsem seděla a mohli jsme pokračovat dál. Louku jsme procválali celkem v klidu a dokonce ji obešli i zadem, kdes kupodivu neprotestoval. Ovšem jakmile jsme se dostali na cestu, asi jsi opět dostal strach, že bych se tě mohla pokusit dostat jinam, než domů, opět jsi nasadil první kosmickou, a kolem samoty jsi utíkal až k louce do kopce, kde jsem se trošku obávala o naši budoucnost, jelikož ani oranice do které jsem tě navedla, tě nezpomalila. Ale dole jsi se kupodivu zastavil na trávě, a tak jsme už jen pozvolna došli spodem domů. No, na to, že jsem neměla uzdečku už ani s sebou, to šlo!

1.11. Tvá solidarita a slušné chování neberou konce - dnes se konečně udělalo hezky, a tak jsme se vydali na pořádný terén - téměř po roce do Holubic. Sami jsme tam ještě nebyli, a tak jsem očekávala, že  budeš dělat potíže, ale světe div se -uzdit jsem nemusela. A dokonce ani mnohokrát pěšky jsem nešla. Pravda, kamenitý kopec do Otvovic, a pak přes celou vesnici jsme šli každý zvlášť, ale ani ne tak z důvodu, že bys nešel, jako spíš z důvodu kamenitého a betonového podkladu. V Otvovicích u hřbitova, kde byl mimochodem velmi silný dušičkový provoz, jsem se opět nakonila, a vyrazili jsme směr Holubice. Pěkně v poklidu, nežrals, neutíkal, neotáčel se..Co dodat. I do lesa jsi vlezl bez problémů a zdolali jsme prudký, klouzavý kopec dolů. Když nám ovšem cestu zkřížilo hned několik spadlých stromů, opět jsem slezla a vydala se hledat alespoň trochu schůdnou cestičku okolo. A moc se nedařilo, všechno bylo prudké, a tak klouzavé, žes měl co dělat, abys to nesjel po zadku. Ale povedlo se, a velmi mě potěšilo, jak jsme to společnými silami zvládli. Přes potůček už nebyl problém, v břízkách jsme po lehkém bloudění taky cestu našli a pak už jsme se konečně mohli pořádně procválat na kralupských cestičkách k domovu. Nahoře jsme opět potkali naše dva kamarády z minula, ovšem tentokrát už sis jich moc nevšímal, a pokračoval v čele dál. Čím víc jsme se blížili k domovu, tím víc ses začal futrovat, takže kamarádi se ti vzdalovali. Což ti ale evidentně bylo opravdu jedno, jelikož když jsem tě pak na ledvině chtěla otočit dolů za nimi, že se půjdeme také chvíli popást, na nic jsi nečekal, nasadil první kosmickou, a běžel pěkně nahoru, k domovu, a na tvojí trávu -ozkoušenou a evidetně lepší. No ale když vezmeme, že tento úprk od tebe byla vlastně jediná bota na celém takovémto výletě, nezbývá než tě zase pochválit. Asi už začínáš chápat, že když se budeš chovat slušně, i já pak budu hodná.

30.10. Tak dneska už kupodivu nepršelo, ale zato zima byla pořádná a klouzavo stále stejně. Oblékla jsem tedy všech 5 svetrů, 2 vesty, a bundu a vydali jsme se na jízdárnu parelliovat. Cestu tam jsme zvolili lesní, zpět silniční. Krapet to klouzalo, ale dalo se. Na jízdárně jsem tě nechla trošku popást, ať mi tam trochu upravíš terén na zimu. A pak jsme se dali do práce, hlavně pozornost i za přítomnosti trávy a posílání někam, práce s kavaletami. Stále mě překvapuješ, nestačila jsem zírat jak jsi najednou všemu rozuměl. Exkluzivní přistavení k lavičce, posílání do uličky za mnou, vedle mě, couvání, čekání, dále přes kavaletu, zastavit nad ní, vedle ní, za mnou, samostatně. A skvěle! Vždycky ses tvářil, jako že za mnou jo, ale sám teda ne. A najednou to šlo. Pak jsme ještě zkusili posílání do slalomu a pár zvýšených kavaletek, v kroku a v klusu. Kupodivu ses i pořádně natáhl, tak to i vyšlo. No, udělal jsi mi vážně radost.

29.10. Vzhledem k nepřízni počasí by se tento týden dal označit za tréninkově velmi slabý. Již včera jsem kvůli vytrvalému dešti byla nucena změnit plány a zůstat raději doma, a ani dnes nebylo lépe. Za tebou jsem tedy vyrazila, ale možná by bylo bývalo lepší, kdyby ne. Neustálý slabý déšť, mlha, vítr a stupňů tipuji něco kolem 10(naštěstí zatím nad nulou) nám pěkně znepříjemnily jinak velmi zdařilou vyjížďku. Zvolila jsem jen lehkou, původně krátkou, bezsedlovku a bezudidlovku, na trase delší klasiky. Problém ovšem nastal již při nástupu, kdy ses rozhodl dělat potíže. Nepodařilo se mi dosáhnout tvého hřbetu z traktoru, ze schodů, z valníku, ani ze studny, a proto nezbývalo než zvolit variantu brod - výskok po indiánsku. Ten se podařil tak napůl jako vždy, ale tys mě zachránil. Vydal ses směrem k vratům,. čehož jsem okamžitě využila, opřela se o šprušle a konečně se usadila. Ještě než jsem se stačila chopit opratí, ty už ses zmaten vydal ven, takže výsledkem byly vrata rozražená mým kolenem, otevřená dokořán, ale sílu slejzat a napravit to  jsem již opravdu neměla. A tak jsme vyjeli. Choval ses absolutně vzorně, nato jak klouzavý byl povrch jsi byl celkem dopředný, a tak jsme na sjízdných plochách parádně zaklusali, kousky i zacválali. Když pomineme moje absloutně promrzlé končetiny, jelikož ty seš schopen spásat porost kdekoliv a za jakéhokoliv počasí, bylo to opravdu parádní. Před sjezdem na ledvinu jsem pro jistotu slezla a došli jsme domů každý po svých.Opravdu slastný pocit, když ses zase někde zapomněl u trsu, takže jsi pak musel dobíhat.Zvolil jsi cval, a o to bylo krásnější, když ses pár metrů ode mě sám od sebe zastavil. Hej. Stejně tě miluju.

26.10. Původně jsme chtěli vyrazit na něco delšího, nejspíš do Olovnice, ale tvá nechuť k pohybu ve spojení s abnormální chutí k jídlu, mlha a zima, mě přesvědčily o změně plánu, a tak jsme si cestu o trošku zkrátili. Přestože běhat se ti moc nechtělo, tím, jak jsi skvěle poslouchal co se směru týče(na ohlávce samozřejmě), sis výrazně vylepšil reputaci. V podstatě za celou cestu jsme neprožili výraznější rozpor, šel si všude, kam ti bylo přikázáno..No prostě neočekávaně báječné. Dole v aleji jsme si perfektně v tempu, ale v klidu zaklusali, a nahoru do našich oblíbených zatáčkových kopečků si parádně zacválali, dokonce i na pravou nohu. Super! Nahoře jsme potkali i bratry sousedy, ale kupodivu ses s nimi nepotřeboval okamžitě seznamovat, a všichni dohromady jsme v poklidu došli až pod ledvinu, kde jsme vám dopřáli ještě další popasení,a až potom vyrazili k domovu. Trošku jsi protestoval, když se tvoji druhové vydali spáleništěm dolu, a tys měl pokračovat rovně k výběhu, ale tak i to jsme si vysvětlili a zdárně dorazili domů. No, i přes nevábný začátek pěkná vyjížďka!

25.10. Vzhledem k nádhernému počasí, který nám sluníčko nadělilo, se na tebe konečně po dlouhá době vyrazila podívat rodinná delegace. Takovéto návštěvy máš rád, a tak ani touto jsi nepohrdl. Práce tě nečeká, mrkev dostaneš, a ještě se popaseš. No neber to! Vzali jsme tě tedy na procházku, standardní okruh přes louky, a spodem domů. Přestože se setřička trošku cukala, nakonec se přece jen odvážila se na tebe vyškrábat a statečně odjela skoro celou cestu. Nevypadals, že by ti na hřbetě nějak extra vadila, a ve svačině jsi pokračoval dál. Moc se ti nepozdávalo, když se z tebe,trošku nervózně a zdlouhavě, pokoušela dostat, ale vydržel jsi ty i ona, a povedlo se. Nakonec sebrala odvahu i maminka, kterou jsi trošku protáhl větvemi, ale jinak cesta proběhla absolutně v klidu. Škoda jen, že sis moc nezaběhal. Ale změna je život,  i procházka je fajn.

 

 

22.10. Rozhodla jsem se po dlouhé době si tě zkusit nauzdit a jít přiježďovat, bez sedla. Ale ukázalo se, že to nebyl příliš dobrý nápad. Už uzdění, které proběhlo hned u rybníka bez návaznost na jakýkoliv tvůj hřích, se ti krajně nepozdávalo a připadal sis lehce podveden. Z lavičky se mi podařilo naskočit, ale i potom jsi byl jak na trní - neustále vyplašen, tahal ses..Nic moc, asi jsi to uzdění bral jako velkou nespravedlnost. A co teprv, jakmile jsme se dostali na louku a naznačila jsem ti, co se bude dít. Tvá nevole neznala mezí,a  rozhodl ses dávat ji najevo silným odporem k pohybu. V klusu se pracovat ještě dalo, kroužky, obraty, prodloužení, přechody - vše jakž takž. Do obratu se ti moc nechtělo, ale když jsi pochopil, co že se po tobě žádá, provedl jsi ho pěkně, podobně s couváním. Co ovšem bylo katastrofální, byl cval. Tak nepohodlně a neochotně jsi nechodil, už si ani nepamatuji. Když už jsi naskočil, po pár skocích jsi přecházel zpět do klusu, při změnách jsi zásadně křižoval, vpravo jsi nechtěl naskočit pro jistotu vůbec..no neuvěřitelné. A aby toho nebylo málo, ještě ses začal přetahovat s udidlem, evidentně ti totiž došla trpělivost s chozením na otěži. Takže jsme to se cvalem nepřeháněli, oduzdila jsem tě a vyrazili jsme druhou stranou k domovu. Po cestě ses celkem stihl vrátit do svého klidu, ovšem při vjezdu na naše lesní rallye ses evidentně rozhodl mi to všechno vrátit, takže jakmile se cesta začala svažovat, stromy nestromy, nacválal sis, a šup lesem k domovu, ještě jsi vše neopomněl doprovodit parádními kozlíky. Nutno říct, že když jsme za lesem ve zdraví přešli do kroku, spadl mi balvan ze srdce. Na ledvině jsme opět potkali uteklého, pasoucího se Sibeliuse, a tak jsem k tvé radosti konečně opustila tvůj hřbet a vydala se chytat divokého oře. Ten naštěstí zamířil k domovu, jen co jsem se přiblížila, a tys nás vzorně následoval!Takže konec dobrý, všechno dobré!

21.10. Úterní vyjížďka na Koleč, a když pomineme počáteční a tradiční vzpouru, že prostě do vesnice nepůjdeš, za vesnicí už bylo všechno v absolutním pořádku, a dojeli jsme až k našim cvalovkám k potůčku, které jsme pak doplnili o zatáčkovo - kopečkový cval a pozvolna se vydali zpátky. Už jen s jedním lanem jsme si pak zacválali po naší vojtěšce a lesem se vrátili do výběhu. Stejně - znáte někdo lepší pocit, než si v klidu cválat po rozlehlých pláních, kontrolu nad koněm držet ve dvou prstech a kochat se přitom okolím?

20.10. Tak jen tradiční pondělní krátká pěší procházka, ale o to lepší! Ve výběhu už jsi ani nežral, tak jsem se trošku obávala, aby jsi pastvou nepohrdnul, ale obavy byly liché, sotva jsme vylezli na louku, vesele ses pustil do trávy. Vzhledem k tomu, že byl překrásný téměř letní den, i já jsem se vyvalila na louku a slunila se. Času jsme měli bohužel pomálu, a tak jsme zanedlouho vyrazili spodem zase domů. Zpočátku jsi teda dost zdržoval a musela jsem se pro tebe i vrátit, ale pak už sis mě hlídal a na spodní cestě jsi mě v poklidu došel. Na louce sis dal zase pauzičku, ale pak jsi mě v pohodě docválal a doklusal. Pak jsme si ještě zaklusali ve volnosti spolu, a pak už pozvolna došli domů. Bylo to krátké, ale opravdu, neznám nic krásnějšího, než když vidíte jak se samotný kůň v absolutní pohodě prochází lesem, v klidu si doklusává, a přesto neuteče. Pohádka!

18.10. Konečně změna!Poprvé od našeho návratu do Blevic vyrazíme ven s doprovodem. Konečně se za námi vypravila Lucka, takže jsme ven vyrazili společně s ní a s Blondýnou. Už po cestě z výběhu jsi ji pěkně povozil, stavili jsme se i v rybníku, kde sis vymáchal kopýtka a posléze, když jste zkusili slalom mezi stromy, byla Lucka nadšena, jak pěkn funguješ na překládánou otěž. Sama se divím, že jsi měl tak sdílnou náladu. Nicméně po nasedlání, a když jsem na tebe opět vylezla já, jsi svou polospící tvář rychle vyměnil z atvář energickou,a již od jízdárny jsme všechyn kopce až nahoru na cestu vyběhli cvalem, tedy převážně ty, Blondýna se trpělivě držela zpět. Na cestě sis ještě chvíli hrál na plnokrevníka, ale naštěstí tě to brzy přestalo bavit, a tak jsme celkem v poklidu došli až nalouku, kde jsi nacválal sice až na můj pokyn, ovšem zastavení až za domy tak úplně na můj pokyn nebylo. No tak ale hlavně, že bylo vůbec. Pokračovali jsme cestou dál, až k Zeměchům, a k mému velkému překvapení ses ani na jedné odbočce nepokusil utéct. Pěkné! Dále na cestách jsme občas zaklusali, občas zacválali, zkusili to i v zástupu za Blondýnou, což se ti teda moc nelíbilo, ale chvíli jsi to vydržel. V kldiu jsme sešli až na Kralupskou cvalovku, a ty, celkem na nic nečekaje, jsi vyrazil přímo vpřed, lidi nelidi. Na nerovném podkladu jsi torchu klopýtal, ale pak jsme to vyřešili, pěkně ses proběhl, a u lidí jsi i kupodivu zastavil.. Ovšem dál ses teda moc neukázal. Nechápu proč ses zase všeho bál, ale skládka, auto, nebo nedej bože pytle na kárce, všechno to byl pro tebe neřešitelnej problém. naštěstí to odnesla jen má lehce poškrábaná ruka od větve, ale příště by sis to mohl odpustit. Pokračovali jsme dále vesnicí, nahoře se parádně procválali roklí, kdes teda na konci nezastavil podle mých představ, ale alespoň pokračoval správným směrem, takež to vlastěn ničemu nevadilo, Nahoře jsme dali krátkou pastevní pauzu a zase pokračovali cvalem nahoru, ty opět jak šílenec, Blondýna svým tempem. Pokračovali jsme dolů k posedu a nahoru k cestě dali poslední cvalík. Na loukách jsme to vzali raději spodem, kde jsi k mému překvapení ani neprotestoval, a dole si na tebe ještě opět sedla Lucka. Občas jsi se pásl a pak doklusával,ale myslím, žes na ní byl v podstatě hodný. A i na mě jsi byl hodný, chodil jsi teda v tempu,ale stále správným směrem, tak paráda.

 

  

15.10. Tak opět středa, a proto nás čekala nějaká alternativní práce. Nakonec jsem zvolila opět kruhovku, spojenou s lehkou bezsedlovou procházkou. Z výběhu jsme tedy vyrazili po silnici, a s lehkou zastávkou ve statku došli až do kruhovky. Prozatím ses choval pěkně, ani po Lence s Dinárem jsi nekoukal a soustředil ses, co se po tobě žádá. Takže při stojícíh hrách, jako je důvěra, tlaky a tak, jsi stál jak přibitý, a ani jsem nemusela nijak tě honit a napojovat. Bylo to vše takové hrozně jemné, bez žádného velkého tlakování. Prostě super. Důvěra byla fajn, zkoušeli jsme klasicky různé dotyky s lanem, zavěšování nohou, protahování a držení nohou, podlézání pod břichem i mezi nohama, dokonce jsme zkusili i naohlávkování z kleku a povedlo se! Pokračovali jsme s ustupováním, couváním, otáčením, překroky, ustupování do strany. Opět bez problémů. I jo jo hra se povedla, vždy jsem tě někde odložila, a ty ses nehnul, dokud jsi nedostal pokyn.Prostě paráda. Pokračovali jsme se následováním, z čehož jsi už tolik nadšen nebyl, protože se od tebe začal vyžadovat nějaký pohyb, ale tak přežils to, a celkem ochotně jsi mě následoval, i do různých zapeklitých zatáček a obratů. Reagoval jsi na úplně neznatelné pohyby prstů, čímž jsi mě opravdu neskonale potěšil. Jakmile teda došlo na klus, začal jsi prvěn lehce protestovat, ale vyřešilo to lano, na kterém jsme se to vysvětlili, a pokračovali i bez něj. Pak jsme zkusili i práci na dvou lonžích, což nám ovšem moc nešlo, takže jsme to za chvíli vzdali. Fajn je, že se těch lan za sebou nebojíš, horší je tě nějak rozpohybovat. No ale to vypilujem. Na závěr jsme si nechali klasicky nejproblematičtější posílání na kruh. Zpočátku ses teda vůbec netvářil, a mě stálo hodně sil, než se mi podařilo tě dostat až na obvod, ale povedlo se, a zanedlouho už jsi pěkně s uvolněnou skloněnou hlavou klusal po obvodu. Na jakýkoliv vlídný signál z mí strany jsi teda okamžiět radostně reagoval a zastavil ses, ale chodil jsi pěkně. I změnu směru jsme trénovali, která teda nebyla úplně čistá, ale šlo to . Akorát to obíhání za zády nám moc nejde, pořád to bereš jako signál k zastavení, musim to nějak lépe vymyslet. KAždopádně jsi chodil pěkně, a abychom skončili s úspěchem, cval jsme si raději nechali až na příště. Nicméně pořád nás čekal ještě můj bezsedlový výskok na tvůj hřbet, za pomoci blízkého pařezu. No chtít po tobě, abys přišel k pařezu blíž, ppokud možno celm tělem, nejen hlavou, byl nadlidský výkon, ale jak se řiká-když nejde mohamed k hoře...Když jsem si tedy vhodně přemístila pařez, podařilo se mi tvých zad dosáhnout a pomalu jsme vyrazili k výběhu. Nutno říct, že opravdu pomalu, protože přesto, že jsme šli k domovu, jsi opravdu nikam nespěchal. Ale tak proč ne!

14.10. Stále jsem se nemohla rozhodnout, kterým směrem dnes vyrazíme, a tak jsme vyjeli nahoru na Slatinu a dál se nechali překvapit, kam až nás vítr zanese. Vzali jsme sedlo a ohlávku, a vzhledem k tomu, že nikterak akčně ses netvářil, doufala jsem, že uzdečku nebudu muset použít. A podařilo se! Při cestách kolem neposekaného osení ses teda neudržel, a vydatně ses napásl, ale jinak ses choval vzorně!Nakonec jsme z vrchu pokračovali směrem k našim vojtěškám, kde jsme objevili skvělou podlouhlou, mírně stoupající cvalovku, kterou jsme si ve skvělém, pomalém tempíčku vyběhli. U silnice ses sice chtěl dát zpět k domovu, což se ti ovšem nepovedlo a šli jsme dolu na vojtěšku, přes kterou pokračovali až nahoru nad rybník. Vyběhli jsme to tak nádherným, exkluzivním, přiměřeným, cvalíkem, který mě absolutně odzbrojil! Skoro bych netušila, že dokážeš jít takto nádherně. Takový pocit člověk opravdu nezažívá každý den. Nicméně pokračovali jsme dál, nepočítaje opět drobné konflikty týkající se směru cesty jsme došli až na silnici k rybníku, kde jsme vystoupali lesem nahoru a podél lesa to potom seběhli na naši domovskou cestu. Ale teda jak byli předchozí cvaly pohodové, tady sis to vynahradil. Taková rychlost, a ještě z takového kopce, navíc s tvým přeplněným břichem..NO netušila bych, že jsi něčeho takového schopen. Až mi dole tekly slzy. Ale ani jsi v kopci nevyhazoval, tak nebyl problém. Dole jsi dokonce zaváhal, kudy dál, a tak ses jemným přiložením holeně nechal krásně nasměrovat a následně zastavit - vše stále bez udidla. A to jsem si v sobotu říkala, že když na pořádné cválačky, tak asi jen s uzděním. Ovšem proč! Dnes vážně skvělé! Domů jsme pak došli v poklidu krokem.školu jsem sice nestihla, ale takto krásná vyjížďka zato bezpochyby stála!

 

11.10. Sobota, tudíž dost času, a tudíž tě čekala nějaká delší vyjížďka. Ovšem měl jsi štěstí, vzhledem k mé nevyspalosti jsem opravdu příliš akční nebyla, a tak cestou z výběhu ses mohl celkem solidně popást. Při čištění jsi opět popocházel jak jsi mohl, a tak jsem usoudila, že venku budeš asi zase dopřednější. Nicméně uzdečku jsme si odpustili a vyrazili jsme se sedlem, ale jinak nadivoko. Na jízdárně jsme se opět chvíli popásli, ať si té trávy ještě trochu užijem, ale pak už naplno pokračovali dál. Do kopců jsi vyšel vzorně, i nezvykle pravou stranou nahoru a pak prudce mezi stromy dolů. A v pohodě, hlavu i kolena mám na svých místech. No,chystali jsme se někam za Zeměchy, jelikož do Kralup jsme to díky mé i tvé lenosti kapku nestíhali. A ty ses ani na další cestě nikam nehnal. Na louce sis tedy velmi v klidu zacválal, aby se neřeklo, ale když jsem tě na dalším strništi chtěla otočit směrem dál, neváhal jsi ani vtřeinu a zamířil k domovu. No nic, dalo se to čekat, takže jsme si vše v klidu vyříkali a pokračovali dál. Podobný únik se odehrával u další odbočky, což se ovšem taky předpokládalo, takže žádné překvapení.Dále jsme již odbočili podle tvého plánu,a tak spor nebyl žádný. Ovšem vzhledem k tomu, žes dosud vůbec pořádně necválal, domu se mi tedy opravdu nechtělo. Vzali jsme to tedy ještě spodní oklikou. To že budeš protestovat, mě opět nikterak nepřekvapilo, ale teď už jsme to vyřešili uzdečkou, jelikož jsem potřebovala už opravdu cválat a nehodlala jsem skončit ve stromě. takže už s uzdečkou jsme se vydali dolu směrem do Zeměch a konečně jsme pořádně zaklusali, ke konci do zatáčky i zacválali, smaozřejmě s doprovodnými kozlíky. Dál ses chystal ssmozřejěm nejkratší cestou domu, protože tato nová trasa se ti ani za mák nepozdávala. Zase smůla, vyjeli jsme až nahoru, opět cvalem a pak až se vydali(cvalem k domovu).Teda, stále mě překvapuješ jaký potenciál v sobě skrýváš, když jde o to dostat se co nejrychleji na známé cesty.Jelikož jsme opravdu měla skoro porblém zastavit tě i uzdečkou( procválání kruhu o průměru 1-2metry ti totiž nedělá sebemenší problém, a protož  je takovýto způsob brzdění lehce nereálný), vydali jsme se ještě oklikou podél pole lesem až domů, opět s lehkými klusovými či cvalovými pasážemi, ale už vážně v klidu. Vzhledem k tomu, že ses i trošku zpotil, ses snad lehce vybouřil, a neboj, v úterý tě čeká něco podobného znovu!

8.10.Vzhledem k tomu, jak jsi byl včera hodný, jsme pro dnešek zvolili pouhou bezsedlovou procházku, odvážně i bez uzdění. A super!Vydali jsme se spodem kolem výběhu asi na klasiku, spojenou s lehkých popasením.Po asi čtvrthodinové pauze hned na první louce jsem usoudila, že bychom se mohli trošku pohnout a klusem jsme vyrazili až k louce do kopce. No, moc se ti nechtělo, ale šel jsi, a mně takhle po indiánsku tvá pomalejší nálada celkem vyhovuje. Na loucej si ani neutekl, a tak jsme si mohli kopeček pomalinku vycválat, totéž poté na louce od samoty. Všechno pěkně v klidu, až jsem zírala. Pro cestu zpět jsem zvolila kamenitou cestu spodem a poté opět přes lesní svahy. Což se ukázalo býti dobrým nápadem, lesní cross jsme si parádně užili, teda aspoň já. První svah jsi vyrazil v takovém tempu, až jsem se musela přidržet hřívy, abych neskončila na tvé zádi. V půlce jsi se musel zastavit a nabrat dech, ale pak jsi s chutí pokračoval. Na následný svah dolů ses díval trošku rozpačitě,a  já teda také, jelikož bych nepříliš ráda zůstala viset na nějakém stromě. Ale tys vše perfektně vyřešil, zvolil jsi cestu oklikou, takže jsi sešel pěkně pomalu a cvalem jsme se vydali až do dalšího protikopce.No prostě skvělé, vůbec jsem netušila jak pěkně se dáš i takto ovládat. Tak doufám, že ti to vydrží!

7.10. Dnes tě čekala zase pravidelná týdenní pořádnější vyjížďka, a tak jsme vyrazili směrem za Koleč. Ještě před odjezdem se mi podařilo najít půlkulatou rašpli, a tak jsem ti trošku poupravila kopýtka, tak doufám, že ti to při vyjížďce nijak nevadilo. Ale netvářil ses. Vzali jsme tedy sedlo a ohlávku a vyjeli. Vypadals tak příjemně temperamentně a tak jsme na kopec, i kolem koní, vyjeli bez potíží. Tam jsme zaklusali až ke hřbitovu, kde se dalo čekat, že budeš dělat potíže,a  taky žes nezklamal. Jakmile jsme došli pod kopec, na nic jsi nečekal,a vydal se vojtěškou k domovu. Já ovšem také na nic nečekala, zastavila a vrátili jsme se. Koleč jsme prošli každý zvlášť, abych ti teda šetřila ty kopýtka,a vydali se zkoumat novou cestu směrem na Brandýsek. Ta se bohužel ukázala býti slepou, a tak nezbývalo se(ke tvé nevýslovné radosti) vrátit a vyrazit přes koleje nahoru na naši oblíbenou budečskou cvalovku a druhou stranou zase domů. Problémy jsi už nedělal, tak to bylo fajn. Na naší vojtěšce, které ses nakonec přece jen dočkal, jsme si zase pořádně zacválali a po silnici se dali k výběhu. Cestou jsme i potkali cizího koníka, na kterého jsi tedy koukal úplně v transu, ale nevydal ses za ním, a pokračoval po své trase. Super! překonali jsme tedy naše lesní svahy a hurá domů!Celkem daleká vyjížďka a ani uzdit jsem tě nemusela. Ono to snad nakonec vážně půjde!

5.10. Výlet s Michalem - viz. akce

2.10. Tak opět jen na chvíli, odpoledne volala školička, a tak jsme se vydali parelliovat a zkusit kruhovku. Z výběhu jsme vyrazili pěšky lesem přes hory a kopce, ve kterých jsem zase musela spíš táhnout já tebe, nežli naopak. No klasika. Na jízdárně jsme se pak trošku proběhli, ku procvičení následování a troše uvolnění. Postavili jsme si L a uličku, tak jsme si nejprve trošku pohráli tam - vpřed a vzad, stranou, kavaletově přes, v klusu - bezproblémů, jako vždy. Na závěr jsme si postavili malou překážku, kterou jsme společnými silami pěkně zdolali,a mohli jsme vyrazit do kruhovky. Cestu nám ještě trošku zkomplikovali přítomní cizí koníci, kolem kterých jsme museli v těsné blízkosti projít, ale naštěstí se vše podařilo bez úhony. V kruhovce jsi byl zprvu trošku rozpačitý a neustále jsi sledoval Lenku a Dinára, ale po pár odehnáních jsem si díky tvé lenosti získala jakous takous pozornost, a mohli jsme pracovat. Čištění, trošku tlaku a ustupování, v pohodě. Ovšem to posílání - obcházet celou kruhovce až po obvodu se ti skutečně nechtělo. Nicméně když se mi podařilo tě tam natlačit, tak už ses tam celkem i udržel. Zkoušeli jsme krok, klus, dokonce i změna směru se povedla, a napojení, což je tvé oblíbené, jelikož máš rád jakýkoliv signál, který tě zbaví toho odporného pohybu. Ovšem pŕoblém nastal, když jsem se odvážila tě požádat o cval. Nejprve ses pokoušel bránit nohama pobývajícími v oblacích, ale pak sis celkem i dal říct a alespoň jsi naskočil. Ovšem pokaždé jsi po dvou skocích přecházel do klusu, a tak jsem se pokušela tě pohonit víc, abys vydržel. Při tvém pokusu uhnout a zkrátit se to se ti však nevyplatila kluzká země a skončil jsi jak široký tak dloühý na zemi. Pravda, trochu jsi mě vyděsil, ale vypadal jsi v pořádku, tak snad ok. Dali jsme tedy ještě trochu klusu z tréninkových důvodů a pomalu skončili. Ale choval ses potom tak nějak podivně, neustále jsi přede mnou couval a tvářil ses jak tělo bez duše. No musíme ještě popracovat.

30.9. Dnes nás čekala pořádná vyjížďka, aby ses po tom týdnu pořádně proběhl. Vyjeli jsme na ohlávce, ale už při čištění, kdy ses neustále točil jak na obrtlíku, mi bylo jasné, že dlouho to bez uzdění asi nepůjde. A nemýlila jsem se - vyrazili jsme totiž na dolnici, která je ovšem směrem k výběhu, a tak hned za rohem jsi na nic nečekal, a plným klusem po kraji silnice jsi vyrazil k domovu. Ani já jsem tedy na nic nečekala, při první příležitosti tě opustila, nauzdila, a vrátili jsme se opět na dolnici. Tam jsme začali hned i na tvé přání s cvalem plným kozlíků, ovšem silný protivítr ti to po chvíli znemožnil, a tak jsme pro změnu na mé přání vyklusali až nahoru a po krásných posekaných vojtěškách pokračovali až na Slatinu, občas klus, občas cval. Ale myslím, že to bylo přesně to, cos potřeboval. Nicméně když jsme se ve Slatině otočili na silnici k domovu, opět jsi pocítil neskutečnou touhu ke cvalu. Tu se mi ovšem podařilo ti zmařit a my se vydali ještě lehkou oklikou lesem nahoru a pak po poli domů, kde jsme se tedy konečně vycválali. Ale že pořádně!Pak už nás čekala celkem poklidná cesta domů, klasickými cestičkami. No každopádně jsem ráda, že ses konečně trošklu probudil!

29.9. Vzhledem k tomu, že jsem tě tedy po celý týden neviděla, rozhodla jsem se jet se na tebe alespoň podívat, přestože času bylo pomálu. No a čekala mě samá příjemná překvapení - postavená kruhovka, nový koník, vy přestěhovaní, a především tvůj velmi spokojený výraz a pořádné naplněné bříško. Vyrazili jsme tedy pouze na pěší procházku po okolních loukách, spojenou s řádným napasením. Opět jsi mě velmi potěšil, šli jsme zase na volno, a bez problémů, když jsi se zdržel, vždy jsi poté včas doběhl, takže no problem!

19.9. Tentokráte procházka na náš oblíbený Zeměchský trojúhelník, strniště byla, ovšem tvá nemohoucí nálada také, takže jsme na nich s bídou zaklusali. Nevím co ti je, jestli bolaví kopýtka, či málo energie. Uvidíme co s tebou bude po následující týdenní pauze, ale doufám, že se trochu probereš!

17.9. Opět v Blevicích. Pro začátek jsme se vydali jen na takovou lehkou procházku, pro změnu směrem na Koleč, kde se díky posekaným polím dalo konečně projít. Chystala jsme se po strnistích pěkně procválat, ale tebe zase evidentně popadla "blevická lenost", či jak tu nemoc nazvat,a přemluvit tě do cvalu vyžadovalo až nadlidské síly. Tedy jsme to nehrotili a alespoň se prošli, nutno říct, že na ohlávce, a i ve směru cesty sis dal říct, takže v podstatě v pohodě.

13.8. - 16.9. Tak další týdny jsem bohužel nebyla u stroje, a tak nemohu dodat podrobnější tréninkové zážitky, nejsilnější dojmy jsou popsány v akcích. Nicméně když to shrneme, potrénovali jsme ode všeho něco. Užili jsme si překrásné procházky v lese, sami i s koňma, se sedlem i bez, většinou bez uzdění, kde ses už konečně celkem naučil poslouchat, ve cvalu se udržíš v zástupu a i když jdem sami, tak se moc endohadujem o směru jízdy.  Na pár našich výletech v údolíčku jsme si pořádně zacválali, a jak jsem viděla, umíš to v tempu i bez koní. Na louce jsme se párkrát pokoušeli o jakési přiježďování, což se tayk celkem dařilo, nauzdit jsem tě tedy musela, ale pak už jsem se otěží nemusela ani dotknout. Pěkně jsme si zaskákali dole na kolbišti, opět se sedlem i bez, potrénovali jsme čtyřřadu až do 125cm, všechno s velkou chutí, a i parkur. Svezl jsi děti i Terezku, byli jsme na návštěvě za Věrou, jejíž pokusy dostat tě ode mě se nezdařily a skončily mým znovu vyhozeným kotníkem.Ovšem největší radost jsi mi dělal na jízdárně při naší práci ze země. Ke konci nám ji trochu komplikovala plodící jabloň, nicméně pohráli jsme si se strašidelnými předměty, plachtou, pytlem, lavičkou, proutěnkou, dřevěným prknem, plastovou židlí a podobně. Stavěli jsme si různé hvězdy, labyrinty, Elka, zkoušeli vodění na dvou lonžích, všechno bez problémů. Napojení už jsi vzal velmi rychle, asi abych tě déle nezdržovala, a tak ani kruh bez lana nebyl problémem, krok, klus, cval, za zády, změna směru.Pak jsi mě překvapivě i celkem ochotně následoval, opět v kroku, klusu, na překážky a skvěle jsme si zaskákali.Dělal jsi mi opravdu radost!! Zkoušeli jsme také jízdu na nákrčáku, kde v kroku a klusu jsi celkem chápal co se po tobě žádá, ve cvalu jsi dal zatím bohužel přednost nejbližšímu rohu. Ale i to natrénujem. Opět jsme skákali ve jen tak na laně, tentokrát dvojskok,a  opět pěkně. Občas až v přílišném tempu, až jsem se obávala,abychom po prudkém obratu neskončili v jabloni. Ale dařilo se a skončili jsme opět na pastvině. Nesmím opomenout naše pso- houbařské pěší procházky do lesa, kde jsi nás pokorně následoval a v případě zdržení doklusal!Prostě jsme prožili opět překrásné léto v obklopení milých lidí a tak nám nezbývá, než se těšit na příští rok!

 

  

 

2.8. - 11.8. Další týden se nesl v poklidnějším duchu, pilně jsem se připravovala na zkoušku z botaniky, která se tedy nakonec nekonala, ale proto se neuskutečnila žádná větší akce. Jezdili jsme se Šampíkem a Fragem hodně do lesa, i bez sedla, kdy jsem tě pro jistotu jedinkrát za pobyt nauzdila. Ale i tak jsi byl hodný. Pak jsme vyrazili bez sedla sami a i na ohlávce, kdy jsi byl taky až překvapivě hodný, když tedy pomineme můj neslavný výskok z posedu, který se sice podařil, ale v zápětí byl málem opět zmařen, jelikož větev pod kterou ses vydal ti sahala pouhých pár centimetrů nad kohoutek, takže ještě na mou maličkostjiž místo opravdu nezbývalo. Naštěstí se mi podařilo nějak na straně zůstat a vyvázla jsem jen s poškrábanou rukou. Jednou jsme také vyrazili na jízdárnu, vyzkoušet dámské sedlo. Při jeho nandavání jsi překvapivě nic nenamítal a choval ses i celkem ohleduplně, když jsem na tebe usedla.Dokonce ani Fraga, který na jízdárně pilně trénoval, jsi nenásledoval, a  trpělivě jsi mě vozil pomalu do kruhu. Ale reagoval jsi i na toto jednonohé ovládání, zkusili jsme zaklusat, což i celkem šlo, ale  teda cval už byl horší, vzhledem k velmi silnému pocitu vratkosti jsem nakonec odsedlala, nasadila nákrčák a začli jsme se konečně trochu pohybovat. Skákal jsi velmi ochotně a tak jsme si zahráli mini maxi v bezsedlové formě, kde tak asi na 110cm už jsme přestali zvedat, ale neshodil jsi ani jednou. Dokonce i když Frago odešel a na zdárně jsi osiřel, zůstal jsi absoulutně v klidu,ještě jsme zacválali,a i když jsi neustále parkoval u holek pod stromem, choval ses pěkně. Nakonec jsme ještě všechny holky na chvíli svezli a vyrazili na pastvinu. Také nás navštívil tatínek - sponzor a vyrazili jsme na krátkou procházku do lesa.Zase jsi ho trošku poškádlil, ale pěkně s mírou, mě si chvíli svezl, a pak došel opět zcela na volno. No prostě pěkný týden, uvidíme, co přinese další.

 

 

 

20.7.-31.7. Ve stručnosti krátké resumé z první dekády našeho prázdninového pobytu. Přestože odjet z Blevic se ti podle všeho příliš nechtělo, v Janově se ti zalíbilo. Ihned ses zamiloval do říjící Farie, což mi prozradilo tvé neutuchající řehtání.Z výběhu sis taky neodnesl příliš bojových šrámů, takže kolegové tě snad přijali bez problémů. Jinak už jsme stihli prozkoumat okolní lesy, kde to po nedávných vichřicích vypadá jak po konci světa, ale tak alespoň si můžeme trochu zaskákat přes padlé stromy. Vyrazili jsme na procházku i s Terezou a malým Dustym, kde jsem opět málem skončila na zemi zesláblá smíchem, a s Šampíkem jste se pro změnu pořádně proběhli. Nesmíme také opomenout trénink na jízdárně, jehož jsme se zúčastnili, a v jehož průběhu jsme s Jaromírem vyzkoušeli paralelní skákání na jednom skoku, což se k podivu mému podařilo a vy jste vypadali, že vás to i celkem baví. V pátek proběhl adrenalin cup, jehož součástí byla jízda zručnosti(bez sedla a na ohlávce), kde ses bohužel bál deštníků a dětí v pláštěnkách,  což nám bezpečně zajistilo krásnou poslední pozici, a dále skok mohutnosti, kde se ti dařilo o poznání lépe. Už se sedlem, ale stále na ohlávce, ses vydal do boje a kupodivu i sám a od koní jsi překonal dobrých 130cm, při kterých ses bohužel asi pořádně praštil a do opravy se ti tudíž vůbec nechtělo. Nesmíme opomenout naší parelli hodinku, kdy jsi mě tedy opravdu potěšil, jelikož všechny mé požadavky jsi plnil až přespříliš ochotně a bez chybičky - následování- klus a skoky ve volnosti, posílání na skoky, kruh ve veolnosti v klusu,i cvalu a s následným zastavením, no prostě pohádka. A pak dokonce i jízda na nákrčáku se povedla, nikam jsi neutíkal a i dvojskok jsme překonávali absolutně hravě. Z následujícího volného víkendu sis přinesl dosti hlubokou ránu na noze, takže další týden proběhl v duchu spíše odpočinkovém, jelikož začátkem týdne jsi i kulhal, nasadili jsme Equipalazon a chodili tedy jen na procházky na borůvky, optě ve volnosti, a opět jsi mě potěšil, když jsi mě u výběhu doklusával a zastavil se u mě, ne až u koní. Nuže, tolik asi k začátku našé společné dovolené. Fotky k vidění na rajčeti.

 

  

19.7. Odjezd do Janova-viz.akce

17.7. Poslední blevická předprázdninová procházka. Jelikož stejně bylo hnusně, tak jsem využila čas a vyleštila všechny cajky. Pak naštěstí pršet víceméně přestalo, a tak jsme se vydali alespoň na procházku. Nejprv každý po svých, což mne ovšem po chvíli velice unavilo, a blízký posed mi vnuknul nápad zkusit ho použít jako nástupní můstek. Nečekala jsem tedy, že si mě na sebe pustíš, ale mile jsi překvapil. Můj divoký náskok z výšky a z dálky tě ani trošku nevyvedl z míry a tak jsem se po zbytek vyjížďky mohla již těšit pohledu z tvého hřbetu. Vyrazili jsme velmi volným tempem po loukách, já bych tedy pro lehké proběhnutí byla, ale tys vypadal, že raději dáš přednost krmi,a tak jsem ti véceméně nebránila. Jen měkčí úseky jsme chvíli zaklusali a zacválali. Pak jsme slezli na kamenitou cestu do lesa, kdes tedy překvapil. Bývá totiž tvým zvykem chodit hustým lesním poroste, jelikož cesta je pro tvé nožičkyx příliš tvrdá. Ale i to sis odpustil, šel jsi tedy po kraji, ale stále na cestě. Pak jsme zahli na prudký kopec, který jsi bez váhání vyběhl, a mě zachránila od sklouznutí po tvé zádi pouze hustá hříva. Trochu jsme ovšem pozapomněla, že za svahem nahoru se nachází i svah dolů,a  tak jsem raději tvá bedra opustila. Ne tedy, že bys zlobil, ale přece jen, co se týče cesty z kopců, a ještě ke všemu v lese, nemám k tobě zatím plnou důvěru, že bys ho dokázal slézt pomalu  a po cestě. Proběhli jsme se tedy opět oba po svých a došli až n alouku k výběhu, kde jsme ještě trošku zaparelliovali, nebo jak to lépe nazvat - prostě chvíle kruhové hry a pár obratů, a pak už hurá na mrkev a domů. Pořád se bojím, že tě to přejde, ale zatím je tvé chování na ohlávce stále na lepší a lepší jedničku!

15.7. Tak dnes neplánovaná, ale o to příjemnější návštěva. Na včerejší oslavě jsme se po dlouhé době viděli s Terezičkou, a ráz naráz jsme se domluvily na dnešní vyjíďce. A tedy stálo to za to! Společně s Darkou jsme vás vytáhly z výběhu, a vypadali jset celkem svolně, po cestě do stáje jste se tedy stihli vydatně popást, ale tak došli jste. Na místě jsme vás ještě potěšily tvrdým pečivem, které jsi velmi vtipně spořádal z Darčina hřbetu, a vyrazili jsme. Cesta na jízdárnu byla opět velmi unavená, ale terezička si vedla velmi dobře, ač již pár roků nejezdila, a vypadalo to, že si s Darkou dobře rozumí. Ujala se tedy čelní pozice a tempo se mírně zrychlilo. Na jízdárně jsme trochu zaklusali, ty sis neváhal i skočit a pokračovali dále do kopců. Na horní cestě jste se i konečně probudili a pěkně jsme i zaklusali a zacválali(pod statnými dubovými větvemi). Na rozcestí nás potkalo drobné zdržení v podobě ztracené náušnice,jejíž hledání jsme ovšem po chvíli vzdali a pokračovali dále v cestě, směr Kralupy, kam jsme bohužel nestihli dojet v neděli kvůli přívalovým dešťům. No nestačila jsem zírat jak ses choval vzorně. Tedy Darku jsi před sebe příliš pustit nechtěl, ale jinak - i na tvých odbočkách jsi neutekl a ani to nenaznačil i když jsi šel první, pole jsi taky žral jen velmi přiměřeně, klusal i cválal spořádaně buď v zástupu, nebo první, z kopce jsi slezl v kroku..No nestačila jsem se divit. Jakmile se cesta ze Zeměch začala stáčet k domovu, trošku se nám zrychlilo tempo, ale i to bylo super. Cvalem jsme to v podstatě vzali s lehkými přestávkami jak se říká, od zdola až nahoru, zpátky k našemu posedu. Ovšem byla jsem velmi ráda, že jsi konečně po dlouhé době běžel s chutí a dopředu a i sis z radosti vyhodil. Dokonce ani na tvé utíkací pole jsi neběžel a držel ses pěkně na cestě, kde jsme si s Darjou i zazávodili. Bohužel brzy ztratila jak rychlost, tak motivaci, když jsi ji už příliš předehnal, ale stejně to bylo pěkné. Domů jsme to pak vzali přes louky, kde konečně z tvé strany proběhlo nějaké zpestření, a to že při vstupu na ledvinu jsi z mě nepochopitelmných důvodů utekl na spodní cestu, ale jeliko Darka tě nenásledovala a vydala se vrchem, velmi rychle ses vrátil a doběhl zpět za ní. No prostě co dodat -  po dlouhé době parádní, pohodová, ale i konečně cvalová vyjížďka!!

13.7.Joo, ať žijí monzuny!!!Hip hip hurá!! Zatímco v pátek jsem ještě za lehký vlahý deštík byla ráda, dnes už by se dalo mluvit jinak. Původně byla na programu vyjížďka s Aničkou, ovšem trochu jsme pozměnili plány při ranním vydatném dešti. Vyjela jsem tedy sama,a ven jsme se vydaly se Zuzkou a Táckem. PO příjezdu do Blevic nepršelo, ba dokonce bylo i celkem pěkně,a tak jsme se vydali pro koně a ještě jsme vás dlouho nechávaly popásat s myšlenkou, že nám nic neuteče. Ovšem nepomyslely jsme na zrádnost počasí. Sotva jsme začly sedlat, začlo také pršet. Ale my odvážně jen oblékly bundy a přesto vyrazily. A jak se nám to vymstilo. Sotva jsme vylezli na obzor, déšť sílil. Já jsem se sice pokoušela hledat vykukující slunce, avšak marně. Stále jsme ale neztrácely naději a držely si směr do Kralup, kam jsme se původně chystaly.Ale jak už to tak se Zuzkou bývá, nikdy nedosáhneme svého cíle. U samoty tedy pršet dokonce i přestalo, a tak jste se řádně proběhli, ty sis po dlouhé době i zavyhazoval, což mě dost překvapilo, celkem mile.Byla jsem ráda, že ses konečně probral z toho tvého důchodu. Jakmile jsme ale odbočili na Kralupskou, začalo znovu pršet,a to velmi vydatně. Byly jsme připraveny na vše, ale takový lijavec jaký přišel, by odradil asi každého. Na nejblůižší odobčce jsme se tedy otočili k domovu a trapem to brali k lesu. Vás jsme opět hodili rovnou do výběhu a my se ještě se sedly za neustávajího deště vydaly do sedlovny a domů. Škoda, že nám vyjížďka opět byla takto překažena, byl jsi moc hodný a když jsme opoštly výběh, tvářil ses i dost smutně, ani ke koním jsi nechtěl jít..Nevím, co nám chtěl básník říci..

11.7. Jelikož včera konečně zapršelo, a taky aby byla změna, vyrazili jsme na jízdárnu trochu si zaskákat bez sedla, a samozřejěm bez uzdečky. Vzali jsme to rovnou z výběhu procházkou lesem, kde jsi vcelku ochotně svezl Andreu, která nás doprovázela,a zdárně došli až na jízdárnu. Pravda, z kopců se ti moc nechtělo, ale zvládls to i v kroku. Zatímco se pokoušela vymyslet smysluplnou dráhu, ty ses v klidu popásal. O to víc jsi musel být rozčilen, když jsem si dovolila na tebe vylézt a chtít po tobě nějakou akci!Opět jsem si připadala jak při roztlačování parní lokomotivy(mnohdy neúspěšném, jelikož když ses zaparkoval k Andree a Ferdovi, všechny mé snahy tě otočit na jinou stranu a rozejít se ukázovaly marnými), nicméně nakonec se povedlo a začali jsme lehkým křížkem s odskokovkou a klusovými kavaletami, z kterých jsem měla obzvláště radost, jelikož jakékoliv řady či kavalety ti vždycky dělaly problém, a dnes jsi je chodil jak nic.Takže super. Pak jsme je tedy posunuli na cval, kde ti to (kvůli mým nedostatečným znalostem) příliš nevycházelo, každopádně snažil ses, což je chvályhodné. Posléze jsme kavaletky zrušili a vyrobial jsem řadu- odskok, křížek, kolmák, oxer-všechno malé. ale se vzdálenostmi opět přibližnými. A opět to nevyšlo, každopádně odvážně jsi do toho šel, i když moc se ti nechtělo.Ael uzdit jsem tě nemusela, což mě velmi potěšilo. Na střední kolmák jsme se tedy později vybodli a udělali si pouze dvojskok křížek a konečně větší kolmák, tak 90cm. Myslela jsem, že nebudeš chtít, ale ty jako by tě začalo spíše bavit až toto vyšší, sám ses na to rozběhl a dokonce dvakrát po sobě to dobrovolně skočil!Nestačila jsem zírat! Skočili jsme si tedy ještě z durhé strany a pokračovali k domovu, končit se má přece v nejlepším, že. Ještě jsme se došli vykoupat do rybníka a hurá domů!

 

9.7. Pozkouškové rozptýlení, a vzhledem ke každochvílovému dešti jsme se vydali víceméně jen na klasiku. ale i tak to bylo moc fajn. Nevím co se to s tebou děje, ale ty jdeš normálně do sebe. Přestává s tebou bejt sranda. I když ne, že by mi to teda tak úplně vadilo, neviset každou chvíli někde na hrušce. Vyjeli jsme rovnou od výběhu, jen na ohlávce, a už od začátku jsi vypadal, že sis vyrazil na důchodcovskou procházku. Jakmile jsem tě na louce požádala na klus, odpovědi jsem se dočkala v podobě několiak málo klusových kroků. A pak opět na pohodu. No nevadí, taky jsem neměla náladu na nějaké zdrhačky, a tak jsme zkoušeli spíše jak posloucháš na změny směru a tak. Zabočili jsme tedy do lesa, a velmi mě překvapilo, že ses nepokusil vrátit. Tak jsme slezli a vylezli svah, skočili si tam a zpět kládu, no prostě paráda. Až na makovém poli, poté cos vypadal jako že se pustíš do opiových tobolek, ses najednou otočil, jako že zpátky. Ale tak skoro mě to i uklidnilo, kdybys sis za celou dobu nevymyslel vůbec nic, myslela bych jestli nesji nemocen..na vojtěšce jsme pak i zacválali, ale teda nic extra energického to nebylo. Asi tě budu muset něčím nadopovat. Nee, bylo to fajn, možná začínáš dostávat rozum..Pohoda

6.7. AA, opět ranní jízda. Nedělní vstávání v 6.30 mi opravdu nevyhovuje. Ale tak co bych pro tebe neudělala, v 9 měl přijet kovář, a přece tě nesvěřím do jiných rukou. I když asi by to bylo skoro jedno, protože pro tebe strouhání rovná se synonymem ke spánku či alespoň vydatnému odpočinku na třech nohách, kdy velkou část své váhy můžeš přenést na někoho jiného. Ba ne, při pedikúře se chováš opravdu vzorně, radost pohledět. Poté jsme ješět počkali na Zuzku s Táckem,a  společně vyrazili na jízdárnu, trošku si pohrát ze země. Zatímco Tácek měl siestu a spásal tamější vysoký porost, tebe neustákle někdo otravoval s jakýmysi obraty, během, skoky či couváním. Ale teda, nutno tě pochválit, Táckem ses nenechal absolutně rozhodit, a soustředil ses povětšinou opravdu na mě.Důvěra kupodivu i bez žraní, ustupování celkem i na jemno, kavaletky v kroku, klusu, zastavení nad ní, u ní, před ní, za ní, vše bez porblémů. Slalom i skoky jsi taky zvládal v pohodě, jendou se mi dokonce podařlo na skok tě poslat i beze mě.Pravda, klusat se ti teda moc nechtělo, ale tak bylo teplo, že. Pak jsme zkusili i na kruh ve volnosti a nestačila jsem zírat. Tácek neTácek, zůstal jsi i ve volnosti u mě a vzorně jsi párkrát obešel a i (světe div se) obklusal kroužek. A na velmi jemné gesto jsi přišel. No super. A pak když jsem kavaletky zkoušela s Táckem, dobrovolně ses přidal a následoval jsi nás. Roztomilé. Pak jsme se pozvolna vydali k výběhu, a provedli dlouho plánovaný change-já na Táckovi, Zuzka na tobě. Jak si tě Zuzka nemohla vynachválit(tedy především tvůj kulatý hřbet), já se nemohla dočkat až slezu. Teda, ne že by se mi na Táckovi nelíbilo, ale jeho ostrý kohoutek opravdu nebylo nic extra příjemného. Ještě jsme vás došli vykoupat, a pak už hurá za ostatními a na seno.

5.7. Tak jsme vyrazili po dlouhé době s Aničkou, a dopadlo to jak jinak než spectaculárně, tentokrát to ovšem bylo extrémně zajímavé. Ještě tak přes jízdárnu prošli koně relativně v klidu, ale jak se dostali na horní cestu, oba evidentně šťastni, že jsou po takové odmlce spolu venku, v kroku už dlouho nezůstali. Cestu jsme tedy energicky proklusali, a dále i na Darčin n ávrh procválali. Ty ses držel zase vpravo pod hutsými stromy, takže problémy jsem měla spíše já, nežli ty, ovšem Darka se rozhodla pro levý břeh, což se ukázalo jako nepříliš dobrá volba. Zakopla, klesla do kolen, a dále už pokračovala bohužel bez Aničky. Mezitím ty jsi předváděl svoje houpavé poskoky na místě a divil ses, kde se Darka zdržela. Ve chvíli kdy jsem ji spatřila, ovšem zcela opuštěnu, rychel jsem stačila opustit i tvůj hřbet a vydala se za ležící Aničkou. Ta se naštěstí probrala brzy a kromě odřené ruky a naražené hlavy se snad pád obešel bez následků. Po krátké pauze se tedy Anička odvážně nakonila a pokračovali jsme na původné trasu do Olovnice. Kromě tvého standartního útěku na pole cesta proběhla v relativním klidu, ty jakobys chápal, že není úplně nejvhodnější chvíle na tvoje výmysly,a choval jsi se velmi spořádaně. V Olovnici to chvíli vypadalo, že zmokneme, ale i počasí se vybralo, a my tedy zdárně pokračovali oklikou k domovu. Na loukách se Anička zachovala velmi statečně a dost jsme i zacválali, k vaší radosti, tedy Darka už ke konci opět příliš nemohla, ale ty ses proběhl celkem uspokojivě, alespoň bych tedy řekla.N azpáteční cestě jsi akorát opět zkusil utéct na tvém poli, ale  vzhledem k tomu, že Darka tě nenásledovala, ses brzy vrátil, a zdárně jsme dojeli až k louce do kopce, kterou jsme z bezpečnostních důvodů raději prošli starnou pěšky a pokračovali spodem rovnou k výběhu, kde jsme vás z nedostatku času rovnou zanechali a již samy se sedly pokračovali do sedlovny a dále na Koleč tour na autobus. Vyjížďka pěkná, no, prostě spectacle!!

2.7. Kterak jsme se koupali. Vzhledem k tomu, že teploty šplhaly ke třicítce už při mém odjezdu z domova, rozhodla jsem se upustit od původného plánu skákání a zkusit rybník. K mé radosti se k nám přidaly o holky s blondýnou, a tak o zábavu nebyla nouze. Na kraji se ti opět líbilo, mohls mě pocákat, flémovat i ponorkovat, ovšem když jsme tě zkusili vzít do hloubky, dost jsi protestoval. A tak nastal pokus chytit blondýnu a přeswednout na ní. Jenže to bys nebyl ty, kdybys mě to nechal provést bez komplikací, že. V momentě, kdy jsem seděla na tvém pozadí, a ještě ke všemu obráceně, rozhodl ses, že koupání už bylo dost a vydal ses ven po dosti prudkém svahu nahoru. Zemská gravitace působí, a tak mě nezbývalo než vymyslet to nějak, abych se alespoň nezapíchla do hlíny hlavou. Naražené tedy skončily kyčle a kolena. Ale tak přece to nevzdáme jen kvůli tvému rozmaru. Zkusila jsem tedy jet na Blondýně, a v závěsu vedla tebe s Martinkou. Kupodivu to zabralo, a statečně jsi vlezl do hloubky a došel až na druhý konec rybníku. Pak jsme se ještě vrátili, vyměnili si koně, a již na správných jsme se vydali koupat ještě naposledy. Teď už se ti ve vodě skutečně líbilo,a našli jsme i hloubku ve které se dalo opravdu plavat. Prostě paráda!Pak jsme ještě vyrazili na pasoucí procházku, kde jsi mě opravdu potěšil. Na loukách jsem tě pustila, a zatímco ses popásal, vyrazila jsem pomalu napřed. Zanedlouho mě trošku vyděsil dusot klusajícíh kopyt, a honem jsem nevěděla jestli utíkáš domu, nebo kam že ses to tak rozběhl. A ono za mnou!Normálně jsi mě vždy doklusal a pokračoval se mnou!Nestačila jsem zírat.Prostě krásný den!

 

  

29.6. Tak za dnešní výkon si zasloužíš jedničku s hvězdičkou, podtrženou a ještě s rybníčkem, nebo jak se to řiká. Ze začátku jsi vypadal dost na umření,  a tak jsem vyrazila na ohlávce, ovšem v domnění, že za nejbližším rohem tě stejně budu muset nauzdit. A světe div se, nic takového se nekonalo! Vyšli jsme přes jízdárnu, kde jsem očekávala, že opět skončíš v křoví, ale mile jsi překvapil, a nechal ses převést přes standartní blátivou cestu a vzorně jsi vylezl až nahoru. Pokračovali jsme lesem, kde obvykle také vyhledáváš jiné zarostlejší cestičky mimo tu vyšlapanou, ale dnes nic. Držel ses na vyznačených trasách, a když už jsi měl jiný návrh, stejně sis dal říct, a nechal ses navést na původní cestu. Nutno říct, že šli jsme tedys převážěn krokem, jelikož teploty byly vysoké, cesty tvrdé, a tak ses na  nějaké delší cvalové a klusové pasáže moc netvářil. U samoty jsme v klidu odbočili na zeměchský trojúhelník, kde v polovině jsi dle očekávání zkusil otočit se na pole a zpět, ale najeli jsme zpátky a pokračovali podle plánu. Tam jsme konečně lehce zaklusali a zacválali, a co bylo velmi s podivem, ani na protilehlém poli vedoucím přímo k výběhu jsi neutekl, a nechal ses v  poklidu dovést na objízdnou cestu. No nestačila jsem zírat. A to už s jen jedním lanem, jelikož otěže se úpo cestě rozvázali. Domů jsme jeli přes louky, na kterých jsme konečně trochu zacválali, ale stejně to bylo tvrdé. takže žádné utíkání, vzorně jsi počkal na pobídky či jiné pokyny. A i hadicí ses nechal osprchovat, zcela odevzdaně. Prostě po dlouhé velmi poklidná vyjížďka, ani nevím, jestli ne až moc.Ale ne, máš velkou pochvalu!

27.6. Opět skoro po týdnu venku, a tak jsme se konečně vydali prozkoumávat cestu na Budeč z druhé strany. Ve výběhu ses tvářil velmi mírumilovně, dokonce jsi šel za mnou ven bez jakéhokoliv lana či jiného donucovacího prostředku. Původně jsem tě chtěla nauzdit hned, ale když jsem viděla tvůj mírumilovný kukuč, zželelo se mi tě a vyjeli jsme tedy pouze na ohlávce. Zpočátku opět bez problémů, tvářil ses dost neakčně, a kupodivu i po sjezdu z obvyklé trasy jsi zpočátku nikam neutekl. Došel jsi tedy vojtěškou až dolů k jakési zahradě, kde jsi ovšem usoudil, že už jsme došli dostatečně daleko a že je načase se otočit k domovu. P ozkušenosti z minula jsem už tedy nečekala až doběhneš zpátky domů, a raději jsem tě nauzdila hned. Došli jsme tedy až k cikánské osadě, kde jsme za doprovodu milého chlapce došli až na silnici. A vyvstala otázka, kam dále?? Ty ses tvářil, že nejraději samozřejmě o 180 stupňů zpět, ale celkem jsme si to vysvětlili, a vydali se tedy k rybníku objet Koleč zezadu. Procválali jsme se tedy po loukách, ale po zjištění že koleje jsou bohužel bez přejezdu, a že tak ty je přecházet nehodláš, nezbývalo než se vrátit, koleje přejít v Zákoolanech, a hledat další cestu na Budeč. Stezičku jsme našli pěknou, to bezesporu, i s pěknými třešněmi, které jsi mi tedys moc dopřát nechtěl, ovšem na Budeč bohužel vedla pouze přes dost příkrý sráz, který se ti ani v nejmenším nezamlouval, a tak jsme se vydali spodem podél pole až k nám již známé aleji, kterou jsme však objeli z druhé strany, a našli tak další pěkné nové cestičky. No a jakmile jsme se ocitli opět na naší vojtěšce, mohla jsem tě už oduzdit a domů dojet ve vší harmonii. A dokonce ses už ani moc nebál rozprašovací repelentu!

22.6. Původně byl v plánu výjezd na Olovnici, ale díky velmi vysokým teplotám jsi byl zachráněn a nastala pouhá klasika bez sedla. S uzdečkou, takže po dlouhé době taková pohodová, nekonfliktní projížďka. Teplo bylo opravdu k zalknutí, ale i tak jsme si pěkně zacválali, bezu jediného použití otěží. Škoda jen, že jsem si jistá, že uzdečku nemít, dávno již visím na nějakém buku..No ale tak třeb ati to jednou dojde, že jde především o tvůj komfort..

20.6. Po dlouhé době zase terén, a po dlouhé době jsi mě neuvěřitelně namíchl. Joo, dnes opravdu přetekl pohár. Jak se říká, co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Aneb u tebe - co se v neděli naučíš, v pátek mi dáš sežrat. Vyjeli jsme opět sami, a opět hrdinně na ohlávce. Ve výběhu ses tvářil velmi přátelsky, tak jsem neviděla důvod nějak tě svazovat. Jenže..Na jízdárnu jsme dojeli bez potíží, i ses tam v klidu popásal, a celkem jsi nevypadal, že by ses chystal do lesa. Ale pak jsem si dovolila požádat tě o vstupo do lesa, standartní, ba trošku blátivou cestou. V tu ránu jsi byl v lese tvou oblíbenou, z neděle naučenou, cestu křovím. Nic, slezla jsem, prošli jsme louží, nastalvila jsem si tě pod kopcem a chystala se naskočit. Ani sis mě na sebe nechtěl pustit, pořád ses otáčel směrem zpět.Nicméně nástup se podařil,a  kupodivu jsi stál jak beránek. Ovšem když jsem tě nasměrovala nahoru, pro mě z absolutně nepochopitelných důvodů jsi vystřelil a cvalem, lesem a stromy ses vydal zpátky na tvoji křoviskovou cestu. Opravdu jsem se bála o život, jelikož větvě byly silné a nízké a ty sis vybíral cestu prostupnou jen tak tak na tebe. Proto jakmile jsi před extra neprostupným křovím zpomalil do klusu, neváhala jsem ani vteřinu a šup dolů. Ani nevím proč, ale naštval jsi mě tak, že sis okamžitě vysloužil několik ran a uzdečku. Koukal jsi dost překvapeně, a asi jsi vycítil, že to byla poslední kapka, protože pak už jsi stál a neodvažoval ses ani pohnout. Opravdu nevím, proč mě to tak vytočilo, asi to nebylo ani tak tím, že jsi utekl v lese, to je celkem standartní jev, spíš mě mrzelo to, že už nejsi schopen bez udidla projít ani tou jízdárnou..Ach jo, je s tebou práce. Pak jsme se tedy vydali směrem na Zeměchský okruh oklikou, ale nevím jak ty, já jsem si to ani trošku neužila. Nechtěla jsem ti dát taky nic zadarmo, a tak nebylo žádné zastavování, popásání, chválení..Jak jsi zvyklý. Ale nevím jak tobě, mně to tedy radost nedělalo. Tak snad se příště polepšíš!!!!

18.6. Wýlet s Werčou - viz akce

  

15.6. Ha, návštěva vrchního sponzora. Po cestě nás doprovázela opět vydatná průtrž mračen, která v Blevicích naštěstí ustala(k mému velkému překvapení) a tak jsme vyrazili na procházku. Když jsme tě uviděli ve výběhu, stál jsi evidentně přežrán k prasknutí, a tak tě možná i potěšila naše přítomnost. Tatínek byl ovšem tvým břichem velmi zděšen, a začal polemizovat, zda nejsi březí. No kopec nahoru na cestu jsi vyšel, tak ještě tak hrozné to snad nebude.Tam jsme se proběhli na laně ze země, jak se mnou, tak se sponzorem, a pak jsem na tebe pěkně po indiánsku vyskočila a na vojtěšce jsme se proběhli. Bylo tedy velmi těžké, odtrhnout tě od táty s mrkví, ale kupodivu ses nechal a pěkně jsme zacválali, nechal ses dovést i dopředu, dolů, tam, i zpátky, i kroužky.Super, byla jsem velmi překvapena!Pak jsme sundali lano a na volno jsi běžel vedle tatínka.byl sice rychlejší než ty, hanbo, ale tak co by ses honil. Po silnici jsme došli až na jízdárnu, kde jsem se rozhodla ještě něco skočit. Křížek a kolmák. oboje jen s jedním lanem, a parádně, dvakrát dokola. Ovšem pak jsem to chtěla zkusit jen na nákrčáku, což se ukázalo býti osudovou chybou.Absolutně nechápu proč, ale bez varování jsi zahučel do lesa, naštěstí v mírném tempu, takže jsem stihla seskočit. Tak jsme se vrátili, ovšem celé se to opakovalo s jedním lanem, i s dvěma, a jelikož uzdečka nebyla, vzal tě tedy hlavní sponzor za ohlávkou a prošli jsme inkriminované místo. Do lesa jsi tedy táhnul fest, ale společnýni silami jsme tě udrželi, takže snad ok. Pak jsem tedy slezla, a skočili jsme si vše ze země, a pak jsme si ještě dali kruhovou hru, i s klusem, a pěkně. No a do výběhu už jsi došel na volno,pěkně. Tedy ,pěkně ses předvedl, nevím co na těch lesích vidíš. Ale tak dobrý, no, já vim, že po procházce se neskáče, viď.

 

 

13.6. Konečně jednou taky nepršelo, i když počasí svými 12 stupni připomínalo spíše říjen než červen. Nicméně vyrazili jsme, odvážně až do Zeměch. Na počátku cesty ses tvářil opět každým krokem na umření, a při každé odbočce ses chtěl vydat na tvůj známý krátký okruh. Naštěstí se mi pokaždé podařilo včas seskočit, a tak jsme nakonec zdárně dorazili za všechyn nebezpečné odbočky a už se konečně blížili Zeměchům. Ovšem ty ses evidentně nehodlal tak snadno vzdát. Zase ses vydal na pole a když jsme se vrátili na cestu a já si dovolila nasednout, otočil ses už na pětníku a běžel domů, což už bylo příliš i pro mou trpělivost, a tak nezbývalo než tě nauzdit. Což tedy pomohlo, celkem ses i probudil, a zdárně jsme dorazili do Zeměch, a po cestě zpět jsme se konečně pořádně proběhl, až jsi už ztrácel síly, že i na běhacích loukách jsi šel absoultně v pohodě v kroku. Dokonce i koně jsme potkali a ani to s tebou nehlo.Což je super!

9.6. Jak praví pověra - na Medarda kápě, 40 dní kape. A Blevice se toho drží doslova. Ven jsme vyrazili s Lenkou, a jakkoli vyjížďka byla krásná a slunečná, krupobití, které mě provázelo na cestě od výběhu a které svou silou způsobilo, že všechno své oblečení včetně zimních termobot jsem si musela vyždímat, mluví za vše. Už mne to opravdu nebaví. Jinak co se týče vyjížďky-abych ti udělala radost, přidali jsme se zase po dlouhé době k Lence a Blondýně.Ačkoliv jsi zpočátku vypadal, že zanedlouho zhyneš vyčerpáním, po první vycválané louce jsi chytil plnokrevnou duši a i na silnici jsi byl v neustálém poklusu. Nicméně pořád ses nechal pěkně stáhnout a i ses držel v zástupu za blondýnou.Ovšem jak jsme se ocitli na tvých běhacích loukách, neměla jsem sebemenší šanci s tebou cokoliv udělat.Hned dole jsi vyrazil, a to takovou rachlostí, jako jsem již dlouho nezažila, doprovázenou divokým vyhazováním na všechny strany.Nahoře jsi díky bohu zastavil před lesem, takže jsem nezůstala na stromě a na druhou louku jsme tedy prošli ve zdraví. Ovšem ani tady jsi na nějaké pobídky nehodlal čekat, a tak, opět s nevídanou rychlostí jsi proběhl i ledvinu a zastavil ses tentokrát už opravdu v lese, naštěstí na cestě. Ale tak co, už dlouho ses takhle neproběhl, už už jsem měla strach že mi lenivíš. No a mě koneckonců torhca adrenalinu taky neuškodí. Posléze Lenka s Blodnýnou zamířiy již do výběhu, a my se vydali ještě vyráchat se do potoka. Asi ses naštval, protože ses jen napil, tak aby se neřeklo, a vydal se zpátky na břeh. Rozhodla jsem se tedy ještě tě popást, a neodradilo mě ani zlověstné hřmění. Což byla asi chyba, protože kdybych bývala odešla s Lenkou hned,nemusela jsem ždímat sebe i veškerou výstroj. Tak hlavěn aby to do pátku uschlo.

8.6. Co na to říct. Snad jen, že stávající tropické teploty nebo pro změnu asijské monzuny mě přestávají bavit. No jo, má to někdo štěstí. Sotva jsem ve stáji zaparkovala kolo, spustil se velmi vydatný jarní deštík. Po hodině však ustal, a tak jsem popadla ohlávku, dečku a vydala se k výběhu, že se alespoň projdeme bez sedla. Ovšem jak se říká, člověk míní, pánbůh mění. Jakmile se mi podařilo se na tebe vydrápat(mimochodem v nástupu z vyvýšených míst ses velmi zlepšil, už se tím absolutně nenecháš vyvést z rovnováhy) a vyrazili jsme, dost nebezpečně se zatáhlo.Nicméně pokračovali jsme dál, i když spíše silou vůle než silou fyzickou, jelikož ty ses zaparkoval pod každým dubem(a že jich nebylo málo),a netvářil ses, že by se ti chtělo se někam procházet.Ale tak došli jsme až na vrch spáleniště, kde jsme se jali vyzkoušet novou lesní cestu. Překvapilo mě, jak mocně padají kapky za stromů, až jsem si po chvíli všimla, že kapky bohužel nepadají pouze ze stromů, ale spustil se regulérní provazcový monzun. Zapíchls to tedy pod stromem a čekals až to přestane. Ovšem za pár minut jsme byli oba na ždímání a déšť se stále nechystal ustat. Nezbývalo tedy, než se vydat do dalších svahů a obrátit se pozvolna zpátky k domovu. Nicméně všechno zlé je k něčemu dobré, objevili jsme moc pěkné lesní cesty.Na ledvině jsme pak ještě kousek zacválali a za lehkého deštíku se vrátili do výběhu. Jaký div, že jak jsme dojeli, vysvitlo slunce.

6.6. Tak jsme se opět viděli po téměř týdenní pauze. Je to bída, ale to víš, zkoušky, nedá se nic dělat.Ale možná ti to prospívá. Možná se ti po mě už zastesklo, nebo spíš ani ne tak po mně jako po trávě a po procházce, ale byls až neuvěřitelě ochotný a mazlivý. Původně jsem tě chtěla pro jistotu nauzdit, ale když jsem tě pak viděla, neudělala jsem to a nelitovala jsem. Vyrazili jsme nahoru na vojtěšku a jen jsem zírala jak ses nechal pěkně vodit. Měla jsem tedy otěže z obou stran, ale bylo to vážně skvělé. Nechal ses dovést pěkně až na kraj, pěkně po obvodu jsme si zacválali, a pak jsme stihli i zabloudit v lese. Jelikož po řepce už se to bohužel nedá, chtěla jsem jet podél, pěkně v lese.Jenže neprostupná křoviska nás evidentně zavedla hlouběji než jsme chtěli a tak nezbývalo než se proplétat kopci a houštinami, až se konečně podařilo najít cestu, kterou jsme si pak parádně vyběhli. Pak už jsme zamířili k domovu, kde i na běhacích loukách ses nechal podržet, takže prostě velká radost!

1.6. No a téměř rovnou z Janova jsem vyrazila za tebou, abys nežárlil. Po cestě z Kolče jsem sice málem vypustila duši a nutno říct, že jíz jezdit bylo tak to poslední co se mi chtělo, ale tak nakonec jsme vyrazili a bylo pěkně. Skoro už tradičně s námi šla i Zuzka s Táckem, výlet do Olovnice jsme vypustili rovnou a vyrazili zase jen se tak courat do lesa. Ovšem vy dva jste se rozhodně netvářili unaveně.Lesní cestou jste běželi, větve nevětve, hlava nehlava. Nu, dorazili jsme tedy do Otvovického lesa, a jali jsme se zdolávat kopec dolů, abysme ho potom o kousek dále mohli vybehnout.Jenže to bys nemohjl mít zase ty svoje nálady. Absolutně jsem nechápala proč, ale ty prostě vždy jak jsi viděl lesní cestu, z mě neznámých důvodů jsi z ní bleskurychle uhnul a vydal ses do neprostupnýžch houštin. Po mém třetím seskou už mi lehce docházela trpělivost a došla jsem dolů tedy pěšky. A pak mi to nejspíš došlo. Cesty jsou kamenité a tedy příliš tvrdé pro tvá ubohá kopýtka. Budiž ti tedy odpuštěno, ale ještě to neznamená, že mě budeš protahovat přes každou větev kterou potkáš! No ale tak dolů jsme došli, nahoru se taky proběhli. tak snad vše dobré. Pak jsme ještě i s darkou a Blondýnou vyrazili opět do rybníčka a vaše synchronizované hrabání bylo velice vtipné.

31.5. No asi to sem úplně nepatří, Chario odpusť, ale nedá mi to se nezmínit. Vyjela jsem se totiž podívat na závody do Janova, našeho letního bydliště,a nutno říct, že to byl perfektně strávený den. Nestačila jsem jen zírat, jak byli z pořádajícího klubu všichni perfektně připraveni, posbírali téměř všechy ceny, a to i po celkem nestandartních jízdách - ať už bez udidel, či v dámském sedle. Prostě jsem nestačila zírat, jak klidně se koníci chovali. Tedy když mi bylo nabídnuto zajet si 80/90 na tvém kamarádovi Fragovi, taktéž bez uzdění, váhání bylo opravdu jen chvilkové. Po vyzkoušení pár skoků v celkem provizorním oděvu jsem zjistila, že Frago je velmi spolehlivý a rozhodně se natváří na zkoušení nějakých nepravostí. Nic už tedy nebránilo tomu vyrazit na start. No, nutno říct, že parkur proběhl v poměrně ostrém tempu, chvílemi již bez mého dechu, ale se ctí. Po Fragově čistém výkonu jsem se tedy mohla již v klidu vydýchat a stačilo si jen dojet pro mašličku za neuvěřitelnou pátou pozici. No prostě byl to velmi pěkný den, počítaje i následné večerní posezení, a mě nezbývá než všem a za vše poděkovat a těšit se na léto, překrásná pastvina už na tebe čeká!                                                                                    

 

 

 

29.5. Návštěva z tropů - viz akce.

 

 

28.5. Vzhledem k neuvěřitelnému horku jsme vyrazili jen tak na couračku bez sedla. Nejprve jsme se šli ovšem vycáchat do rybníka, kde, soudě podle tvého výrazu, moc líbili. Cákal jsi, flémoval a pil jako o život. Pak jsme se tedy vydali směrem na horní vojtěšku, ´kde jsem tě chtěla alespoň trošku proběhnout, ale tys byl eviděntně proti. trochu jsme tedy zaklusali, ovšem pak jsem si všimla kamenů ležících na posekané vojtěšce, a hned jsem měla jasno. Došli jsme tedy poměrně v klůidu až k silnici, kde jsme se vydrápali k lesu a šli se courat tam. Alespoň jsme potrénovali ohebnost na nákrčáku a různé slalomy.Občas jsi mě tedy chtěl protáhnout nepříliš prostupným houštím, našětstí se mi ale podařilo včas ti zabránit a tak jsem vyvázla pouze s pár škrábanci, v lese totiž jaksi chyběla cesta. Pak už jsme jen slezli na louku, kde jsme zkoušeli chvíli přiježďovat.Nervozitou jsi byl celý bez sebe. jelikož tato louka přece nebývá přiježďovací, ale po chvíli jsi pochopil, že se ti nic závratného nestane a umoudřil ses. Stejně bylo moc teplo, a tak jsme raději drezúru vyměnili opět za rybník a zamířili k domovu.

25.5. Konečně jsem tě viděla po dlouhé odmlce, samým steskem jsem nemohla dospat. A zároveň jsem byla zvědavá jak se budeš chovat, zase po takové pauze. A kupodivu to bylo fajné. Prý ses teda při přemisťování do jiného výběhu nechtěl nechat chytit., což jsi zkusil i na mě, po čemž jsem tedy nevycházela z údivu, ale posléze jsme si vše vysvětlili, takže pohoda. Jela s námi na návštěvu i Jana, a tak nás do statku doprovodila i Darka.No po předchozím upozorňování na to, že jste oba dost odstátí jsme se těšili na zajímavou vyjížďku, ale vše proběhlo až v podezřelém klidu. J8, jen s ohlávkou a nákrčákem jsem čekala, že buduopět létat vzduchem, ale nic takového se nedělo. V podstatě až k první zeměhské odbočce jsme dojeli bez komplikací. Zde jsem už ovšem cítila potíž, jelikož jsme se přiblížili k tvému oblíbenému utíkacímu poli, a bylo mi navýsost jasné, že si ho nenecháš ujít. A taky, že ne. První půlku cesty ses neúnavně popásal na poli napravo, a nakonec jsi přece jen utekl na pole nalevo. Ještě štěstí, že Darku to zanechalo ledově klidnou, takže po pár stech metrech ses rozhodl se k ní vrátit. A my mohli pokračovat dále na Olovnici. Cestu nám zkomplikovala kvetoucí řepka, kde nebyla kolej, a tak jsme museli opět zvolit podélnou cestu polem. Ovšem i přes tyto komplikace jsme došli až do Olovnice, kde hospoda je bohužel zavřená, a tak jsme vyrazili směrem k domovu. Na louce jsem předpokládala divoký cval, ale jelikož Darce bylo asi příliš teplo, neměl jsi pořádného soupeře. Cesta domů byla tedy rychlejší, ale opět nijak zvláště nebezpečná. Až tedy opět na TVÉ pole, kde opět až pár set metrů cvalu a Darka stále na cestě nás zachránily od rychleho dosažení tvého cíle. No a pak už to s tebou šlo od 10 k 5.Jak ucítíš vůni domova, neznáš bratra. Na louce do kopce jsi utekl domů, spáleniště jsi hodlal projít zase lese, takže já nemít nákrčák, dávno bych skončila na statném dubu, pod nímž jis prošel, nemyslíš ovšem na batoh na tvých zádech. Osvalovák jste zvládli dobře, ovšem poté co jsi zase zahučel v křoví, mě neznámo proč, došla mi trpělivost a až na jízdárnu jsem šla po svých. tam jsem se rpzhodla postavit ti lehký skůček na protažení, který se ti zpočátku tedy vůbec nelíbil, ale poté co jsme ti sdělila, že se jedná pouze o jednou a dost, dal sis říct a dkonce i dvakrát jsi ho překonal. NO a již nic nebránilo cestě k domovu, proložené vydatnou koupelí v rybníku. No bylo jste až překvapivě hodní, ale tak asi bylo příliš teplo.

 

 

17.5. Sobota ve znamení kování, ale vzhledem k tomu, že celý příští týden se budeš flákat, kvůli mým tewrénním exkurzím, byli jsme nuceni i po strouhání vyrazit alespoń na zdravotní procházku. Opět s ohlávkou a nákrčákem, opět bez kamarádů. K mé radosti jsi ani neklopýtal, a ani moc nezlobil, k domečkům jsme to prošli povětšinou raději lesem a n arozcestí se vydali na Zeměchský trojúhelník. Nebýt kamenité cesty a pole vpravo i vlevo, byla by cesta bezproblémová. Začínám již chápat rodiče vztekající se na děti, z důvodu zachování jejich zdraví a bezpečnosti. Jakkoliv jsem ti mohla vysvětlovat, ať žereš trávu a ne stříkaná pole, jak kdyby člověk hrách na zeď házel. I můj pohár trpělivosti přetekl a nezbývalo než slézt a vzít tě kamenitým prostředkem. Ach jo. Po odbočení na cestu k domovu jsi už zmoudřel a pěkně jsme se proklusali. Bohužel jsi opět kašlal, což je způsobeno prý alergií na řepku či podobné aleregeny. Tak nevím. Doufejme. Nicméně v místě prudkého obratu jsi na nic nečekal a rozběhl se po obrovském poli nejkratší cestou k výběhu. Moje šance na nějaké změny byla zhodnocena jako nulová, a tak jsme se alespoň pořádně protáhli. I kašel po chvíli přešel. Pak jsme v lese potrénovali slalom, ještě se procválali a hurá domů, opět se zastávkou u rybníka, kam jsi už šel celkem bez protestů a rád jsi sebe i pěkně pocákal.

16.5. Tak dnešek by se dal klasifikovat jako opravdu vydařený. Polomrtvá jsem se přivalila z Kolče do statku, kde Markéta zrovna čistila Darku. Po prvotním zklamání, že ven se nechystá, se mi podařilo aspoŃ ji využít jako potaha a nosiče a dopravila jsem si na ní alespoň sedlo k výběhu. Nutno říct, že svezení to bylo pěkné, k mému překvapení jsi na ohlávce fungovala bezvadně. Nicméně než ses ty uráčil vylézt z výběhu a než proběhla nutná očista, nebe začlo vypadat velmi zlověstně, obloha černá, viditelnost asi jako tak kolem deváté večerní, no již od počátku to nevypadalo dobře. Ovšem naše optimisická mysl nic nenechala nba pochybách a vyjeli jsme. Ještě jsme nestačili ani dojet za roh a začalo pozvolna krápat. na jarní deštíček to moc nevypadalo, každopádně pokarčovali jsme dál. Ale nestihli jsme to dál než k nejbližšímu stromu, jelikož jarní přeháňka se proměnila v asijský monzun a pokračovat v něm bylo o zdraví všech zúčastněných. Chvíli jsi trpělivě čekal zaparkován pod keříky, ale pak tě to asi přestalo bavit a navrhl jsi cetsu k domovu. Vzhledem k neutuchajícímu hřmění, bleskům i dešti jsem tvůj nápad považovala za zdařilý a na nic nečekaje obrátili jsme se domů. Jaký div, že sotva jsme sundali sedlo, pršet přestalo. No nic, zítraje taky den.

14.5. Díky rektorskému volnu mi bylo umožněno tě jet ve středu navštívit i na déle než na obvyklou hodinku, a tak jsme vyrazili na klasiku. Dle mistra Vydry jsem se rozhodla vyzkoušet nákrční řemen, samozřejmě i s ohlávkou, a vyrazili jsme, já plna zvědavosti, jak se dnes budeš chovat. A světe div se, pastevní výbeh na tebe má evidentně dobrý vliv, jelikož můj údiv neznal mezí, když jsi se ani na nákrčním řemenu nezastavovat na polích, a když už sis někde kousnul, nechal sis právě jen tímto řemenem hlavu ihned zvednout. No lhala bych, kdybych tvrdila, že jsi mě nepotěšil! Pěkně jsme poklusali, akorát na louce jsi mě lehce zneklidnil, kde jsi ve cvalu začal pokašlávat. Totéž se opakovalo i na dalších dvou loukách, tak nevím,  z čeho to tak můžeš mít. Nicméně jsme pokračovali dále, a už jsem začala pochybovat, jestli seš to opravdu tym jelikož zatím vše proběhlo bez sebemenší zrady. Naštěstí jsi nezklamal, při přechodu na ledvinu jsi samozřejmě utekl na dolní cestu, ze které je to do výběhu blíž. Naštěstí tě zastaviĺ strom, tak jsme se rychle vrátili a v poklidu došli až k silnici, kde jsem měla v plánu zajít ještě do rybníku zchladit nožky. Ovšem tys to v plánu evidentně neměl, a tak opět nastal drobný rozpor uprostřed silnice Nakonec ses nechal přesvědčit, a ještě jsi rád doplnil tekutiny a pocákal sis břicho.

11.5. Nedělní procházka v rámci regenerace po náročných závodech. Z výběhu se ti sice moc nechtělo, ale pak už to bylo v pohodě. Nejprve jsme dali půl hodinku pastvy na louce, nechala jsem tě zcela na volno, lehla jsem si na cestu a ani jsi nikam neodešel. V podobném duchu jsme pokračovali pozvolna nahoru na ledvinu, v absolutní volnosti, a ťapal jsi v poměrně slušném tempu. Cestu jsem chtěla vyklusat, ocž se tedy tobě nechtělo, takže jsme museli použít lano. A šlo to v pohodě. Na ledvině jsi objevil jetelíček, což tě trošku zpomalilo, ale tak opět pomohlo lano. Nezbývalo již moc času, ale i tak jsme si pohráli ze země, ustupování a následování bez problémů, a zopákli jsme i kruh na obě ruce, taky slušně. Klusat se ti tedy moc nechtělo, ale pak ses probudil a jak to šlo. Pak už nezbývalo než se vydat kamenitou cestou zpět k výběhu, opět na volno. Držel sis ode mě tedy slušnou distanc, ale pak jsi mě dohnal a v poklidu jsme došli až do výběhu. Cachtání v rybníku jsme bohužel nestihli, ale tak jak se říká, příště je taky den.

10.5. Téměř tradiční sobota se Zuzkou a Táckem, na druhý pokus jsme se chystali na výlet do Olovnice, ovšem opět se nezadařilo. Ihned po odejzdu ses mi totiž příliš nelíbil, vydali jsme se do kopců nad jízdárnu a po tvé oblíbené doklusávací cestičce, a vzhledem k tomu, žes nejen že nedoklusával, ale ani nepředbíhal a žral jen přiměřeně, usoudili jsme, že jsi pravděpodobně ještě unavený a bolavý ze závodního čtvrtka, jelikož den to byl opravdu náročný. I louku k šachtě si procválal velmi spořádaně a v zástupu, a tak jsme se rozhodli, že bude moudřejší vyrazit k domovu. Vydali jsme se tedy spodní cestou směrem k rybníku, aby sis alespoň vyráchal nožičky. U výběhu nastal malý problém, pokusil ses samozřejmě se několikrát vrátit, ale nakonec jsme šťastně dojeli až k rybníku. Tam jsi měl dle očekávání celou zacákal a abyste se alespoň trošku proběhli, vzali jsme to ještě oklikou po kamenité cestě nahoru a lesem pak domu. No ve své kůži jsi nebyl, ale tak  snad je to jen tou únavou a brzy budeš zase fit!

 

8.5. Závody Kováry-viz.akce

7.5. Zase krátká středa, takže jen blesková příprava na závody. Vyšli jsme jen před výběh na pastvu, kde jsem tě sotva stihla vyčistit, párkrát jsme oběhli louku a já už opět musela běžet na autobus. Tak alespoň jsi měl spoustu času pořádně se vyspat na ten zítřek!

5.5. Už dlouho jsme nebyli bez sedla, takže dnes jsme opět po dlouhé době takto vyrazili. A bylo to absolutně skvělé!Vzali jsme to spodem na klasiku, ale byla to prostě nádhera! Slunce svítilo, teplo bylo,a my si cválali po loukách. U cesty za šachtou jsme ještě zabočili do lesíku a prodloužili si tak cestu. Našli jsme tam bezva kmen, který jsme si neváhali bez problémů skočit. Poté jsme se museli vracet vzrostlou rozkvetlou řepkou, což by nebyl problém, kdyby tys nebyl rozhodnut cestu procválat, kde ovšem hrozilo dost velké nebezpečí, že zatímco ty budeš cválat, já skončím zamotaná v řepce. Skončilo to kompromisem, chvíli krok, chvíli klus a i cval. Pak jsme ještě procválali cestu k silnici a hurá domů. Trošku rozpor jsme ještě měli v klouzavém lese, který ty z neznámých důvodů musíš sbíhat dolů nejlépe cvalem. V kopci sis málem lehnul, ale naštěstí jsme to ustáli a už víceméně v poklidu pokračovali zpátky do výběhu.

3.5. Pro uvolnění mysli vyjížďka na ohlávce, se Zuzkou a s Táckem. Při cestě z výběhu ses tvářil poměrně mírumilovně, dokonce jsi mě i nechal nastoupit z přilehlé lavičky, tudíž jsem předpokládala, že jízda bude bezproblémová. Svítilo slunko,a tak jsme si naplánovali výlet až do Olovnice. Jenže to by nemohlo být tebe. Vyrazili jsme přes jízdárnu nahoru, kde jsi bez potíží překonal z klusu křížek, lesem jsme prošli pěkně v poklidu. Na louce jste se tedy opět honili, a rychlost, kterou jsi na tak krátkou vzdálenost zařadil mě lehce překvapila, ale tak pohoda. Dále jsme pokračovali první zeměchskou odbočkou, a pro urychlení jsme se rozhodli z kopce zaklusat. Ovšem ani ve snu mě nenapadlo, co se chystáš udělat. V mžiku ses totiž otočil, vběhl na pole, zařadil první kosmickou a vyrazil směrem k lesu. Zuzka se chtě nechtě vydala za námi, a tak se nám podařilo zastavit až u lesa. Tam jsme pro jistotu rychle sešli cestou do lesa, a ocitli se na silnici u výběhu. Nevěděli jsme, kudy dál, a tak jsme pokračovali dále po silnici směrem na Slatinu. Cestou nás ovšem postihl velmi nepříjemný déšť, který stále nabíral na síle a ne a ne přestat. první možnou cestou jsme tedy zabočili do lesa a poměrně prudkým svahem vyšli nahoru. Ovšem nahoře nás nečekalo žádné překvapení, alébrž jsme se ocitli na stejném poli ze kterého jsme předtím utekli. Déšť stále sílil, všuchni zúčastnění jsme byli promoklí na kost, a tak jsme zvolili cestu rychlého konce. Pole jsme obklusali, stejnou lesní cestičkou jsme se vydali zpět a na silnici už rovnou k domovu. Takže cestu jsi nám překazil, ale tys určitě tušil blížící se nepřízeň počasí a chtěl jsi nám tedy pro naše dobro výlet zkrátit.Tudíž opět nezbývá, než jen ti poděkovat

2.5. Dnes je tvůj velký den-práěv slavíš své sedmé narozeniny!!A tak i přes velkou únavu a relativní nepřízeň počasí jsem se vydala tě navštívit. Vzhledem k bolestivosti svého těla jsem čekala, že i ty budeš bez energie a unaven, ale opak byl pravdou.Z výběhu jsi za mnou vyrazil velmi ochotně, a tak nebylo zapotřebí použít ani lano, ani ohlávku. Takto po vydrovsku jsme pomalu vyrazili na procházku kolem spodního výběhu hledat ztracený kartáč, což se naštěstí podařilo a pak už šup n alouku na slavnostní pastvu. V mezičase jsem opět vyndala cca 58 klíšťat, chytla nás bouřka, která tě ovšem zanechala ledově klidným a asipo půl hodině zdržení jsme se stejným směrem vydali zpět, kam se ti oproti mému očekávání absolutěn nechtělo. NIcméně po cvhvíli jsme výběhu dosáhli, ovšem při mém narozeninovém přání ti evidentně tráva byla milejší, takže když jsem ti chtěla potříst pravicí, dal jsi přednost trávě a sprostě jsi odešel, při té příležitosti jsi také neopomněl šlápnout mi na nohu. No ale tak svou porci mrkve z nádraží jsi zpracoval a hned po návratu do výběhu jsi zcela bez výčitek odešel za ostatními, ani na rozloučení jsi nepočkal. Asi zítra budeme muset zase trénovat!

1.5. Májová parkuriáda - viz.akce

 

 

30.4. Předzávodní přípravy, mimo znovu čištění a mazání nevyčistitelného sedla a bot jsme vyrazili na motivační pastvu, při které jsem se tě pokusila pořádně vyleštit, což se mi dle očekávání příliš nepovedlo. Pak jsme jen slezli na louku, kde aby se neřeklo, chvíli jsme popracovali ze země, spolu jsme se proběhli, i kroužky, přechody i stání a couvání, a nutno říct, že šel jsi více než ochotně. Pak jsme bleskově projeli posílání n akruh, což bylo taky pěkné, i na krátkém laně, a pohráli jsme si s ustupováním, kdyby se ti třeb azítra nechtělo do vozíku, nebo tak.Ale tak příjemná hodinka, alespoň pro mě.

28.4. Konečně zase výlet s kamarádkou, vyrazila s námi Lenka a Rimini. Na programu byl lehčí uvolňovací terének a posléze poslední předzávodní skokový trénink, který se zcela bezchybně povedl! Vyjeli jsme do lesíka nad jízdárnou, kde mě, vyřizující důležitý telefonický hovor, eLenka trochu zaskočila, když se vydala opačným směrem. Chario kupodivu poměrně dlouho stál, asi přemýšlel, ale zanedlouho to vymyslel, a bezhlavě se vydal z kopce skrz křoviska za Rimčou. Já, stále tefeonující jsem se pouze několikrát shýbla a vše se obešlo bez úhony. Projeli jsme louky z kopce, v klusu i ve cvalu a vydali se na louku u šachty, trochu vás protáhnout. Nevím, jetsli to bylo sluníčkem, ale byl jsi nadmíru příjemný, netahal ses, ani moc nežral, no prostě paráda. Na louce jste se pořádně proběhli, a my se vydali zpět, akorát, že spodní cestou.Ani na louku do kopce jsi neutekl a spořádaně jsi pokračoval za Rimini, a dole se nám podařilo dokonce i cválat v zástupu. Problém trošku nastal na spáleništi, kde ses evidentěn rozhodl, ž epo cestě prostě chodit nebudeš  a tak jsem v lese při tvé stále se zvyšující rychlosti nabírala lehkých obav, že skončím na nejbližším stromě. Naštětsí se mi podařilo včas seskočit, dolů bezpečně sejít a pokračovali jsme opět na jízdárnu. Tam si nejprve párkrát skočila Rimča,a pak jsi přišel na řadu ty. Vzhledem k tomu, žes tam měl koně, neobtěžovala jsem se s uzděním, ale i ona ohlávce to šlo. Křížky parádně,malé kolmáčk ytaky. N avyšších jsi začal protestovat, a tak nezbývalo než tě nauzdit. Kupodivu to pomohlo, a tak jsme pak zvýšili až na metr, kde ses už tvářil naprosto ochotně, a chodil jsi bez potíží. Tak nevím, jestli je 80cm pod úroveň..Každopádně máš pochvalu, očekávám stejný výkon i na Trojáku! Pak jsme se trošku popásli, ostříkali nohy a vyrazili do výběhu.

  

26.4. Dnes jsem chtěla vyrazit na poslení delší terén před závody, a jelikož se nenaskytl vhodný parťák, museli jsme opět sami. Trochu mě zneklidnilo tvoje rozštípnuté kopýtko, kde ti ve spodní části kus normálně chybí. Ale prý to nevadí, tak jsme tedy vyrazili ven stejně. Přes jízdárnu jsme se dali směrem na Otvovice, prudkou lesní cetou dolů. Tvůj elán se velmi podobal čtvrtečnímu, nápadů fůra a akce žádná. U6 mě přestává bavit tvoje neustálé šprajcování kvůli kousku trávy. No nic. Otvovicemi jsme se jakž takž prodrali, a za lávkou jsme se dali pro změnu doprava podél kamenité cesty. Což jsem ovšem asi neměla dělat, protož ezanedlouho jsme se ocitli až u Zákolanského nádraží, a postupně až v Trněném újezdu. Chtěla jsem se totoiž dostat do vrchního lesa a vrátit se druhou stranou. Nicméně můh orientační smysl mě trochu zradil, a tvůj torchu taky, ne, že ne. Tys sice vyrazil odvážně směrem ke kolejím po cestě sice vyšlapané, ale evidentně ne úplně koňské, po dost prudkém svahu. Ovšem dole nás minul vlak, přičemž jsem nabyla pocitu , že se pod něj pravděpodoběn chystáš skočit, a tak jsme se raději vrátili zpět. A to doslova, až zpátky do Otvovic, tak jsme druhou lesní cestou vylezli opět nahoru a klasickou cestou přes louky se vrátili domů. Ve vesnici ses tedy opět táhl, že nevim, každé auto a pes se v tvách očích tvářili jako nejvyšší predátoři. Aspoň, žes to trochu napravil při cestě do výběhu, kdy se mi tě asi podařilo přesvědčit, že opravdu spěchám a vydržel jsi kupodivu i souvisle jít a ani nežrat!Hm, nestačím se divit!

25.4. Již od rána nás provázel déšť, ale jelikož jsem se nutně potřebovala připravit na závody, stejěn jsem se za tebou vydala. Jaké zklamání mě tedy čekalo, když jsem se v autobuse dozvěděla, že závody se z důvpdu deště nekonají a že jsem se tedy na cestu vydala zcela zbytečně, protože déšť nevypadal, že by se chystal ustat. PO hodině strávené znechucením v sedlovně jsem se za tebou přece jen vydala a vyrazili jsme aspoň na pasoucí se procházku, kousek jsme se proběhli a zase jsme tě propustila. No utrpené v etvůj prospěch velmi krátké.

24.4. Narozeninová rychlovka, dočkala jsem se dokonce i přání, sice lehce vynuceného, avšak po chvilce přemlouvání jsi mi i tu nohu podal. Pak jsme se vydali na náš rychlý okruh přes řepku a vojtěšku.Typ tvé energie z nových granulí se mi sice pramálo líbí, více se taháš a energii máš tak akorát na vymýšlení blbostí, a koukání po věcech, které se tě najisto chystají sežrat, ale tak po chvíli ses nechal přemluvit i k drobnému pohybu, takže zaklusali jsme i zacválali poměrně dosyta. V lese jsme našli novou cestu, kde mi sice hlava málem zůstala na větvi a pak nás čekalo velké dilema, zda se pustit sice kratší cestou, ale z velmi prudkého svahu, nebo zvolit delšín okruh kolem fotbalového hřiště. Ty jsi zvolil celkem jasně bezpoečnější delší cestu, ale i tak jsme vše v pohodě stihli a já se sedlem v náručí vydala pomalu ke stáji.

21.4. Pro změnu práce ze země a trochu skákání v rámci tréninku na parkuriádu, a super. Ze země jsme parádně procvičili důvěru. kde jsi se ani nepokoušel žrát,a tak jsme v klidu mohli udělat všechno podlézání, natahování nohou, obracení a podobně. Pak jsme se vrhli na obraty, jo-jo, zastavení a zanechání, ustupování do strany a taky moc pěkné. Posléze jsme rychle zkusili posílání na kruh, což taky vyšlo, pár kavaletek +zastavení nad nimi, následovájí s dorbným skokem a pak už hurá na tvá bedra.Nutno říct, že náskok z lavičky už máme celkem pěkně natrénován, poprvé, když jsem ti doskočila opravdu až na zadek ses trošku vyděsil, ale po mém druhém indiánském výskoku už to s tebou ani nehlo. Co se týče skoků, připravila jsem tu torchu kavaletové gymnastiky, což se ti ale pranic nelíbilo. Jelikoř jsem asi odskok u křížku špatně nakrokovala, bariéru se ti dokonce podařilo i rozkopnout vejpůl. A vůbec, skok byl na mopkrém povrchu a vůbec se ti nelíbil, a sousední široký oxer na tom nebyl o nic lépe. NIcméně po pár vyhnutí a zastavení, která jsem přičítala tvojí neuvolněnosti a bahnitému terénu, ses konečně trochu rozjel a začalo to vypadat trochu k světu. Po lehké úpravě se nám tedy podařilo dokonce i několikrát za sebou překonat křížek, oxer, i diagonální oxer. Jelikož sis tedy vylepšil reputaci, nic nebránilo opět se oddat té vytoužené zeleni.

20.4. Tak konečně zase vyjížďka s koňmi, obětovala se Hanka s Tašou a vyrazila s námi a já vyrazila odvážně na ohlávce. Vydali jsme se do Zeměch a cesta tam proběhal celkem v pohodě, i když divila jsem, když už na cestě jsi neustále poklusával. Po vjedzu mezi pole jsi začal s tvými oblíbenými etudkami a jakmile se ti naskytla příležitost, odjel jsi doprostřed pole, kam jsi zapíchl svou nenasytnou hlavu a začal se cpát. No ale tak nic překvapivého, takže tímto stylem jsme dorazili až do Zeměch, kde začala být jízda konečně zajímavá. V podstatě od vesnice až k naší šachtě jsme jeli cvalem, s občasnými odbočkami na pole, závoděním, či vyhozením. V posledním kopci jsem při pohledu na tvé vzdouvající se zpěnené břicho nabyla pocitu, že už bys mohl být vyběhán, ovšem opět jsem se zmýlila, na 2minuty jsi jen zpomalil aby jsi stihl nabrat druhý dech, a pak Taša neTaša jsi energicky klusal k domovu. Někdy fakt nevím, jestli ses už dočista nezbláznil. Ale tak pohoda, proč bychom si občas nezahráli na batoh, že.

18.4. Původně zamýšlen byl opět delší kondiční trénink, ovšem tvůj elán, respektive důchodcovská nálada nám trošku zhatil plány. Směrem na Budeč jsme sice vyrazili, ale tvé tempo mě absolutně ubíjelo. Jelikož v Kolči jsem odmítla slézt a rozhodla jsem se, že kopýtka nekopýtka projdu to na tvém hřbetě, jen ve vesnici jsme strávili tak půl hodinky a můj odumřelý zadek byl velmi vděčen okamžiku, kdy jsi se v kopci za kolejemi opět trochu probudil. Nicméně opravdu jen trochu, jelikož i na obvyklých cvalových pasážích jsi cválal stylem "zhynu hned nebo až za dva další cvalové"? NO a vrchol se odehrál u potůčku. kdy místo toho, aby jsi ho ladně překonal, jsem v něm skončila já při průzkumu pevnosti břehů. Pevné totiž nebyly vůbec a probořila jsem se téměř po kolena. Z toho důvodu jsme potůčku nechali a rychle vyrazili k domovu. Tak naštěstí bylo celkem teplo.

14.4. Pro uvolněné mysli jsme dnes vyrazili na lehčí terének v blízkém okolí, pouze na ohlávce. Cesta tam proběhla bez problémů, výdrž v klusu a žraní máme celkem vyřešené, takže jsi chodil moc pěkně.Zeměchský okruh jsme si objeli z druhé strany, přičemž odbočku jsme projeli celou v klusu a cvalu. I louku se stožárem jsme procválali pěkně,a až za ní nastaly drobné rozpory o osení. Nedaleko se také naneštěstí popásali další koníci, takže jelikož tvá mysl se začala lehce zatemňovat, upřednostnila jsem své zdraví a kousek jsem popošla pěšky. Nicméně asi jsi usoudil, že tréninku v nasedání není nikdy dost, jelikož asi třikrát jsi mě z neznámých důvodů zamířil do lesa, a tím pádem mě donutil pro jistotu seskočit. Pak už jsi se naštěstí umoudřil a v pohodě došli až na silnici, kde kromě toho, že jsi musel ochutnat každý druhý trs olovnaté trávy, jsme dorazili až je statku. Tam ovšem nastal další rozpor v podobě směru jízdy a poté, co jsi se zašprajcoval v prostředku silnice, jsem slezla počtvrté, naštěstí už definitivně. No jo, holt jsem pospíchala, já vim, že to nemáš rád, tak alespoň trošku jsi zdržovat musel. Ale 1.část byla moc pěkná!

13.4. Tak dnešek byl ve znamení tréninku na blízké závody, vyrazili jsme bez sedla, nejprve nahoru na vojtěšku trošku potrénovat jízdárnu, zpočátku jsi byl trochu nesvůj z nezvyklého místa, a tím pádem velmi dopředý, nicméně to tě za chvíli přešlo a moc jsme toho ve finále nenacválali. Každopádně potrénovali jsme co se dalo a chodil jsi v zásadě pěkně. Překroky, obraty, kroužky malé i velké v klusu i cvalu pro lepší ohnutí, přeskoky, a hlavně přechody, stání-klus, couvání-klus, a krok-cval, jednou sis dokonce dal říct i u stání-cval.Takže super. Pak jsme ještě zacválali kousek podél vojtěšky a po cestě se vydali pomalu na jízdárnu. Tempo bylo velmi volné, a tak ses mohl alespoň vydatně přiživit. Ale i tak jsme byli zanedlouho jízdárně nadosah a nutno říct, toršku jsem se našeho oblíbeného kopce obávala - Anička by věděla. Ale našli jsme novou cestu a tak jsme dolů dojeli ve zdraví. Tam jsi se opět oddal krmi a já se jala stavět překážky, pro dnešek jsme zvolili gymnastičku - kombinaci kavaleta, křížek, kolmák. Situaci nám ještě trochu ztížil Martin, Jana a Zuzka projíždějící kolem, jelikož ty ses samozřejmě toužil připojit. Kupodivu jsem tě nemusela jít honit opět bůhví kam k nim, ale způsobně jsi zůstal na místě a kromě jednoho zařehtání se to obešlo bez komplikací.Lepšíš se, máš pochvalu!Nu, ale nastal jiný problém-jak jen se dostat zpět na tvůj holý hřbet?!Zachránila nás lavička a můj indiánský mega skok. A nic již nebránilo začít skákat.K mému podivu jsi byl z kombinace trošku v rozpacích, a tak jsi vždy druhý a třetí skok pro jistotu vyhnul. Ovšem po chvíli jsme su to vysvětlili, tys pochopil, že ani další skoky tě nesežerou a opět už byla jen radost. Dali jsme si řadu dvakrát za sebou, pro kondici na parkuru a já mohla řádku začít přestavovat.Mezitím ses opět dočkal pochvaly od pana souseda jak že to pěkně skáčeš. Joo, kdyby tě jen někdo viděl v akci na závodech. No, dále tedy vznikla kombinace kavaleta klus, křížek a oxer. Povedl se i můj druhý indiánský výskok a šli jsme na to. Tady už ses nenechal odradit a v plné síle a stále zvyšující se rychlosti sis to přeběhl sám od sebe hned třikrát po sobě. Tím jsem uznala trénink úspěšným a vyrazili jsme k domovu. Závody máme jisté

11.4. Vzhledem k tomu, že v pondělí i ve středu ses v podstatě flákal, jsme dnes zvolili kondiční trénink a vyrazili jsme až do Olovnice. Poté, co jsi na kopci opět bojkotoval klus a po každých třehc krocích jsi brzdil, jsem se rozhodla jít na tebe tvrdě a silou vůle se mi podařilo tě v klusu udržet. Což se mi ale náramně vyplatilo, protože pak jsi chodil v pěkném tempu celou vyjížďku, a celkem i bez žraní. Pokračovali jsme odbočkou na Zeměchy,a  poté co jsme se ocitli na tvém oblíbeném poli, už jsem si přestala být jistá, jestli louku s odbočkou najdeme a stihneme zahnout. Přžes tvou nelibost se to přece jen podařilo a my pokračovali až do Olovnice, kde jsme vyzkoušeli překrásnou lesní cestu, na jejímž konci se akorát vyskytl lehký problém, nevím jestli tě píchla do zadku včela, nebo co, ale z kopce jsi vyrazil jak střela a brzdil jsi až o míchačku. Ale tak vše v pohodě, nic jsme neporazili a pokračovali jsme loukou dále, opět ve cvalu a po cestičkách v klusu až zpět na naši Zeměchskou odbočku, Vzhledem k teplému počasí a pěně na tvém těle jsem se rozhodla tě už nechat být, a jelikož jsi vypadal celkem vyčerpaně, až domů jsme došli v podstatě krokem. Ještě jsme se chtěli jít zchladit do rybníka, ovšem nelibý hnědozelený povlak ve mě probudil nedůvěru, a tak jsme raději zamířili přímo k výběhu.

9.4. Středeční rychlovka, i když dnes jsem setrvala déle, takže zase tak našup to nebylo. Vyrazili jsme lesními pěšinkami na jízdárnu-pěšky, kde jsem měla v plánu pořádnější práci ze země. Dneska jsi byl evidentěn v dobrém rozmaru, jelikož pod jakýmkoliv kopcem, který jsme měli překonat, jsi se zastavil a házel jsi na mě takové pohledy, až jsem nevěděla, co si mám myslet. Sice jsem spíše vytáhla já tebe než ty mě, nicméně jízdárny jsme zdárně dosáhli, a zatímco ty jsi se oddal pasení, já jsem se vrhl ana stavění překážkové dráhy. Jenže plány nám zničehonic překazila další nepříjemnost, v podobě hejn mušek, které pokud se zrovna neusídlily  očích či v ústech, tvořily kolem nás taková oblaka, že nebylo vidět ani ne metr. Takže jsme bleskově projeli hry, a pak se dali na procházení dráhy. No udělal jsi mi opravdu radost!!VSlalom, posílání mezi kavalety, vějíř, kavalety, křížky, to vše v kroku i v klusu, a i celkem ochotně. A vrchol všeho bylo, že poté, co jsem se chtěla jen vrátit pro lana, ses v absolutní volnosti a absolutěn dobrovolně vydal za mnou, a zcela samostatně za mnou i přeskočil křížek!!Upřímně jsem byla zcela v šoku, co tě k tomu vedlo.Nicméně překvapení to bylo příjemné, a tak jsme se mohli pozvolna vydat k domovu.

7.4. Přes vytrvalý déšť jsem se rozhodla jet tě dnes navštívit, ve skrytu duši stále s myšlenkou, že by mohlo přestat.Avšak očekávání se ukázalo býti mylným, a asi po hodině čekání, za asistence neutuchajícího deště jsem se rozhodla vyrazit. Nakonec jsme použili variantu brod, znamenající vyjížďku na ohlávce, pouze na odpocce, která měla aspoň trochu zmírnit promočení mojí maličkosti, což se ovšem nee tak docela zdařilo. Vyjeli jsme na klasický okruh, a cesta proběhal celkem bez potíží, alespoň zpočátku, jelikož jediné co tě zajímalo byla zelená píce pod nosem, takže mě nezbývalo než neustále posilovat levačku a snažit se zůstat alespoň lehce v pohybu. Což tedy bylo lehce vyčerpávající, spíše tedy psychicky, ale aspoň to nebylo životu nebezpečné, takže v pořádku. Nicméně na vrchní louce, kde jsem si dovolila tě požádat o cval, ti evidentěn došla trpělivost, a cvalem doprovázeným houpavě se zvedajícím hřbetem ses vydal napříč polem k domovu. K mé radosti mě tři mokré vrstvy na tvém hřbetě udržely lépe než kdejaké lepidlo, a tobě bylo zanedlouho milejší zelené osení, než boření se v mokré půdě. Takže přišla má chvíle, dobrovolně jsem tě opustila a vydali jsme se zpět. Z přilehlých klád se mi podařilo se na tebe znovu vydrápat a mohli jsme pokračovat v cestě.Zvolili jsme neznámou pěšinku v lese, která se ovšem ukázala být velmi pěknou a pak už nás čekaly jen závěrečné svahy za spáleništěm. I s těmi zpočátku nebyl problém, až na poslední úsek, kde tví kamarádi na dohled ti zcela zatemnili mysl, a ty, evidentně si nevědom, že na tvých zádech stálůe spočívý jedno otravné zavazadlo, vydal jsi se stromy nestromy přímo dolů a brzdil jsi až o pásku u hrazení. Naštěstí i teď mě vlhká deka nezklamala a tak jsme ve zdraví, už téměř za slunnného počasí dorazili zpět.

4.4. Tak oproti pondělní spectaculární jízdě by se dnešní dala nazvat přímo unavenou. Vyrazili jsme na Budeč, ale bohužel v osamění, takže ti kapku chyběla motivace. Zpočátku jsi ještě chodil hezky, alae když jsi zjistil, že naše cesta vede dále, než pouze na klasiku, ztratil jsi elán definitivně. Každé naklusání ti vydrželo asi tak 3 kroky, a posléze jsi dal raději přednost zelené krmi. Každopádně po mém velkém úsilí se nám podařilo dorazit až na budečské louky, kde jsi konečně chytil druhý dech, a všechny 3 luka jsme si pěkně obcválali.Bohužel jsme se museli vracet stejnou cestou, a tak jsi se rozhodl zvolit vyšší rychlost.Ovšem terénní bahnité podmínky pro cval z kopce nebyly zrovna příznivé, a tak jsem tě musela pro změnu hodně krotit. No prostě cíle jsme dosáhli, ale tvoje móresy od domova krokem, domů cvalem praktikovat teda nehodlám.

31.3. Spectaculární, nebo spíše dnes cowboyská jízda s Aničkou. Dala by se rozdělit do několika etap. Tou první, a bezpochyby nejspectaculárnější byla naše cyklistická cesta do výběhu. Jízda na kole představovala pro Aničku větší muka než jízda na koni, a tak notnou chvíli trvalo než dosáhla sedla. Nicméně poté sice s velkým sebezapřením, ale velmi statečně absolvovala celou cestu ve zdraví. Do výběhu jsme dorazily, a tak nic již nebránilo tomu, vyrazit na cestu. Nejprve jsme se vydali na mojí opblíbenou běhací vojtěšku, kde byli ovšem koně nad očekávání hodní, na cval sice došlo, ale ani Chario nevymýšlel různé kličky, prudké změny směru, a obraty, a kromě jednoho vyhození jsme došli bez úhony až k silnici. Tam nás čekalo opět lesní křoví, které jsem ovšem zdárně prorazili a octli se na prostranství, které jen čekalo na Darčiny a Chariovy úprky. No proběhli jsme se notně, i si zazávodili, ale žádná velká divočina. Další úsek proběhl v duchu kovbojském, kde jsme pilně trénovaly westernový posez, jízdu bez třmenů a bez rukou a Anička si notně oblíbila i "hyjé" a "prr". Až k jízdárnovému kopci jsme došli ve volném kroki, jelikož tempo i teplo bylo značné a koně přes zimní srst silně zpoceni. Ovšem to by nesmělo být spectaculárního osudného kopce, aby vyjížďka proběhla téměř bez adrenalinu. Už téměř dole v cíli se koníci rozhodli, že krokem n ajízdárnu nepůjdou, a opět se oba rozhodli v divoký cval, který Darja doplnila i vyhazováním. Naštěstí u východu se zastavili, takže jsem stihla slézt, vrátili jsme se, a začlo stavění překážek. Charia i Darku, kteří se pokusili vyválet i se zánovními sedly, jsme úspěšně zvedli a nic tedy nebránilo začít skákat. No od Darji se ti zpočátku příliš nechtělo, ale pak ses probudil a dělals samou radost!!Nejprve několikrát křížek a poté kolmák 80-90cm, a pak jsme dráhu přestavěli na oxer, nejdřív s křížkem, a pak pravý, navrchu tak 110cm!Prostě paráda, ani jednou ses nepokusil vyhnout, chodil jsi s chutí, celkem dobře i do obratů a přechody taky super. Pak si tě ještě vyzkoušela Anička, kde jsi pěkně zúročil naše parelli snažení, jelikož ses ode mě nechtěl hnout, chodila jsem pak s vámi, takže jste i zaklusali a dvakrát si malý kolmákček skočili. Pak jsem ladně, po dvakrát svezeném sedlu, vyskočila na Darku z lavičky a vyrazili jsme vzhůru k domovu. Nezapomněli jsme se stavit i v rybníku, kde jste se s Darjou řádně vyráchali a namočili si kopýtka.

 

 

29.3. Jak jsi mi včera udělal radost, tak dnes ji musel opět náležitě zkazit.Chápu, že do dvora přijít s ostatními koníky a jít ven sami je trochu zrada, ale takhle přehnaně ses teda mstít nemusel. Vyrazila jsem pouze na ohlávce, což se mi hned na počátku vymstilo. Do šedé kobylky, kterou jsme míjeli ve výběhu, ses evidentně na první pohled zamiloval, což by ti ovšem nemělo dovolovat udělat to cos provedl. Zavčas jsem sice seskočila, ale ty zceal zaslepen, jsi se obrátil, a mě táhnouc za sebou, běžel jsi zpátky za ní. Nebýt mého briskního pudu sebezáchovy, klidně bys mě zašlápl.Že ti neni stydno. Nuže, odchytla jsem tě a pokračovali jsme dál, nicméně jízda pokračovala ve stejném duchu. Chodit jsi nechětl, bál ses všeho na co ses podíval, ve směru jízdy jsme se taky příliš neshodovali, ke konci už ani na rychlosti a jediné co tě zajímalo byla opět tráva, nebo líp osení na poli. No prostě zase jsi se předvedl v nejlepším světle..

28.3. Konečně volno, a tak nám nic nebránilo konečně vyrazit na delší jízdu. Obezřetně jsem si vzala i uzdečku, a dobře jsem udělala. Již od počátku jsi totiž neustále sledoval, kde co lítá,a i prachobyčejné auto v tobě málem vyvolalo zběsilý úprk. Nuže, vyrazili jsme tedy směrem na vojtěšku, kterou jsme poměrně v tempu pěkně proklusali i procválali. Posléze se nám podařilo najít novou cestičku v lese, kterou jsme ač roštím, tak úspěšně překonali a mohli pokračovat na druhou stranu.Tam nás čekala další lesní rallye, nicméně alespoň jsme zase udělali pár svahů, což nikdy není na škodu. No a jak jsme se objevili na volném prostaranství, na nic jsi nečekal, zařadil jsi 1.kosmickou a už jsme běželi s větrem o závod. Nutno podotknout, že tímto jsi mi udělal nebývalou radost, jelikož poslední dobou u tebe nebylo zas až tak obvyklé abys v osamění vyvíjel jakoukoliv vyšší rychlost. Pak už mě čekal jen málem zlomený krk v lesíku, kde tvá chuť dojít domů byal silnější než uvdomění, že na tvém hřbetě se ještě menší zavazadlo nachází,a prošel jsi pod nejnižšími, poměrěn silnými větvemi, pod které ses vešel sotva sám. Nicméně z lesa jsme zdárně vyjeli a já jen sundávala kousky lesa zpoza krku. No a pak už jen vzhůru domů.

26.3. Tak dnes na ještě větší skok, naše klasická poškolní půlhodinka. Vzhledem k tomu, že času byl opravdu pomálu, jsme vyrazili jen na procházku k rybníku, kde jsme provedli rychlou očistu, ty ses samozřejmě nezapomněl popást a zkusili jsme opět i chvíli pracovat ze země, kdes mi dával dost jasně najevo, že tráva je ti o mnoho milejší než nějaká práce, ale tak alespoň důvěru, lehké protahování, držení nohou a pak zase i chvíli kruhovou hru jsme zvládli.Kupodivu jsi i pěkně klusal, ovšem jak došlo na zastavení, tvá hlava již byla nenávratně v zemi. No a pak už hurá rychlým poklusem směrem k domovu, cestou nás i míjel Tácek, kterého jsi sice zbystřil, ale v poklidu jsi zůstal na místě, což mě potěšilo. Radujme se i z maličkostí.

24.3. Dnes jen na skok, nakonec vyhrála moje touha jít přiježďovat nad tvojí touhou zůstat ve výběhu a cpát se senem, a bez sedla jsme vyrazili na naší přiježďovaco-skákací louky. Po cestě tam jsme chvílemi i zaklusali a zacválali, abys na louce byl už ready a nemuseli se zdržovat nějakým krokováním. No, tvoje nadšení do práce bylo zpočátku velmi nepatrné, ale posléze ses trochu probral a tvé výkony se začaly lehce zlepšovat. Pracovali jsme hlavně na ohnutí a prostupnosti, obraty, práce na dvou stopách a kroužky- dokonce i kruhy zmenšit, kde ses kupodivu ani nezastavil. Cválat se ti příliš nechtělo, ale pak jsme zvládli i cval z kroku, a moc pěkně. Nakonec jsme si ještě skočili zbytky, co zůstaly po nepříznivých rozmarech počasí a zvolna už i bez uzděníjsme vyrazili k domovu.

22.3. Celodenní výlet Olovnice, Otvovice-viz.Akce

 

21.3. Po původním plánu, že pojedeme opět sami se k tvé radosti objevila ve dvoře Markéta, která nás společně s Darkou nakonec na naší jízdě doprovázela. Nevím čím to je, ale ve společnosti Darky se vždycky tváříš jako když chytáš druhou mízu a obyčejná vyjížďka se záhy mění ve spectaculární. Od jízdárny až k lesu do Otvovic jsi cesty projel víceméně cvalem, a já, s jedním lanem v ruce, jsem se mohla jen modlit, že stromy objedeš v uctivé vzdálenosti, s ohledem i na moje kolena. No a jakmile se Darja dostala vedle tebe, to teprve byla jízda-přiměřený cval se rázem změnil v úprk doprovázený tvýma zadníma nohama neustále poletujícíma ve vzduchu. No a  co teprve louka do kopce, jakmile jste se dostali na kraj, o nějakém řízení nemohla být řeč. Já jen čekám, až se mi ty tvoje kaprioly-jak tvé kozlíky nazvala Markéta, opravdu vymstí. Ale co, mám radost, že jsi se zase konečně probral trochu k životu.

17.3. Tak jsem se rozhodla ti věřit a vyrazili jsme sami, sice se sedlem, ale pouze na ohlávce, pro jistotu proti žraní s lanem z obou stran. No nevěřila jsem vlastním očím ,jak jsi byl hodný. Seš prostě kámoš. K tobě jsem přijížděla s ne příliš dobrou náladou, kterou jsi mi dokázal o 100% pozdvihnout. Projeli jsme sice jen klasiku, ale stačila. Měl jsi zase po dlouhé době chodit dopředu, ani moc nežrat, ale na druhou stranu kritickou louku do kopce a ledvinu jsme zvládli v kroku!A ani jednou jsem nemusela dolů. No prostě paráda. Jak se říká-v nouzi poznáš přítele

15.3. Původně měl být dnešek ve znamení kování, což jsme ovšem nakonec prošvihli, takže nás to čeká za týden. A vyrazili jsme tedy na procházku, opět bohužel sami, ale pro změnu alespoň bez sedla. Po porvním neúspěšném náskoku jsem se už trochu bála, že půjdu pěšky, ale naštěstí mě zachránila nedaleká lavička u rybníka, ze které se mi za chůze podařilo k tvé nelibosti obsadit tvůj hřbet. Ovšem to co jsi posléz epředváděl mě dohánělo k šílenství. Tvé důchodcovské nálady už mě opravdu nebaví. Místo toho abys využil příležitosti a pořádně se proběhl, ti nejde o nic jiného než o ten kus žvance a vytlouct z tebe rychlejší pohyb než krok je nadlidský výkon. V tomoto duchu jsme prošli celý Zeměchský okruh.Na louce jsem se rozhodla, že alespoň trochu popracujeme na přiježdění, čímž sis lehce pozcedl reputaci. Přechody, kroužky v klusu, pěkně ti šel i obrat kolem předku, hlavu kupodivu i celkem na oteži, cválat se ti zpočátku příliš nechtělo, ale i to jsi pak zvládl, i s přechodem z kroku a letmým přeskokem. Pak jsme pokračovali ještě na jízdárnu, kde jsme si několikrát skočili, což tě opět povzneslo, jelikož jsi šel pěkně a kupodivu i s chutí. Nezapomněla jsem také natrénovat náš potřebný seskok z klusu, a pak už jsi se opět mohl jen a jen volně popásat. Ty bezedný žaludku.

14.3. Konečně pořádná jízda, vyrazili jsme sice sami, ale v plné polní se sedlem i s uzdečkou, a tak nic nebránilo tomu se konečně pořádně proběhnout. Ve dvoře jsi se pěkně oddělil od holek a vyrazili jsme na pěkný okruh, počínaje velkou vojtěškou, přes Zeměchy konče spáleništěm. Poměrně dost jsme naklusali i nacválali, chvílema jsi i dokázal nežrat, takže pěkné!

12.3. Tak opět jen středeční rychlovka, zkoumali jsme lesní cestu od výběhu, která se ovšem ukázala nebýti pravou cestou, takže jsme museli překonat pár nepříjemným křovin a ocitli jsme se námi známé louce ledvině. Následujících 10min jsem já strávila vydýcháváním po náročném svahu a ty samozřejmě pasením. Pak jsem tě chtěla jen narychlo vyčistit, ale vzhledem k tomu jak nepěkně jsi mi cukal s nohou a neustále někam odcházel sis vysloužil také lehkou práci ze země, převážně následování, aby ses trochu proběhl, oběhli a různě pozastavovali a obcouvali jsme celou louku a taky jsme nezapomněli na kruhovou hru, kde nám ovšem nerovnost terénu příliš nehrála do karet a tak jsme toho zanedlouho nechali a k tvé radosti se odebrali zpět k výběhu.

9.3. ÁAAA, opět spectaculární jízda s Aničkou. A jak!Jak to jen říct-jízdárnou to začalo, jízdárnou to také skončilo. Na návrh Hanky a ostatních jsme s Darkou, Chariem a mapou vyrazili na dálnou expedici směr Holubice. Vzhledem k tomu, že Chario padl na kolena už jen po cestě z výběhu, příliš velkou akčnost jsem neočekávala. Jaká mýlka! Již na jízdárně se Chario rozhodl, že nevidí důvod jít krokem, a už od překážek vyběhl kopec lesem nahoru, štěstí pro mě, že ne přímo skrz křoví. No a ani vždy vzorná Darka se nenechala zahanbit a s Aničkou a pár divokými kozlíky nám byly v patách. U silnice se sice zastavili, nicméně trochu jsme znejistěli, jaké že to změny se s koňmi staly. Další lesní kopec proběhl v podobném duchu, a protož proběhly drobné debaty o nauzdění Charia. Neviděla jsem však důvod a tak jsme pokračovali dále. Cesta až do Otvovic proběhla celkem bez problémů, až tedy na extrémně protivnou Darju. Jak mohla, pokoušela se to otočit domů a vyvrcholilo to jejím tancem mezi motorkou a autem uprostřed silnice. Pak si to s Aničkou naštěstí ujasnili a cesta pokračovala v poklidu dál. No v poklidu-na rozcestí jsme si ani s mapou nebyly vůbec jisty kudy dále. Ale intuice a orientační smysl nás zachránily a my se zanedlouho objevili naproti Holubickému statku u Procházků. A tak nic nebránilo tomu vydat se nazpět, samozřejmě oklikou. Když pomineme Chariův pozvolný útěk po poli zpět, krásnými lesními serpentýnami jsme v pohodě došli až ke hledanému potůčku, který Chario vzorně a jako první přešel a předvedl se tak před vymýšlející si Darjou. Posléze už nic nebránilo dosažení březového lesíku, který jsme neplánovaně procválali na všechny světové strany a až díky Aniččině chladné rozvaze našli tu správnou cestu a vyjeli na hledaném poli nad Zeměchy. No a nyní teprv začalo to pravé spektaculární. Po víceméně pozvolné vyjížďce jsme od Zeměch až v podstatě k Blevické silnici vše procválali, divoké vyhazování, křeče ve stehnu a málem hlavu ve sloupu elektrického vedení nevyjímaje. Ovšem to nejlepší nás teprve čekalo, poté  co jsem dostala geniální návrh slézt na jízdárnu lesním údolíčkem o trochu dřív. Chario svah samozřejmě seběhl, to by nebylo nic překvapivého,a mezi hustým porostem čekal na Darku. ta ovšem svah neplánovaně také seběhla a strhlo se divoké cross country závodících koních mezi stromy, keři a nepříjemně nízkými větvemi. Poté, co jsme se obě viděly visící na stromech nebo zadupány na zemi se nám oběma nesmírně ulevilo, když se nám na konci jízdárny konečně podařilo zastavit.  Ovšem hladina adrenalinu zůstala ještě dlouho silně zvýšena, doplněna posttraumatickými šokovými stavy. Prostě co na to říct, než - spectaculárně spectaculární!A jak to hodnotí Chario?

 

7.3. Konečně pěkně. Toho se muselo využít, a tak jsem se rozhodla, že opět vyrazíme na Budečskou stranu k potůčku. Ovšem to jsem ještě netušila, že máš důchodcovskou. Jako kdyby ti bylo 90, neřeknu, ale je ti 6!A chováš se, jako když máš na vyjížďce každou chvíli skonat. Do Kolče jsme dojeli pozvolna, s občasným lehkým zaklusáním. Po cestě jsme potkali koníka, od kterého ses kupodiu oddělil poměrně v pohodě. Jenže pak jsme se dostali k tvému oblíbenému koši a bylo zle.Kéž bys radši utíkal, než ty tvoje záseky!Holt rozhýbat 650kg živé váhy neni žádná sranda. Po pár všemi silami vytlačených kroků mi došla trpělivost a vzala jsem tě ze země. Světe div se, šlo to! Příliš energie jsi nenabral ani u potůčku, nicméně lehce jsme zaklusali s zacválali. Po cestě zpět jsme znovu potkali koníka a opět se v pohodě minuli. Ještě, že jsme si nakonec obcválali aspoň vojtěšku, kde jsi prokázal, že přeci jen možná ještě nějakou tu životní sílu máš a vyprodukoval jsi celkem solidní rychlost.Ó, jak se mi ulevilo!

3.3. Tak jsem dokonce šla za školu, abych tě mohla vzít po tom nečasu konečně ven. Nicméně počasí ná stále nepřálo a po mém příjezdu do Blevic jak jinak než pršelo. Možná mě to mělo jen vystrašit, protože poté co jsem se nedala odradit a i se sedlem vyrazila rovnou do výběhu, udělalo se pak kupodivu i docela pěkně. Vyrazili jsme z výběhu vpravo po silnici, zkoumat nové cestičky. Na první odbočce jsme se tedy vydali do lesa, kde se nám ovšem po chvíli postavily do cesty skály, a tak jsme byli nuceni kousek se vrátit, vydat se zprudka vzhůru a vynořili jsme se kde jinde než na poli. To jsme tedy objeli, skočili si pár popadaných stromů a vydali se pozvolna k domovu, jelikož počasí se na nás opět začalo kabonit.

2.3. Po včerejší vichřici jsem se rozhodla tě jet alespoň navštívit, když včera mi bouře zhatila plány. Ovšem ani dnes to nedopadlo růžově. Zatímco v Praze vypadalo počasí téměř jarně, v Kolči už bylo opět deštivo a větrno a v Blevicích to nevypadalo o nic lépe. A tak jsme se jen prošli do dvora, kde jsme se konečně dočkali pana doktora, který ti, ač zpočátku  nemohl nahmatat ani žílu, úspěšně odebral zkumavku krve a  ty ses mohl vrátit zpátky ke kamarádům. Doufejme, ž ezítra už konečně vyrazíme ven.

29.2. Poprvé nás zradilo počasí-sotva vystoupím v Blevicích, dalo se do vytrvalého deště. Ten naštěstí asi po hodině alespoň ustal, a tak jsme odvážně vyrazili. Nevím, jestli to bylo počasím či jinými vlivy, ale měla jsem dojem, že dnes nejsi ve své kůži-vůbec jsi se na mě neusmál, vypadal jsi pohuble. Ale po chvíli cesty jsi se dal opět dohromady, a tak nic nebránilo abysme si zase pobloudili v lese, vylezli pár kopečků a proběhli se po loukách a vzhůru zpátky do výběhu. Tak snad tvůj počáteční stav byl způsoben jen špatnou náladou..

27.2. Tak tento týden byl tréninkově velmi slabý. Dnes jsem přijela jen na hodinku, zkusit, jestli se to dá ze školy stíhat. Doběhal jsem tedy k výběhu, rychle tě vyčistila, ty ses popásl a pak jsme chvíli popracovali ze země, ze začátku sis teda zase hrál na tankistu, ale pak už to bylo lepší, potrénovali jsme obraty, vysíláníá na kruh, což bylo moc pěkné, dokonce jsi i klusal pěkně pravidelně a v tempu a nejlepší bylo následování, kde jsme zkoušeli proklusat mnoho obratů, včetně naklusání ze zastavení a ze zacouvání a ani na okamžik jsi nezaváhal!Pěkné

24.2. Dnes jsme po dlouhé době vyrazili v doprovodu Aničky a pro změnu Blondýny, a dopadlo to jak jinak než - spectaculárně. Zajímavě jsme si vedly již od samého počátku. Poté, co jsme na Blondýnu musely použít metodu Montyho honění, aby se nám ji podařilo alespoň odchytit, jsme plny nadšení vešly do dvora, očekávajíc pana doktora. Nicméně pan doktor bohužel opět nemohl přijet, a tak nám v podstatě nic nebránilo vyrazit na cestu. I když vlastně ano, konkrétně Blondýnčina výstroj. Po zjištění, že vlastně chybí vše kromě sedla, jsme začaly horečně vymýšlet co udělat. A podařilo se-uzdečka sice bez podhrdelníku, ale plně funkční a třmenový řemen z ohradníkové pásky-světe div se, ještě funkčnější. A tak po těchto drobných komplikacích, konečně nic nebránilo v našem putování na Budeč. Již od počátku to byla jízda energická, jelikož Blondýna se proběhne ráda, a Chario, v doprovodu tak sličné dámy a ještě bez uzdění se zajisté nemůže nechat zahanbit. První nedorozumění nastalo na kopci za Kolčí, kde nebýt toho, že Anička situaci bravurně ustála na místě, Chario by jistě byl už dávno doma. Nicméně dopadlo to dobře a my pokračovaly dále. Po spectaculárním zdolání nedalekého kopce jsme se již konečně ocitli u cíle-středověkého hradiště Budeč. Tam jsme koně popásli, Anička konečně sebrala odvahu a vylezla na Dina, nutno podotknout, že na první pokus to vůbec nebylo špatné, a zvolna se vydaly opět k domovu. Cesta však uběhla poměrně v klidu a mé obavy, zdali zůstanu viset na nedalekém stromě zůstaly liché, pokud ovšem pomineme málem zajetou paní s jezevčíkem a Chariovy parádní přeskoky všech kopečků a  příkopů. Na vojtěšce jsme si ještě naposledy zazávodili a hurá do nového výběhu. Cestou jsme se zastavili ještě vymáchat nohy v rybníku, kde ovšem BLondýna nezůstala u nohou-sotva ucítila vodu jen na kopytech, v okamžení už byla v lázni naložená celá. No co bysme koníkům pro radost nedopřáli, ale nutno říci-Anička měla velké štěstí, že Blondýnu už doprovázela pouze po jejím boku, ne na něm. Navzdory letnímu počasí by cesta domů v promočených věcech asi nebyla to pravé ořechové.

  

23.2. Návštěva holek, viz.akce

22.2. Tak dnešní jízdu lépe nekomentovat-nevěsta na útěku hadr. No ale řekněme, že svou roli jsi pojal opravdu se vší úctou a vyběhali jsme se dostatečně

17.2. Tak takhle nenaladěného už jsem tě dlouho neviděla. Sotva jsi mě ve výběhu zmerčil, honem honem jsi poodešel v naději, že si tě třeba nevšimnu, a poté co jsem se k tobě přiblížila nebo nedej bože se tě dotkla, vypadals, že náš chuť mě snad sežrat. To se ti bohužel nepovedlo, tak jsi to alespoń nahradil tím, že jsi mě musel rozepnout botu a bundu a sundat mi rukavici. Ty nemravo. Už už to vypadalo, že budeme muset vyrazit opět sami, ale najednou se objevila Zuzka a tak jsme vyrazili v doprovodu Tácka. Rozhodli jsme se  v hledání nových tras, a tak, opět po lehkém bloudění v lese, jsme dorazili do Otvovic, kde jsme se našli krásné cestičky v lese, na silnici sis pěkně ošlapal kopýtka a pak už vstříc domovu kolem rezidence Lucky Bílé. No zážitek.

14.2. Aby byla nějaká změna, vydali jsme se bez sedla s uzdečkou i ohlávkou na louku přiježďovat a skákat. Jaké překvapení jsi mi přichystal, když při tvé inspekci kýblů se mi podařilo bezúhonně se vyškrábat na tvůj hřbet a ani jsi se u toho nezatvářil. První jednička. Pak jsme se za jízdárnou vydali nahoru, aby sis zase začal zvykat na svahy. Funěl jsi obstojně, ale nakonec jsme se zdárně vyškrábali až nahoru, prošli další lesík a už se ocitli na naší louce. No drezúrní náladu jsi tedy opravdu neměl, chodil jsi tak, aby se teda neřeklo, ale zas nutno říct,. že bez nejmenší asistence otěží a ani ses nepokusil utéct. Nakonec jsme zkusili úlohu Z1. No šlo to, ale umíš to i líp. Avšak poté co jsme se přemístili mezi překážky, jako kdybys chytil druhý dech, a skákal jsi jedna báseň, až jsem chvílemi nevěděla, jestli se mi to všechno podaří ustát. Ale vše dobře dopadlo, a odjížděla jsem s radostí, že to tvoje skákání přece jen není třeba úplně zatracovat.

13.2. Asi jsem dnes měla opět trpělivou, ale vydali jsme se pouze na ohlávce na klasický okruh, pro jistotu z druhé strany. Už při cestě přes jízdárnu jsi vypadal velmi energicky, před křížkem jsi se zastavil a kolmák jsi se rozhodl že překročíš, jaké pak nastalo překvapení, když ti klacek spadl pod nohy a celý ses do toho zamotal. Nicméně jsme pokračovali dál, po 4 měsících našeho pobytu jsme opět v lese zabloudili, takže pak nezbylo než slézt ze srázu, kde jsme se konečně našli a spáleništěm pokračovali dále. Na louce jsi se popásl, já si nastavěla překážky pto zítřek ve vší harmonii pokračovali dál. Na loukách jsme si i zacválali, na cestě se bez problémů minuli s Rimini, a vrchem se vrátili rovnou do výběhu, kde jsi byl s dobrým pocitem(doufejme oboustranným) zanechán. Akorát, že začínáš nějak pokašlávat..

11.2. Po týdenní horské pauze jsme vyrazili pro jistotu (známe tě) se sedlem i s uzdečkou, zkoumat cestu číslo II. směr Olovnice. Vzali jsme to vrchem, abys nemusel dlouho po silnici. Vypadals naladěn vcelku optimisticky, energie přiměřeně, a tak není divu, že jsme si to pěkně užili, pobloudili si v lese, u posedu se oklikou zase našli, z plna hrdla jsme si zazpívali..No prostě pohoda.

4.2. Dneska jsem se rozhodla, že ti budu důvěřovat, a vyrazili jsme sami na ohlávce směrem na Budeč. Zpočátku jsme se to obešlo ještě celkem bez problémů, když teda pominu tvůj neopakovatelný apetit, ze kterého mám ruce servané ještě teď. Nicméně v Kolči už tě přešla definitivně všechna chuť k pohybu a vypadals jako když se chystáš každou chvíli skonat. Poté co jsme se velmi volným tempem dostali až nad koleje, evidentně jsi usoudil, že už toho bylo dost, otočil ses na pětníku a hurá cvalem z kopce dolů, koleje nekoleje. Takže poté, co jsi byl pod kopcem na kamení konečně ochoten zpomalit, byla jsem nucena tě nauzdit a vrátit se, přičemž poté už vyjížďka proběhla celkem bez komplikací. Ovšem nechápu teda, že tě to baví.

3.2. V rámci vylepšení nálady, motivace k činnosti a taky z nedostatku času jsme vyrazili pouze na ruční procházku. Díky překrásně svítícímu slunci, které nás obšťastňovalo po celou dobu vycházky jsme i to kupodivu i užili, ty ses napásl, já se prošla a společně jsme se pěkně proběhli a na jízdárně se i v absolutní pohodě oddělili od koní.

1.2. Sami venku, pro jistotu, a taky z důvody bezpečnosti při hledání nových tras jsme vyrazili se sedlem i s uzdečkou. Počáteční rozpory, kdy jsi zase směrem od domova odmítal zvýšit rychlost, jsme si brzy vysvětlili a vyrazili ostrýn tempem směrem na Olovnici. Tam se bohužel cesta ukázala býti  slepou a nezbývalo než se vydat do kopce neprostupným roštím. Málem to odnesl můj krk, na kterém zůstalo viset několik větví a koleno zaháklé o strom, ale zdárně jsme se vymotali a pak už pokračovali směrem k domovu. Když nepočítám, že mi ještě při klusu zničehonic vypadl třmenový řemen ze zámku, dala by se dnešní vycházka považovat z apoměrně zdařilou.

 

 

31.1. Aby jsi nemusel pracovat příliš stereotypně, dnes jsme šli pracovat ze země. Hned počátek byl úspěšný, jelikož se mi podařilo jakž takž uvést do provozu zavírání na jízdárně a ty ses ani nepokusil o únik. Vyhráli jsme si hlavně ve slalomu, kavaletkách, na vějíří, kruh ve volnosti, který je tedy třeb aještě zdokonalit, následování ve volnosti, posílání na skoky, společné skákání a v neposlední řadě přivykání na ty ošklivé šustivé plachty, kterých se ovšem tayk bojíš pouze jak se ti to hodí. No tak ale spolupracoval jsi hezky.

30.1. Po dlouhé době jsme zase vyrazili ven s Lenkou, na klasický okruh. Po 4 denním volnu jsem si troufla vyrazit opět jen na ohlávce, což se vymstilo pouze tak, že jsem si připadala jako absolutní batoh. Prošel jsi absolutně vším křovím, co stálo v cestě, a s klidným srdcem jsi jistě zapomněl, že máš ještě drobné zavazadlo na zádech. Ale tak byl jsi odstátý, tak pro dnešek teda odpuštěno..

25.1. Tak dnes jsi už od počátku vypadal velmi akčně, poté co si pro tebe přijdu do výběhu tě nenapadne nic lepšího než si dát na půl hodinky šlofíka. Nuže proč ne. Evidentně jsi se vyspal dorůžova, vypadal jsi celkem svolně, do dvora jsme došli jen na nákrčáku, čistění jsme absolvovali na volno a vyrazili jsme po dlouhé době taky konečně bez sedla, avšak s uzdečkou, jelikož jsem měla v plánu jít přiježďovat. Po cestě na louku jsme samozřejmě zabloudili, takže jsme si cestu zpestřili i svahy, ale brzy jsme se zase našli a mohli začít. Trošku se ti bořila půda pod nohama, ale přesto jsi spolupracoval pěkně - přechody, obraty, kroužky, couvání-klus, přechody s cvalem a přeskoky, kde jsi teda z lenosti většinou křižoval, ale tak aspoň něco. Pak už jsme vyrazili pozvolna oklikou k domovu a dokonce jsi se i celkem bez protestů oddělil od Eskapády, kterou jsme po cestě potkali. Ty mě normálně překvapuješ!

 

 

23.1. Po opět 4-denní pauze jsem předpokládala, že si zopakujem tvé kozlíky a jiné poskoky a celocvalovou vyjížďku, ale opak byl pravdou. Vyrazili jsme sami pouze na ohlávce a nemohla jsem si tě vynachválit, po dlouhé době jsme se projeli pěkně v klidu, i v pomalém cvalu, nemusela jsem ani slézat, ani uzdit, ani rozpory v podobě směru jízdy nebyly...No prostě paráda!

19.1. Takže opět sami venku, tentokrát jsme vyrazili směrem na Budeč, zpočátku pouze s ohlávkou. Nu i to vypadalo, že by to tak mohlo zůstat, ale asi po tvém třetím pokusu otočit se domů, kdy jsi usoudil, že od domova jsme vážně už příliš vzdáleni, jsem tě byla nucena pro jistotu nauzdit, přece jen, na další pád se zatím necítím. Nicméně potom jsme objevili velmi pěkné běhací cestičky v údolí potůčku, kde jsme se prošli, a pomalu vyrazili zpět, kde už ti cestu znepříjemňovala akorát hrouda písku s vysoce nebezpečnou plachtou a cihlami. Kousek před cílem jsme ještě potkali Darku s Vandalem, od kterých se nám podařilo celkem bez problémů odejít, takže pro dnešek máš bod!

17.1. Tenhle týden jsme si museli vystačit sami. Ovšem i tak jsem se nebála, že nebude o zábavu postaráno. Jelikož jsi se celých 5 dní jenom flákal, není divu, že energie jsi měl na rozdávání. A tak jsme vyrazili na lítací terén, pro jistotu i s uzdečkou. Ještě že tak, jelikož celou hodinu a půl jsme absolvovali víceméně pouze v klusu i cvalu, pro zpestření ještě s poměrně neprostupnou mlhou, takže není divu, že jsme se několikrát ztratili. Nicméně díky tvému bystrému orientačnímu smyslu jsme se vždy zase brzy našli. Ale tak snad aspoň to nejhorší jsi ze sebe vyventiloval.

12.1. Lehká vyjížďka před kováním-no lehká, opět se nám to nějak zvrtlo. Zase jsme vyrazili s Vandalem a Rozárkou, a jelikož byl terén velmi kluzký a nepříznivý, téměř celou cestu jsme šli pouze krokem. Šli jsme klasiku, s kratší objížďkou směrem na Zeměchy. Ovšem jakmile jsme se otočili směrem k domovu, Chario, kluzko nekluzko, vyrazil vpřed. Na polních cestách to ještě šlo, ale běda jak jsme dorazili na naši oblíbenou louku do kopce. Taková rychlost s tolika kozly se opravdu málokdy zažije. Asi tě přihlásím na rodeo.

11.1. Jelikož byla zamčená sedlovna a tudíž jsme se nedostali k věcem, vyrazili jsme pouze na pěší procházku s pastvou, což bych řekla s e ti velmi líbilo. Na louce jsme pak potrénovali kruhovou hru, a velmi mile jsi mě překvapil, poměrně ochotně jsi i klusal , chodil za zády a i zastavení bylo fajn. Pak jsme ještě lehce procvičili ustupování, vedení zezadu jako trénink na skijöring, u čehož jsi mě taky udělal radost, jelikož jsi poměrně dobře fungoval, a pak už jsme vyrazili přes jízdárnu k domovu, skočili jsme si kolmáček a hurá do výběhu.

9.1. Dnes jsme vyrazili po delší době sami, pro jistotu i s uzdečkou. Vůbec se ti nechtělo, převážně od domova, což jsem připisovala zmzlému terénu, ale když jsem viděla, že na cestě domů už to šlo, začala jsem to připisovat tvé lenosti. A tak jsme chvilku zkoušeli i přiježďovat, zastavení, obraty, kroužky, přeskoky ve cvalu a pak se ještě chvíli motali na jízdárně a párkrát si pěkně skočili. Ani jsi se k mé radosti nepokoušel odejít domů, takže jediný rozpor jsme měli až na rozcestí k výběhu, který se ovšem ve finále taky v poklidu vyřešil a vše dobře skončilo.

6.1. Po lehké úvaze jsem došla k závěru, že už by asi bylo vhodné trošku tě provětrat, a i vzhledem k příznivým sněhovým podmínkám a tudíž měkkému podloží jsme společně s Vandalem a Rozárkou vyrazili ven. Že máte spoustu energii, ale také že moje záda ještě  nejsou absolutně ok bylo jisté od prvních kroků, a na polích se jen potvrdilo. Zatímco vojtěšku jsme ještě zmákli v klusu, i když svižném, další louku už jsme procválali, lépe řečeno proskákali nebo jak bych měla nazvat ty tvoje a Rozárčiny kozlíky. Tvá hlava u země nebyla zrovna příjemným zpestřením, ale vše dobře dopadlo a mohli jsme pokračovat dál. Podobný scénář se opakoval i při dalších cvalech, až pak na dlouhém poli ze Zeměch jste s Rozárkou nasadili takovou rychlost, že na kozlování už asi opravdu nezbýval čas. No ale - jsem ráda, že ses konečně dobře protáhl

4.1. Vzhledem k mé pohybové indispozici jsme to i dnes pojali pouze ze země. Rovnou z výběhu jsme vyrazili na jízdárnu, chvíli se popásli, a pak začali pracovat. Úplně jsem teda koukala, jak jsi spolupracoval, dokonce i na trávě. Pilovali jsme posílání do L a přes kavalety, zastavování nad kavaletou i přistavování k nástupní ploše a u všeho jsi byl absoulutně v pohodě. Na závěr jsme si úspěšně skočili kolmáček pouze na nákrčáku, čímž jsi mě velmi potěšil a tím pádem si vysloužil odchod domů.

1.1.2008 Novoroční procházka, opět jsme vyrazili v plné polní - já + dokonce celá rodina-rodiče, Kristýnka i Martin, kteří se ovšem asi po 10 minutách odpojili. Tak jsme už pouze ve 4 vyrazili na klasický okruh, tentokrát všichni pěšky. Jelikož byl Chario přespříliš bujarý, pracovali jsme i chvíli na jízdárně ze země, díky čemuž jsme se pak mohli prcházet v úplné volnosti. S taťkou se pěkně proběhli, a zasloužená mrkev tě opět jistě potěšila.

  

31.10. Tak zrovna dnes jsme vyrazili navštívit Radku do Modletic, bylo to moc fajn, pěkně jsi jí svezl a cestu domu jsi zvládl bez větších karambolů i bez udidla..

2.11. Vyrazili jsme jen tak pro radost do ohrady na pastvu, pak jsme si chvíli hráli ze země, kdy jsi dokonce vydržel chvíli nežrat a nakonec jsi mě dovezl domů

3.11. Poslední jažlovická vyjížďka, zase bez udidla, až na pár drobných neshod v podobě směru cesty to bylo v pohodě, pěkně jsme si zaběhali

4.11. Stěhování do Blevic

5.11.První blevická procházka

7.11.Poprvé v blevickém terénu, jeli jsme sami, a tak není divu, že jsme trochu zabloudili, ale díky tvému bystrému orientačnímu smyslu jsme se brzy zase našli. Opět bez udidla, a i tak  ses kupodivu choval absolutně vzorně

9.11.Terén s Lenkou, konečně jsem si zase užila pořádnou divočinu, s Tašou jste si pěkně zazávodili, i když musíš ještě trochu trénovat, abys jí dohnal a na místních krásných svazích jsi měl už co dělat abys to udýchal..Ale myslím, že za chvíli si celkem bez problémů zvykneš.

10.11.Procházka a práce ze země, absolutně nechápu co ti bylo, ale tvá hlava pobývající neustále v oblacích a absolutní nepozornost mi nešla na rozum..

11.11.Zase sami venku, pro změnu na opačnou stranu, našli jsme moc hezké běhací louky a dokonce jsi sešel prudké kopce dolů v kroku.Pochvala!

14.11.Asi jsi už úplně zešílel-ve dvoře jsem myslela, že dostaneš infarkt, jak jsi se klepal a bušilo ti srdce, a venku jsi měl tolik energie, že jsem tě musela i nauzdit.Ach jo

17.11.Vyjížďka s Hankou, Zuzkou a Zděndou až do Zeměch,  i s přestávkou v hospodě.Dokonce i v tolika koních jsi byl absolutně v pohodě, takže aspoň sis napravil reputaci ze středy!

18.11.Přijela za námi na návštěvu Anička, a tak jsme vyjeli spolu s ní a s Darkou. To se zase sešly expertky, o zábavu nebyla nouze. Co více říci než - prostě spektakulární!  

21.11. S Lenkou jsme vyrazily jen bez sedla, pro jistotu s uzdečkou. Přes předchozí ujišťování, že pojedeme v klidu a v pohodě, se to opět nějak zvrtlo a Chario lítal ještě mnohonásobně víc než se sedlem. Ale naštěstí nevyhazoval, takže všichni cestu přežili, a když nepočítám moje nepohyblivé nohy, tak bez jákýchkoliv následků. Perfektní!

23.11. Jelikož se chystáme na parkuriádu, rozhodla jsem se, že potrénujeme skákání. Nejprve jsme chvíli na uvolnění pracovali ze země, kde tedy bylo vidět, že bys dal evidentně přednost trávě, ale tak v rámci možností jsi spolupracoval. Nu a pak jsme se vrhli na skákání. Vzhledem k nepříznivému terénu jsme si nemohli moc troufat, ale tak křížek a 80cm kolmák jsi chodil bez sebemenších problémů a s velkou, až přehnanou chutí a pak i kolmák zvedlý na metr jsi zdolal bez újmy.Když nepočítám, jak sprostě jsi odešel domů, tak skoky byly ok.

24.11. Výlet na Hostibejk

26.11. Tak další trénink, tentokrát na louce, nejprv jsme se trošku pomotali na louce a zopákli drezurku a pak postavili přírodní překážky a všechny si je skočili, pěkně za sebou ať máme natrénováno na parkur.No kromě toho, že se akorát, když jsme začali jezdit spustila dost nepříjemná sněhová vánice, tak to bylo fajn, chodil jsi pěkně.

28.11. Tak jsme zase vyrazili do terénu, tentokrát sami. Bylo pěkně zasněženo a zamrzlo, což v tobě evidentně evokovalo nadbytek energie, jelikož poté co jsi se ve cvalu otočil domů po třetí, mi došla trpělivost a musela jsem tě nauzdit. Pak už jsme si pěkně zaběhali a dorazili domů bez problémů.

30.11. No dnes jsi byl zase po dlouhé době vzorný, vzhledem k tomu, že sníh a led roztál a venku bylo dost kluzko a bahnito, tak se ti dost špatně chodilo a  aspoň jsme si zase užili pěknou klidnou vyjížďku na ohlávce..¨

2.12. Dnes jsme vyrazili ven ve společnosti Aničky a Lenky, my pro změnu bez sedla. No opět jsme mysleli, že starší Lenka bude ráda za klidnou procházku, ale opět jsem se šeredně zmýlily. Lenka, která měla elánu pomalu víc než Chario se nenechala zahanbit a tak jsme se projeli zase poměrně v tempu. I jsme ve cvalu trochu vyhazovali, ale naštěstí pro mě jsem zůstala na tvém hřbetě a vše dobře dopadlo.No opět bych to nazvala - spektakulární až vtipné

5.12. MIkulášská vyjížďka s Lenkou a Eskapádou-no jo, jak jinak než bláznivé a lítací. Kromě toho, že ke konci vyjížďky mě málem nechal na větvi, bylo vše absolutně ok. I jsme si na louce v rámci tréninku na závody zaskákali, a i směrem od Esky šel pěkně s chutí, tak jsem měla radost.

7.12. Opět jsme vyrazili sami na průzkum terénu, a opět jsme se ztratili. Ještě, že Chariův neomylný orientační smysl vyváží ten můj nulový. Ten nás totiž po lehké procházce lesním porostem, kde jsme zase na druhou stranu procvičili obratnost, vyvedl již na mě známé louce, a zdárně jsme dojeli k domovu.

9.12. Další pravidelná dávka emocí - nedělní adrenalin s Aničkou. Z počátku naše vyjížďka vypadala velmi ospale, ba přímo spíše než vyjížďkou bych ji nazvala vycházkou. Jak Darka tak Chario se rozhodli, že klusat je pro ně dnes přílišná výzva, a proto dávali přednost lehkému kroku a občasnému popásání. Když jsme však překročili míru vzdálenosti od domova, Chario usoudil, že už jsme to opravdu přehnali a je tedy na čase běžet domů. Dvakrát jsme si tedy zacválali po pěkné cestě k domovu, nicméně právě jeho chuť otočit se domů probudila ve mně ještě větší nechuť, čímž se zasloučil o nasazení uzdečky i o to, že naše putování vedlo téměř až do Kralup, a domů jsme se dostali až přes Zeměchy za notné pomoci orientačního smyslu nás všech, těsně před setměním. Nevím čím to je, že na tyto naše výlety mi to slovo spektakulární tak sedí...

12.12. Terén s Lenkou

14.12. Vzhledem k mému dokonalému orientačnímu smyslu jsem místo na vlak do Kralup nasedla na vlak do Horních Počernic, což znamenalo, ž edo Blevic jsem dorazila asi o 3 hodiyn později oproti původnímu plánu, takže jsem tam mohla setrvat pouze hodinu. Prošli jsme se tedy pouze k jízdárně, kde jsme chvilku popracovali ze země. Vzhledem k tomu, že to opravdu nemělo dlouhého trváno jsi spolupracoval moc hezky, i v úplné volnosti.

17.12. Myslela jsem, že po relativně dlouhém volnu budeš pln energie, a tak jsme dnes vyrazili v plné polní-to jest nejen se sedlem, ale i s uzdečkou. Částečně i proto, že jsme vyjeli zkoumat novou trasu. Což o to, cesta byal pěkná, ale má obava o tvou energii se ukázala býti lichou, jelikož tvůj jediný zájem byla přemrzlá tráva a otočit se k domovu. Přičtěme to ale tomu, že venku bylo asi -50C a cesty byly opravdu nepěkně tvrdé.

19.12. Po pondělní zkušenosti jsem už s Lenkou vyarzila naprosto bez obav, a i bez výstroje-pouze s ohlávkou. A konečně jsem se rozhodla správně, protože na naší opravdu téměř krokové vyjížďce jsi se ty i Rimini i na oblíbených běhacích loukách tak táhl, že sedlo by bylo opradvu zbytečné. Lehké zpestření jsme si dopřáli na skokové louce, kde jsi i pěkně od koní krásně skočil poměrně vysokou kládu, takže paráda.

21.12. Jelikož počasí se stále ne a ne umoudřit, řekla jsem si, že dáme přednost pouze procházce na ruce. Ovšem plány mi trochu změnila Katka s Martinem, kteří projíždějíc kolem výběhu mě zlákali k vyjížďce, a já, opět  jen tak nalehko tentokráte i bez helmy, jsem se vydala s nimi. Rozhodnutí se ukázalo býti správným, jelikož terén už nevypadal tak zle a vy jste se celkem pěkně proběhli, dokonce jsme si i udrželi krásný zástup za Bóďou a užili si krásný cvalík,a  i na loukách proběhlo vše v pohodě. Začínám si vážěn myslet, že čím míň výstroje, tím lépe spolupracuješ..

24.12. Štědrodenní procházka, po dlouhé době se na tebe zase přijeli podívat vrchní sponzoři, a tak, i s plným pytlem sváteční večeře, jsme vyrazili na procházku. Celkem mě nepřekvapilo, jak tě po celou procházku zajímala převážěn jen ta žlutá magická taška, ale bylo fajn, jak jsi za ní ochotně i klusal. Ovšem když jste si s taťkou chtěli dát závody, vypadals, že s absolutně klidným srdcem prohraješ. Pak jsme začali zpívat, což si dost nelibě nesl, soudě dle tvého výrazu v uších, ale jakmile jsme přešli na pohádku o diamantových skalách a diamantech v podkovách, to byl jinačí zájem! No a pak už jen stačilo podat ti ten vytoužený pytlík a ke spokojenosti a šťastným Vánocům už nechybělo absolutně nic!

27.12. Tak dnes nás přijel navštívit pro změnu Tomáš, a ven jsme vyrazili i v doprovodu pana Kašpara s Vandalem. Vydali jsme se mně zatím neznámým směrem na Budeč, což se ukázalo býti dobrou volbou. Našli jsme překrásné louky, kde si samozřejmě Chario nezapomněl poměřit síly s Darkou, u hradiště jsme se chvíli popásli a vzhůru na cestu zpět. Celou cestu na ohlávce, a kupodivu poměrně harmonicky, že jsi se dlouho nevyběhal bylo podle tvého hopsání a vyhazování sice poznat, ale vše bylo konáno s mírou a tak domů dorazili všichni spokojeni-jak 3 vyvenčení koně, tak jejich 3 projetí jezdci.

29.12. Výlet na Okoř  - viz.akce