Akce

17.7. Přesun do Květné

18.5. Výlet s Luckou a s Martinou

Ač nám ráno počasí hodně nepřálo, holky se nevzdaly a pánbůh se nám zato odvděčil překrásným dnem. Ještě když jsme přijížděli, pršelo vytrvale, ovšem jakmile jsme došli za tebou, postupně přestávalo a začalo nesměle vykukovat i sluníčko, což vyvrcholilo nebála bych se říct až horkým odpolednem při návratu. Nejdříve jsme vyrazili na jízdárnu, abys holkám ukázal, co umíš! Byla hodně mokrá, proto jsme konali spíše statickou práci, ale ukázal ses v dpbrém světle. Důvěra, podlézání, hrátky s lanem, s nohama, s hlavičkou, posléze obraty a stranové hra, žádný problém. Pak jsme překračovali zeď, která tě už taky vůbec nestresuje, a dokonce jsi bez porblémů zacouval i do zvýšené uličky. Pak jsem se společně proběhli, kdy (nepoíčítám-li, jak jsi po mě poprvé a to si piš že naposled chňapnul) jsi krásně spolupracoval, nejdřív na laně, pak ve volnosti, kdy se nám podařilo i krásně skočit sud i kavaletu. Posléze si tě  vzala Lucka, a přestože zpočátku jsi nechtěl jít ani na kruh, nakonec tě přesvědčila i změnit směr rovnou na kruh, bez toho aby ses u ní zastavil, z čehož jsem byla nadšená. Následovala rychlá ukázka ze hřbetu, kdy jsi měl zrovna super den, protože jsi překrásně nacválával z kroku, cválal malé kroužky, zastavil, zacouval, obraty..I tu kavaletu jsme si skočili. No super. Pak jsi povozil holky, kdy už jsi byl trochu nevrlý z neustálé naskakování, seskakování a výměny jezdců, ale přečkal jsi to a holky měly zážitek, protože v klusu za mnou jsi je v tempu rozhodně nešetřil, a s Martinou sis rovnou i nacválal. Ale jízdárny už bylo dost, a tedy hurá na procházku! V plánu byla cesta na Malou a velkou Ameriku, ovšem po jízdárně jsme byli všichni vyčerpáni, proto jsme cestu zahájili piknikem našim i tvým. Když jsme dojedli, jako první odvážná se projevila Martina a dojela až na louky nad Karlštejn. Ty si s ní byl spokojen, byla uvolněná nepřekážela ti, a tys nás zvolna následoval, místy jsme běhali, a podařilo se mi i udělat mezeru a Martina si mohla zacválat. První cíl cesty - Malá Amerika nám nabídl překrásný výhled, který se ovšem tobě ani Martině příliš nelíbil, protože na vyhlídce jsi prvadu neměl stání. Dlouho jsme tě tedy netrápily a pokračovali dál na louky nad Karlštejn, kde následoval piknik č. 2. Pak následoval jezdec č. 2, tedy já, a na loukách nám Lucka udělala krásné běhací fotky. Ty ses choval slušně, a i v obráceném směru jsme louky prošli v klidu, jakmile ses dostal moc před holky, dokonce ses sám otočil a vracel ses k nim. Zanedlouho jsme se ocitli v Mořině, kde následovala nečekaná kulturní vložka v podobě myslivecké výstavy a následně malinovky a mrože v místní putyce. Tys bohužel musel čekat venku, u výstavy ti to ani moc nevadilo, u hospody asi víc, ale čekal jsi se mnou spořádaně. No a pak ž hurá k Velké - Lucka, ač se původně povozir nechtěla, při pohledu na kopec u hřbitova využila tvých služeb jakožto výtahu a nechala se vyvézt až na vrchol, kde následoval piknik č. 3. Pak už vyhlídka u Velké Ameriky, kde už jsi byl o poznání klidnější, a naštěstí zrovna nebylo moc lidí, takže jsme se ani moc nemotali. No a pak už hurá domů, první odvážná byla i tou poslední, takže Martina na tvém hřbetě zdárně dojela až domů, kde na tebe po celodenním výletu čekal zasloužený kyblíček. Výlet byl dlouhý, ale ten pocit, co nás všechny ( a doufám i tebe) hřál u srdce, za to rozhodně stál!

 

    

 

2.5. Narozeninová procházka

Jojo Chario, stárnu já, stárneš bohužel i ty. Přijde mi to neuvěřitelné, ale táhneme to spolu již 8 dlouhých let! Takže bych si dovolila ti popřát, abys to se mnou ještě další dlouhá léta vydržel, samozřejmě hodně zdraví a taky neustále plné bříško! Dostal jsi samozřejmě zase dort, tentokráte s iniciálou z podkůvek a svíčkami z mrkví (za chvíli už se mi do kyblíčku asi nevejdou), venku sis dal nářez z pampelišek, trochu jsme se proběhli, potřásla jsem ti kopytem a taky nechyběla narozeninová kytička i písnička. Takže Chario, ať žiješ!

     

 

24.2. Skijöring s Vojtou

Vzhledem k tomu, že celou sobotu usilovně a vydatně sněžilo, a byly tedy ideální skujöringové podmínky i zde u Prahy, usoudila jsem, že by byl hřích toho nevyužít! Kuba nechtěl, přesvědčila jsem tedy Vojtu a vyrazili jsme. Ze začátku se ti lyže ani lyžař vůbec nelíbil, nechtěl ses k nim přiblížit, natožpak dopustit aby se ti dostali za zadek. Ale podařilo se mi tě přesvědčit, a pak už to bylo bez problémů. Byl jsi akční, takže klus nebyl vůbec problém, táhl jsi tak, že jsi o Vojtovi místy ani nevěděl. Spíš jsme ho místy ztráceli, protože tah na ruce je to opravdu velký. Vzali jsme to na Mořinu, a i cval v hlubokém sněhu jsi zvládl v pohodě. Trochu jsme tedy trasu ještě prodloužili, využili jsme zasněžené cestičky a vzali to ještě lesem směrem k Mořince. Vesnicí to pak vzla Vojta po svých, a ty jsi aspoň trochu proschnul, protože světe div se, i ty ses nám zapotil! Nejlepší byl potom vlek z Mořiny nahoru kolem hřbitova, kdy projíždějící jezdci navrhovali tuto službu zpoplatnit. Škoda, že mě to nenapadlo dřív  . No a pak už jsme celkem v poklidu došli domů, ovšem jen co jsme došli do výběhu a Vojta nestál za tebou ale před tebou, a navíc s lyžemi na ramenou, opět ses ho začal bát. No ale dobře to dopadlo,a když pominu, že druhý den jsi byl nefalšovaně vyčerpán, zahrnula bych tento výlet samými superlativy.

 

  

 

24.12. 2012 Štědrodenní procházka

Ani letos jsme na tebe nezpomněli, a už v téměř klasicky jarním počasí vyrazili na procházku. Přestože zpočátku to s časem vypadalo bídně, nakonec ho bylo dost na pěknou procházku a i na popasení, protože bez toho to na Vánoce přece nejde, že jo!  Pasení ti šlo dobře, ale nakonec jsi překvapil i z energetického hlediska. Vzhledem k tomu, že pod sedlem jsi poslední dobou na zhynutí, nečekala jsem nějaké velké aktivity ani takto, ale zase jsi překvapil, a jakmile jsi dostal volnost, krásně jsi mě následoval v kroku i v klusu, a ještě víc sis to užil, když ses zasekl na trávě, vyrobil sis dostatečně velký rozestup a pak jsi to z fleku rozpálil vpřed poskakujíc na všechny strany. Ale předběhl jsi mě vždy jen o pár kroků, takže u mě spokojenost. Čekání u potoka, kdy jsi musel vydržet než moji kulturní rodičové přebrodí rozvodněný potok se ti moc nezdálo, ale vydržels, a pak ses zase v klidu popásal a v poklidu jsme pak došli domů. Co mě překvapilo, že žereš mandarinky! Dokonce jsi vypadal, že se po nich můžeš utlouct! Tak trochu jsi dostal, ale samozřejmě s mírou, ale  jablíček a dalších vánočních dobrot jsi dostal samozřejmě dostatek. Tak snad sis ty Vánoce užil!

 

  

6.10. Navrát z Květné

Bohužel, i letní pohoda někdy končí. Škola začala, krásné počasí skončilo, nejvyšší čas sbalit kufry. Ovšem z prázdnin se ti chtělo evidentně tak málo jako mě. Jelikož jakmile jsi spatřil vozík, opět ti naskočila husí kůže. Byl jsi však odpočatý, a proto s tebou domluva nebyla tak pěkná jako po cestě tam. Po několika stranových úkrocích jsme nasadili udidlo, které způsobilo několik svící na zadní, ovšem nikoliv nástup do vozíku. Ale překvapuje mě, že stále měníš taktiku. Předkem na rampě, zadkem sis lehl do lonží a vyčkávals. Tak trochu jsem čekala, komu dojde trpělivost dřív, ale asi jsi to byl ty, jelikož po několika minutách se ti to rozležel, a světe div se, vlezl jsi dovnitř. Ale musel jsi být pořádně ve stresu, protože ani mrkvičku jsi uvnitř nechtěl! Až po chvíli ses trochu uklidnil a úplatky přišly vhod. Cesta pak proběhla naštěstí v pohodě a v Trňáku jsi byl jako doma.

  

 

29.9. Malá cena Pomezí 2012

No, Chario, teda řeknu ti, čekala jsem to trochu lepší. Nevadili mi tvé mizerné výkony, ale teda to chování, cos tam zase předváděl, to jsem myslela, že už máme za sebou. Ale začněme pěkně popořádku. Nutno říct, že cesta do Pomezí, kterou tvořila 10tičlenná kavalerie, mi naháněla hrůzu už při pouhém pohledu na ní. Ale ty ses nenechal rozhodit. Na špagátku jsi šel v přední polovině a přestože někteří koníci zezadu párkrát vyrazili vpřed, tebe se to vůbec netýkalo, držel ses hezky za Vandou a nic jsi neřešil. Takže za to velká pochvala. Po příjezdu jsme si vyrazili omrknout trail, a tedy na to, že tam na tebe nečekaly žádní nástrahy v podobě plachet a brány z plastu, které bys neznal, stejně ses tvářil, jako že je to pro tebe velká novinky. Překroky do uličky jsi nechtěl ani ze země, to samé couvání do uličky, sice zvýšené, ale i tak jsem v tom neviděla žádný výraznější problém, stejně tak překroky stranou přes bariéru se ti nijak zvlášť nelíbily. Nicméně po důkladném tréninku ze země i ze sedla jsem cvičně snad všechny překážky překonaly. Jelikož jsme měli číslo 2, na drezuru nás volali, ještě jsme ani pomalu nestihli opracovat, ovšem, ne že by to u nás mělo nějaký velký význam. Každopádně asi nějaká špatná aura, ale už při opracování jsi prováděl dost nepříjmené cviky a pohyby a poskoky, kdykoliv jsme se octli jen na pár metrů od stájových kolegů. A drezura podle toho i vypadala - asi se ti nelíbil sbor rozhodčích, takže ses rozhodl, že do třetiny obdélníku u nich pro jistotu vůbec nezavítáš. Ale nutno říct, že překroky stranou byly excelentní! Takže v drezuře jsme obsadili čestnou poslední pozici, třikrát hurá! Pak přišel na řadu trail. Když pominu neustálé obracení zpět ke koním, nebylo to špatné - při nasedání jsi celkem stál, slalom v pohodě, i ty překroky do uličky klaply, i když zase hlavou na druhou stranu. Kupodivu se nám podařilo i zacouvat do uličky, jenže pro změnu jsi pak nechtěl přestat a přešlápl jsi. Branka i Elko v pohodě, stejně tak kavaletka, přetažení lasa a i překroky přes bariéru jsi nějaké vykonal, i když úplně čistí to asi nebylo. Ve čtverci na obrat jsi opět bohužel přešlápl, a tak jsme se do pátého místa nevešli. A blížil se vrchol dne - parkur. Už už jsem uvažovala, že pojedeme malý - 50cm, jelikož to jsi při opracování zvládal - i skok se slámou a s kužely. Ale byla jsem ubezpečena, že velký parkur bude jen o málo větší, a tak jsme vydrželi. Jaké zděšení nastalo, když velký parkur neměl 70cm, ale 90cm -metr. Možná i mým strachem z tak obřích překážek jsi překonal první skok (což je nebývalý úspěch) a pak honem z kolbiště ven. Tréninkově jsme se vrátili dovnitř, ale další pokusy o skákání už jsem raději nevykonávala. Ovšem to ještě nebylo nic proti tomu, cos začal vyvádět při mini maxi - odmítal jsi jít i za Laurou nebo Vandou a neustále jsi chodit stranou, v horším případě na zadní. Indikovala jsem tedy použití udidla, ovšem ani to nepomohlo - s navedením ze země od Alice jsi překonal první skok, ale víc nic. Raději jsem to tedy nepokoušela, a pouze stála uprostřed kolbiště. Ty vztekem bez sebe (pravděpodobně z udidla) jsi neustále trhal hlavou a chtěl pryč, ovšem pak jsi začal při doskoku ostatních koní zběsile uskakovat a cválat stranou. Opustila jsem tedy tvá bedra a hlídala jsi tě jen ze země.Ovšem totéž se opakovalo i při mém pobytu ze země, což jsi pak ještě vylepšil vydatnou svící na zadních. Opravdu jsem nechápala, co se ti stalo! Myslela jsem, že pobyt v kolbišti a na zadních už máme za sebou! Nechápu. Když jsi stál uprostřed stáda, byl jsi v klidu. Ovšem ještě nás čekaly tyče a barely. tyče se startovaly od koní k rozhodčím, myslela jsem tedy, že tě vůbec nedostanu ze startu. Jelikož asi tyče stály na druhé straně než skoky, nechal ses ta, přivést, brilantně prošel slalom - celý ve cvalu a všude s přeskoky a obsadil krásné 5.místo mezi samými westerňáky, za což máš velkou pochvalu! Barely se pak startovaly opačně, takže jsem měla problém tě dostat na start, protože jsi tam odmítal zůstat i s cizími koňmi. Nakonec jsme ale projeli, ale jelikož jsi zase nechtěl směrem ke skokům, trošku jsme si zajeli a obsadili 9. příčku z 10. I tak to bylo dobré. Vzhledem k tomu, že podobně podivně se chovali i ostatní koně, celkem jsem se děsila cesty domů. Nějaké starty zezadu vpřed tam sice byli, ale ty opět nic a když pominu tvé neustálé žraní (musel jsi být opravdu vyhládlý) a doklusávání, v poklidu jsme naštěstí dojeli domů. Bylo to pěkné, ale teda pěkný záhul na nervy, myslím, že jak pro tebe, tak pro mě.

  

  

  

15.8. S Wandou na Baldu

Wanda nezklamala, a proto se ti konečně poštěstil cyklo kamarád! Takže Wanda nasedla na kolo, já na tebe, a hurá vstříc Baldě. Držel ses jim těsně v patách, a běda jak chtěli jet jinudy. Tvé rozhorčení neznalo mezí, když ses měl od kolo kamaráda odpojit, což se bohužel stávalo často, jelikož cesty vhodné pro tvá kopýtka již nebyla tak vhodná pro cyklo pláště. Nicméně Balda zdárně nalezena, a dokonce i rybník, kde jsme se konečně vykoupali, lépe řečeno vzhledem k čistotě vody spíše svlažili nohym což ovšem i tak bylo príma. A pak už hurá do kiosku, kde jsme se s Wandou pohostili zmrzlinou a křupkami, což jsi nám z duše záviděl a neustále ses nás snažil přesvědčit, abychom se rozdělily. Nicméně Wanda byla neoblomná, takže ses musel spokojit s místní trávou, která opravdu nebyl nic moc. Na zpáteční cestu jsme se opět rozdělili, my lesem, W po silnici, ale cestou zpět už to pro tebe bylo snesitelnější. Nevím jak tobě, ale nám se výlet líbil moc!

 

  

3.8. - 4.8. Návštěva v Pusté Rybné

Hurá, hurá, hurá! Organizačně to bylo náročné, ale konečně jsme s Káťou vymyslely setkání na koních, a dokonce i s přenocováním u nich v Rybné! Vzhledem k našemu super pomalému tempu jsme se opět potkali v Pomezí už skoro u kostela, ale naštěstí ses pak v pohodě zapojil za Loupáčka a dál už pokračovali trochu svižněji, i když, nebylo výjimkou, že Loupí cválal a tys klusal. Nemusím snad ani podotýkat, že seš téměř dvojnásobný. Krásně jste zvládli i projít sídlištěm, parkem pod hradbami v Poličce a městem, abychom mohli zakotvit u divadelního klubu na limonádu a vy na pastvu. Občerstveni jsme pokračovali dál přes Kamenec na Sádek, kde jste se zlehka svažili v potůčku a přes Lucký vrch už vzhůru na Rybnou. Dorazili jsme sice za tmy, ale ve zdraví a spokojenosti! Noc však pro tebe byla krušná, Skořice si Loupáčka pořádně hlídala, a protož jsi nedala chvíli klidu. Vzhledemm ke svěžitému a mokrému terénu a taky s ohledem na to, že tě druhý čekala dlouhá cesta zpět, jsme vás nakonec rozdělili, což se ukázalo jako dobré řešení, jelikož nikdo jste po přítomnosti toho druhého nijak neprahli a my se krásně vyspali pod širým nebem přímo vedle tvé ohrady. Druhý den jsme kolem poledne vyrazili zase zpět, s tím rozdílem, že nás mimo Kachny s Loupáčkem doprovázel i Michal se Skořicí. Abychom se nenudili, vzali jsme to pro změnu přes Telecí, a tys byl vzorný i v této skupině koní. Bohužel, naši doprovázející se museli zanedlouho vrátit, a tak nás nad Sádkem nechali napospas osudu. Tebe to ani nijak zvlášť netrápilo, těšil ses prostě domů, ale trochu to trápilo mě, protože bez mapy a s tebou, kdy jsi táhnul kamkoliv, nebyl zdárný dojezd vůbec jistý. Každopádně do sádku se to povedlo, pak jsme si trošku pobloudili před Poličkou, ale zase jsme si zacválili po krásných loukách. Jen co jsme se našli, přes sjezdovku a kolem koupaliště pokračovali dál. Prošli jsme kolem přehrady, a pak oěpt krásnými cestami až k Modřeckému rybníku. No a pak už Pomezí na dohled, takže sláva nazdar výletu, cíl dobyt. Vyprahlý jsi byl u rybníka napojen mladými přáteli plnícimi barel a pokračoval, již zvolna, domů.

 

   

23.7. - 25.7. Hostování u Šimků

Tradiční návštěva ve Stašově u náhradních rodičů. Más můj obdiv, ještě ses ani nerozkoukal v jednom stádu a už jsem tě táhla do druhého. Jaruška se Zdeňkem nám přijeli naproti, a ty ses s novými koňmi vydal vstříc novým zážitkům naprosto v pohodě, žádné předbíhání nic, hezky ses držel v poklidu vzadu. Ani v ohradě tě pak Juráš neproháněl jako loni, a tak jste mohli nocovat všichni pospolu. Druhý den nám bohužel nepřálo počasí, takže výlet na hrad byl odpískán, ale nahrazen alespoň podvečerní svižnou vyjížďkou na Baldu. Poslední den jsme museli rozdělit dvoufázově, nejdřív jsme vyjeli s Kubou, Šampem a Megginou, kdy tys zůstal v pohodě v ohradě s Juráškem a pak jsme zase za doprovodu Jarušky a vydatného cvalu dojeli zpět do Květné, kdy po cestě jsme potkali ještě Soňu, která tě doprovodila až domů. Jsem ráda, že ty změny prostředí zvládáš tak v pohodě.

 

  

20.7. Odjezd do Květné

No, kamaráde, asi ses na prázdniny opravdu těšil, jelikož při nastupování jsi předčil očekávání všech. Když jsi viděl přijíždět vozík, nervozita dosáhla plných obrátek, nicméně než jsme naložili můj sklad, nějak ses uklidnil, a světe div se, přes přesvědčování přihlížejících o nasazení uzdečky jsem ti dala ještě třetí šanci, a ty, bez jediné svíce jsi byl naprosto v klidu na třetí pokud vevnitř, za což ti uděluji řád nejhodnějšího oře pod sluncem. I cesta proběhla v poklidu bez zbytečných zastávek, a začlenění do stáda, kdy tě akorát Gvin trochu prohnal a Soňa se do tebe hned zamilovala (a tys jí to opětoval až později), bylo bez problémů.

 

 

15.7. Návštěva v Roblíně

Tak konečně návštěva uskutečněna, raději po předchozí domluvě. Po cestě nás opět doprovodil kamarád vítr a déšť, a ty ses opět pokoušel postavit se proti větru a ani se nehnout, ale vzhledem k tomu, že mám pocit, že seš trochu přecitlivělej, pokračovali jsme po chvíli dál. Vzali jsme to vrchem přes Kuchařík, což je jednoznačně nejkratší a nejrychlejší cesta. Kolem branky, krava nedej bože koní to s tebou bylo velmi dobrodružné, ale světe div se, dojeli jsme, Monča, Jindra, Marika i děti z tábora byli na místě, a proto jsme mohli pohovořit a prohlédnout si jejich krásné zázemí, kdy ty ses mezitím stihl uklidnit a hezky jsi pózoval s muškáty. Ny vyjížďku do Vonoklaských lesů nás bohužel doprovodit nemohli, ale tak snad příště. Do lesů jsme tedy pak vyrazili sami, nezabloudili, celkem pěkně ses proběhl a i zpátky kolem krav už to bylo lepší.

  

12.7. Výlet na Karlštejn a Malou i Velkou Ameriku

V plánu bylo původně uspořádat velkou akci pro celý herecký kroužek, jediným odvážným ovšem zůstal Jelen, a proto jsme vyrazili jen ve dvou. Ihned po příchodu do výběhu bylo vidět, že se ti kamarád Jelen zamlouvá, strčil jsi do něj a zvesela ses cpal k východu a hurá na trávu. Tu jsme ti dopřáli, sami jsme mezitím též posvačili (ovšem zdaleka ne tak vydatně jako ty) a vyrazili jsme směr hrad. Jelen nám dělal předjezdce na kole, a nevěřila jsem vlastním očím, jak tě pouhé kolo dokáže rozparádit. Alespoň se tak rozptýlily mé obavy, jestli ti zase něco není, a naopak se jen potvrdila domněnka, že jsi znuděn z toho jak chodíme pořád sami, a proto se tak táhneš. Jakmile totiž Jelen nasedl na kolo, tys na nic nečekal, hurá do klusu, a až k silnici jsi byl kolu neustále v patách a vesele jsi klusal za ním (nikoliv však před, jelikož správně víš, že druhý účastník vyjížďky se nepředbíhá, a aplikuješ to evidentně na všechny, což nevadí). Pak nás skropil lehčí deštíček, ale stoje proti větru přečkali jsme ho, ovšem pod třešněmi, které už ale stejně nebyly, už jsi stát nechtěl. Na cestě ku hradu už mě pak vystřídal Jelen, kterému se na tvém hřbetě zalíbilo, neodradilo ho ani jak jsi ho provezl trním a stromovím, a dokonce i statečně a celkem rytmicky klusal. Na hradě jsme došli až k prvnímu lokálu, ovšem tys byl vzhledem ke spoustě lidí, kočárovým koním a týdnu odpočinku velmi nervózní, a proto jsme vzdali myšlenku sejít po turistické až dolů  řece, koupili jsme falešnou kofolu a raději jsme se vydali zpět. V kopci do lesa se Jelen poměrně dost zadýchal, proto jsme museli les poté proklusat, aby se mohl pěkně vydýchat. Nahoře na vyhlídkové louce jsme dali opět pauzu a pak dolů na louky k Malé Americe. Tam ses kupodivu konečně probudil, a směrem k Jelenovi cválal s chutí. Jakmile se ovšem ocitl za námi, probudili se tvé nekalé úmysly, a v plné rychlosti sis velmi vážně pohrával s myšlenkou otočit to a běžet zpátky dolů k němu, potažmo až domů. Jelikož se mi tahle představa ale velmi nelíbila, podařilo se mi ti to rozmluvit, a krásně jsi docválal nahoru za doprovodu pouze několika poskočení a kozlíků. Malá Amerika byla dost zarostlá, proto jsme se vydali směrem k Velké a na řadě byl opět Jelen. Nutno říct, že má opravdu můj (náš) obdiv, jelikož na úzkých zarostlých a kamenitých cestách podél lomu jsi ho opravdu nešetřil a jeho odřená kolena a ruce toho mohou být důkazem. Na vyhlídce jsme se pokochali a pokračovali dál domů, kde už to až na opětný vydatný deštík a nádherné dvě duhy probíhalo bez větších zajímavostí. A Jelenovi děkujeme jak za statečnost, tak za nádherné obrázky, které nám vytvořil!

   

  

26.5. Rodinná procházka

Tak zase jednou změna a projde se s tebou taky někdo kromě mě. Príma, ne. Ze začátku jsi šel hezky s taťkou, který ti promlouval do duše, abys tolik nežral a taky trochu šel, a kupodivu to i celkem fungovalo, ale vesnicí jsem si tě vzala radši sama. Nahoře na loukách jsme pěkně zaklusali, po cestě na Roblín jsi klusal pro změnu s mamkou, ale ani by to nebylo třeba, protože jakmile jsem se rozběhla já, trochu jsi zapomněl, že na druhém konci vodítka ještě někdo visí a stejně jsi za mnou naklusal. Na louce už jsi pak konečně dostal volnost, pěkně ses nažral, pěkně ses proběhl, pak jsme to v klidu sešli dolů, hosté se odpojili, a my to proběhli až do výběhu. Až na moje asi 30ti násobné kýchnutí u čištění to bylo pěkné!

 

  

2.5. Jedenácté narozeniny

Jojo, byl to významný den, mladý muž se dožívá jedenácti let. A la Harry Potter. Jo jo Chario, vstupuješ do druhé životní dekády, aneb do nejlepších let, kdy máš  podávat nejlepší sportovní výkony. Tak jsem na tebe zvědavá! Jinak ti přeju jen to nejlepší, hlavně hodně zdraví, a taky abys to se mnou i nadále takhle dobře zvládal! Nemáš to jednoduchý, já vim. Ale vydržet se to snad dá. V rámci narozeninové oslavy jsme vyrazili jen na kratičkou procházku, dostal jsi pampeliškovou kytici a věnec, a obojí jsi zpracoval po svém - orálně. Ale jinak se procházka povedla, krásně jsi mě doklusával, místy i docválával,a snad ses i dostatečně popásl. Proto tě po návratu čekal exluzivní dort složený sice ze standartních surovin, ale ta estetika! Takže ještě jednou, k jedenáctinám jen to nejlepší!

     

  

28.1. - 3.2. Léčba abscesu

Poté, co veterinářka kopytními kleštěmi lokalizovala absces, což se ti samozřejmě moc nelíbilo, ale držel jsi krásně, ti vyřízla do bílé čáry vpředu na mozolu asi 1cm hlubokou díru, ze které začal zvolna vytékat hnis. Kousek jsme se tedy pak prošli po zahradě (kulhal jsi rázem výrazně méně), aby se hnis trochu popostrčil, a pak jsi obdržel zapařující obvaz přes celé kopyto + první dávku antibiotik. A bohužel i dále klid v boxu. Jelikož tě noha stále ještě trochu bolela, zas tak extra moc jsi proti boxu neprotestoval, takže jsem ti ho vykydala, připravila, dostal jsi nažrat, a tím pro dnešek léčba skončila. Večer ti prý už otrnulo, že jsi se po boxe už jen netočil, ale i jsi tam popocházel, a když jsem v pondělí přijela, byl jsi už pěkně rozverný, neustále ses o mě i o vše ostatní drbal, do všeho jsi strkal a bylo celkově znát, že se v boxu již pěkně nudíš. Noha už asi tak nebolela, jelikož jsi mi konečně dal na vyčištění i tu druhou (tj na nemocnou ses konečně postavil plnou vahou), namočila jsem ti obvaz, aby plnil zapařovací funkci, vyčistila tě, dostal jsi nažrat a pak přišla na řadu zabalovací botička, kterou jsem ti zakoupila v equiservisu, aby jsi konečně mohl ven. Je to takový pytel, takže jsem očekávala, že se ti nebude moc líbit, ale líbil se ti až moc. Neustále jsi do něj strkal hlavu, aby ses přesvědčil, jestli v něm vážně není nic k snědku, a když jsem ti ho dávala na nohu, tak ses neustále klaněl, asi v domnění, že tam schovávám nějakou dobrotu. Nicméně kromě neustálých poklon sis nechal bačkůrku dát úplně v pohodě, a a ni v pohybu ses jí nebál a normálně na ní našlapoval. Pak jsi ještě dostal antibiotika, premiérově ode mě, a nutno říct, že jsi se mnou měl trpělivost a stál jsi vzorně, a pak už hurá ven. Po cestě jsi kulhal již opravdu jen maličko a do výběhu ses evidentně těšil a hned ses pustil do senáže, od které ses praktick nehnul, takže bohužel nemohu soudit, zda bačkůrka bude držet nebo ne. Každopádně budu doufat, že ano, a uvidí se zítra.

Nuže, ve výběhu jsem tě nalezla s bačkůrkou krásně na místě, ovšem Zuzka mi pak oznámila, že ti jí asi třikrát během noci nandavala. Byla zespodu trošku prošoupaná,ale jeden den snad ještě vydrží, holt musíš chodit opatrně. Akorát se mi moc nelíbil lehký otok nohy, který podle mě v boxu již ustoupil, a ve výběhu se znovu objevil. Nevím, jestli to bylo tím, jak chodíš po těch zmrazkách a bolí tě to.. Těžko říct. Každopádně jsme provedli standartní proceduru, původní zábal tedy snad ještě vydrží, takže jsem ho jen namočila a botu utáhla, opět jsem píchla antibiotika, před nimiž jsi byl evidentně trochu nervózní, ale při píchání jsi stál vzorně ani jsi nedutal. A pak už jen procházka k jízdárně, tam jsi dostal nažrat, a hurá zpět do výběhu. Dokud máš tady tu bačkoru, tak chodit moc nemůžem, ale až dáme nějakou lepší botu, začnem asi procházkovat. Už dokonce ani zas tak moc nekulháš.

Tak dnes celkem stejný scénář, bačkora ztracená, ale ještě ne zcela prošoupaná, i když už značně, a noha oteklá možná ještě více než včera. Každopádně obvaz ještě držel, takže jsme ho jen namočili, aby zapařoval, píchla jsem ti antibiotikla, dnes nadvakrát, jelikož ses pohnul a první jehlu vytlačil, a potom ses již bál a cukal jsi jen když tě chtěla na tom zadku pohladit, pak jsme znovu nasadili bačkoru, krmení, čištění, pasení, a zpátky do výběhu. Doufám, že ta noha začne pomalu plasknout, spíše než stále víc a víc otékat. A taky uvidíme, jak dlouho ještě bačkůrka vydrží.

Neuvěřitelné, bačkora i zapařovák stále drží. Takže opět stejný scénář - namočení obvazu a srovnání botičky, a konečně poslední dávka antibiotik. Vpich byl dneska takový pomalejší, ale stál jsi pěkně, i když ze začátku ses cukal, jen jsem tě chtěla na zadku pohladit. Taky jsem zkoušela botičku Cavallo od Jarky, a vypadá, že ti je, a docela i drží, takže jestli nám ji Jarka půjčí, asi to bude nejlepší řešení. Pak už jen krmení, čištění - byli jsme dnes nějak divně nabití, protože jsme si pořád předávali elektrické rány, pak pasení a dom. Až spadne ten zapařovák, začneme chodit konenčně na procházky, neboj. Prý to urychluje růst rohoviny.

Dnes už bez injekce, ale jinak stále stejný průběh. Botičku už jsi ve výběhu neměl, našla jsem ji teda opodál, ale už se ti podařilo utrhnout kus suchého zipu, takže zavírání už bohužel jen na uzlík. Obvaz ale ještě úplně prodřený nebyl, takže opět do zahrady, namočit, zabalit, nandat bačkoru, pak se přemístit k jízdárně, vyčistit, nakrmit, trochu jsem se pokusila i přirašplovat zepředu přední nohy, protože jsou ta kopyta úplně neskutečně křivý. Nevím, jestli je to tvým postojem, nebo jestli jsou opravdu tak křivá, protože vždycky když to dodělám mi přijdou rovný, a jakmile se rozejdeš, už se zase hrozně stahujou dovnitř. Uvidíme, jak bude obvaz vypadat zítra, ale počítám, že už ho sundáme, nandáme dren a začnem procházkovat.

 

  

24.12. Štědrý den

Již tradiční vánoční procházka. Počasí nám přálo víc než jindy, tedy nepršelo, nesněžilo, bylo teplo, pouze k tomu foukal jemný lehký skoro až letní větřík (pro mě, rodičové se cítili jako na severní točně), a blátíčko tedy taky trošku bylo). Čehož jsi samozřejmě využil, a obalil ses bahýnkem snad nejvíce za letošní sezónu (asi jsi chtěl také vypadat jako dáreček). Čištěním jsme se nezdržovali, ale tak trochu bláta ještě nikdy nikomu neublížilo. Vypadals najedeně a šel jsi s námi ochotně, asi jsi měl z návštěvy radost. Na louce jsi krásně pózoval na PF, ani jsi nežral a moc ani neodcházel. Pak jsme kousek doklusávali, na poli jsi na zbytek osazenstva vzorně čekal, tak jsem pak seskočila a ty sis nás krásně ve volnosti dobíhal, tam, kde bylo potřeba. Jen u potoka, kde si rodičové museli umýt polní boty jsi do mě velmi nedočkavě a velmi intenzivě strkal, a naznačoval mi tak, že na nějaké mytí a čekání rozhodně nemáš chuť. Ale když jsem se pak rozklusala, tak běžet se ti nechtělo, tak teda nevim. Ale celkově paráda, akorát ty koledy jsme ti zase zapomněli zazpívat.

 

 

12.11 Hubertova jízda

Náš první Hubert, a po zvážení kondice mojí i tvé, a po ujištění, že pro normální koně ve střední zátěži to nebude problém, jsme se zařadili do rychlejší skupiny. Uf, ještě jsme ovšem netušili, co nás čeká. Pojistila jsem si tě side-pullem, a tak jsem neočekávala potíže. Usoudila jsem, že když to budem jistit zezadu, bude to nejbezpečnější, tys mě ovšem záhy ujistil o opaku. Vyjeli jsme v počtu asi 8 koní, a zpočátku to vypadalo celkem v pohodě, problém nastal, když na louce z kopce se začali všichni před námi předbíhat a cválat, to už jsi totiž nevydržel, nasadil jsi a uháněl z kopce kupředu, na nějaký side pull jsi naprosto nebral zřetel. Zpočátku jsi běh doprovázel ladnými kozlíky, které ovšem  s tím, jak ses probojovával kupředu nabíraly na síle a později jsi už vyhazoval tak, že jsem zezadu slyšela soucitné -aa, máme tu první pád. Cítila jsem se pořád v pohodě až do té chvíle, kdy jsi vyhodil tak, že se sedlo posunulo až na krk. V tu chvíli jsem trochu ztratila balanc, a už už jsem si říkala, že jestli budeš ještě pokračovat, už se opravdu odporoučím k zemi. Ale bůh stál při mě, sedlo na krku ti asi trochu překáželo, takže jsi zastavil, a já byla zachráněna. Přesedlala jsem tedy (což mě na soudu stálo čokoládu) a zařadili se raděj do předních řad za Corinku hned za masterem a liškou. To se celkem osvědčilo, už ses uklidnil a kromě předjetí v kopci ( za corinkou ovšem), kdy master začal v dost úzkém kopci v lesíku cválat zpět, takže ani celkem nebyla jiná možnost, cesta probíhala už v pohodě. Pro další nepravosti ti už totiž moc nezbýval čas, jelikož sotva jsem se dostali do luk a lesů, v podstatě už jsme nešli krokem. Klus, cval, šutry nešutry, zase klus, zase cval, ty do pěny, klus, cval, pěna  a tak pořád dokola až na přestávkovou louku s překážkami, kde na nás čekaly 3 v dost prudkém kopci celkem malé proutěnky, kdy jsem tě podezřívala, že už nemáš sílu, ovšem tys je vzal bez zaváhání na jeden zátah ani ses nezadýchal, takže jsem tě opět podcenila. Buřtovou pauzu jsme tedy spíše prochodili, abys alespoň trošku uschnul, protože koupel v rybníku by tě dostala asi do stejného stavu jako tato přiměřená vyjížďka. Asi budu muset na našich túrách trošku zrychlit tempo. Cesty zpět jsem se trošku obávala, ale dopadlo to lépe, než jsem čekala. Tempo již bylo o trošku volnější, a poté, co nás opět všichni předjeli, jsme to konečně jistili zezadu a celkem to fungovalo, ke konci lesních kopcových cvalů sis dokonce i sám zvolňoval, tak už to bylo na pohodu. Takto jsme dojeli až na louku, kde jsme měli chytat lišku a čekal nás závěrečný dostih. Dostihu jsem se trošku obávala, ale nakonec se dostih v pravém slova smyslu nekonal, zařadili jsme se hezky do zástupu, a všichni za sebou (místy vedle sebe, ale dalo se to zvládnout) vydali přes jednu proutěnku vstříc lišce, pro jejíž získání bych musela při přeskoku přes slaměné balíky ukořistit liščí ocas umístěný proklatě vysoko. I když balíky jsi překonal bez problémů, já na ocas nedosáhla, takže královnou honu se nakonec stal sám master, ale i tak to bylo pěkné. Domů už pak jeli hezky všichni po kupě, takže ses pro změnu cpal dopředu a pokoušel ses hrát na plnokrevníka, ale dobře to dopadlo a hezky v klidu jsme dojeli domů. Na soudu jsem měla dobrou obhajobu, takže mě tvé prohřešky stály pouhé dvě čokolády. Máš kliku!

 

  

 

22.10. Rodinná procházka

Po tvé, týdenním pobytu v Trněném Újezdu, který zatím probíhá v pohodě, tě musel přijít navštívit i zbytek rodiny, Tvé nové bydlení se jim líbilo, a až na trochu bláta po cestě jsme si užili krásnou procházku, kromě toho tedy, že jak jsme se motali pořád okolo, tak jsi pořád táhl domů, a snažil ses chodit první. Ale vyjasnili jsme si to, a procházka se povedla.

 

  

14.10. Stěhování do Trněného Újezda

Přestože jsme si prázdniny už tak dost prodloužili, zima a déšť už byly nesnesitelné a proto nastal den přesunu. Trochu jsem se stresovala z nakládání, jelikož letos jsme netrénovali, ale tys překvapil. Trvala jsem na tom zkusit to na ohlávce, kdy jsi přišel k vozíku, postavil ses na zadní a otočil ses(ale neutekls). Hned proto přišlo udidlo, ale otěže jsem ani nenapnula, a byls tam. Bravo! Cesta přestože vedla přes Vysočinské více než 12 stupňové kopce proběhla v klidu a po třech hodinách jsme již vykládali v Trněném Újezdu. Ani jsi nepůsobil moc překvapeně, asi už jsi si na změnu prostředí zvykl. V největším klidu, kdy sis ani nezařehtal, jsme tě pustili do stáda,a kromě černého arábka, který se na tebe trochu pověsil, si tě ostatní zaujati trávou skoro ani nevšimli. Tak snad se ti zde bude líbit.

 

 

1.10 Malá cena Pomezí

Aleluja, velký den je tu! Poměrně početná ekipa od Machů vyráží směr Pomezí vyhrát vše co lze. Cesta proběhla v nejvyšší pohodě i na ohlávce, a pak už vstříc nástrahám závodního dne. První byl na řadě trail. Překážky byly opravdu záludné a ani trochu se ti nelíbily. Na napnutou plachtu jsi se odmítal postavit, deštníček se ti taky vůbec nelíbil, s lanem od branky jsme taky trochu zápasili, a to ani nemluvím o překrocích. Nicméně bylo hodně času si vše vyzkoušet, plachta za koňmi pokořena a pak už nebyl důvod na ni nevstoupit, a vůbec, všechny překážky už jsme zvládali celkem v poklidu. První na řadě byla nakonec drezura, kdy kromě nepovedného cvalu na pravou ruku, kdy jsi asi 4krát během jednoho kruhu křižoval a přeskakoval se úloha povedla ke spokojenosti mé i rozhodčích, a byli jsme víceméně pochváleni. A pak už honem nástup na trail - při počátečním výskoku jsi samozřejmě nestál, protože ses musel otočit směrem ke koním, že, takže jsme ztratili body již při úkolu, který obvykle opravdu nedělá problém, ale pokračovali jsme v klidu dál. Děštníčku jsi se už nebál, takže slalom s deštníkem v náručí jsme zvládli v pohodě, stejně tak i průjezd úzkou uličkou, bránou z listí, i branku jsme zvládli otevřít i zavřít, i když jsem si lano přehodila do druhé ruky, což jsem ovšem netušila, že se nesmí. Nevadí. pokračovali jsme překroky, které jsi k překvapení mému bravurně zvládl, dřevěný mostek jsi neřešil vůbec,a  i couvání do EL přes prkno bylo excelentní. Následoval klus přes vějíř a kavaletu, přesun lasa po tyči a završení na plachtě, kam jsi vlezl již ve vší pohodě. Naší klidnou jízdou jsme si vysloužili 5.místo z nejmébně 30 zúčastněných, za což ti nesmírně děkuji! Pokračovali jsme parkurem 80-90cm, což je na tebe už celkem dost, a přestože na opracovisti jsi celkem skákal, i když tvůj nejvyšší zájem bylo samozřejmě kde máš ostatní koně, tak parkur se příliš nepovedl. Přestože odmávli start až nad prvním skokem, který jsi skočil napotřetí, nezachránilo nás to, a ještě nejmíň tři další skoky jsme jeli dvakrát. No co, parkur prostě asi nebude naše silná stránka. Ovšem v mini maxi jsi celkem zabodoval. Já se nebála, celkem chytře tě směřovala celkem blízko za prvním koněm, a proto jsme se vyskákali až do 110cm. Víc se ti nechtělo ani napodruhé, nicméně na druhé místo to stejně stačilo, takže četsné kolečko podruhé! Třikrát hurá! A následovali westernové disciplíny, ve kterých jsi zcela překvapil, a přestože jsem tyše i barely jeli poprvé, ani jednu tyč jsi neshodil ani neminul, a oboje jsme absolvoali ve velmi slušném tempu. Ač na celkové vítězství to nestačilo, jsi bůh a děkuji ti za velmi krásný den.

 

  

  

 

25.9. S Káťou do Poličky

Po celoletním snažení se vidět se to konečně koncem září povedlo! Původní plán sejít se na opačném konci Pomezí úplně nevyšel, jelikož ses táhl více než jindy, a než jsme došli jen ke kostelu, Káťa s Loupáčkem už na nás skoro čekala. Skamarádili jste se v pohodě a tak jsme se vydali vstříc Poličce. Prošel ses sídlištěm, parkem pod hradbami, městem, skoro jako zámecký kůň. Jen ty hospody nám úplně nepřáli. Když byla i druhá zavřená a neklapla ani varianta brod jít se napít ke známým, kteří ovšem nebyli doma, Káťa nás kousek doprovodila, a pak už jste se každý velice ochotně vydali vstříc domovům.

  

10.8. Návštěva u Šimků a cesta na Svojanov

K Šimkům přes les, a proto jsme dlouho neváhali, já osedlala koně, Kuba kolo, a vyrazili jsme na cestu. Jaromír nám jel naproti, a jelikož orientace nefunguje u všech stejně, po pár telefonátech a roztržkách jsme se konečně našli a vyjeli vstříc Stašov. Ještě k silnici ses choval jakž takž, ale asi překročením nějaké tajemné rovnoběžky ses předváděl opravdu v tom nejlepším světle. Nejdřív jsi se rozhodl, že za Meggie po kamenité lese nepocváláš, a že lesem to bude uričitě lepší, nedbaje však na to, že já se mezi stromy nevejdu. Na louce sis pak asi přišel již příliš daleko od domova, a tak jsi to vyřešil po svém, a přestože to u tebe už téměř neznám, otočil ses na pětníku a vyrazil zpět k lese. Za chvíli ses to teda rozmyslel a vrátil ses k Meggině, ale to zjevně nebylo vše. Už takřka v cíli, Jaromír, chtěje fotku, otočil Megginu směrem k nám, a to byla tvá šance. Otočil ses a byls ta tam. Téměř u silnice sis to rozmyslel a zastavil, ovšem mě došla trpělivost, dostal jsi side pull a poklusem se vraceli ke kamarádům. Joho, ale proč krokem, že. Navíc z kopce. Napral jsi to dolu tak, že jsi málem Megginu srazil k zemi. No děs a hrůza. Nemaje slova jsme si to vyřešili a Meggina neMeggina, pomalu a krokem s Meggie za obzorem jsme došli k cíli. Druhá den byl v plánu výlet na Svojanov, ještě za doprovodu Kuby a Šampíka, takže jsem celkem trnula, jak se budeš po cestě chovat, ale asi jsi měl po včerejšku taky trochu výčitkly svědomí, jelikož to nemělo chybu. Parádně jsme zacválali, tys to vzorně jistil zezadu za Šampíkem a dojeli v pohodě až ku hradu. Tam bylo trochu zklamání, jelikož jsme se těšili na oběd a prohlídku, ale vinou kastelána a ostatních koňáků nám hrad zůstal zapovězen, takže oběd musel zachránit Otakar. Ten to ale nezkazil a nálada tak zůstala po celou dobu výletu veselá.

   

1.8. Přesun do Květné

První srpen je tu, a proto nás čeká po kopytní přesun do Květné. Bude to kolem 25km, ale hlavěn nás pojede asi 10 a půl skupiny dětí, proto v zájmu bezepčí skupiny volím side-pull. Počasí nám zrána příliš nepřálo, ale zanedlouho se vyjasnilo a cestu jsem si náramně užili. Trénovali jsme různé formace, tj. vzájemné předjíždění, zajíždění, objíždění, změny chodů, cval za sebou, vedle sebe apod. Nechci tě přechválit, ale byl jsi uplně v pohodě, nikam ses nehonil, krásně jsme si procválali Sebranické údolí, na obvyklém místě udělali pauzu, na chvíli jsme si s Anežkou i vyměnili koně a uplná paráda. Ať žiješ!

 

  

17.7. Odjezd do Janova

Alice bohužel nemohla, ale i s Jardou jsme cestu zvládli víc než v pohodě. Jelikož jsem tě nechtěla opět honit po celé vesnici, nasadili jsme uzdění hned a ve vozíku jsi byl natošup. Cesta proběhla rychle a v pohodě i přes vysokou teplotu a po prát hodinách ti již nic nebránilo prohánět se po Janovské pastvině!

 

 

5.7. Cesta na Okoř

Parťáci nebyli, tak jsme vyrazili sami, času bylo dost. O co větší radost, když jsme v Kolči přesvědčili pana Poděbradského, který za námi pak na místo přijel. Cesta tam proběhla ve větší pohodě, než jsem očekávala, táhl ses tedy dost, ale rozpor ve směru nastal pouze jednou, a to až téměř na místě, hned za brodem, který sis teda náležitě užil a pořádně ses vycachtal. Pak jsi ovšem ještě zpomalil, a jediné, cp tě dovedlo rozproudit, byli turisti, kteří si dovolili tě předběhnout. Okamžitě ses zařadil za pána, zrychlils natolik, abys jim stačil a funěl jsi mu na záda. Naštěstí se tě nebál a bylo to v pohodě. Taky nutno zmínit nejméně tři zahrádky, kde stáli lidi venku a kdes málem prošel k nim a zase skoro rozložil branku. Když nejsou nablízko koně, bereš za vděk vším, což. No, ale tak aspoň je s tebou legrace. Na hradě jsme si dali kofolu, ty ses nechal zálibně osahávat, krmit všemi návštěvníky hradu a jednoho chlapce jsi dokonce i povozil, i když těžko říct, jestli o tom vůbec víš. Pak jsme si sedli na louku ke kolotočářů, kde ses ty popásl, my si popovídali, nikdo si naštěstí nemyslel, že jsi další atrakce a pak už hurá domu. To jsi vyrazil s o poznání větší chutí, a i když jsme to vzali objížďkou přes Svrkyni, první čtyři louky jsi chtěl jen cválat, a na dalších už jsi pro změnu vůbec nemohl. Ale když jsme na Kovárských stráních potkali rodinku, za kterou ses zase napojil, a pán se po svém dotazu, jestli umíš běhat i rychleji, rozběhl, nezradils a běžel jsi za ním. V lese jsme pak ještě dali zastávku na maliny a pak už hurá v klidu domu. Mně se výlet líbil, doufám, že tobě též.

 

 

28.5. Závody Kováry

Ráno jsi vypadal celkem v pohodě, leštění jsme tedy vzali jen zlehka(jsi přece krásnej i napřírodno) a ve společnosti Darky, Dobeše a Petry s Huriskou z Olovnice jsme vyrazili na cestu. Radši se side pullem, když jsme měli ty cizí hosty. Ale úplně v pohodě. Na místě jsi byl už jak doma, a tak při opracování na kolbišti jsi byl ok, až teda do doby, kdy jsem tě chtěla vzít víc jak na 5 metrů od koní. Tušila jsem velký odpor, vyměnila jsem tedy uzdění a začli jsme konečně pořádně pracovat. Odhadla jsem tě dobře, tvé řehtání a cval na místě do bokou signalizovali tvůj nehorázný smutek z oddálení, ale po chvíli ses uklidnil a mohli jsme si v klidu proklusat celou trať a kolem každého skoku jsi vystřihl ukázkový kroužek. Parkur byl postaven celkem náročně, hlavně na krátkých stěnách s prudkými obraty a nájezdy z oblouku, vyzkoušeli jsme si tedy procválat nebezpečné obraty(v pohodě), pa pár kroužků ve cvalu kolem skoků v optimálním tempu, a pak už jen oduzdit a čekat, protože 22 koní bylo stále před námi. Přestože zbytek blevické výpravy pilně na opracovišti trénoval, tys to jen zpovzdálí sledovat a celkem v klidu. Když už zbývalo jen 10 koní před námi, nezbývalo než nauzdit a hurá něco si skočit. Ale kein stress, dvakrát křížek, dvakrát kolmák, dvakrát oxer, kein problem. Super. A už hurá do parkuru. Při čekání v kolbišti jsem očekávala nějakou nervozitu,ale ty ses zapíchl na kraj a začal pro změnu žrát. No proč ne, nač bych tě honila. Pak pár kroužků kolem překážky  a hurá na start, dozadu na první skok. I ku startu jsme vyrazili zvolna, šel jsi v krásném pravidelném klusu a neměla jsem důvod na tom něco měnit. Nacválal jsi krásně až v obratu a hurá na první skok. Super. Dvojka. mikro mini skok, a ty to shodíš. Taková škoda. Asi blbej odskok. Nevadí. Trojka super, obrat od koní na 4, super. Prudký obrat na poslední chvíli( trochu jsem pozapomněla) na 5. Super. Od koní 6, bez problému. Sedmička vějíř, 8 pohoda. Druhá fáze, 1, 2, 3 z obratu jak od stěny ke stěně, 4, konec. Alelujá! Vypusťte Krakena! Chario dokoničl parkur bez diskvalifikace, v krásném svižném pravidelném cvalu, pouze se 4. zbytečnými trestnými body. Miluju tě. Jsi bůh. Super super super. Takže lehké vykrokování na opracovišti, ještě si stihl povozit Báru a zjistit co všechno mají v jezdeckých potřebách, a hurá už na ohlávce( po tomto heroickém výkonu jsem si mohla těžko dovolit tě nauzdit)jsme vyrazili k domovu. Zkusili jsme novou cestu, která nás zavedla až do neprostupný houštin, které jsem ovšem proklestila,a zanedlouho jsme se prudkým kopcem octli na Budči. Dolu jsi trochu zrychloval, ale podařilo se mi tě udržet nakonec za końma, což bylo celkem štěstí, vzhledem k tomu. že pod kopcem zrovna uháněl velmi dlouhý nákladní vlak. Ale pohoda. Cross zatáčky jsme si vyběhli na třetím místě a na vojtěšce jsi nechtěl následovat Darku v jejím prudkém zabrždění, a proto jsi po dlouhé době a přes všechny zákazy zase předjel, ale jen tak, aby stihl v klidu zabrzdit, a když jsi zjistil, že za tebou už opravdu nikdo neběží, rychle jsi zastavil také. No prostě paráda a velká pochvala, mistře!!

 

  

 

17.5. Káťa na návštěvě

Konečně to vyšlo, a tak mohla káťa spatřit toho bájného koněm o kterém již tolik slyšela. Ty jsi byl kupodivu v celkem dobrém rozmaru, a tak jsi nívštěvu přivítal s otevřenou náručí. Nejdřív jsme zamířili na jízdárnu, kde jsme chvíli pracovali ze země, což bylo perfektní. Krásně a jemně jsi spolupracoval, nežral, zvládli jsme i překroky do boku přes kavaletu, na kruh v pohodě. A pak i navolno následování přes skoky. To tě začalo pořádně bavit a skákal jsi krásně. Pak s tebou něco vyzkoušela i káťa, a dokonce i od ní ses nechal poslat na kruh. Máš pochvalu. Pak jsem si dovolila vylézt na tvá ctěná záda, a očekávala jsem trochu odpor, ale nic, bez mrknutí ses dál popásal. Tak jsme na alně vyzkoušeli pár obratů, slalom, kroužky a vlnovky, všechno krásně v pohodovém klusu, a pak jako že si něco skočíme. Vypadals, jako že se celkem těšíš, což jsi potvrdil v situaci, kdy jsi měl na výběr, kdy místo menší sis vybral větší a i když jsem na skok s pneumatikama vespod vlastně vůbec nechtěla, tys to rozhodl jinak a zamířil přímo na něj. No samá legrace, viď. Ale paráda, šel jsi tak krásně, v klidném pomalém a pravidelném cvalu, že jsme dali málem ohlávko bezsedlovej parkur, dobře 5 skoků za sebou jsme zvládli. Sice byly malinký, ale nevadí. Stejně to bylo super. Na závěr jsem si zkusila po dlouhé době i zacvičit, ale bez sedla teda žádnej šlágr, takže jen kolotoč, jízda pozadu a pokus o stoj. Pak si na tebe zkusila bez sedla vyskočit Káťa, její počáteční nejistotu jsi velmi rychle odhalil a odvděčil ses stejnou notou, ale když se uklidnila, už to bylo super. Za mnou jste si krásně zaklusali, skočil jsi jednu malou kavaletu, a dokonce jste zvládli beze mě obejít půl jízdárny. No neuvěřitelné! A už hurá ven, jízdárny bylo dost. Vzali jsme to lesem a pak prudkým lesem na ledvinu, a pak už klasickou cestou zpět k domovu. káťa už se hodila do pohody, takže ty taky, a myslím, že jste spolu celkem v pohodě kooperovali. Trochu ses připásl, trochu jste zaklusali a světe div se - i zacválali, na louce káťa taky zacvičila, a to všechno včetně mrtvého indiána a zánožek, pak jsem ti naložila pořádné závaží navíc, a kousek jsme jeli spolu ( I když nevypadals ani žes pocítil jakýkoliv rozdíl). A pak už zase klus a cval - nechala jsem si tě kousek víc vzadu a pak jsi krásně dobíhal. Nevím, jkaý měla pocit káťa, ale mně se to líbilo moc a tobě snad taky. Takže vstříc dalším takovým krásným dnům!

 

  

 

2.5. Tvé 10.narozeniny

Na které jsem se vystrojila s plnou paráda, nakonec neskončily příliš hezky. Ve výběhu jsi vypadal v pohodě, vyrobila jsem ti tedy dort, schovala ho do křoví, a šli jsme na procházku. Bylo málo času, tak jen klasický krátký okruh vrchem. Jaké pro mě ovšem bylo překvapení, když jsem zjistila, že vůbec nežereš. I nad pampeliškami ses zastavil a zíral do prázdna. Leda když jsem ti je utrhla, tak sis dal, pak jsi tak podivně sklonil hlavu, zasekl ses v jedné poloze, a tak jsi buď zůstal, nebo to přehodil a začal se tedy trochu psát. Ale procházka pokračovala takto nežravě, občas jsme jí proložili klusem, kde jsi tedy jakž takž spolupracoval, ale žrát jsi začal až těsně nad výběhem, kde je hodně vysoká tráva. Dort jsi sežral, i když vypadal jsi, jak když ti dal opravdu hodně práce. Uf uf chlapče, děláš mi starosti. Ještě štěstí že mé tetanové a kolikové scénáře byly liché, tedy... Nakonec se ukázala, že krk tě bolel po 3 injekcích a následných závodech, takže snad to bude dobré. Takže do 10.roku hlavně hodně zdraví!! a spokojenosti s moji maličkostí, samozřejmě.

 

  

30.4. Závody Kováry

Po tvých zdravotních komplikacích jsem nevěděla, jestli jet či ne, ale vzhledem k tomu, jaká z Blevic vyrážela ekipa, jsme se nechali strhnout davem a vyjeli jsme. Za doprovodu Rarity, Johnyho a Darky jsme zvolna dorazili do Kovár, jeli jsme na side-pullu, ale cesta proběhla naprosto poklidně, jako by to ani nebylo potřeba. Problém nastal při opracování na kolbišti, ostatní udržovali víceméně hada, ale já, po zkušenostech s tebou z jedněch halových závodů s Autorkou, jsem tě okamžitě odpojila a pracovali jsme samostatně. Ale co tebe nenapdlo, pojal jsi podezření, že se ti asi něco neskutečně zákeřného stane, a proto jsi začal řehtat řehtat a řehtat - což ti víceméně vydrželo až do konce výletu a pořád jsi táhnul za ostatníma. Vzhledem k tomu, že jsem chtěla předejít katastrofě a udělat taky nějaké smysluplné opracování tě opět udidlo neminulo a začli jsme pracovat - slalom mezi skoky, důkladné očichání všech skoků, kroužky ve cvalu kolem skoků - spektakulární mimochodem! No perfektní. Pak už ses trochu uklidnil a celkem v klidu ses popásal. Pak nás vyhnali, tak jsme čekali chvíli venku, kde ses ani nepásl, a pak jsme šli ještě na opracoviště jen něco zaskákat, protože to se na kolbišti nesmělo. Dvakrát křížek, totéž kolmák, totéž oxer - no problem. Až teda na to neustálý řehtání. Pak ses zaparkoval venku za Darkou a bylo ti dobře. Když šla darka na kobiště, měla jsem co dělat abys nešel za ní, ale povedlo se. Horší bylo, když jsi nedlouho poté přišel na řadu ty. Do kolbiště se ti nechtělo, ale pak se nám to povedlo a vzorně jsi čekal, než druhý kůň dojede kurz. Pak jsme pozdravili porotu, projeli startem - zdárně, narozdíl od parkuriády, a krásně jsi nacválal na první oxer, který jsi..objel. Takže znovu, v plném cvalu na jedničku, a povedlo se. Před dvojkou, kde jsem čekala úprk ven, ses o to ani nepokusil, a perfektně jsi překonal i 3 a 4, za kterou jsi to taky nenabral k východ a nechal ses pěkně otočit na 5. Což byl ten nejmenší kolmáček, a já, už bez síly, jsem si tě nepohlídala dostatečně. Čehož jsi samozřejmě zneužil a vyhnul. Takže vyloučení, ale znovu nájezd, a úspěšný skok. Dále 7, 8, bez problémů, a následovala 2 fáze, těžké obraty, vějíř, a opět -celé bez chyby! Ačkoliv jsme vyjížděla ven  a málem jsem padla žízní, s klepajícíma se nohama, byl to fakt famózní výkon. Moc elegantní to teda asi nebylo, poněvadž přestože ven jsi neutíkal, měla jsem s tebou plné ruce práce a dost ses pral. Ale navadí, 12 překážek za sebou skočeno, alelujá!! Super. Jedna soutěž nám stačila a ještě že tak, v následující už čekaly plůtky, voda a bedny, a to už by se stejně nezdařilo. Znáš se. Takže chvíli spánek u hrazení, pak side-pull a hurá dom. Johny s Raritou nám zanedlouho zmizeli za obzorem, ale ty ses vzorně držel za Darkou a krásně spořádaně jsme došli domů - z kopce krokem, do kopců cvalem - ať už na první či druhé pozici, po každé bez problémů. Zkrátka super!

  

 

 

 

16.4. Jarní parkuriáda

Tak, ať máme nějaké pořádné zážitky, rozhodla jsem se opět po v podstatě dvouleté pauze vyrazit na parkuriádu na Císařský ostrov. Měli jsme za sebou klasický měsíční trénink, a proto vyhlídky na medaile byly víc než nadějné. Když jsem pro tebe před sedmou ranní přišla do výběhu, ani ses netvářil moc naštvaně, jinak tomu však bylo ve chvíli, kdy jsi před vraty spatřil auto s vozíkem. Ale nic, měl jsi to dokonale promyšlené. Zatímco já se bavím s paní přepravkyní, ty se zvesela popásáš vedle, postupně odcházíš tak, až mě odsuneš na úroveň tvé slabiny a pak šup, na nic nečekáš a mizíš zpátky k výběhu. Uáá, tos teda přehnal. Nevadí, ranní běh ještě nikdy nikomu neublížil. Doběhla jsem tedy pro tebe a,ač nerad, došel jsi až do dvora. Vzhledem k tomu, že jsem neměla dvakrát chuť honit tě po celé vesnici, dostal jsi rovnou udidlo a bylo to. Vlezls dovnitř hned, i když na poslední chvíli sis to rozmyslel, a zase jsi vylezl. Pak jsi pár minut předkem postával na rampě, pak zase ven, pak ses trochu kroutil, a hle, najednou jsi byl uvnitř. No vidíš, ani to nebolelo. Cesta proběhla v pohodě, a i na ostrově ses po vyložení choval celkem rozumně. Přijel i tvůj fanklub (Ráďa, Verča, Kuba, Wanda), kteří tě rádi pohlídali, a nutno tě pochválit, že ani jim jsi neutekl. Bylo nám dovoleno startovat na side-pullu, takžes ho dostal, a hurá na opracoviště. Tam ses choval vzorně, do koní ani do stromů jsi nevrážel, klusal a cválal jsi krásně, křížky a kolmáky v pohodě, oxer se ti teda zpočátku nelíbil, ale pak taky v pohodě, i do řeky jsme došli, vůbec se ti tam teda nechtělo, ale nakonec se ti tam moc líbilo. Hrabals jak o život. No a start se nám blížil. Připravili jsme se tedy zlehka ke vstupu, kde ses pořád v pohodě popásal. Jakmile na nás ovšem přišla řada a já tě nasměrovala už opravdu ke vstupu, na nic jsi nečekal, na místě jsi nacválal, otočil ses, a hurá pryč. Mezi lidmi, koňmi, auty a vozíky, z kopce do kopce, já totálně netušíc kam míříš. Tvůj cíl byl jednoduchý, na opracoviště ke koním. Takže jakmile ses zastavil, na nic jsem nečekala pro změnu já, seskočila jsem, uháněla jsem na věž oznámit rozhodčím, že rozhodně chci startovat, ale že budu muset přeuzdit. Takže udidlo tě neminulo. Ve vchodu sis zase vymýšlel, ale udidlo a rozhodná holeň ti zabránily v úprku a světe div se, byli jsme v kobišti. Volbu dráhy jsem plánovala jet zezadu kupředu, abys skákal ke koním, a bylo ti to po chuti. Start byl vepředu, a tak jsem v klusu projela startem a dále dozadu k prvnímu skoku. Odmítal jsi projet kolem plachty equiservis, proto jsi i přešel do kroku a až poté jsi nacválal na první skok. Wau, povedlo se! Druhý, povedlo se! Třetí - oxer s vodními sloupky - povedlo se! Čtvrtý červený oxer, nepovedlo se! Nějak nám nevyšel skok, byla jsem nejistá a hlavně nás vyzvonili  - nikdo asi nepochopil naše manévry a vyloučili nás za neprojetí startem. Nevadí, tréninkový žlutý kolmák jsi směrem od koní nedal, směrem zpět ano. Takže čtyři skoky - perfektní skóre, ne? Před paralelním byla pauza, kterou jsme využili ku procházce po ostrově, pak zase pár skoků na osvěžení a hurá na start - vybrala jsem zase tvou oblíbenou levou stranu, kde to máš blíž k východu. Start byl poněkud rozpačitý, jelikož v rámci fair play jsem tě chtěla otočit blíže k stěně, a v okamžiku, kdy jsme byli doslova hlavou proti zdi, začal závod startovat! Ale tak nedali jsme se zahanbit a první skok se povedl! Ne jinak i druhý, který tě ovšem svou blízkostí opět jako každoročně zlákal, a ty jsi místo na skok tři vyrazil k východu. Podařilo s mi zastavit přímo u hrazení a šup na trojku. Tu jsi sice zdárně skočil, ale čas už byl nenávratně ztracen, a proto, když jsi 4 vodní oxer vyhnul, ani jsem neměla větších námitek, zvolna jsme pokračovali na pětku, a místo šestky jsme skočili opět trojku, výjimečně ovšem ne tvoji vinou. Takže super. Perfektní výkon. Takže pak ještě další cachtání v řece, nakládání sice s uzdečkou a mrkvovou hůlkou, ale jinak velmi rychlé, a hurá domu. Díky za krásný den!

 

 

 

27.2. a 23.4. Statečná sestra

Jelikož sestřičce mojí během pobytu v Nice značně otrnulo, sotva se na pár dní vrátila, hned zatoužila povozit se na koníčkovi. No proč ne. Dali jsme nejprve lesní okruh, podruhé polní hezky po vršcích, a pokaždé jsi na ní byl velmi hodný. Popásal ses celkem přiměřeně (na tebe), poklusali jste spolu na tolik, že při šestém naklusání už se přestala bát a ječet, takže kolem a kolem, dobrý. Tys uspěl, jelikož jsi nezlobil, ona uspěla, anžto po tobě nic moc nechtěla. Co víc si přát!

 

 

24.12. Štědrý den

Štědrodenní procházka, jako každý rok. Letoš trochu ztížená závějemi na našem klasickém okruhu. A tak, přestože pršelo, dva polárníci za námi hodně zaostávali, a procházeli jsme se tak spíš po dvojicích, než všichni pohromadě. Ovšem mrkev, jablíčka, chleba, řepu i granulky jsi dostal, takže myslím nebylo nač si stěžovat!

 

5.12. Výlet do Holubic

Trochu mimo plán, ale o to příjemnější změna. Bylo sice už dost sněhu, ve kterém se ti samotnému moc cválat nechtělo, ale ve společnosti Johnyho, Satora a Darky jako by jsi změnil názor a okružní cestu přes pole a pláně jsi procválal bez nejmenších problémů. U hospody jste stáli trochu zpoceni, ale můj strach o vaše zdraví se ukázal býti lichý, a i po poměrně svižné cestě k domovu jste byli všichni absolutně zdrávi a spokojeni.

 

29.10. Gábina na návštěvě

Tak ses konečně dočkal, a přijel tě taky jednou někdy někdo navštívit. Gábině ses moc líbil, a snad i ona tobě. Jela na tobě, jak kdyby to uměla odnepaměti, a tys ji v tom jen a jen podporoval.  I obě najednou jsi nás povozil, a při zastávce na jízdárně ses ukázal jen v tom nejlepším světle. na ohlávce, na provázku,a kruhy zmenšit, kruhy ve cvalu, vše jak z drezurní úlohy. A to ani nemluvím o skocích, do metru jako by tam ani nic nebylo, a i ty větší jsi po minimálním zaváhání a následném přesvědčení překonal s grácií. Samá radost, chlapče.

  

24.10. Rodinná procházka

Slunečný den, jako stvořený pro rodinnou procházku. I ty jsi vypadal, že máš z návštěvy radost, a ať už samostatně, nebo se mnou na hřbetě jsi rodiče věrně následoval. Odměna na závěr přišla, tak proč bys nás taky nenásledoval, že.

 

16.9. Příjezd do Blevic

Trochu jsem se obávala tvého nástupu do přepravního prostoru, nicméně stačilo udidlo a byl jsi tam, Cestu jsi přečkal bez nesnází, a tak se mohl jen těšit na Blevické kamarády. Stádo se mezitím velmi rozrostlo, některé kamarády sis pamatoval, některé ne. Prvních pár dní jsi proto utržil pár kousanců, ale zanedlouho sis vydobil svoji pozici zpět a mohls sis tak nerušeně sdílet balík pouze s tím, kdo tě svou přítomností nijak neobtěžoval.

 

14.7. - 15.9. Letní prázdniny v Janově

Jaká škoda, že se letos nekonaly žádné závody a nemohl ses ukázat co všechno dokážeš. Ba ne, i tak jsem si prázdniny parádně užili. Bezpočet vyjížděk jak do místních lesů, tak do údolíček, ať již sami, v doprovodu tvých věrných kamarádů Juráška a Šampíka, anebo ve společnosti nových parťáků Anežky a Laury. Nasvaloval ses na kopcích, cachtal se v rybníku, v bouři i v dešti jsi mě bezpečně dovezl až do výběhu, s Kubíkem jsme byli na krásných procházkách. Čas od času jsi i na jízdárně vydržel, ať už jsme si hráli ze země, odstraňovali strach z mnoha rozličných předmětů, nebo jen trénovali jízdu na nákrčáku. Taky na nastupování do vozíku nastala chvíle, i když nebyla vůbec příznivá. Zatímco po cestě do Janova i minulý rok jsi nastoupil pak už bez problémů, teď ses rozhodl, že dovnitř tě nedostane ani parní válec. Po dobrém, po zlém, pomalu ani rychle, na nic jsi nereagoval. A aby toho nebylo málo, naučil ses mě odtáhnout a utíkat kam až ti to hrazení dovolilo. Jedinou schůdnou možností tedy bylo tě nauzdit, kdys pochopil, že nikoho neodtáhneš, a vlezl jsi tam, Ovšem proč to nešlo, ani napodruhé, ani na druhý den, ani za týden bez udidla, to víš asi pouze ty.

 

  

2.5. Oslava narozenin a speciální dárek

Jo jo, kámo, stárnem oba, já už jsem stará rachejtle, a ty už taky nejsi žádnej mladík. Každopádně doufám, že tvůj další rok života bude o poznání úspěšnější než ten můj. Já ti totiž musím věnovat, ač nerada, hned zpočátku speciální dárek v podobě dvouměsíčního volna, z důvodu dislokace olekranu. Tebe možná jo, ale mě to pranic netěší. Takže abys nezvlčel úplně, budem chodit aspoň na procházky, přemůžu se i s tou zátěží na krku, a ty si kamaráde budeš muset zvyknout, že si na tebe čas od času sedne někdo třetí. A doufám pevně, že to neskončí dalším úrazem.

Dnes to odstartoval Kuba, kteréhos celkem poslouchal, protože přece jen ,sílu má na tebe větší, ale jeho prudké pohyby ti asi nebyli úplně vhod, soudě podle toho, jak ses pak choval u úvazu. Ale co. Vydrž to, prosím. Nezvlč a nezapomeň, co jsme se naučili spolu. Párkrát se vyspíš a budem pokračovat. Toť mé přní k tvým narozeninám. Jo a taky bohatou pastvu, ať naplníš zpátky své ztracené bříško.

   

3.4. Uvítací procházka s rodinou

Aby ses v novém domově necítil odstrčený a zapomenutý, vyrazili jsme za tebou všichni a šli jsme na procházku do lesa. Vypadals trochu smutně a pohuble, nicméně v lese jsi nás následoval, popásl ses, chvíli jsem se na tobě povozila, pak i sráz dolu jsme zvládli, jelikož příhodnější cesta nebyla k nalezení, a v pohodě. Krásně jsme tě vyleštili, což jis ocenil mohutným vyválením na obě strany.

 

 

2.4. Nový domov

Tak aby ses nenudil, nastal čas opět změnit působiště. Bála jsem se, jestlis nezapomněl nastupování, ale nezapomněl. Sotva Jarda přijel, vrhli jsme se na to. Napoprvé jsi tedy vycouval a postavil ses od vozíku na bezpečnou vzdálenost, ale hedn na podruhé jsi byl vevnitř a ani jsi už nikam neodcházel. Cesta byla do Komorců dlouhá, ale byl jsi vzorný, při vykládání začly padat kroupy, takže se ti ani nechtělo ven, ale i po vyložení na novém místě jsi byl úplně v klidu, bez řehtání, bez tancování pohoda. Nažral ses. A hurá do stáda. Bydlíš jen s klukama, a tak i seznamování bylo v pohodě. Seš tam jednoznačně největší, a taks jen měl všechny na háku. Chvíli jste se okusovali, pak už ti trochu lezli na nervy, ale v zásadě dobrý, Tak uvidíme, jak se ti bude na ových pastvinách líbit!

 

  

14.3. Výlet s Verčou

Po dlouhé době jsme měli zase návštěvu, dorazila Verča s chlebem, a tak jsme vyšli na procházku. Byls hodný jako vždy, ale při každém naklusání jsem pociťovala nebývalou forsage, a tak jsme se na louce vystřídali a čekala tě chvíle přijěžďování. Jakmile jsem tě odsedlala a nauzdila, veškerá energie byla fuč a dostat tě do cvalu byla normální fuška. Ale jinak celkme pěkné, přechody, zastavení, obraty, kroužky..Ovšem nutno říct, že býváš i prostupnější. Abys chytil novou sílu, postavili jsme si pár přírodních skoků, což ti energii vrátilo. až jsem po skoku muselo vždy točit do křoví, abys zas neběžel až domů. Ale fajn, mám radost, že tě to pořád baví. Pak jsem opět nasedlali, oduzdili, a pokračovala opět Verča. Příliš ovšem an tvém hřbetě foukalo, a tak jsme šli chvíli obě pěšky, a tys nás mohl jen volně následovat. Pak jsme na tebe pro změnu vylezli na chvíli zase obě, čekala jsem protesty, ale překvapivě ti to vůbec nevadilo. A pak už jsi nás zase jen dobíhal. Pěkně vyvenčení jsme byli.

 

  

10.a 25.1 2010 Skijöring

Poprvé za těch 5 let, co to spolu táhneme, nastala zima s pořádnou nadílkou, a tak už ses skijöringu nevyhnul. Poprvé s kubíkem jsi vypadal celkem vyděšeně, nevím, jestli ses víc bál lyží, pro jejich modrou barvu nebo šustivý zvuk. Nicméně celkem sis zvyknul, a pak už jsi s přehledem na svém oblíbeném místě Kubu nechal a běžel jsi směr domov. Oranice tě ale zadržela, vrátili jsme se a pokračovali vesele dál. Ve cvaĺu se ti tedy ještě asi příčili lana přes zadek, jelikož při rychlejším cvalu jsi tak legračně poskakoval. Nikohos tím ale nevyděsil, a tak ses přívěsu už nezbavil. Pořádně ses zapotil, ale chlapče, změna je život. Bude z tebe dobrý tahoun.

Podruhé jsme vyrazili s Ivou, a už jsi byl o poznání klidnější. Skoro bych řekla, že ti to bylo fuk. Pro Ivu to byla lyžařská premiéra, a proto jsme ji ztratili častěji, ale také to bylo v pohodě. Abych si zalyžovala i já, Iva sebrala odvahu a vystřídaly jsme se. Pravda, nastupování jsi ji nijak neusnadnil, ale aspoń zpočátku jsi šel v klidu. Jak jsme se ale přiblížili domovu, neviděls neslyšel, nabral do cvalu a běžel. Vůbec tě nezajímalo, jak já v pluhu zapřená do lan jsem se tě snažila brzdit, zavalena sněhovými hroudami od tvých kopyt. Nicméně ke konci jste mě stejně ztratili, a snad i to tě přimělo konečně zastavit. Úspěch, Iva přežila, já taky, a ještě jsme si užili krásný sněhový den.

 

  

 

24.12. Štědrodenní procházka

Po ještě delší době jsi se konečně viděl s mými rodiči, tvými vrchními sponzory. Moc času jsme neměli, ale procházka byla o to krásnější. Držel ses nás, moc ses nepásl, nezdržovals, krásně jsi klusal se mnou na volno, s tatínkem na vodítku. Prostě paráda. Takže štědrovečerní extra porci mrkví, jablíček, řepy a chlebu sis do posledního kousku zasloužil.

 

 

27.11. Procházka s Verčou

Po dlouhé době jsme měli zase návštěvu, a sice Verču z Jažlovic. Byl nádherný den, takže nejprve jsme vyrazili do kruhovky, kde jsi docela pěkně spolupracoval, i v úplné volnosti, a poté jsme vyrazili na procházku, kde jsi povozil střídavě mě, střídavě Verču, chvílemi jsi šel zcela sám, já jsem si po dlouhé době zacvičila, Verča zaklusala... Myslím, že spokojenost na všech stranách a spoustu krásných fotek od Verči na rajčeti.

 

  

25.10. Výlet do Holubic

Vyrazili jsme v podstatně nižším počtu než minule, ale přesto se výlet vydařil. Zúčastnila se Iva s Kadetem, Petr s Darkou, Hanka s Tašou a Andrejka s Dobešem, která se ovšem v půlce bohužel odpojila. Cesta tam byla veselá, ty ses z bůhví jakých důvodů začal ohánět po koních, po všech co se k tobě přiblížili jsi kopal, nebo ses alespoň šklebil. Nechápu, ale nevadí, jelikož oběd v nové restauraci Holubička to vše spravil - delikátní kachna se děvma druhy zelí i knedlíků za 79kč. Neber to. Ä cesta domů ani nebyla tak divoká, jak by se dalo předpokládat, takže dobrý dojem z kachny zůstal, a tedy celý výjezd se dá ohodnotit kladně!

 

 

11.10. Výlet na Okoř

Přestože počasí nakonec stálo celkem při nás, a nadělilo nám pouze jednu kratší přeháňku, místo vytrvalého deště a zamračené oblohy, měla jsem před výletem rozporuplné pocity. Možná proto, že s námi jelo nejméně 5 nejezdců, a proto jsem se obávala o zdraví jejich i svoje. Ale opět bez problémů, tam bez cvalu, bez útěku, absolutní pohoda. U pizzerky jste v klidu postáli a odpočinuli si a pak už šup na cestu zpět.Už trochu rychlejší, ale stále v pohodě, a až na jeden kopec, kdy sis to chtěl trochu zkrátit, ses choval zcela vzorně!

   

9.10. Strouhání od Petra Soukupa

Ač jsem čekala na tvé nohy a moji úpravu spíše negativní hodnocení, opak byl pravdou, a dostali jsme pochvalu. Prý bys to klid mohl mít tak, jak jsem ti to udělala a nic neřešit. Přesto tě Petr vystrouhal, krásně, citlivě, a trpělivě, a nekulhal jsi ani hned poté. A máme prý pokračovat zcela sami. No, rašpli jsme koupili, tak ještě lepší nože a hurá do práce.

  

28.9. Václavské slavnosti na Budči

Konečně jsem jednou na konání Václavského jarmarku na Budči nebyla u moře, a proto jsme si tuto akci nemohli nechat ujít. A úplně jsem zírala jak profesionálně ses choval. Ty to totiž krásně umíš, když chceš. Hned po příchodu se na tebe sesypala hejna dětí, ale ty ses nechal trpělivě hladit a litovat, pak jsme se prošli mezi stánky, krámky a díničkami, dali jsme si limonádu, mandle v cukru, svezli dvě děti, vydělals 50korun, a mohli jsme domů. Velmi pěkný den!

3.9. Odjezd zpět do Blevic

Nakládání poctivě natrénované, a proto dovnitř jsi vlezl hned napoprvé. Problém nastal, když Alice nemohla najít zavírátko, a tys nebyl zvyklý tam tak dlouho jen tak postávat, protože na moje výzvy při tréninku, že bych tě tam nechala i déle, nikdo neslyšel. A tady to měli. Jak jsem tě chtěla odepnout, právě abychom předešli situaci která nastala, prudce jsi zatáhl za vodítko, zabral dozadu, a vylezl ven i s vodítkem. No nebyl bys to ty, kdybys to nezkusil, ale napodruhé už se to podařilo, a i přestože jsme poté dost dlouho spravovali světla u auta, stál jsi v klidu, cestu jsi taky přečkal, a v Blevicích opět boje ani nervy žádné.

  

 

12.9. Dětský den a židličková

Jakmile jsem na nástěnce spatřila info o konání dětského dne, neváhala jsem o účasti ani minutu, přestože byla oficiální účast pouze do 16ti let. První na pořadu byl parkur, ale dnes vím, že v jízdě zručnosti bychom byli asi úspěšnější. Se skoky jsme to prostě přehnali, a když jsi odmítl skočit 50cm oxírek, a celý jsi ho rozboural, parkur jsme raději vzdali a pošetřili si síly na židličkovou. A volba se ukázala býti správnou. Přestože jsem nakonec musela nasedlat i nauzdit, zážitek nám to nesebralo. Bojovali jsme z celého srdce, tys chodil na kruhu absolutně na jedničku, krok, klus, i cval, já poslouchala pozorně hudbu, a konečně jsme zúročili praxí pečlivě natrénované seskoky z klusu a cvalu. Sice nás to neoficiální vítězství bude stát láhev pozdního sběru, ale i naše přesvěková účast myslím stála za to!Je vidět, že prostě nejseš žádnej looser!

 

 

8.9. Výlet za panem Kmoškem a do hostince

Sváteční den, jako stvořený pro další návštěvu. Ještě jsme nebyli pozdravit pana Kmoška do Čisté, a proto dnešní cesta vedla právě sem. Opět jsme byli přivítáni jaksepatří a slibovaná kořalka neskončila jen u slibů. Ale tak svátek se oslavit musí, ne? Domácí calvados nám dal zabrat, ale kofola a pivo u Chlebouna nás z toho jakž takž vytáhly a tak jsme domů dojeli kupodivu bez úhony!

 

23.8. Výlet do Sebranic 40km

Spectaculární tour, teplo bylo, bez vody, bez svačiny, bez mapy, a přece jsme dojeli. V první části jsme měli pouze drobné zdržení, kdy jsme čekali, než i ty usoudíš, že vracet se nemá cenu a že jediná cesta vede vpřed. Nakonec se se mnou Jaromír podělil o klobásu, takže svačina byla, vy ste se popásli na nádherné zeleni, a hurá dál. Trošku jsme bloudili, nutno říct, ale o co poté bylo příjemnější, když jsme konečně spatřili tu vysněnou bílou střechu, kde bydlí Pepa Tměj!Přivítání bylo jako vždy srdečné. Vy ste se napili a odpočinuli si v padocku, nám byla dopřána úžasně osvěžující koupel v bazénu, chladivý mok a úžasný koláč. Zjevně se tam líbilo všem účastníkům, jelikož jsme vás vůbec nemohli dostat pryč. A ani žádné sprinty domů se nekonaly, cválal jsi tak pomalu s hlavou skloněnou, že jsem se spíš obávala abys pode mnou nepadl. Ale dobře to dopadlo, a jediné nepříjemné následky výletu byly, že já jsem si nemohla celý večer pořádně sednout.

 

9.8. Výlet k babičce

První výlet, původně na pívo a na návštěvu ke Dvořákům, nicméně posléze co v putyce měli zavřeno, a ke Dvořákům nám nebylo doporučeno jezdit kvůli požehnanému stavu pana domácího, zvolili jsme nejlepší alternativu a jeli pozdravit alespoň babičku, pana Netolického a pana Alta. Pivo nebylo, ale Mattoni z Karlových Varů posloužila stejně dobře, koníci nám spásli palouček, babičku jsme potěšili a hurá domů. Vzali jsme to vrchem, takže to bylo našup přes nádherná strniště a než jsme se nadáli, byli jsme doma.

 

2.8. Odjezd do Janova

Nakládání veselé, ale za necelou půlhodinku se vydařilo a mohli jsme vyrazit. Cestu jsi i v neskutečném teplu zvládl bravurně, a i kýbl s vodou poskytnutý překvepenou, ale ochotnou servírkou v motorestu jsi odmítl. Po vyložení jsi byl naprosto v klidu, a ani na pastvině žádné větší bitky neprobíhaly, šrámy žádné, a Šampík na tebe nezapomněl.

30.5. Výlet do Kovár

Přes nepřízeň počasí jsme déšť nedéšť vyrazili opět na závody do Kovár. Po minulém pokusu, kdy se závody konaly i za ošklivého počasí, jsem se již ani nenamáhala se zjišťováním, zda se akce koná, což se ukázalo jako fatální chyba. Procházka do Kovár proběhla v pohodě, přijeli jsme trošku se zpožděním,ale ok. Drezury zrovna probíhaly, nicméně počet přítomných koní mi byl lehce podezřelý. A ne nadarmo, po pár ujištovacích dotazech jsme zjistili, že parkury se kvůli podmáčenému terénu nekonají,a mohli jsem tudíž vyrazit k domovu. Ty ses ale nikam nechystal, pěkně ses zaparkoval na trávu, a já mohla sledovat závody. Tak proč ne, doma to znáš, viď. Po chvíli tě vyděsil pán s deštníkem a nastartoval v tobě reakci, která v tobě evidentně evokovala nebezpečí, a proto jsi jako nejlepší variantu zvolil rychlý odchod domů do bezpečí. Což jsem ti ovšem zhatila já, protože když už ne závody, alespoň jsme se jeli projet po okolí Kovár,a vrchem přes Trněný Újezd jsme se absolutně luxusně projeli, proběhli, vše sami, na ohlávce, a bez protestů. Pochvala velká!

19.5. Strouhání

Po dlouhé době přijel zase Jirka upravit ti kopýtka, práce měl dost, narostlá jsi je měl hodně, úhly špatně atd..Ale stál jsi opět špičkově, a taky bylo za chvíli hotovo.

16.5. Kováry

 

Na to, jak katastrofálně tento den začal, se výsledek dá počítat za poměrně zdařilý. PO 4 hodinách spánku jsem se v 6:30 probudila a zjistila, že venku vytrvale a poměrně hustě prší. Informovala jsem se tedy, zda se konají, ovšem dostalo se mi informace velmi kusé, a sice, že na místě také prší, a že tudíž parkury jsou v ohrožení, ale zatím všechna info nejistá. Nechtěla jsem se připravit o nevšední zážitek, a sedal jsem tedy na kolo a uháněla vstříc nádraží. z apouhých 13minut, po které mi trvala cesta, jsem byla mokrá a zablácená od hlavy až k patě tak, že mým jediným přáním bylo vrátit se domů a lehnout si zpátk ydo teplé postele. Nicméně realita byla jiná, sedla jsem do vlaku a hurá na Kralupy. Po příjezdu do města bohužel stále pršelo, a ta nezbývalo než vyrazit i za těchto podmínek, mokrá už jsem byla stejmě, tak co. U pumpy jsem se ještě rozhodla přifouknout si kolo, což ovšem nebyla příliš dobrá volba, jelikož v nmém mometálním rozpoložení jsem málem utrhla ventilek a kolo bylo ve finále ještě měkčí než předtím. Nechala jsem to tedy v tomto provizorním stavu a vyjela do blevic, dokud ještě bylo na čem. Pak už cesta proběhla celkem bez obtíží, takež na místě se jen převléci, sbalit a šup za tebou. Z výběhu jsi za mnou přišel sám, ovšem tvá protivnopst která následovala by se dala přirovnat nejvzteklejším malému dítěti. Odcházels, šklebil ses, oháněl...No museli jsme si to teda pořádně vyjasnit. Ale povedlo se a tak jsme vyrazili. Až ke hřbitovu cesta v pohodě, pomalu, popásal ses. Pohoda. V Kolči jsi stále nezobil, ale v rámci urychlení jsem šla raději po svých a došla takto s malými přestávkami až do Kovár. Dojeli jsme s pouze asi 10min. zpožděním, ovšem zpoždění na místě bylo mnohem větší, po původním plánu začátku ve 12 hodin se skákat začalo asi ve 2. Ale klobouk dolů před tebou, seš profík. Jednas z věcí, ze které mám radost absolutěn největší. Přišli jsme a místo, šel ses se mnou zaprezentovat, po koních ses neohlížel, ani sis nezařehtal, kam jsem tě postavila tam jsi stál, a i přiopracování a kolbišti jsem jela jenom na laně, a ty absolutěn v klidu, v kroku, v klusu i cvalu, pěkěn pomalu a pod kontrolou. No samá radost. Pak jsme šli naproti Werunce a Radkovi, kteří se jediní i po náročné noci uvolili a jeli mi pomoct, a kterým tímto neskonale děkuji. Radka jsi hned u silnice pěkěn povozil, tomu se to velmi líbilo, i ty sis ho oblíbil, a měl jsi nového pánička na odpoledne. Ba ne, v hlídání jsme se střídali, ty se poopásal, nebo jen tak stál a sledoval okolí. V průběhu času jsme si ještě jednou opracovali na kolbišti i s dvěma skoky, kdy už ses tedy trochu probudil, ale jenom dobře. 60cm překážky byly tak malé, že ani nestálo az to je skákat, a tak jsme se jen těšili na naši o trochu vyšší soutěž. Pak jsme jen skočili pár křížků a oxer an oprácku a pak jen čekali až na nás přijde řada. Čekals, až přišel povel vyrazils, a šup na skoky. Jako luxusní, krásné rychlé tempo, plynulost, pouze před 8 překážkou ses pokusil jít ven, v čemž se mi podařilo ti zabránit, takže celá 1. fáze čistě!!Takže hurá do druhé. 1.skok jsi shodil, ale navadí. Dvojka v pohodě a trojka plůtek. Očekávala jsem problém a ten se dostavil. Bohužel vyhnutí a posléze i pád, já šla na skok. a ty bohužel a poslední chvíli vedle. Ale nevadí, všechno jsnme opravili, půltek jsi skočil, a čistě jsme pak dokončili i druhou fázi. Super, i když zase diskvalifikace. A pak ještě 80/90, což by taky nebyl problém, kdyby nepřidali plůtek i na 7 a 9 do zákaldní fáze. zase jsi vyrazil v tempu, všechno čistě, až na 1.plůtek, apotom skočený náhradní skok mimo pořadí, takež opět vyloučení:-). Ale jeli jsme poslední a měli tzak spoustu času na opravy, takže tento i následný plot na devítce jsi překonal a my mohli s pěkným výsledkem vyrazit k domovu. Čekala jsem, že budeš unaven, a půjdu domů po svých, ale opak byl pravdou, a domů jsme jeli skork jen klusem a cvalem, s nevídanou chutí. Pak večeře a zasloužený odpočinek. Ale už vážně začínáš chápat o co  parkuru jde, příští rok už máme vítězství v kapse a pak se vrhnem na barely!

 

 

 

1.5. Májová parkuriáda

Již tradiční májové závody, a tradičně jsi nezklamal, v obojím slova smyslu. Začátek byl trochu rozporuplný, ale pak sis reputaci o hodně vylepšil! Už při nakládání jsi nám nic rozhodně neulehčil, ale my se rozhodli nechat to na tobě, z čehož vzešlo tvé hodinové čekání před rampou. Nechal sis postupně naložit nožičky, pak jsi tam napůl vlezl, zase vylezl..Po hodině a kousku mi pomalu docházela trpělivost, a nastal tedy čas lehce na tebe zatlačit, což se nakonec ukázalo býti dobrou volbou, a byl jsi v mžiku naložen. První bod programu splněn. Cesta proběhla v pohodě, pána co tě vezl jsem snad už ani lepšího sehnat nemohla, a tak hurá na vyložení. Čekala jsem, že budeš alespoň trošku koukat a řehtat, ale nyní jsi překvapil příjemně. Vylezl jsi, rozhlídl ses,  a ani ses nehnul, čistila jsem tě zcela na volno, přičemž ty ses jen občas připásl. Super. Takže nezbývalo než nasedlat a hurá na opracko. Musela jsem tě bohužel nauzdit, což jsi nesl s nelibostí, ale nakonec se to osvědčilo, jelikož na opracovišti mezi koňma jsi chytil druhý dech, a obávám se, že pouze na laně by se nám tuze špatně brzdilo. Ale jenom dobře, briskně jsme oklusali, ocválali, bez sebemenšího problému jsme skočili křížek, mini kolmák i oxer, od koní jsi chodil v pohodě..Nic nebránilo dokonalému výkonu i na kolbišti. Bohužel však opracování na kolbišti se nekonalo, čímž byl náš ortel zcela vyřčen. Jeli jsme hend zpočátku, takže jsem si ani nestihla připravit dráhu, což ovšem vůbec nevadilo, protože tys to stejně vyřešil po svém. Do kolbiště se ti teda absolutně nechtělo, zkusil ses i postaru postavit, což jsem tedy tvrdě potrestala a hned to dovnitř šlo. Ani moc jsi neřehtal, ale chtít abys skákal, to už bylo moc. Začli jsme směrem od koní, což teda ani ránu, pak dozadu, což taky nic, a až pak ve směru k východu jsi konečně tedy dvě překážky překonal. Byli jsme tedy pro změnu vyloučeni,ale bylo nám umožněno parkur z tréninkových důvodů dokončit, což nám ovšem příliš nepomohlo, poněvadž jsi šel opět jen na skoky ven. Nevadí. Tvoje chyba, mohl jsi dostat mrkev. Soutěž byla neskonale dlouhá, ale ty ses vzorně v klidu popásal, však jak to máme taky natrénované, viď. Nejlépe ze všeho. V paralelce jsme bohužel nestartovali s panem Vydrou, ale i tak jsme se nevzdávali a šli na opracko potrénovat. Zase bez problémů, už i velké kolmáky  a oxery, a s chutí dopředu, pěkně. Nemělo cenu dál tě tam dusit, šli jsme se tedy do řeky napít a pak jsme šli ke kolbišti sledovat dění. Soupeřem nám byl Rival, aneb soupeř to má jasný. Do kolbiště jsme nevstupovali s přílišnými nadějemi, ale možná proto jsi předčil veškerá očekávání.Rival byl velmi mladý a proto soutěž předčasně ukončil, ale ty ses nevzdával, a kromě 4.překážky, na kterou jsi tedy nechtěl, ale silou vůle se mi podařilo tě přes ni přenést, ses s čistým skórem hrnul do cíle! Samou radostí jsem zapomněla s kým, že mám tu čest, začla jsem jásat, přestala se držet, a řítila se do cíle. A tys využil situace, na místě ses točil k východu a hurá ven. Bohužel už beze mě, protože zatímco tys jel doprava, já pokračovala stále doleval. Ale nevadí, pád byl až za cílem, takže pstup byl náš!!!!Hip hip hurá!!Takže příprava na druhé kolo. Na opracko už jsme ani nešli, a dali přednost odpočinku. Dalším soupeřem nám byl Darrius, který porazil i Vydrova Démona. Začal jsi velmi slibně, ale bohužel pro mě sis zapamatoval předchozí únik a po druhém skoku hurá ven. Zastavit v kolbišti se mi sice podařilo, nicméně trošku nás to zdrželo a dohnat soupeře se nám bohužel nepodařilo. Ale opět pěkný čistý parkur! Super. Takže mrkev jsi dostal a hurá domů. Do vozíku se ti tedy opět nechtělo, ale zabralo to pouhých 20minut a za další hodinu už ses spokojeně popásal s ostatními ve výběhu. Ale jo, dobře ty!

 

    

21.4. Výlet s Michalem

Tak pro změnu návštěva. Z výběhu jsi za náma zase přišel sám od sebe, takžes vypadal, že za mrkvovou návštěvu seš spíš vděčen, než že by ti nějak zásadně vadila. Nicméně jakmile ses dostal ven, přestali jsme tě zajímat a prioritou se stala opět tráva v jakékoliv podobě. Ale tak to jsme si v celku rychle vysvětlili a došli jsme až na ledvinu, kde už nic nebránilo tomu, aby Michal po půl roce vylezl. To proběhlo bez problémů, ovšem zandlouho sis ho vyzkoušel, když jsi chviličku poté co se usadil dost zprudka a nečekaně uskočil. Ale useděl to, a pak už ses choval vzorně. Vzali jsme to lesem na jízdárnu, kde ses teda přes kopečky tvářil zase velice nešťastně, ale zatnul jsi zuby a vylezli jste to. Na jízdárně jsme se na chvíli zastavili a pojali to jako poslední předzávodní trénink. Zpočátku jsi byl velmi unaven, to tě ale zanedlouho přešlo a velmi rychle ses rozeskákal. Měli jsme postaveny dva dvojskoky, které jsi oba chodil zcela bez problémů a v tempu, a obzvlášť mě potěšilo, že jsme všechno absolvovali bez udidla na jednom laně, a tys poslouchal jak hodinky, tedy alespoň ses o to snažil. Když už jsi náhodou zmizel v lesem, poněvadž na malém prostoru jízdárny se ti to nepodařilo utočit, nepokoušel ses odejít domů, ale vždycky ses vzorně vrátil. Pak jsi tedy čím dál více začal zrychlovat, takže úniky do lesa začaly být zajímavější, ale přežila jsem, takže ok. Pak jsme řady přestavěli na oxer a dvojskok s velkým přesmetrovým kolmákem. Nebál ses, oxer byl zcela bez problémů, a i na kolmák jsi neváhal a šel jsi v pohodě, přestože jsi shodil. Ovšem když jsi vzal 110cm potí z klusu, už to dobře dopadnout ani nemohlo. Samozřejmě jsi shodil, a jelikož jsme jeli ze špatné strany, zboural jsi celou překážku, a potom ses už bál. Tak jsme to zmenšili na křížek, na zlepšení reputace dali párkrát oxer a hurá na  další cestu. Zatámco jsem běžela pro pití, ty ses tam za Michalovi asistence popásal,  a pak už jsme pokračovali dál, vrchem kolem koní na klasiku. Byls na Michala velice hodný, i když ses připásal,  na zvednutí hlavy ses hned rozešel, za mnou jsi klusal, nikam jsi neutíkal, prostě super. Na vojtěšce jsme si ještě spolu zacválali, pak tě nechali popást, a doufali, že přijdeš. Což se samozřejmě nestalo, jelikož ses nám zasekl na osení, takže nezbývalo než se pro tebe vrátit a zase doklusat. Na cestě jsem si pak sedla za sedlo a jeli jsme ve dvou. Kupodivu jsi nekladl vůbec žádný odpor, ba dokonce ses ani nezašklebil a vzorně jsi pokračoval dál, dokonce jsi ani moc nežral. No super! Za odměnu jsme tě nechali na louce zase popást a pak spodem k domovu, ještě s drobnou zastávkou v rybníce. Otravovali jsme tě dlouho, ale myslim, že ta porce mrkce, která následovala, za to stála.

 

 

13.4. Výlet na Hostibejk

Jelikož s námi jela i Lenka, která si ještě v sedle není  tak úplně nejjistější, měla jsem před výjezdem trošku obavy o zdraví její i zbývajících účastníků, nakonec jsi ovšem předčil všechna má očekávání, a výlet se parádně vydařil. Pravda, ze začátku ses nechal vždy Darkou vyprovokovat, a s Tašou jste na loukách předváděli divoké trapy doprovázené takovým rodeem, za které by se nemuseli stydět ani američtí mustangové.Ovšem s Hankou se nám podařilo nespadnout smíchy, zastavit před lesem, a všechno jsme přežili ve zdraví. Zbytek cesty až na Hostibejk ses choval opravdu absolutně vzorně, nepředbíhals, dokonce jsi zvládnul i klus a cval v zástupu, ve cvalu do Hostibejčských kopců ti dokonce docházel dech. Pravda, po cestě jsi zase skákal, co ti přišlo pod nohy, počínaje větví, pařezem, konče kopečkem, za kterým sis ještě tak zvesela poskočil, že tvou přední nohu pobývající asi tak metr nad zemí jsem opravdu nepochopila. Ale tak není problém, hlavně, že máš radost. Ovšem dokonce i v lese , kde to Taša určující trasu vzala zkratkou nejprudším kopečkem dolů jsi nezaváhal, a parádně v zástupu a v kroku jsi to slezl. A to nejlepší na konec, ani závěrečné schody ti nedělaly sebemenší problém, kupodivu jsme vylezli opravdu po schodech a ne přilehlým houštím, a už se nám naskýtal pohled na báječný ROH hostinec Hostibejk.Taša, Darka i Bubák získali prozatimní domov u stromů, ty jsi získal volnost a možnost spásání bujného jarního porostu, což se ti velmi líbilo. My jsme si zatím dali delikátní oběd, posilnili se troškou něčeho ostřejšího a vyrazili na cestu zpět, se zastávkou ve Vltavě, abyste se i vy mohli osvěžit. Po svažitém břehu se vám teda do vody moc nechtělo,ale nakonec jste se nechali přesvědčit, a byli jste všichni velice rádi. A pak už hurá domů. Lesem nelesem, klusem, cvalem, ale pořád v pohodě. Dokonce i z kopců a z nejobávanějšího nejprudčího jsi slezl v kroku!!Absolutně žádné cvalové provokace, což mě velmi potěšilo. V Zeměchách pak následovala další přestávka, kde se do tebe zamilovala jakási slečna a vyhrožovala, že tě přijde ukrást. Však ona by tě ještě ráda vrátila, až by zjistila, co seš to za dáreček. Po pivečku a malinovce jsme byli konečně dostateně občerstveni a mohli vyrazit na závěrečnou etapu, která začala být konečně zajímavá. Na našich oblíbených rallye zatáčkách a následné dálnici jste si dali s Tašou závody, kde i přesto, že ses pokoušel křížit jí trať, tě o několik délek natáhla. Ale i tak jsi běžel statečně. No a pak už jsi asi ucítil domov, protože nahoru k cestě jsi začal cválat zcela sám, a bylo ti úplně jedno kde se tví kamarádi nachází. Dobíhající Taša ti pak vlila další novou sílu do žil, a tys pokračoval cvalem téměř až k loukám. Tam chvíli krok. Jenže stačilo, aby se Taša jen zakroutila, a už jsem byla  opět v tahu. Tentokrát ses ani nezdržoval s nějakým bržděním na kopci, a vzal jsi to cvalem přímo až do lesa k výběhu. Tam jsem se musela tedy vrátit po svých, a spáleništěm jsme pak došli do vesnice. Tam jsem na tebe opět nalezla a s ostatními jsme mířili lesem do statku. Chtěli jsme jet osvalovák, ale zase běžící Taša ti zkazila plány, a tak jsi to oběhl pěkně okolo, s Darkou a Bubákem v závěsu. Kopec na jízdárnu jsi kupodivu slezl v kroku, ale i tak po absolvování dvou skoků a propadu na poslední pozici ses opět hrnul cvalem na své první až druhé místo. Konec byl tedy silně adrenalinový, ale jinak parádní výlet, a děláš mi opravdu radost! Na závěr ses ještě nechal v klidu ostříkat hadicí, a hurá do výběhu.

 

  

17.2. Strouhání

Tak jsme se s Jirkou po dvou měsících konečně dohodli, takže tě čekala pedikúra. Přivítali jste se jako nejlepší přátelé a nutno říct, že držel jsi opět exkluzivně. Se stavem tvých kopýtek už to bylo ovšem horší, po odebrání svrchní rohoviny jsi měl všude modřiny, a našli jsme také dva abscesy - jeden na přední noze již odrostlý, druhý na zadní teprve se vyvalující. Zvláštní, žes ani nekulhal, sama bych si toho byla vůbec nevšimla...Ale tak při cestě do výběhu jsi šel zase celkem bez problémů, takže evidentně tě to zas tak nebolí. Tak snad ok.

 

24.12. Štědrý den

Aby ses necítil od rodiny odstrčen, i za tebou jsme v tento velký den přijeli, a mrkví a svou přítomností tě potěšili. Vzali jsme tě na sváteční procházku, na kterou ses tedy nijak extra netvářil, ale myslím, že to ani moc nakonec nebolelo. Vzhledem k časové sekeře jsme zvolili nejkratší možný okruh, z čehož částečně ses pásl, část jsme se na volno prošli, na chvíli, ale opravdu jen na chvíli jsem se na tebe posadila. Tento úsek jsi prošel zvýšenou rychlostí, a tak ses stihl ještě na ledvině popást, než nás rodiče došli. Závěr jsme došli pěkně v zástupu v čele hlava rodiny a v závěru ty  s maminkou. Akorát jsme ti nezazpívali Narodil se Kristus pán, tvou oblíbenou, škoda. Pak jsi dostal záplavu mrkve, jablíček a chlebu a uháněli jsme domů.

 

 

22.12. Strouhání

Konečně jsme se domluvili s Jirkou Podhajským, a po mých neúspěšných pokusech jsi konečně dostal pořádnou korekturu. Jirka se ti líbil, a tak jsi po celou dobu stál téměř nehnutě, čímž jsi mě tedy nevýslověn potěšil. Kopýtka byla přerostlá a křivá, ale jinak snad bez problémů, takže ještě párkrát a vrhnu se na to už opravdu sama, tentokráte snad už úspěšněji. Pak jsme ještě vyrazili na bezsedlovou klasiku, při které jsi vůbec nekulhal, snad jen na kamínkách jis zakopávala o trošku víc, ale jinak v pohodě, takže jsem měla radost a i jsme zaklusli a zacválali. Dopředu se ti tedy chtělo, ale nechal se v pohodě udržet, a tak nebýt lehkého letního monzunu, moc jsme si to užili.

5.10. Výlet s Michalem

Po ročních debatách o tom, jak rád by si Michal zejezdil na koni, jsme za tebou konečně vyrazili. Při příchodu do výběhu ses teda díval trošku překvapeně, co že to na tebe zase chystám, ale pak už jsi celkem neprotestoval. Teda z přílišné péče v podobě čištění z obou stran naráz jsi úplně nadšen nebyl, a statečně jsi to vydržel. Michala jsi také na svůj hřbet pustil, a mohli jsme vyrazit spáleništěm směrem na klasiku. Na louce jsme zkusili pár cviků na protažení, které se ovšem Michalovi tak úplně nezamlouvaly, a totéž by se dalo říct o následném naklusání.Jinak se ovšem na první jízdu držel velmi statečně a zkusil na tebe praktikovat i různé pomůcky a pobídky, jimž ty ses ovšem příliš neobtěžoval vyhovět. Nicméně krom tvé hlavy pobývající neustále u země,jsi se choval velmi slušně. Dokonce jsi nás chvílemi povozil i oba naráz, což mě velmi příjemně potěšilo. Nejprve jsi tedy místo vpřed vyrazil vzad, ale když jsi pochopil, že se nás tím nezbavíš, pokračoval jsi dál. Za odměnu jsme ti potom dopřáli pasoucí se pauzičku. Ovšem po pauze jsem na tebe na chvíli nastoupila já, z čehož jsi evidentně radost neměl, a nalepil ses aspoň na před námi jdoucího Michala. No proč ne. Ale když jsem se na poli pokusila směrem od něj nacválat, to už jsem asi přepískla. Chvíli jsi tedy cválal, ale v zatáčce ses co nejrychleji otočil zpět, původně jsem myslela k němu, nakonec jsi však pokračoval dále k domovu, takže jsem při první příležitosti seskočila a zase jsi vzal na svá bedra svého nového kamaráda. Podobné extempore se odehrálo ještě jednou u vojtěšky,a tak jsem tě pro dnešek už nechala a dali jsme druhou pastevní pauzu. Asi sis říkal - "když vozim, tak po mě nic nechtěj". Dobře, dobře, pro příště se poučím. Pak už jsme celkem v poklidu došli až ke statku, kde jsme nechali sedlo, a já pak po indiánsku i s celkem zdařilým indiánským výskokem dojela až do výběhu. Ale že máš ty návštěvy tak rád, viď, Hlavně, že vždy dostaneš dvojnmásobnou porci mrkve.

16.9. Cesta z prázdnin do Blevic

Jak ses přes prázdniny choval hezky, při nakládání domů sis to etda vše vybral. Absolutně nechápu, z jakých důvodů jsi tropil takové divadlo, ale stálo to opravdu za to. Nevím, jestli se ti z janova tolik nechtělo... Zkoušeli jsme to po dobrém, po zlém, a ty nic. Obávám se, že jsem bohužel nepoznala míru tlaku a  ty ses dostal do stresu, což byl konec. Začal ses stavět, lonže nelonže, bič nebič, uzdění, neuzdění, zkrátka tvoje fantazie neznala konce.zato moje ano. I Čitu jsme naložili, abys měl motivaci nic. proti veškerým mým zásadám i na žrádlo jsme tě zkusili nalákat. Opět nic. Nakonec nečekaně zabralo zacouvání s vozíkem mezi vrata, což znamenalo tvůj ústup an zakázané prostranství Lukášova trávníčku. Alice se tedy jala velmi energicky tě vyhánět z trávníčku, což tě evidentně natolik polekalo, že jsi rezignoval a našup jsi byl v autě. Všem se ulevilo, ovšem myslím, že moje vytahané ruce a ztracená energie za to nestály.Příště prosím lépe! Cesta už proběhla bez problémů a za tři hodinky jsme tě už vykládali v Blevicích. Asis to tam poznal, choval ses klidně a ve výběhu jsi s Dinárem vykonal jen povinný seznamovací rituál a vrhl ses na žrádlo. Uf.

   

31.8. Další hobby závůdky Na Hrázi

Původně byl v plánu opravdový veřejný trénink, který se nakonec nepodařilo uskutečnit, a tak jsme si šli jen tak pro radost zaskákat n a Litomyšlské kolbiště. My opět bez sedla, s uzděním přes rameno.Nakonec jsme ho pro jistotu použili, a vyplatilo se. Jako první se na programu ocitla opět jízda zručnosti. A tentokrát už dopadla mnohem lépe než při minulém pokusu. Skok z klusu, dašlí ze cvalu, slalom, klusové kavalety, L labyrint a další tři překážky, to vše jsi překonal bez jediného zaváhání, i ve slušném tempu.Pěkné. Kupodivu i v následném parkuru ses ukázal v lepším světle, dalších 6 překážek, a opět bez jediného problému! A dokonce jsi překonal i tvůj velmi neoblíbený bazének!Dobře, poté už jsem asi přecenila tvoje síly, jelikož když jsem si chtěla skočit ješět zvýšený parkurek, začal jsi silně protestovat, na ohlávce jsi parkoval u prvních koní nebo lidí a ani s uzděním se ti do skoků moc nechtělo. Ale dobře, moje chyba, znejme míru. Každopádně tvoje brilantní výkony nám přinesly druhé místo-společně s Jaromírem- a mašličku! Takže velká pochvala!

 

15.8. Výlet do Čisté

Tuto akci snad lépe ani nekomentovat, nutno jen říct, že o zábavu ani o vyběhané koně nebyla nouze. Když pomineme poměrně klidnou cestu tam, při které mi Chario pouze několikrát připomněl pravdivost mojí přezdívky "zmizela v roští, přestože nechtěla", dojeli jsme až do hostince U Chlebounů, kde zábava teprve začínala. Občerstveni několika pivy(převážně tedy mužská část naší výpravy) vyrazili jsme navštívit pana Dvořáka do Čisté. Diskuze o ustájení, chovu a kopytech samozřejěm nemohla probíhat nasucho, a tak vzala za své ještě placatka domácí slivovičky. Netřeba snad popisovat cestu zpět, od Dvořáků až na Brlenku, cestou necestou, polem nepolem cválali jsme jak o život, kde na kopci nás zbrzdila až čůrací přestávka. Ovšem cvalu nebylo zdaleka konce, zastavila nás až silnice a ztracený klobouk, pro který jsme se přes pokročilou hodinu, a přesto s nezdarem vraceli. Po dalším divokém cvalu nás do pomalejšího tempa uvedla snad asfaltová silnice, snad šaampíkovo kulhání. Poslední úseky jsme tedy šli po svých, ovšem nutno říct, že za stále veselé náladě, notujíce si tématicky "slunéčko zachodíí za Janovu hóóru..."

25.7. Sranda adrenalin match

Aby členové klubu příliš neupadávali do stereotypu, rozhodla se Alice uspořádat pro děti z tábora a samozřejmě i "pro nás větší" sranda závůdky v podobě jízdě zručnosti a posléze skoků mini-maxi. Počasí nám bohužel příliš nepřálo a tobě se vůbec nepozdávaly děti v pláštěnkách, obzvláště nebezpečně vyhlíželi lidé s deštníky. Vzhledem k tomu, že to byl adrenalin cup, rozhodla jsem se zkusit jízdu bez sedla a na ohlávce - aby adrenalin nechyběl. Což se také bezchybně povedlo - slalom jsi kvůli pláštěnkám obešel, až do rohu se ti nechtělo, dvojskok jsi kupodivu překonal, nicméně proutěnku, která byla opět v rohu u dětí, jsi odmítal i za koněm. Klusové kavaletky jsi obešel z půlky, snad pouze seskok a provedení kolem kladiny se podařil. Nicméně náskok už byl opět dramatický, po kterém následovala bezproblémová překážka. Ovšem následné pití panáku ani cíl u deštníků opět neproběhl příliš harmonicky. Jablíčkem jsem se polila a do cíle nás musela Katka dotáhnout. Ale tak alespoň jsme obsadili čestnou poslední pozici a udělali tak radost i absolutním nejezdcům, kteří se umístili před námi. Následný skok mohutnosti ti lehce vylepšil reputaci, sedlo jsem tedy pro jistotu nandala, ale uzdění jsem ponechala bezudidlové, a světe div se, dokonce i samostatně, bez dalšího oře před sebou jsi vesele skákal až do cca 135cm, kde jsi bohužel shodil a asi ses dost uhodil, jelikož přemluvit tě k dalším skokům byl nadlidský výkon. Ale i tak, bylo to velmi slušné!Ovšem absolutním vítězem byl pro mě Jaromír, který se šampíkem překonal něco kolem 140 nejen bez uzdění, ale stále i bez sedla!

19.7. Odjezd do Janova

Po dramatickém příjezdu našich přepravovatelů jsme se nakonec zdárně našli a jali se tě nakládat do vozíku. Nechápu proč, ale zrovna dnes sis usmyslel, že se ti opravdu nikam nechce, a nakonec zabrali až lonže. Každopádně cestu, nejméně čtyřhodinovou s četnými zastávkami, jsi přežil statečně,  a v Janově pln síly ses rozběhl seznamovat se s kamarády. Nezbývá než doufat, že budeš na zdejší dovolené spokojen.

6.7. Strouhání

Tak další strouhání, a opět bez problémů. Jak již bylo řečeno, vyloženě si to užíváš, takže ok. Zadní kopýtka už máš krásní, yt přední se holt ještě štípou a otlačují, ale tak buďme trpěliví než se ta rohovina vymění..

18.6. Wýlet s Werčou

S werčou jsme se rozhodli udělat si výlet, a nakonec jsme skončili opět u tebe. A tak jsme po velmi krušné a dramatické cestě na nádraží a vlakem konečně dorazili až za tebou. Nejdříve se Werča oblékla do pravého jezdeckéh úboru, a nic tedy již nebránilo tomu vyrazit za tebou. její respekt z koní jsi svým neviňátkovským výrazem velice rychle odboural, a i já jsem nestačila zírat, jak předpisově jsi stál, když tě čistila, vybírala ti kopyta, sedlala, či nastupovala. Ideální školní kůň. Vyrazili jsme pěkně jízdárnou nahoru a nechal ses velmi dobře ovládat, zatáčení či zastavování nedělalo problém, jen s tím rozcházením ses nechal trošku přemlouvat. Převážně před cestou z kopce, kde sis dal říct opravdu až po delší době. Ale dal. Při nájezdu na lensí kamenitou cestu se naskytli krásná polínka, kde jsem neodolala, a naskočila si za Verču. Ovšem tys to opět vyřešil po svém, když jsi neviděl svého podruha na zemi, otočil ses a rázoval k domovu, Nezbývalo tedy než abych zase slezla a pokračovali jsme dál. Zanedlouho tě ovšem musela opustit i Verča jelikož cesta byla velmi kamenitá, a ty, aby ses kamínkům vyhnul, sis vybíral ty nejzarostlejší okraje cest, takže sestoupení jsme uznali jako nejvhodnější řešení. Po výstupu na horní cestu jsme se jali klusat, což werče k mému údivu velice dobře šlo hned napoprvé, rytmus jí nedělal žádné větší problémy a tak jsme se pokoušeli i o vysedání. No napoprvé to nebylo vůbec špatné!!Trošku nás tedy trýznila žízeň, jelikož teplo bylo velké a vody málo, ale došli jsme až k vojtěšce, kde jsem si na tebe sedla na chvíli já a hodlala chvíli přiježďovat. Ovšem ve stadiu dehydratace jsem opravdu neměla ani trochu síly se s tebou dohadovat. A tak asi potřetí co sis docválal zpěrt k werče a na nějakou práci jsi ani nepomyslel, nauzdila jsem tě a trošku jsme popracovali. Hlavně jsme se tedy proběhli, šel jsi dost dopředu, a tak jsem tě nechala trochu vycválat na druhý konec vojtěšky, ovšem nečekala jsem , že si to vezmeš tam a zpět rovnou třikrát po sobě. No proč ne, měla jsem radost, že se konečně hýbeš. Pak jsme ještě zkusili pár kroužků, obraty, přeskoky, a přechody, kde nacválání z kroku i ze zastavení bylo absolutěn exkluzivní. Jelikož i tys byl do pěny, nastoupila opět verča a jeli jsme k domovu. Občas jsem zírala jak jsi ji poslouchal co se vyvádění z pole a směrování poslouchal, být to já, tak uděláš vždy pravý opakAle tak mám radost, že aspoň k začátečníkům se chováš slušně. Ve zdraví jsme tedy došli až k výběhu, kde jsme ti přímo z kanystru postříkaly nohy, a vypustili tě k zaslouženému odpočinku. Nás, obě polomrtvé, sice ještě čekala cyklo túra do Kralup, Žižkova a Malešic, ale občerstvené skvělým těstovinovým salátem jsme i to dokázali a dojeli až domů.

 

  

29.5. Návštěva z tropů

Jelikož tě Maruška s Melindou toužili vidět, vyrazili jsme, nakonec i s Radkou rovnou ze školy, poctít tě naší přítomností. První odvážnou se nakonec stala Maruška. U rybníka tedy nastoupila, a my mohli vyrazit po kamenité nahoru směrem k jízdárně.No, n aprvní jízdu se Maruška držela velmi statečně. Zvládla jak jízdu do kopce, tak i tvé průchody přes větvě a až nepříjemně blízko mohutných kmenů. Na louce jsme si zaklusali, zacvičili a vydali se spáleništěm dolů. Maruška chytře zaujala obsedací posez s dvojitým držením, ale i tak se stala fráze "on se rozbíhá" téměř proslulou.Dole  se raději vystřídali s Radkou, která jezdit umí a prudké svahy by jí neměli dělat problém. K mému podivu si s tebou rozuměla, a tak jste v lese zaklusali a i v pohodě vylezli i osvalovák. Takto naše equipa dojela až na jízdárnu, kde jsem si tě vzala pod palec k tvému zklamání opět já a dělali jsme chvíli ze země. I přes velmi vysokou trávu se mi podařilo překonat tvé pokušení a celkem jsi i spolupracoval. Zaskákali jsme si spolu ze země, celkem i ochotně, a pak jsme popracovali i v absolutní volnosti. Velmi jsi mě překvapil, domů jsi neodešel, přivolat ses nechal a pak jsme si zahráli i kruhovou hru ve velnosti, i s klusem. Super. Pak jsme si tedy dovolila chvíli se na tebe posadit a trénovali jsme pouze s nákrčákem. Bylo to bezva, ven jsi neutekl, jen holky se ti zalíbili a nechtěl ses od nich pohnout. Ale i to se povedlo a zaskákali jsme si jen s nákrčákem, posléze tedy i s lanem, ale zase už větší. No a pak honem domů. Jako poslední odvážná se na tebe vydrápala Melinda. Bohužel kopec z jízdárny ji tak zmohl, že na silnici chtěla honem dolů, ale tak vystřídala ji opět Maruška, a i s rozbíhajícím se koněm zvládla všechny svahy. Dole jsem si dovolila sednout si za ní, a ani moc námitek jsi neměl. Trošku porblém nastal při lezení kopce k dřeváku, kde pobíhající Melinda tě zlákala natoli, že jsi evidentěn zapomněl, že tě někdo vede, a chtěl ses vydat za ní. No ale dobře to dopadlo, Maruška nemusela seskakovat na blízký smrk a zdárně dojela až k rybníku, kde jsi mě zase celou pocákal a na cílovou rovinku nastoupila zase Melinda, která tentokrát již dojela až k výběhu. Teplo bylo až příliš velké, ale jinak moc pěkná procházka!

     

17.5. Strouhání

Tak dnes další blevické strouhání, a jako obvykle se obešlo bez sebemenších problémů. Stál jsi vzorně, na stoličce sis opět schrupnul, a i to doupě na zadním kopýtku ti Ondra pěkně začistil, takže snad už ok. I jsme pak vyrazili ven a ani jsi neklopýtal, tak mám radost.

8.5. Závody Kováry

Seš prostě mistr!!1.cena ve štafetách to jen potvrzuje!! NIže vezměme si to pěkně od začátku. Jediný chudák, který se obětoval jet nás doprovázet byla Míša, a tak už za časného rána jsme vyrazili na kolech na Masarykovo nádraží, a poté z Kralup opět až do Belvic. Trochu nás tlačil čas, a tak i přes Míšino bolavé koleno jsme pro Charia dorazili poměrně v čase. Do Kovár jsme vyrazili trochu se zpožděním, ovšem Hanka nás uklidnila, že za 20 minut tam jsme. I když já věděla, že s tebou to nebude tak jednoduché. Ke hřbitovu to ještě šlo, ale jakmile jsme došli k tvému neoblíbenému koši, začlo jít do tuhého. Na každém druhém kroku jsi se zase šprajcnul, jako že dál prostě nejdeš. U aleje nás pro změnu zastavil vlak, a tak již bylo jisté, že do půl 11 na místě určitě nebudeme. Po telefonickém hovoru, kde nás uklidnili, že máíme ještě tak hodinu a půl, jsme trochu zvolnili tempo a až na Budeč jsi svezl Míšu. Pak jsme si trochu pobloudili a asi za hodinu  a půl místo těch 20 minut jsme byli na místě. V podstatě hned jsme vyrazili na opracování n aklobišti, aby sis prohlédl skoky. Bedna se ti tedy velmi nelíbila, ovšem naštěstí na parkur byla odstraněna. A zbytek překážek byl v pohodě, zastavil jsi akorát jednou oxer, jinak jsi všechny zkušební skoky přešel v pohodě.Pak nastalo pasecí období, kde jste si s Míšou velmi rozuměli, tys měl trávu, tak nebyl problém. Po začátku naší soutěže jsme vyrazili n aopracoviště. Opět bez problémů, křížek, kolmák i oxer jsme zdolali několikreát bez sebemenšího zaváhání, a tak nic nebránilo tomu vyrazit na parkur. Tempo jsme měli hned od začátku slušné, tím spíše nechápu, jak jsi mohl shodit tu mini první překážku. Asi ti ani nestála za skok. Ovšem po druhém skoku nastal očekáváný problém, a to tvůj zátah na východ, kterému se mi naštěstí podařilo zabránit, ale i tak ses na místě zastavil. Ovšem vyloučení se nekonalo, tak jsme pokračovali bez problémů až k 8.překážce, kterou jsi vyhnul,ale při druém nájezdu ses hned opravil. Totéž následovalo při prvním skoku v rozeskakování, ale i to jsme opravili a dojeli už bezchybně celé rozeskakování. NOshazovat jsi nemusel, ale jinak to bylo absolutně parádní, že bys skočil i 12 skoků za sebou jsem absolutně neočekávala!!!Po takto úspěšném parkuru jsem váhala, zda zajet ještě něco, když pak nás zavolali, zda-li nechceme jet štafetu. Řekal jsem si proč ne, a tak jsme s Kačkou z Chab začali plánovat strategii. Ona tedy začala a my jsme čekali, jestli bude chybovat. Zpočátku jsi měl choutky běžet taky, když běžela i ona, ale pak ses uklidnil a ani opravovat jsme nemuseli, takže rovnou se startu jsme na trať vyrazili my. Šel jsi taky krásně, ani ses už nepokusil vyběhnout ven, v obratu ti to tedy trochu uklouzlo, ale nebojácně jsi pokračoval dál až na 6, kterou jsi opět z neznámých důvodů shodil. Tak nás Kačka vystřídala, doskákala, a my se vřítili do cíle. Jaké to pak bylo překvapení, že i s jednou chybou jsme se umístili 1!!!Stužky ses nejprve trošku bál, ale pak jsi ji se ctí přijal a jak sis užil čestné kolečko!Vyrazil jsi kupředu, na ostatníjsi nečekal, a zase jsi nabral první kosmickou. No prostě super. Po takovémto výkonu již opravdu nic nebránilo cestě domů. Jaké bylo překvapení, že se ti vůbec nechtělo!Asi jsi byl již opravdu unaven, a tak jsme šli všichni po vých, aby to bylo fér.Pak jsi tedy vozil Míšu, já před vámi na kole a v pohodě jsme dorazili až domů. Trochu mě zneklidnilo, že ve výběhu sis už nedal ani jablíčko, ale tak sluníčka i práce bylo hodně.Tak se pořáděn zregeneruj a slibuju, teď už dlouho žádné skákání nebude!

 

 

1.5. Májová parkuriáda

Tak tedy pár slov k závodům. Tedy pokusím se zůstat u pár slov, jelikož tvůj výkon byl absolutně spectaculárně mistrovský!!TEdy samozřejmě, jak z čího pohledu, dle parkurových jezdců by to byl zajisté výkon průměrný až podprůměrný, ovšem v očích nás, nejbližších, jsi prostě překonal veškerá očekávání!Začalo to již nástupem do vozíku, kdy ses sice párkrát zkusmo postavil, aby se neřeklo, ale pak v pohodě nalezl a okamžitě se pustil do sena. I po přjezdu na ostrov jsi zůstal ledově klidný, ostatní koně tě absolutěn nevyvedli z míry a ani sis nezařehtal, jen jsi neustále pochodoval do kolečka, asi ve snaze najít lepší travičku. Jelikož jsme přijeli pozdě, nezbývalo tudíž mnoho časudo startu a museli jsme tedy jít pracovat. I na opracovišti jsi byl v největší pohodě, dvakrát jsme ho obešli a pak jsi zcela dobrovolně nabídl klus i cval, ve kterém jsem měla spíše problém tě zastavit. Dvakrát jsme si tedy bez potíží skočili mini křížek i oxer a vydali se a opracování na kolbišti. Tam už nastaly drobné neshody, při prvním pokusu vstupu do kolbiště ses zkusil dost nepříjemně postavit, ale vysvětlili jsme si to a s chutí jsi nastoupil an kolbiště. Tam do tebe nejspíš uhodil kulový blesk, protože pokud jsem tě nemohla zastavit an opracovišti, tady už o tom nemohla být řeč. Zběsile jsme tedy cválali dokola s hlavou vyvrácenou ven, lekal ses každého stromečku, hydrantu a podobně a neslavěn také dopadly první pokusy o skok. Modré překážky  u hydrantu ses bál, ostatní se ti také nelíbily. Ale tak vše jsme si prohlédli, pár štyců jsem ač jen tak tak, ale useděla, pár kozích skoků z místa také, a pak už ses umoudřil a všechny 4 povolené skoky jsi v pohodě překonal. Časově nám to vyšlo akorát, a tak jsme se šli na chvíli popást a hned 6. jsme startovali. Vstup do kolbiště se protentokrát obešel bezproblémů a volným krokem jsme se vydali k věži rozhodčích. Abychom stihli start, zvolili jsme klus a pokračovali k 6.překážce. Kurs jsem zvolila delší, avšak pro tebe s delšími distancemi jistější. Jakmile byl první skok překonán, byli jsme za vodou. Energicky jsi pokračoval na oxer, dále na oba skoky dole, v pohodě jsme překonali i obáváný modrý skok u hydrantu, pak jsem já trochu zaváhala u směru jízdy, ale naštěstí jsem se našla, vydali jsme se přes žlutý kolmák, a pak rychle na 1 kolem spadlého stromečku, kterého ses samozřejěm polekal. už tedy zbývala poslední obávaná duhová překážka, na kterou jsme ještě najížděli z krátkého obratu. Podle očekávání jsi vyhnul, ale najeli jsme znovu a lépe a překonal jsi i tu poslední!!!Parkur byl tedy dokončen, sice v pomalém čase a s jedním vyhnutím, ale dokončen!!Euforie zachvátil avšechny zúčastněné, jsi prostě mistr. Nutno říct, žes prostě překvapil. V pauze jsme se došli vyráchat a napít do řeky a opět jsi mohl dosyta doplnit energii pražskou trávou. Asi po hodině nás čekala soutěž druhá-paralelní skákání. K načší smůle jsme měli ve dvojici pár, který byl v předchozí soutěži druhý a o polovinu rychlejší. Takže vítěz byl celkem evidentní již od počátku. Vyhrali jsme pro změnu trasu vlevo u východu, aby se ti lépe skákalo. Ovšem evidentně jsem tě opět podcenila. Na první skok ses vydal jak jinak než energicky, a z velmi prudkého obratu jsi překonal i druhý. Avšak asi jsem se nechala příliš unést a chvilka nepozornosti způsobila, že ty ses sprostě vydal přímo k východu. Zastavit se mi tě podařilo až těsně u plotu, takže diskvalifikace nebyla, ale ztratili jsme cenný čas. Ael zdárně jsme pokračovali i přes překážku číslo 3, 4 jsi z neznámých důvpdů vyhl, ale to už bylo stejně jedno. Zbytek jsi moc pěkně dokončil, takže prostě máš za celý den velkou pochvalu!Mašle sice nebyla, ale příště už bude jistá.Pak jsme stihli i prohodit pár slov se samým mistrem Vydrou, kteréhož Démon máí formu, jakou doufám, budeš mít tak do roka taky!No a nejvtipnější byl opět odjezd, nechápu proč, ale z ostrova se ti evidentně nechtělo. Před rampou jsi stál, ale už ani o krok dál. Zvolili jsme tedy techniku pokládání nohou. Nevím jestli jsi spal, ale ochotně sis tam nechal položit obě přední a pak je ještě posunout o kus dál a ani ses při tom nehnul. Pak ses asi probudil, tak jsi zase slezl a pak už doborovolně sám zase nalezl. No prostě bezva den a máš velké plus, uvidíme jak si povedeš v Kovárech!A pak už budeš mít zase klid, neboj.

 

 

 

 

 

22.3. Výlet Otvovice + Olovnice

Nuže, když se tedy vše potřebné vystrouhalo a i ostatní byli připraveni na cestu, nic už nebránilo vyrazit na cestu. Tentokrát jsme vyjeli v nižším počtu,mezi odvážné se zařadili Dinár, Eskapáda, Taša, Darka, Rarita a Chario. Vzhledem k mému lehkému nevyspání jsem vyrazila pro jistotu s uzděním, a tak cesta proběhla vcelku bez komplikací. Zpočátku jsme zabloudili v lese a museli překonat pár strmějších svahů, ale všichni vše zvládli a zdárně jsme dorazili do Otvovic, kde v divokém cvalu do zatáčky Dinča bohužel neustál bahnitější podklad a i Janou se vrhli k zemi. Naštěsté oba skončili v pořádku, a tak nic nebránilo pokračovat v cestě. Lesem jsme dojeli až na nádhernou skalní vyhlídku, kterou jsme zdokumantovali a pokračovali dál. Jelikož cesta se začala lehce stáčet k domovu, koně-s Chariem v čele, začínali nabírat rychlost. Po pár protaženích s tašou jsme cestu stočili do Zeměch, odkud už byla nadohled Olovnice s Vytouženou hospodou. Bohužel nám jízdu zpestřil další Diárův pád, který už neskončil tak poeticky, oba šli dolů po hlavě, a tak Jana skončila s opuchlým rtem a odřenopu bradou, Dinča naštěstí v pořádku. A tak jsme pozvolna dorazili až k putyce, kde si koně odpočinuli a my se pořádně nacpali. Po hodinové pauze, kdy by všichni viděli raději gauče, než koňský hřbet, jsme vyrazili na poslední etapu cesty, kde se Chario opět s Tašou náležitě proběhl. Na exkurzi po výběhu jsme si ještě na závěr skočili spadlý strom a pak už hurá do rybníka, kde se naštěstí nikdo nevykoupal. Co tedy říci závěrem?Nezmokli jsme, všichni účastníci se vrátili ve zdraví, co víc si tedy přát.

 

22.3. Kování

V pořadí druhé blevické strouhání proběhlo sice se zpožděním, ale opět zcela bezproblémově. Nohy jsi držel exkluzivně jako vždy, a tak byla práce brzy hotová. Po chvilkovém váhání jsme nakonec i hned poté vyrazili na celodenní výlet, který jsi opět k mému podivu zvládl absolutně v pohodě, bez jediného klopýtnutí. Jen tak dál.

23.2. Návštěva holek

Tak dnes jsme měli po dlouhé době opět externí návštěvu, s pytlem rohlíků, tu co máš tak rád..Přijely se na nás podívat Katka, Lucka a Péťa. Celkově to byl moc vydařený den, ty jsi měl kupodivu dobrou náladu, a tak se k mé i jejich radosti všichni odhodlali na tebe vylézt. První statečnou byla Péťa, která se po prvotní křeči pěkně uvolnila a snad si to i užila, Lucka jako nejodvážnější článek odjela převážnou část trasy na louku za spáleništěm i zpět, a ve vesnici si na tebe sedla dokonce i Katka! Choval jsi se úplně profesionálně, tak snad jsi ji trochu uklidnil. Na louce jsme spolu chvíli přiježďovali, jen tak na uvolnění, a pak jsme se zase vydali na naše přírodné překážky vyzkoušet jak se ti budou líbit dnes. No a chodil jsi moc pěkně, tempo akorát, chuť taky akorát, no prostě paráda!Celkově to byl moc fajn den, doufám, že ho brzy zase zopakujem.

 

12.1. Kování

Tak dnes nastalo tvé první kování v Blevicích, lépe řečeno pouze zouvání. Při práci jsi držel jak jinak než skvěle a na stoličce jsi si manikúru opět pěkně užil. Každopádně mé očekávání, že bez bot budeš klopýtat podobně jako loni se ukázalo býti mylným, a k mému překvapení jsi cestu do výběhu absolvoval v absolutní pohodě, bez jediného škobrnutí, Nezbývá než doufat, že to tak zůstane i nadále.

 

29.12. Výlet na Okoř

Hned ráno se ve stáji sešla plná polní, celá rodina + všichni majitelé. A tak nedlouho po desáté hodině jsme v počtu 10 koní, 10 lidí vyrazili na cestu. Kvůli tvrdému terénu jsme šli pomalu a pozvolna, takže nedošlo k nějakým zajímavějším akcím. Lehce před 12 jsme dorazili do podhradí a co jsme neviděli!Zavřená branka u krčmy!Všem už začaly přicházet na mysl nepěkné vzpomínky z minulého Hostibejku, ale naštěstí vše dobře dopadlo, za pár minut se branka otevřela a my, koně přivázaje u lamp či stromů, zasedli k vytoužené krmi. Asi o 2 hodinky později, zcela nasyceni, jsme se pozvolna vydali k domovu. Po upozornění, že zpáteční cesta povede převážně po loukách, jsem si radši i nauzdila, a dobře jsme udělala. Louky byly krásné a s Tašou jsme si perfektně zazávodili, konečně se Chario pořádně protáhl. Jenže co se nestalo - byli jsme asi v půli cesty, jdouc kolem kravína a já, utrmácena z cesty, položila jsem si nohy před sedlo. Jenže nikdo nečekal výstřel, který se ozval zpoza stěny, ani Chario, který uskočil do nedalekého příkopu. Ovšem já, s nohama ve vzduchu postrádající balanc, jsem jeho úskok bohužel neustála  a během vteřiny skončila v příkopu plném sutě taktéž. Poté, co jsem nabrala ztracený dech, zjistila jsem, že se jen stěží mohu narovnat. Šla jsem tudíž kousek podél Chariova boku, a před další loukou zkusila jsem znovu nasednout, Nicméně po zjištění, že divoký cval pro má pohmoždění záda nebude to pravé, vydala jsem se až domů po vlastních nohou, chvílemi s Chariem po boku, chvílemi nám pomáhala Jana s Dinčou. Večer jsem příjemně strávila v nemocnici, kde s ulehčením, že vše je ok, jsem se odebrala k domovu. Závěrem snad jen dodat, že alespoň první půlká výletu byla velice zdařilá.

 

 

24.11. Výlet na Hostibejk

Po původně plánovaném odjezdu v 11, který se posunul na 12 jsme vyrazili v této sestavě:Hanka-Taša,Míla-Rozárka, Martin-Eskapáda, Jana-Dinča, Miloš-Vandal, Hanka-Darka a my s Charitem. Cesta tam proběhla celkem bez větších komplikací, když pomineme, že Chario musel být vždy a všude první-hlavně tedy ve cvalu. Nicméně po úspěšném dosažení cíle, všichni hladoví jako vlci, jsme s úděsem zjistili, že restaurace je kvůli pořádané svatbě zavřená a nezbylo nám než hledat jinou alternativu. Po  válečné poradě jsme se usnesli, že vyrazíme do Olovnice. Cesta už byla poněkud veselejší, poněvadž koníci, kteří bezpochyby cítili, že míří k domovu, nabírali nevídanou rychlost. Nicméně do Olovnice všichni ve zdraví dorazili, a po počátením problému s parkováním koní se je podařilo bezpečně umístit k blízkým stromům a konečně jsme mohli zasednout k vytoužené krmi.Po jedno i dvojitých porcích, už za absolutní tmy, jsme vyrazili konečně k domovu. Původní dohoda, že půjdeme kvůli tmě opravdu pomalu, opět nevyšla, nicméně koníci si poradili a ve zdraví jsme dorazili domů, všichni snad spokojeni-koníci provětráni a lidé nakrmeni.

4.11.2007 Stěhování do Blevic

Okolo jedné přijel do Jažlovic Petr s Tomášem a mohli jsme nakládat. Chariovi se evidentně moc nechtělo, protož e při nástupu jsme si neodpustili pár kroků po zadních a další úniky, nicméně když pochopil, že cesta ho stejně nemine, v pohodě nastoupil. Cesta proběhla v klidu a při výstupu se už choval vzorně. Hned jsme ho pustili do výběhu k ostatním koníkům, kde se mu ve společnosti tolika kamarádů moc líbilo - se všemi se hned seznámil, běhal dokola po výběhu a tvářil se velice spokojeně, ani žádná větší bitka neproběhla, tak budeme doufat, že v novém domově budeme spokojeni..